Přejít k článku

Přejít na obsah

 131. KAPITOLA

Nevinný král trpí na kůlu

Nevinný král trpí na kůlu

MATOUŠ 27:33–44 MAREK 15:22–32 LUKÁŠ 23:32–43 JAN 19:17–24

  • JEŽÍŠ JE PŘIBIT NA MUČEDNICKÝ KŮL

  • KVŮLI NÁPISU NA KŮLU JE TERČEM POSMĚCHU

  • SLIBUJE ZLOČINCI ŽIVOT V RÁJI NA ZEMI

Vojáci odvádí Ježíše na místo kousek za městem, kde má být spolu se dvěma lupiči popraven. Tomu místu se říká Golgota neboli „místo lebky“ a je na něj vidět i „zpovzdálí“. (Marek 15:40)

Tam tři odsouzené muže svlečou. Pak jim dají napít vína smíchaného s omamnou myrhou a hořkou žlučí. Tento nápoj mírnící bolest zřejmě připravily jeruzalémské ženy a Římané ho odsouzencům na smrt neodpírají. Když ho ale Ježíš ochutná, odmítne ho pít. Proč? Chce být během této zásadní zkoušky plně při smyslech. Chce všechno jasně vnímat a zůstat věrný až do smrti.

Vojáci Ježíše natáhnou na položený kůl. (Marek 15:25) Pak mu do rukou a nohou zatlučou hřeby, které prorazí maso a vazy a způsobí mu obrovskou bolest. Když kůl vztyčí, bolest se stává ještě mučivější, protože váha Ježíšova těla trhá rány od hřebů. Ježíš ale vojákům neoplácí nadávkami. Naopak se modlí: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co dělají.“ (Lukáš 23:34)

Římané obvykle na kůl umístí nápis, jakého zločinu se odsouzený dopustil. Tentokrát Pilát nechal udělat nápis: „Ježíš Nazaretský, král Židů.“ Je napsaný hebrejsky, latinsky a řecky, aby mu většina lidí rozuměla. Pilát tím dává najevo, jak pohrdá Židy, kteří ho donutili poslat Ježíše na smrt. Přední kněží protestují: „Neměl jsi psát: ‚Král Židů‘, ale že řekl: ‚Jsem král Židů.‘“ Pilát se nechce znovu stát figurkou v jejich rukou, a tak odpovídá: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ (Jan 19:19–22)

Rozzlobení kněží před lidmi opakují falešné obvinění, které zaznělo už dřív, když Ježíš stál před Sanhedrinem. Není divu, že kolemjdoucí posměšně potřásají hlavou a urážejí Ježíše: „Cha! Ty, který jsi chtěl zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe a sestup z toho kůlu.“ Podobně i přední kněží a znalci Zákona si mezi sebou říkají: „Ať Kristus, král Izraele, teď sestoupí z kůlu. Až to uvidíme, uvěříme.“ (Marek 15:29–32) Ježíšovi se posmívají dokonce i oba odsouzení lupiči, kteří visí napravo a nalevo od něj, a přitom pouze on je opravdu nevinný.

Legraci si z Ježíše dělají také čtyři římští vojáci. Možná popíjejí kyselé víno a teď mu ho zřejmě drží před obličejem a baví se tím, že se pro něj nemůže natáhnout. Škodolibě dělají narážky na nápis nad Ježíšovou hlavou a říkají: „Pokud jsi králem Židů, zachraň se.“ (Lukáš 23:36, 37) Jen si to vezměte! Muž, který je cesta, pravda a život, je teď vystavený týrání a posměchu, které si rozhodně nezaslouží. Všechno to ale odhodlaně snáší, aniž by řekl  cokoli urážlivého Židům, kteří tomu přihlížejí, římským vojákům, kteří se mu posmívají, nebo dvěma odsouzeným zločincům, kteří visí na kůlech vedle něj.

Čtyři vojáci si vzali Ježíšův svrchní oděv a rozdělili ho na čtyři části. Teď hází losem, aby určili, kdo si co vezme. Ježíšův spodní oděv je ale hodně kvalitní, protože je „beze švu“, „utkán odshora dolů“. Vojáci si proto říkají: „Netrhejme ho, ale rozhodněme losem, čí bude.“ Tím se plní proroctví: „Můj oděv si rozdělili mezi sebou a o mé oblečení házeli los.“ (Jan 19:23, 24; Žalm 22:18)

Po nějaké chvíli si jeden ze zločinců uvědomí, že Ježíš opravdu musí být král. Napomene druhého zločince: „To se vůbec nebojíš Boha? Vždyť jsi dostal stejný trest. A my trpíme právem, protože dostáváme zaslouženou odplatu za to, co jsme dělali. Ale on nic špatného neudělal.“ Pak Ježíše poprosí: „Vzpomeň si na mě, až se dostaneš do svého království.“ (Lukáš 23:40–42)

Ježíš mu říká: „Ujišťuji tě dnes: Budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23:43) Tento slib se liší od toho, co Ježíš řekl svým apoštolům – že s ním budou sedět na trůnech v jeho království. (Matouš 19:28; Lukáš 22:29, 30) Židovský zločinec už asi slyšel o ráji na zemi, který Bůh dal na začátku jako domov Adamovi, Evě a jejich potomkům. Teď může zemřít s krásnou vyhlídkou, že v takovém ráji bude žít.