Přejít k článku

Přejít na obsah

 76. KAPITOLA

Na jídle u farizea

Na jídle u farizea

LUKÁŠ 11:37–54

  • JEŽÍŠ ODSUZUJE POKRYTECKÉ FARIZEE

V Judeji Ježíš přijímá od jednoho farizea pozvání na jídlo. Nejde zřejmě o večeři, ale o jídlo, které se podává během dne. (Lukáš 11:37, 38) Než začnou jíst, farizeové si obřadně umyjí ruce až po lokty. Ježíš to ale neudělá. (Matouš 15:1, 2) Umývat si takto důkladně ruce není porušením Božího zákona, ale zároveň to Bůh nevyžaduje.

Hostitel je překvapený, že se Ježíš tímto zvykem neřídí. Ten si toho všimne a řekne: „Vy, farizeové, čistíte pohár a mísu zvenčí, ale uvnitř jste plní chamtivosti a špatnosti. Vy nerozumní! Copak ten, kdo udělal vnějšek, neudělal i vnitřek?“ (Lukáš 11:39, 40)

Ježíš neřeší otázku, jestli má mít člověk před jídlem čisté ruce, nebo ne, ale odsuzuje náboženské pokrytectví. Farizeové a další lidé, kteří si obřadně umývají ruce, neočišťují své srdce od špatnosti. Ježíš jim proto doporučuje: „Když dáváte dary chudým, mělo by to vycházet z nitra a pak pro vás bude všechno čisté.“ (Lukáš 11:41) A má naprostou pravdu. K dávání by člověka mělo podněcovat laskavé srdce, ne touha dělat na druhé dojem tím, že předstírá ušlechtilost.

Není to tak, že by tito muži nic nedávali. Ježíš říká: „Dáváte desátky z máty, routy a všech ostatních bylin, ale přehlížíte právo a Boží lásku! Desátky jste byli povinni dávat, ale neměli jste přehlížet to ostatní.“ (Lukáš 11:42) Boží zákon stanovoval, aby Izraelité odevzdávali desátky neboli desetinu z úrody. (5. Mojžíšova 14:22) Zahrnovalo to i mátu a routu, tedy bylinky, které se používaly ke kořenění jídla. Farizeové sice puntičkářsky dávají desetinu z těchto bylinek, ale co důležitější požadavky Zákona, jako jednat podle práva a být pokorní? (Micheáš 6:8)

Ježíš pokračuje: „Běda vám, farizeové, protože milujete přední sedadla v synagogách a když vás lidé zdraví na tržištích! Běda vám, protože jste jako hroby, které nejsou vidět, takže po nich lidé chodí a nevědí o tom!“ (Lukáš 11:43, 44) O takové hroby můžou lidé zakopnout a kvůli tomu být obřadně nečistí. Ježíš na tom chce ukázat, že nečistota farizeů není navenek patrná. (Matouš 23:27)

Jeden muž, který se dobře vyzná v Božím zákoně, namítá: „Učiteli, tím, co říkáš, urážíš také nás.“ Tito muži si ale musí uvědomit, že vůbec neplní svůj úkol pomáhat lidem. Ježíš říká: „Běda i vám, kdo jste zběhlí v Zákoně, protože nakládáte na lidi těžká břemena, ale sami se toho nákladu nedotknete jediným prstem! Běda vám, protože stavíte hrobky prorokům, které vaši předkové zabíjeli!“ (Lukáš 11:45–47)

Těžká břemena, o kterých Ježíš mluví, jsou ústní tradice a farizejský výklad Zákona. Muži zběhlí v Zákoně lidem život neulehčují. Naopak trvají na dodržování pravidel, která lidi zatěžují. Jejich předkové zabíjeli Boží proroky, počínaje Ábelem. Znalci Zákona vytváří dojem, že mají proroky v úctě, protože jim staví hrobky, ale ve skutečnosti napodobují postoje a jednání svých předků. Dokonce se snaží zabít Božího nejvýznačnějšího proroka. Ježíš říká, že Bůh bude tuto generaci volat k zodpovědnosti. A to se stane asi o 38 let později v roce 70 n. l.

Ježíš dál říká: „Běda vám, kdo jste zběhlí v Zákoně, protože jste vzali klíč k poznání. Sami jste nevešli a těm, kdo vchází, bráníte!“ (Lukáš 11:52) Tito muži by měli „odemykat“ význam  Božího Slova, ale místo toho lidi připravují o možnost ho poznat a rozumět mu.

Jak na to všechno farizeové a znalci Zákona reagují? Když Ježíš odchází, začnou se s ním dohadovat a útočit na něj otázkami. Neptají se ho proto, že by se od něho chtěli učit. Vychytrale se ho snaží přimět, aby řekl něco, za co by ho mohli nechat zatknout.