Přejít k článku

Přejít na obsah

 68. KAPITOLA

Boží Syn je „světlo světa“

Boží Syn je „světlo světa“

JAN 8:12–36

  • JEŽÍŠ VYSVĚTLUJE, KDO JE SYN

  • V JAKÉM SMYSLU JSOU ŽIDÉ OTROCI?

Je poslední, sedmý den Svátku stánků a Ježíš vyučuje v části chrámu, které se říká „pokladnice“. (Jan 8:20; Lukáš 21:1) Ta se zřejmě nachází na nádvoří Žen, kam lidé nosí svoje peněžní dary.

Během svátku je tato část chrámu v noci hodně osvětlená. Stojí tam čtyři obrovské svícny a každý z nich má čtyři velké misky naplněné olejem. Světlo ze svícnů je natolik jasné, že ozařuje široké okolí. Právě to si můžou Ježíšovi posluchači vybavit, když říká: „Jsem světlo světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ (Jan 8:12)

Farizeové namítají: „Svědčíš sám o sobě, takže tvoje svědectví není platné.“ Ježíš jim odpovídá: „I když svědčím sám o sobě, moje svědectví je platné, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy ale nevíte, odkud jsem přišel a kam jdu.“ A dodává: „Ve vašem zákoně je napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je platné.‘ Svědčím o sobě já sám a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“ (Jan 8:13–18)

Farizeové Ježíšovu argumentaci nepřijímají a ptají se: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš jim na rovinu říká: „Neznáte ani mě, ani mého Otce. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.“ (Jan 8:19) I když farizeové pořád chtějí Ježíše zatknout, nikdo se neodváží na něj vztáhnout ruku.

Ježíš opakuje to, co už jednou řekl: „Odcházím a budete mě hledat, a přece zemřete ve svém hříchu. Kam jdu, tam nemůžete přijít.“ Židé si Ježíšova slova vyloží úplně špatně a říkají: „Snad se nechce zabít, když prohlašuje ‚Kam jdu, tam nemůžete přijít‘?“ Nechápou, co tím Ježíš myslí, protože nevědí, odkud ve skutečnosti  pochází. Ježíš vysvětluje: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.“ (Jan 8:21–23)

Ježíš mluví o tom, že než se stal člověkem, žil v nebi a že je slíbeným Mesiášem neboli Kristem, kterého by měli náboženští vůdci rozpoznat. Ti se ale s velkým opovržením ptají: „Kdo jsi?“ (Jan 8:25)

Ježíš na jejich projevy nepřátelství reaguje slovy: „Proč s vámi vůbec mluvím?“ I tak ale obrací pozornost na svého Otce a vysvětluje, proč by Židé měli jeho Synovi naslouchat. Říká: „Ten, kdo mě poslal, mluví pravdu a já říkám světu to, co jsem slyšel od něj.“ (Jan 8:25, 26)

Pak Ježíš dává najevo důvěru ve svého Otce, která těmto Židům chybí. Říká: „Až vyzdvihnete Syna člověka, poznáte, že jsem to já a že nedělám nic sám od sebe, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. A ten, kdo mě poslal, je se mnou. Nenechal mě samotného, protože vždycky dělám to, co se mu líbí.“ (Jan 8:28, 29)

Někteří Židé ale v Ježíše uvěří a on je ujišťuje: „Pokud zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32)

To, že Ježíš mluví o osvobození, se některým zdá zvláštní. Namítají: „Jsme Abrahamovi potomci a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak to, že říkáš ‚Budete osvobozeni‘?“ Tito Židé vědí, že v určitých obdobích byli pod cizí nadvládou, ale odmítají být nazýváni otroky. Přesto Ježíš ukazuje, že skutečně jsou otroky: „Ujišťuji vás, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.“ (Jan 8:33, 34)

Pokud Židé neuznají, že jsou v otroctví hříchu, bude to pro ně mít vážné důsledky. Ježíš jim říká: „Otrok ... nezůstává v domácnosti navždy, syn zůstává navždy.“ (Jan 8:35) Otrok nemá žádný nárok na dědictví a může být kdykoli poslán pryč. Jenom syn, který se do domácnosti narodí nebo je adoptovaný, v ní zůstává „navždy“, tedy celý svůj život.

Takže pravda o Synovi je tím, co lidi navždy osvobozuje od hříchu, který způsobuje smrt. Ježíš prohlašuje: „Pokud vás ... osvobodí Syn, budete skutečně svobodní.“ (Jan 8:36)