Přejít k článku

Přejít na obsah

 83. KAPITOLA

Pozvání na hostinu

Pozvání na hostinu

LUKÁŠ 14:7–24

  • JE DŮLEŽITÉ BÝT POKORNÝ

  • POZVANÍ HOSTÉ SE VYMLOUVAJÍ

Ježíš je stále v domě farizea, kde vyléčil muže, který trpěl vodnatelností. Pozoruje ostatní, jak si na hostině vybírají nejčestnější místa, a využívá příležitost, aby jim ukázal, jak důležitá je pokora.

„Když tě někdo pozve na svatební hostinu,“ říká Ježíš, „nezaujímej nejčestnější místo. Možná hostitel pozval někoho významnějšího, než jsi ty, a přijde a řekne ti: ‚Uvolni své místo tomuto člověku.‘ A ty s hanbou půjdeš na nejhorší místo.“ (Lukáš 14:8, 9)

Ježíš dál říká: „Když tě někdo pozve, jdi a zaujmi nejhorší místo, takže až přijde hostitel, řekne ti: ‚Příteli, pojď blíž.‘ Pak budeš poctěn před všemi ostatními hosty.“ Jde tady o mnohem víc než jen o dobré vychování. Ježíš vysvětluje: „Každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Lukáš 14:10, 11) Své posluchače vybízí, aby pracovali na pokoře.

Ježíš chce farizea, který ho pozval, naučit ještě něco dalšího – jak uspořádat hostinu, která bude mít opravdovou hodnotu v Božích očích. Říká mu: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy. Někdy by tě totiž mohli pozvat zase oni a tím by ti bylo oplaceno. Ale když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé a budeš šťastný, protože nemají, čím by ti oplatili.“ (Lukáš 14:12–14)

Je normální pozvat přátele, příbuzné nebo sousedy na jídlo a Ježíš nechce říct, že by na tom bylo něco špatného. Zdůrazňuje ale, že pohostit lidi, kteří jsou v nouzi, například chudé, zmrzačené nebo slepé, může hostiteli přinést hodně dobrého. Ježíš farizeovi vysvětluje: „Bude ti totiž oplaceno při vzkříšení dobrých lidí.“ Jeden z hostů souhlasí a říká: „Šťastný je ten, kdo jí chléb v Božím království.“ (Lukáš 14:15) Chápe, jaká by to byla čest. Ne všichni si toho ale váží, jak to Ježíš popisuje v následujícím podobenství:

„Jeden muž pořádal velkolepou večeři a pozval hodně lidí. ... Poslal svého otroka, aby řekl pozvaným: ‚Přijďte, všechno už je připravené.‘ Ale jeden jako druhý se začali vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na něj jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘ Jiný řekl: ‚Koupil jsem pět býčích spřežení a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ Ještě jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil, a proto nemůžu přijít.‘“ (Lukáš 14:16–20)

To jsou chabé výmluvy! Člověk si většinou pole nebo dobytek prohlédne už předtím, než je koupí, takže není naléhavé, aby to udělal potom. A ten třetí muž nemá plné ruce práce s přípravou svatby. Už se oženil, takže mu nic nebrání přijmout významné pozvání. Když pán ty výmluvy slyší, rozzlobeně říká otrokovi:

„Vyjdi rychle do ulic a uliček města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.“ Když to otrok udělá, pořád je ještě místo. Pán mu tedy řekne: „Vyjdi na cesty a pěšiny a přinuť lidi, ať přijdou, aby byl můj dům plný. Říkám vám, že nikdo z těch, kdo byli pozvaní, neochutná nic z mé hostiny.“ (Lukáš 14:21–24)

Z příběhu, který Ježíš právě dovyprávěl, je hezky vidět, jak Jehova prostřednictvím Ježíše Krista zve jednotlivce, aby vešli do nebeského Království. Jako první byli pozvaní především  židovští náboženští vůdci. Během Ježíšovy služby na zemi však většina z nich toto pozvání odmítla. Pozvaní ale budou i jiní. Ježíš očividně naznačuje, že v budoucnosti zazní druhé pozvání – to bude platit pro obyčejné Židy, kterými náboženští vůdci opovrhují, a pro proselyty. Nakonec zazní třetí pozvání pro lidi, které podle Židů Bůh nemůže schvalovat. (Skutky 10:28–48)

To, co Ježíš říká, jen potvrzuje už zmíněná slova jednoho z hostů: „Šťastný je ten, kdo jí chléb v Božím království.“