Přejít k článku

Přejít na obsah

 17. KAPITOLA

Noční rozhovor s Nikodémem

Noční rozhovor s Nikodémem

JAN 2:23–3:21

  • JEŽÍŠ MLUVÍ S NIKODÉMEM

  • CO ZNAMENÁ „ZNOVU SE NARODIT“

Když je Ježíš během Pesachu roku 30 n. l. v Jeruzalémě, dělá mimořádné zázraky. Hodně lidí v něj proto uvěří. To, co dělá, silně zapůsobí i na farizea Nikodéma, který je členem Sanhedrinu, židovského nejvyššího soudu. Chce se dozvědět víc, a tak jde za Ježíšem. Vypraví se za ním v noci, pravděpodobně ze strachu, aby u dalších židovských vůdců neutrpěla jeho pověst, kdyby ho někdo viděl.

Nikodém říká: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, protože nikdo nemůže provádět takové zázraky jako ty, pokud s ním není Bůh.“ Ježíš mu odpovídá, že člověk nemůže vejít do Božího království, pokud se „nenarodí znovu“. (Jan 3:2, 3)

Jak se ale člověk může znovu narodit? „Nemůže přece vejít do lůna své matky a narodit se podruhé,“ diví se Nikodém. (Jan 3:4)

Tak to ale Ježíš nemyslí. Vysvětluje: „Pokud se někdo nenarodí z vody a ducha, nemůže vejít do Božího království.“ (Jan 3:5) Ježíš se narodil „z vody a ducha“, když byl pokřtěn a sestoupil na něho svatý duch. Zároveň se z nebe ozvalo: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení.“ (Matouš 3:16, 17) Bůh tímto způsobem oznámil, že Ježíš je teď jeho duchovním synem, který bude mít možnost vejít do nebeského království. Později o Letnicích roku 33 n. l. bude svatý duch vylit také na další pokřtěné lidi a ti se tak narodí znovu jako duchem zplození Boží synové. (Skutky 2:1–4)

Pro Nikodéma je těžké nové informace o Království pochopit. Ježíš mu proto říká víc o své zvláštní úloze Božího lidského syna. Vysvětluje: „Jako Mojžíš vyzdvihl hada v pustině, tak musí být vyzdvižen Syn člověka, aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život.“ (Jan 3:14, 15)

Když kdysi dávno některé Izraelity uštkli jedovatí hadi, museli se podívat na měděného hada vyrobeného Mojžíšem, aby neumřeli. (4. Mojžíšova 21:9) Podobně musí všichni lidé věřit v Božího Syna, aby byli osvobozeni z hříšnosti a smrti a získali věčný život. Ježíš pak zdůrazňuje, co láskyplného v tomto ohledu udělal Jehova. Říká Nikodémovi: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) A tak právě zde v Jeruzalémě, asi šest měsíců po začátku své služby, Ježíš jasně ukazuje, že on je cesta k záchraně lidstva.

Ježíš říká Nikodémovi, že Bůh „neposlal svého Syna do světa, aby svět soudil“. To znamená, že nebyl poslán na zem, aby odsoudil všechny lidi ke zničení. Ježíš vysvětluje, že byl poslán, „aby byl prostřednictvím něho svět zachráněn“. (Jan 3:17)

Nikodém ze strachu přišel za Ježíšem pod rouškou tmy. Je proto zajímavé, že Ježíš uzavírá jejich rozhovor slovy: „Toto je základ pro soud: Světlo [což je Ježíš díky svému životu a vyučování] přišlo do světa, ale lidé si spíš než světlo zamilovali tmu, protože jejich skutky byly špatné. Kdo totiž páchá zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Ale kdo dělá to, co je správné,  přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou v souladu s Boží vůlí.“ (Jan 3:19–21)

Nikodém, který je farizeus a učitel v Izraeli, se právě dozvěděl o Ježíšově úloze v Božím záměru. Má tedy o čem přemýšlet a je na něm, co se všemi těmi informacemi udělá.