Přejít k článku

Přejít na obsah

 65. KAPITOLA

Ježíš vyučuje cestou do Jeruzaléma

Ježíš vyučuje cestou do Jeruzaléma

MATOUŠ 8:19–22 LUKÁŠ 9:51–62 JAN 7:2–10

  • CO SI O JEŽÍŠOVI MYSLÍ JEHO BRATŘI

  • JAK DŮLEŽITÉ JE PODPOROVAT KRÁLOVSTVÍ

Ježíš už nějakou dobu vykonává svoji činnost hlavně v Galileji, kde na ni lidé reagují líp než v Judeji. Navíc když byl v Jeruzalémě a uzdravil o sabatu jednoho muže, Židé se ho „tím víc snažili zabít“. (Jan 5:18; 7:1)

Teď je podzim roku 32 n. l. a blíží se Svátek stánků, kterému se také říká Svátek chýší. Slaví se sedm dní a osmý den se koná slavnostní shromáždění. Během tohoto svátku, který zakončuje zemědělský rok, se lidé velmi radují a děkují Bohu.

Ježíšovi nevlastní bratři Jakub, Šimon, Josef a Jidáš mu říkají: „Odejdi odtud a jdi do Judeje.“ Jeruzalém je centrem židovského náboženství. V době tří každoročních svátků je plný lidí. Ježíšovi bratři argumentují: „Nikdo nedělá nic potají, když chce být veřejně známý. Pokud děláš takové věci, ukaž se světu.“ (Jan 7:3, 4)

Jeho bratři ve skutečnosti nevěří, že je Mesiáš. Přesto chtějí, aby ho lidé, kteří přijdou na svátek do Jeruzaléma, viděli dělat zázraky. Ježíš ale ví, že mu tam hrozí nebezpečí, a tak jim říká: „Vás svět nemá důvod nenávidět, ale mě nenávidí, protože svědčím o tom, že jeho skutky jsou špatné. Jděte na svátek sami. Já na něj zatím nepůjdu, protože můj čas ještě nepřišel.“ (Jan 7:5–8)

Několik dní potom co se Ježíšovi bratři vydají na cestu s hlavní skupinou, vyrazí do Jeruzaléma i Ježíš s učedníky. Jdou sami, aby nepoutali pozornost. Zvolí přímější trasu přes Samaří, ne obvyklou trasu podél Jordánu. V Samaří budou potřebovat přespat, a tak Ježíš posílá několik učedníků napřed, aby to zařídili. Na jednom místě je lidé nechtějí ubytovat ani jim neprojeví běžnou pohostinnost, protože Ježíš míří do Jeruzaléma na židovský svátek. Jakub a Jan se rozzlobeně ptají: „Pane, chceš, abychom přivolali oheň z nebe a ten je pohltil?“ (Lukáš 9:54) Ježíš je napomíná, že je něco takového vůbec napadlo.

Jak jdou dál, jeden znalec Zákona Ježíšovi říká: „Učiteli, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ Ježíš odpovídá: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ (Matouš 8:19, 20) Chce tím ukázat, že když se ten muž stane jeho následovníkem, nebude to mít v životě jednoduché. Ale vypadá to, že znalec Zákona je moc pyšný, než aby na tento způsob života přistoupil. Každý z nás  se může sám sebe zeptat: Do jaké míry jsem ochotný následovat Ježíše?

Jinému muži Ježíš říká: „Buď mým následovníkem.“ Ten odpovídá: „Pane, dovol mi, abych nejdřív odešel a pohřbil svého otce.“ Ježíš zná jeho okolnosti, a proto říká: „Nech mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé, ale ty jdi a široko daleko oznamuj Boží království.“ (Lukáš 9:59, 60) Otec toho muže evidentně ještě žije. Kdyby právě zemřel, jeho syn by si teď asi nepovídal s Ježíšem. Syn není připravený dát ve svém životě Boží království na první místo.

Cestou do Jeruzaléma jiný muž Ježíšovi říká: „Budu tě následovat, Pane, ale nejdřív mi dovol, abych se se všemi doma rozloučil.“ Ježíš odpovídá: „Nikdo, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se zpátky, se nehodí pro Boží království.“ (Lukáš 9:61, 62)

Ti, kdo chtějí být Ježíšovými pravými učedníky, se musí soustředit na to, aby podporovali Boží království. Kdyby se zemědělec při orání nedíval přímo před sebe, brázda by nejspíš byla křivá. A kdyby přestal orat, protože se chce ohlédnout, práce na poli by nepostupovala kupředu. Podobně kdokoli se ohlíží za tímto starým systémem, může snadno sejít z cesty, která vede k věčnému životu.