Přejít k článku

Přejít na obsah

 2. KAPITOLA

Ježíš je poctěn už před svým narozením

Ježíš je poctěn už před svým narozením

LUKÁŠ 1:34–56

  • MARIE JDE NA NÁVŠTĚVU KE SVÉ PŘÍBUZNÉ ALŽBĚTĚ

Anděl Gabriel právě řekl Marii, že se jí narodí syn, který se bude jmenovat Ježíš a bude navždycky vládnout jako král. Marie se ptá: „Jak se to stane, když nemám styk s mužem?“ (Lukáš 1:34)

Gabriel jí říká: „Přijde na tebe svatý duch a zastíní tě moc Nejvyššího. Ten, kdo se narodí, se proto bude nazývat svatý a také Boží Syn.“ (Lukáš 1:35)

Gabriel chce možná Marii pomoct, aby tomu uvěřila, a tak pokračuje: „I tvoje příbuzná Alžběta ve svém stáří počala syna a teď je ta údajně neplodná žena v šestém měsíci. Pro Boha totiž není nic nemožné.“ (Lukáš 1:36, 37)

Jak je vidět z jejích dalších slov, Marie tento úkol přijímá. Prohlašuje: „Jsem Jehovova otrokyně! Ať se to se mnou stane, jak jsi řekl.“ (Lukáš 1:38)

Když Gabriel odejde, Marie se začne chystat na cestu za Alžbětou, která se svým manželem Zecharjášem žije nedaleko Jeruzaléma v judejském hornatém kraji. Z Mariina domova v Nazaretu to tam může trvat tři nebo čtyři dny.

Marie konečně přichází k Zecharjášovu domu. Když vchází do dveří, zdraví svou příbuznou Alžbětu. V tu chvíli na Alžbětu zapůsobí svatý duch a ona říká Marii: „Jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvého lůna! Je to pro mě velká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! Když tvůj pozdrav dolehl k mým uším, děťátko v mém lůně poskočilo radostí.“ (Lukáš 1:42–44)

Marie cítí velikou vděčnost a říká: „Má duše oslavuje Jehovu a můj duch se nevýslovně raduje v Bohu, mém Zachránci, protože pohlédl na nízké postavení své otrokyně. Od této chvíle mě budou všechny generace prohlašovat za šťastnou! Ten mocný pro mě totiž udělal velké věci.“ Můžeme si všimnout, že i když se Marii dostalo takové cti, připisuje veškerou chválu Bohu. Říká: „Jeho jméno je svaté. A generaci za generací projevuje milosrdenství těm, kdo se ho bojí.“ (Lukáš 1:46–50)

Marie dál chválí Boha a říká: „Prokázal, že jeho paže je silná, rozprášil ty, kdo mají v srdci pyšné plány. Sesadil z trůnu mocné a vyvýšil nevýznamné, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Přišel na pomoc Izraeli, svému služebníkovi, protože pamatoval na svůj slib, že bude navždy projevovat milosrdenství Abrahamovi a jeho potomkům, jak to řekl našim praotcům.“ (Lukáš 1:51–55)

Marie zůstává u Alžběty asi tři měsíce a pravděpodobně jí během posledních týdnů jejího těhotenství pomáhá. Je skvělé, že tyto věrné ženy, kterým Bůh umožnil zázračným způsobem otěhotnět, můžou být v tomto výjimečném období života spolu.

Stojí za povšimnutí, že Ježíš byl poctěn ještě před tím, než se narodil. Alžběta ho označila za svého „Pána“ a její dítě v ní při příchodu Marie „poskočilo radostí“. Bylo to něco úplně jiného, než s čím se Marie a její syn v budoucnu setkají.