Přejít k článku

Přejít na obsah

 127. KAPITOLA

Souzen Sanhedrinem a potom odveden k Pilátovi

Souzen Sanhedrinem a potom odveden k Pilátovi

MATOUŠ 27:1–11 MAREK 15:1 LUKÁŠ 22:66–23:3 JAN 18:28–35

  • SANHEDRIN RÁNO ZNOVU ZASEDÁ

  • JIDÁŠ IŠKARIOTSKÝ SE POKUSÍ OBĚSIT

  • ŽIDÉ ODVÁDĚJÍ JEŽÍŠE K PILÁTOVI

Když Petr potřetí zapírá Ježíše, noc se chýlí ke konci. Členové Sanhedrinu ukončili zinscenovaný soudní proces a rozešli se. Za pátečního rozbřesku se schází znovu, nejspíš proto, aby nezákonnému nočnímu přelíčení dodali zdání legitimity. Pak je před ně přiveden Ježíš.

Znovu na něho začnou tlačit: „Pokud jsi Kristus, řekni nám to.“ Ježíš odpovídá: „I kdybych vám to řekl, stejně byste tomu nevěřili. A kdybych se vás ptal já, neodpověděli byste.“ Přesto jim s odvahou naznačuje, kým je. Říká: „Od nynějška bude Syn člověka sedět po mocné Boží pravici.“ (Lukáš 22:67–69; Matouš 26:63) Poukazuje tím na to, co se o něm píše v proroctví u Daniela 7:13.

„Jsi tedy Boží Syn?“ dotírají na něj. Ježíš odpovídá: „Vy sami říkáte, že jsem.“ Zdá se, že taková odpověď stačí na to, aby Ježíše obvinili z rouhání a na základě toho ho odsoudili k smrti. „Na co potřebujeme další svědectví?“ říkají. (Lukáš 22:70, 71; Marek 14:64) Spoutají ho tedy a odvedou k římskému místodržiteli Pontiu Pilátovi.

Jidáš Iškariotský možná vidí, jak ho tam vedou. Když si uvědomí, že Ježíše odsoudili, začne ho trápit svědomí a propadne zoufalství. Ale místo aby se obrátil k Bohu a upřímně se kál, jde vrátit předním kněžím 30 kousků stříbra. Říká jim: „Zhřešil jsem, protože jsem zradil nevinnou krev.“ Dostane ale bezcitnou odpověď: „Co je nám do toho? To je tvoje věc!“ (Matouš 27:4)

Jidáš těch 30 kousků stříbra odhodí v chrámu a pak udělá další špatnou věc – pokusí se o sebevraždu. Když se snaží oběsit, větev, na kterou přivázal provaz, zjevně praskne. Jidáš se zřítí na skály, které jsou pod ním, a jeho tělo se roztrhne. (Skutky 1:17, 18)

 Když Ježíše přivedou do paláce Pontia Piláta, je pořád ještě brzo ráno. Židé ale nechtějí vstoupit dovnitř. Myslí si, že takovým kontaktem s lidmi z jiného národa by se znečistili, a pak by nesměli jíst jídlo podávané 15. nisanu. Bude to první den Svátku nekvašených chlebů, který Židé vnímají jako součást období Pesachu.

Pilát proto vyjde ven a ptá se jich: „Z čeho toho člověka obviňujete?“ Odpovídají: „Kdyby to nebyl zločinec, tak bychom ti ho nevydali.“ Pilát možná z jejich strany cítí určitý nátlak, a tak říká: „Odveďte si ho a suďte ho podle svého zákona.“ Židé pak dávají najevo, že Ježíše přivedli s cílem vidět ho mrtvého. Říkají totiž: „My nemáme pravomoc někoho popravit.“ (Jan 18:29–31)

Je to tak, že kdyby Ježíše zabili během svátku Pesach, nejspíš by to způsobilo velké pozdvižení. Římané ale Ježíše můžou popravit z politických důvodů. Když se Židům podaří je k tomu přimět, nemuseli by pak být z pohledu lidí za jeho smrt odpovědní.

Náboženští vůdci Pilátovi neřeknou, že Ježíše odsoudili za rouhání. Vymýšlejí teď jiná obvinění: „Zjistili jsme, že tento muž [1.] rozvrací náš národ, [2.] zakazuje platit daně císaři a [3.] říká o sobě, že je Kristus, král.“ (Lukáš 23:2)

Když Pilát slyší obvinění, že se Ježíš prohlašuje za krále, jako představitel Římské říše to nebere na lehkou váhu. Vrátí se do paláce, zavolá si ho a ptá se: „Jsi králem Židů?“ Jinými slovy: Porušil jsi římské zákony tím, že se prohlašuješ za krále a stavíš se tak proti císaři? Ježíš na to reaguje: „Ptáš se proto, že si to myslíš ty sám, nebo ti to o mně řekli jiní?“ (Jan 18:33, 34) Možná chce touto otázkou zjistit, co všechno se o něm k Pilátovi doneslo.

Pilát se tváří, jako že ho fakta o Ježíšovi nezajímají, ale přitom se je chce dozvědět. Říká: „Copak jsem Žid?“ A dodává: „Vydal mi tě tvůj vlastní národ a přední kněží. Co jsi udělal?“ (Jan 18:35)

Ježíš se nesnaží uhnout od námětu, na který Pilát zavedl řeč – kralování. To, co mu odpoví, místodržitele určitě hodně překvapí.