Přejít k článku

Přejít na obsah

 73. KAPITOLA

Milosrdný Samaritán

Milosrdný Samaritán

LUKÁŠ 10:25–37

  • JAK ZÍSKAT VĚČNÝ ŽIVOT

  • SAMARITÁN SE ZACHOVAL JAKO OPRAVDOVÝ BLIŽNÍ

Ježíš je stále poblíž Jeruzaléma a během té doby za ním chodí různí lidé. Někteří se od něho chtějí učit, a jiní ho zase chtějí zkoušet. Jeden z nich, odborník na Zákon, položí Ježíšovi otázku: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ (Lukáš 10:25)

Ježíš pozná, že mu nejde jenom o informaci jako takovou. Možná se Ježíše snaží přimět, aby odpověděl způsobem, který Židy pobouří. Ježíš ví, že ten muž má už na věc svůj názor. Proto na otázku moudře reaguje tak, aby se ukázalo, co si muž myslí.

Zeptá se ho: „Co je napsáno v Zákoně? Co tam čteš?“ Muž Boží zákon studoval, takže na něm teď zakládá svou odpověď, ve které cituje z 5. Mojžíšovy 6:5 a 3. Mojžíšovy 19:18. Říká: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚svého bližního jako sám sebe.‘“ (Lukáš 10:26, 27) Je to správná odpověď?

Ježíš muži říká: „Odpověděl jsi správně. Dělej to a získáš život.“ Tím ale rozhovor nekončí. Ten člověk nechce jenom faktickou odpověď. Chce „dokázat, že jedná správně“ – chce od Ježíše slyšet, že se na věci dívá dobře a že to, jak se chová k ostatním lidem, je tím pádem v pořádku. Proto se ptá: „A kdo je můj bližní?“ (Lukáš 10:28, 29) Tato zdánlivě jednoduchá otázka je ve skutečnosti naprosto zásadní. Jak to?

Židé si myslí, že pojem „bližní“ se vztahuje jenom na ty, kdo dodržují židovské tradice. A může se zdát, že 3. Mojžíšova 19:18 takový názor podporuje. Židé dokonce tvrdí, že stýkat s někým, kdo není z jejich národa, je zakázané. (Skutky 10:28) Takže tento muž a možná i někteří z Ježíšových učedníků věří, že jednají správně, když se chovají laskavě k ostatním Židům. Ale k někomu, kdo není Žid, se laskavě chovat nemusí, protože to podle nich není jejich „bližní“.

Jak může Ježíš takový názor opravit, aniž by se toho muže a ostatních Židů dotkl? Vypráví jim příběh: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma dolů do Jericha a přepadli ho lupiči. Svlékli ho, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.“ Pomůže mu někdo? Ježíš pokračuje: „Náhodou šel dolů po té cestě kněz, ale když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Pak k tomu místu přišel Levita, a když muže uviděl, také se mu obloukem vyhnul. Ale přišel k němu nějaký Samaritán, který tudy cestoval, a když ho uviděl, bylo mu ho líto.“ (Lukáš 10:30–33)

Muž, kterému Ježíš příběh vypráví, určitě ví, že v Jerichu žije hodně kněží a také Levitů, kteří jim v chrámu pomáhají. Když se z chrámu vracejí domů, musí urazit asi 23 kilometrů. Může to být nebezpečná cesta, protože na ní občas číhají lupiči. Kdyby kněz a Levita našli oloupeného Žida, neměli by mu snad pomoct? V Ježíšově příběhu to neudělají. Pomůže mu Samaritán, člověk z národa, kterým Židé opovrhují. (Jan 8:48)

Co pro zraněného Žida udělá? Ježíš pokračuje: „Přistoupil tedy k němu, ošetřil mu zranění olejem a vínem a ovázal mu je. Potom ho vysadil na své zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něj. Příští den vyndal dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a kdyby tě to stálo víc, zaplatím ti to, až se budu vracet.‘“ (Lukáš 10:34, 35)

Po skončení příběhu chce vynikající učitel Ježíš muži pomoct, aby se nad věcí zamyslel. Zeptá  se ho: „Co myslíš, který z těch tří se k přepadenému muži zachoval jako bližní?“ Muž možná nechce odpovědět, že Samaritán, a tak říká: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“ Ježíš nenechá nikoho na pochybách, jaké poučení z příběhu vyplývá. Vybízí muže: „Jdi a sám jednej stejně.“ (Lukáš 10:36, 37)

Ježíš použil skvělou vyučovací metodu. Kdyby tomu muži jednoduše řekl, že jeho bližní jsou i lidé z jiných národů, on ani ostatní Židé, kteří u toho byli, by to nejspíš neuznali. Ježíš ale vyprávěl jednoduchý příběh, do kterého se posluchači dokázali dobře vžít, a díky tomu byla odpověď na otázku „Kdo je můj bližní?“ najednou úplně jasná. Opravdový bližní je ten, kdo se řídí biblickou vybídkou, abychom druhé milovali a byli k nim laskaví.