Přejít k článku

Přejít na obsah

 41. KAPITOLA

Od koho má Ježíš moc dělat zázraky?

Od koho má Ježíš moc dělat zázraky?

MATOUŠ 12:22–32 MAREK 3:19–30 LUKÁŠ 8:1–3

  • JEŽÍŠ SE VYDÁVÁ NA DRUHOU KAZATELSKOU CESTU

  • VYHÁNÍ DÉMONY A VARUJE PŘED NEODPUSTITELNÝM HŘÍCHEM

Nedlouho potom co Ježíš mluvil v domě farizea Šimona o odpuštění, začíná další kazatelskou cestu po Galileji. Svoji službu vykonává už druhým rokem a necestuje sám. Je s ním 12 apoštolů a také některé ženy, které „zbavil zlých duchů a uzdravil z nemocí“. (Lukáš 8:2) Jsou to třeba Marie Magdaléna, Zuzana a Joana, jejíž manžel je ve službách krále Heroda Antipa.

Čím víc lidí se o Ježíšovi dozvídá, tím víc se jeho služba stává předmětem sporů. Ukáže se to například v situaci, kdy k Ježíšovi přivedou muže posedlého démony, který je slepý a němý, a Ježíš ho uzdraví. Najednou už toho muže neovládají démoni a on začne vidět a mluvit. Lidé jsou prostě unešení a říkají o Ježíšovi: „Není to snad Syn Davida?“ (Matouš 12:23)

Kolem domu, ve kterém je Ježíš, se shromáždilo tolik lidí, že se s učedníky nemůže ani najíst. Ne všichni si ale myslí, že Ježíš je „Syn Davida“, o kterém se mluví v proroctvích. Někteří znalci Zákona a farizeové sice přišli až z Jeruzaléma, ale ne proto, aby se od Ježíše učili nebo ho podpořili. Říkají lidem, že „je posedlý Belzebubem“ a že mu tento „vládce démonů“ pomáhá. (Marek 3:22) Když se o tom rozruchu doslechnou Ježíšovi příbuzní, přijdou, aby ho odvedli. Z jakého důvodu?

Ježíšovi bratři zatím nevěří, že je Boží Syn. (Jan 7:5) Ježíš, který vyvolal takové pozdvižení, je jiný než Ježíš, kterého si pamatují z doby, kdy společně vyrůstali v Nazaretu. Docházejí k závěru, že musí být psychicky nemocný, a říkají: „Zbláznil se.“ (Marek 3:21)

 O čem ale svědčí fakta? Ježíš právě uzdravil muže posedlého démony a ten teď vidí a mluví. Nikdo to nemůže popřít. Proto se znalci Zákona a farizeové snaží Ježíše připravit o důvěru lidí. Falešně ho obviňují: „Ten člověk vyhání démony jenom díky tomu, že mu pomáhá Belzebub, vládce démonů.“ (Matouš 12:24)

Ježíš ví, jak znalci Zákona a farizeové uvažují, a tak říká: „Každé království, které stojí samo proti sobě, zpustne a žádné město ani rodina, které stojí samy proti sobě, nemůžou obstát. Stejně tak pokud Satan vyhání Satana, staví se sám proti sobě. Jak potom obstojí jeho království?“ (Matouš 12:25, 26)

To je neprůstřelná logika. Farizeové vědí, že někteří Židé se věnují vyhánění démonů. (Skutky 19:13) Proto se Ježíš farizeů ptá: „Pokud vyháním démony s pomocí Belzebuba, s pomocí koho je vyhání vaši učedníci?“ Jinými slovy, jejich obvinění by se dalo úplně stejně použít na tyto Židy. Ježíš dodává: „Pokud ale vyháním démony pomocí Božího ducha, pak vás skutečně zastihlo Boží království.“ (Matouš 12:27, 28)

Ježíšova schopnost vyhánět démony je jasným důkazem, že je mocnější než Satan. Tuto skutečnost Ježíš ukazuje na přirovnání: „Jak může někdo vpadnout do domu siláka a zmocnit se jeho majetku, pokud toho muže nejdřív nespoutá? Až potom může jeho dům vyloupit. Kdo není na mé straně, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ (Matouš 12:29, 30) Znalci Zákona a farizeové se očividně staví proti Ježíšovi a tím dokazují, že jsou nástroje v Satanových rukou. „Rozptylují“ v tom smyslu, že lidi odhánějí od Božího Syna, který má Jehovovu podporu.

Ježíš tyto odpůrce varuje: „Lidem bude všechno odpuštěno, jakékoli hříchy a urážlivé řeči. Ale tomu, kdo se rouhá proti svatému duchu, nebude nikdy odpuštěno. Je vinen věčným hříchem.“ (Marek 3:28, 29) Když někdo připisuje Satanovi něco, co očividně dělá Boží duch, má to opravdu hrozné následky.