Přejít k článku

Přejít na obsah

 128. KAPITOLA

Pilát i Herodes považují Ježíše za nevinného

Pilát i Herodes považují Ježíše za nevinného

Ježíš se před Pilátem nesnaží zatajit, že je opravdu král. Jeho království ale není pro Řím žádnou hrozbou. Říká: „Moje království není částí tohoto světa. Kdyby moje království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Moje království však není odtud.“ (Jan 18:36) Ježíš tedy je králem, ale ne v tomto světě.

Pilát toto téma jen tak neopouští. Ptá se: „Takže jsi král?“ Ježíš uznává, že Pilát došel ke správnému závěru: „Sám říkáš, že jsem král. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ (Jan 18:37)

Ježíš už předtím řekl Tomášovi: „Já jsem cesta, pravda a život.“ Teď i Pilát slyší, že Ježíš přišel na zem proto, aby mluvil o „pravdě“, konkrétně o pravdě o Království. Ježíš je rozhodnutý se této pravdy zastávat i za cenu vlastního života. Pilát se ptá „Co je pravda?“, ale na další vysvětlení nečeká. Má pocit, že aby mohl vynést rozsudek, už toho od Ježíše slyšel dost. (Jan 14:6; 18:38)

Pilát se vrací k lidem, kteří čekají před palácem. Ježíš zřejmě stojí poblíž, když Pilát předním kněžím a ostatním říká: „Nenašel jsem nic, za co by měl být ten člověk odsouzen.“ Dav lidí kvůli takovému rozhodnutí zuří a křičí: „Svým učením podněcuje lidi ke vzpouře po celé Judeji. Začal v Galileji a dostal se až sem.“ (Lukáš 23:4, 5)

Z nesmyslného fanatismu těch Židů musí být Pilát udivený. Přední kněží a starší muži křičí a křičí, a tak se Pilát Ježíše ptá: „Neslyšíš, z kolika věcí tě obviňují?“ (Matouš 27:13) Ježíš se nesnaží odpovědět. To, že zůstává v klidu navzdory tak šíleným obviněním, Piláta překvapuje.

Židé řekli, že Ježíš začal vyučovat v Galileji. Pilát se z toho dozvídá, že Ježíš je vlastně Galilejec. Napadne ho, jak by se mohl vyhnout odpovědnosti ho soudit. Vládcem Galileje je Herodes Antipas (syn Heroda Velikého) a v období Pesachu je v Jeruzalémě. Pilát tedy Ježíše posílá k Herodovi. Byl to právě Herodes Antipas, kdo nechal Janu Křtiteli setnout hlavu. Když se později doslechl, že Ježíš dělá zázraky, bál se, že by to mohl být Jan, který vstal z mrtvých. (Lukáš 9:7–9)

Herodes se teď těší, že Ježíše uvidí. Není to proto, že by mu chtěl pomoct nebo že by měl v plánu zjistit, jestli jsou nařčení proti Ježíšovi oprávněná. Je zkrátka jenom zvědavý a doufá, „že před ním Ježíš provede nějaký zázrak“. (Lukáš 23:8) Ježíš ale tuhle jeho touhu neuspokojí. Když ho Herodes vyslýchá, neřekne ani slovo. Herodes i jeho vojáci jsou z toho zklamaní a s Ježíšem jednají s opovržením. (Lukáš 23:11) Obléknou ho do nádherného oděvu a posmívají se mu. Pak Herodes posílá Ježíše zpátky k Pilátovi. Dřív byli s Pilátem nepřátelé, ale teď jsou najednou dobří kamarádi.

Když se Ježíš vrátí, Pilát svolá přední kněze, židovské vůdce a lid. Říká jim: „Já jsem ho před vámi vyslechl, ale nezjistil jsem, že by se provinil něčím, z čeho ho obviňujete. Nic nezjistil ani Herodes, vždyť nám ho poslal zpátky. Neudělal nic, za co by si zasloužil smrt. Potrestám ho tedy a pak ho propustím.“ (Lukáš 23:14–16)

 Pilát by nejradši Ježíše osvobodil, protože si uvědomuje, že mu ho kněží vydali ze závisti. A dostává k tomu další impulz. Když sedí na soudcovském stolci, jeho manželka mu vzkazuje: „Nech toho nevinného člověka být. Dnes jsem kvůli němu ve snu [nepochybně od Boha] hodně vytrpěla.“ (Matouš 27:19)

Pilát si uvědomuje, že by měl toho nevinného muže propustit. Jak to ale udělat?