Přejít k článku

Přejít na obsah

 109. KAPITOLA

Veřejně odsuzuje svoje odpůrce

Veřejně odsuzuje svoje odpůrce

MATOUŠ 22:41–23:24 MAREK 12:35–40 LUKÁŠ 20:41–47

  • ČÍ SYN JE KRISTUS?

  • JEŽÍŠ ODHALUJE POKRYTECTVÍ SVÝCH ODPŮRCŮ

Ježíšovým odpůrcům se nepodařilo ho před lidmi shodit ani ho přelstít a vydat Římanům. (Lukáš 20:20) Jedenáctý nisan ještě neskončil a Ježíš, který je stále v chrámu, teď přechází do protiútoku a odhaluje, kým skutečně je. Svých odpůrců se ptá: „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“ (Matouš 22:42) Je obecně známé, že Kristus neboli Mesiáš má být potomkem Davida. A přesně tak Ježíšovi odpovídají. (Matouš 9:27; 12:23; Jan 7:42)

Ježíš se dál ptá: „Jak to, že byl potom David inspirován, aby ho nazval Pánem? Říká totiž: ‚Jehova řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud ti tvé nepřátele nepoložím pod nohy.“‘ Pokud ho tedy David nazývá Pánem, jak může být jeho synem?“ (Matouš 22:43–45)

Farizeové bezradně mlčí. Očekávají, že se objeví člověk z Davidovy rodové linie, který by je mohl osvobodit od římské nadvlády. Ježíš ale na základě Davidových slov v Žalmu 110:1, 2 dokazuje, že Mesiáš má být víc než jen člověk. Je Davidův Pán, a potom co bude nějakou dobu sedět po Boží pravici, začne vládnout. Ježíšovi odpůrci se už neodvažují nic říct.

To, o čem Ježíš mluví, poslouchají i učedníci a mnoho dalších lidí. Ježíš se teď obrací k nim a varuje je před znalci Zákona a farizei. Tito muži „se posadili na Mojžíšově místě“, protože vyučují Boží zákon. Ježíš svým posluchačům doporučuje: „Dělejte a dodržujte všechno, co vám říkají, ale nechovejte se jako oni, protože mluví, ale nejednají podle toho.“ (Matouš 23:2, 3)

Ježíš pak uvádí konkrétní příklady jejich pokrytectví. Říká: „Rozšiřují svá pouzdra s úryvky Písma, která nosí pro ochranu.“ Někteří Židé nosí na čele nebo na paži tato poměrně malá pouzdra s krátkými pasážemi z Mojžíšova zákona. Farizeové si je zvětšují, aby budili dojem, že se Zákona horlivě zastávají. Také si „prodlužují ... třásně oděvů“. Izraelité si mají dělat na svých oděvech třásně, ale farizeové je chtějí mít obzvlášť dlouhé. (4. Mojžíšova 15:38–40) To všechno dělají proto, „aby je lidé viděli“. (Matouš 23:5)

I učedníci by se mohli nechat ovlivnit touhou být důležití, a tak jim Ježíš radí: „Vy si nenechte říkat Rabbi, protože Učitele máte jen jednoho a vy všichni jste bratři. A nikoho na zemi nenazývejte otcem, protože máte jen jednoho Otce, toho nebeského. Ani se nenechte nazývat vůdci, protože váš Vůdce je jen jeden, Kristus.“ Jak by tedy učedníci měli sami na sebe pohlížet a jak by se měli chovat? Ježíš jim říká: „Největší mezi vámi bude vaším služebníkem. Kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Matouš 23:8–12)

Dále Ježíš vyjmenovává, za co si pokrytečtí znalci Zákona a farizeové zaslouží odsouzení. Říká: „Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože před lidmi zavíráte nebeské království. Sami do něj nevcházíte a těm, kdo do něj chtějí vejít, v tom bráníte.“ (Matouš 23:13)

Ježíš farizee odsuzuje za to, že nemají na věci duchovní pohled, jak je vidět z pravidel, která sami vytvářejí. Například říkají: „Když někdo přísahá při chrámu, nic to neznamená, ale když někdo přísahá při chrámovém zlatu, je to závazné.“ Tím dávají najevo, že jsou v morálním ohledu slepí, protože přisuzují větší důležitost chrámovému zlatu než duchovní hodnotě místa, kde je možné uctívat Jehovu. Navíc přehlížejí  to, co je v Zákoně opravdu důležité, tedy „spravedlnost, milosrdenství a věrnost“. (Matouš 23:16, 23; Lukáš 11:42)

Ježíš pak těmto farizeům říká: „Slepí vůdci! Cedíte komára, ale polykáte velblouda!“ (Matouš 23:24) V případě, že farizeové najdou ve víně komára, svědomitě ho odstraní, protože tento hmyz je z obřadního hlediska nečistý. Když ale přehlížejí to, co je v Zákoně důležitější, je to, jako by polykali velblouda, který je také nečistý, jen daleko větší. (3. Mojžíšova 11:4, 21–24)