Přejít k článku

Přejít na obsah

 90. KAPITOLA

„Jsem vzkříšení a život“

„Jsem vzkříšení a život“

JAN 11:17–37

  • JEŽÍŠ PŘICHÁZÍ PO LAZAROVĚ SMRTI K BETANII

  • „VZKŘÍŠENÍ A ŽIVOT“

Ježíš odešel z Pereje a teď přichází k Betanii, vesnici vzdálené asi tři kilometry východně od Jeruzaléma. Marie a Marta oplakávají svého bratra Lazara, který před několika dny zemřel. Hodně lidí je přišlo utěšit.

Pak někdo Martě řekne, že se blíží Ježíš, a ona mu spěchá naproti. Říká mu, co ji a její sestru během uplynulých čtyř dnů asi nejednou napadlo: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ To ale neznamená, že nevidí žádnou naději. Říká: „Vím, že ti Bůh dá všechno, o co ho poprosíš.“ (Jan 11:21, 22) Marta doufá, že Ježíš ještě může pro jejího bratra něco udělat.

„Tvůj bratr vstane,“ odpovídá jí Ježíš. Marta to chápe tak, že Ježíš mluví o vzkříšení, ke kterému na zemi dojde v budoucnu a na které se těšil Abraham i jiní Boží služebníci. A věří, že opravdu nastane, jak je vidět z jejích slov: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dni.“ (Jan 11:23, 24)

Mohl by ale Ježíš už teď udělat něco, co by truchlícím přineslo útěchu? Připomíná Martě, že dostal od Boha moc nad smrtí. Říká: „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, ožije. A nikdo, kdo žije a věří ve mě, nikdy nezemře.“ (Jan 11:25, 26)

Ježíš tím nenaznačuje, že jeho učedníci, kteří jsou teď naživu, nikdy nezemřou. I on musí zemřít, jak už to dřív řekl svým apoštolům. (Matouš 16:21; 17:22, 23) Ježíš tím zdůrazňuje, že když v něj někdo věří, může získat věčný život. V případě mnoha lidí to znamená, že budou vzkříšeni. Ale Boží služebníci, kteří žijí na konci tohoto systému, nebudou muset vůbec zemřít. Ať tak nebo tak, každý, kdo věří v Ježíše, si může být jistý, že nikdy nezakusí trvalou smrt.

Může ale Ježíš, který právě řekl „Já jsem vzkříšení a život“, pomoct Lazarovi, který je už několik dní mrtvý? Zeptá se Marty: „Věříš tomu?“ Ta mu odpoví: „Ano, Pane, uvěřila jsem, že jsi Kristus, Boží Syn, ten, kdo měl přijít do světa.“ S přesvědčením, že Ježíš dokáže udělat něco pro Lazara už ten den, běží Marta domů a soukromě říká Marii: „Učitel je tady a chce tě vidět.“ (Jan 11:25–28) Marie spěšně opouští dům a ostatní ji brzy následují, protože si myslí, že míří k Lazarově hrobce.

Marie jde ale za Ježíšem. S pláčem mu padne k nohám a opakuje to, co už řekla její sestra: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ Když Ježíš vidí, jak Marie a ostatní lidé pláčou, rozruší se, hluboce vzdychne, a dokonce mu vyhrknou slzy. Přihlížejícím je jasné, že Ježíš měl Lazara moc rád. Někteří ale říkají: „Když otevřel oči slepému, nemohl zabránit, aby tento člověk zemřel?“ (Jan 11:32, 37)