Přejít k článku

Přejít na obsah

 87. KAPITOLA

Dobře plánujte a buďte prozíraví

Dobře plánujte a buďte prozíraví

LUKÁŠ 16:1–13

  • PODOBENSTVÍ O NEPOCTIVÉM SPRÁVCI

  • „DĚLEJTE SI PŘÁTELE“ POMOCÍ SVÉHO BOHATSTVÍ

Z podobenství o marnotratném synovi, které Ježíš před chvílí dovyprávěl, měli výběrčí daní, znalci Zákona a farizeové jasně pochopit, že Bůh je ochotný odpustit kajícným hříšníkům. (Lukáš 15:1–7, 11) Teď Ježíš začíná mluvit ke svým učedníkům. Vypráví jim další podobenství, tentokrát o bohatém muži, který se dozví, že správce jeho domu neplní své povinnosti tak, jak by měl.

Správce je obviněn, že špatně hospodaří s majetkem svého pána. Ten mu proto říká, že ho propustí. Správce přemýšlí: „Co mám dělat, když se mě můj pán chystá propustit? Nemám dost sil, abych kopal, a žebrat se stydím.“ Pak dostane nápad: „Už vím, co udělám, aby mě lidé přijímali do svých domovů, až přestanu být správcem.“ Okamžitě si zavolá dlužníky svého pána a každého z nich se zeptá: „Kolik mému pánovi dlužíš?“ (Lukáš 16:3–5)

První odpovídá: „Sto měr olivového oleje.“ To je asi 2 200 litrů. Tento dlužník má možná velký olivový háj nebo s olejem obchoduje. Správce mu říká: „Vezmi si svůj dlužní úpis, posaď se a rychle napiš 50 [1 100 litrů].“ (Lukáš 16:6)

Pak se ptá dalšího dlužníka: „Co ty, kolik dlužíš?“ Ten odpovídá: „Sto velkých měr pšenice.“ To je přibližně 22 000 litrů. Správce mu říká: „Vezmi si svůj dlužní úpis a napiš 80.“ Sníží tedy jeho dluh o 20 procent. (Lukáš 16:7)

Správce má pořád ještě na starosti finanční záležitosti svého pána, takže svým způsobem jedná v rámci svých pravomocí. Tím, že dluhy snižuje, si dělá přátele z lidí, kteří mu můžou nějak pomoct, až přijde o práci.

V určitou chvíli se pán dozví, co se stalo. Sice to pro něho znamená ztrátu, ale zároveň to na něj udělá dojem. I když byl správce nepoctivý, pán ho pochválí, „protože se zachoval prozíravě“. Ježíš dodává: „Synové tohoto systému jsou ... v jednání s druhými prozíravější než synové světla.“ (Lukáš 16:8)

Ježíš nechce říct, že je v pořádku, jakou metodu správce použil, ani posluchače nenavádí k nekalým obchodním praktikám. Jak to tedy myslí? Vybízí učedníky: „Dělejte si přátele pomocí nepoctivého bohatství, aby vás, až selže, přijali do věčných obydlí.“ (Lukáš 16:9) Ježíš chce ukázat, že je důležité být prozíravý a jednat chytře. „Synové světla“ neboli Boží služebníci mají svůj majetek používat moudře, s ohledem na věčnou budoucnost.

Do nebeského království nebo do ráje na zemi, nad kterým bude toto království vládnout, nás může přijmout jedině Jehova a jeho Syn.  Proto by nám mělo záležet na tom, abychom byli jejich přáteli. Přátelství s nimi můžeme prohlubovat tak, že svůj majetek používáme k podpoře zájmů Božího království. Až později zlato, stříbro a další cenné věci ztratí svou hodnotu, my budeme mít zajištěnou věčnou budoucnost.

Ježíš také říká, že ti, kdo se svědomitě starají o věci, které vlastní, a dobře je používají, se budou svědomitě starat i o důležitější záležitosti. A dodává: „Pokud jste tedy nebyli věrní, když šlo o nepoctivé bohatství, kdo vám svěří to pravé [jako jsou úkoly související se zájmy Království]?“ (Lukáš 16:11)

Ježíš chce učedníkům ukázat, že pokud mají být přijati „do věčných obydlí“, bude se od nich hodně očekávat. Člověk nemůže opravdově sloužit Bohu a přitom být otrokem „nepoctivého bohatství“. Ježíš na závěr říká: „Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo bude jednomu oddaný a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i bohatství.“ (Lukáš 16:9, 13)