Přejít k článku

Přejít na obsah

 43. KAPITOLA

Osm podobenství o Království

Osm podobenství o Království

MATOUŠ 13:1–53 MAREK 4:1–34 LUKÁŠ 8:4–18

  • JEŽÍŠ VYPRÁVÍ RŮZNÁ PODOBENSTVÍ O KRÁLOVSTVÍ

Když Ježíš napomíná farizee, je zřejmě v Kafarnaum. Později ten den odchází z domu a jde k nedalekému Galilejskému moři. Tam se kolem něj shromáždí zástup lidí. Ježíš nastoupí do člunu, odpluje kousek od břehu a začne lidi vyučovat o nebeském království. Vypráví jim několik podobenství. Mluví v nich o oblastech života a věcech, které jsou jeho posluchačům většinou dobře známé. Díky tomu je pro ně jednodušší pochopit různé skutečnosti související s Královstvím.

Nejdřív Ježíš vypráví o rozsévači, který seje semena. Některá dopadnou podél cesty a sezobají je ptáci. Jiná dopadnou na skalnatou zem, kde není moc půdy. Jejich kořeny se nemůžou uchytit hluboko v zemi, takže nové rostlinky spálí slunce a uschnou. Ještě jiná semena dopadnou mezi trní, a když z nich vzejdou rostlinky, trní je udusí. Jsou ale i semena, která dopadnou na dobrou půdu a začnou přinášet úrodu, „některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, další třicetinásobnou“. (Matouš 13:8)

V druhém podobenství Ježíš znovu přirovnává Království k tomu, když člověk zasévá semena. V tomto případě ale semena rostou a nezáleží, jestli ten člověk spí nebo je vzhůru. Prostě „rostou, on ani neví jak“. (Marek 4:27) Rostou samy od sebe a přináší úrodu, kterou člověk může sklidit.

Potom Ježíš vypráví třetí podobenství o setí. Člověk zaseje na pole dobré semeno, ale zatímco lidé spí, nepřítel naseje mezi pšenici plevel.  Otroci se svého pána ptají, jestli mají plevel vytrhat. On jim odpovídá: „Ne, protože byste při trhání plevele mohli vytrhnout i pšenici. Ať spolu obojí roste až do žně. V období žně řeknu žencům: Nejdřív sesbírejte plevel a svažte ho do otýpek ke spálení. Potom shromážděte pšenici do mé sýpky.“ (Matouš 13:24–30)

Mnozí z těch, kdo podobenství poslouchají, se vyznají v zemědělství. Ježíš se teď zmiňuje ještě o něčem, co jim není vůbec cizí, o malém hořčičném semínku. Vyroste z něj tak velká rostlina, že v jejích větvích můžou hnízdit ptáci. O semínku říká: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli.“ (Matouš 13:31) Ježíšovým cílem ale není vzdělat své posluchače v botanice. Chce jim pomoct, aby si dokázali představit velmi rychlý vzrůst – jak z něčeho malinkého může vyrůst něco hodně velkého.

Potom Ježíš mluví o procesu, který mnoho jeho posluchačů dobře zná. Přirovnává nebeské království ke kvasu, „který žena vzala a vmíchala do třech velkých měr mouky“. (Matouš 13:33) Kvas sice není vidět, ale prostupuje celým těstem a to díky němu kyne. Způsobuje poměrně velký nárůst a změny, které nejsou na první pohled rozeznatelné.

Když Ježíš domluví, pošle lidi domů a vrací se na místo, kde zrovna bydlí. Brzo za ním přichází učedníci a chtějí vědět, co ta podobenství znamenají.

VÝZNAM JEŽÍŠOVÝCH PODOBENSTVÍ

Učedníci už předtím Ježíše slyšeli používat podobenství, ale nikdy jich neřekl tolik najednou. A tak se ho ptají: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ (Matouš 13:10)

Jeden důvod je, že Ježíš tím plní biblické proroctví. Matoušova zpráva říká: „Když je vyučoval, vždycky používal podobenství a tak se splnilo to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka: ‚Otevřu ústa v podobenstvích, budu ohlašovat věci utajené od založení.‘“ (Matouš 13:34, 35; Žalm 78:2)

Ježíš ale používá podobenství ještě z jiného důvodu. Pomáhají odhalit pohnutky lidí. Mnozí se totiž o Ježíše zajímají jenom proto, že umí skvěle mluvit a dělat úžasné zázraky. Nevnímají ho jako někoho, koho by měli poslouchat jako Pána a nesobecky ho následovat. (Lukáš 6:46, 47) Nechtějí měnit svoje názory a způsob života. Nepřejí si, aby v jejich případě Ježíšovo poselství proniklo tak hluboko.

Ježíš na otázku učedníků odpovídá: „Právě proto k nim mluvím v podobenstvích. Dívají se totiž, ale nevidí, poslouchají, ale neslyší a smysl toho nechápou. Plní se na nich Izajášovo proroctví, které říká: ‚...Vždyť tito lidé přestali mít vnímavé srdce.‘“ (Matouš 13:13–15; Izajáš 6:9, 10)

To ale neplatí o všech, kdo si Ježíše chodí poslechnout. Vysvětluje: „Vy jste ... šťastní, protože vaše oči vidí a vaše uši slyší. Ujišťuji vás, že mnozí proroci a Boží služebníci toužili vidět, co pozorujete vy, ale neviděli to a toužili slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli to.“ (Matouš 13:16, 17)

Ježíšových 12 apoštolů a další věrní učedníci mají vnímavé srdce. Proto Ježíš říká: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím nebeského  království, ale jim to dáno není.“ (Matouš 13:11) Učedníci upřímně touží rozumět tomu, co Ježíš vyučuje, a tak jim vysvětluje podobenství o rozsévači.

„Semeno je Boží slovo,“ začíná Ježíš. (Lukáš 8:11) A půda je srdce. To je klíč k tomu, aby mohli pochopit význam podobenství.

Nejdřív Ježíš mluví o semenu, které dopadlo podél cesty, a vysvětluje: „Podél cesty – to jsou ti, kdo slyší slovo [o Království], ale pak přichází Ďábel a bere jim ho ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.“ (Lukáš 8:12) Další semeno dopadlo na skalnatou zem. Ježíš má na mysli srdce lidí, kteří slovo o Království s radostí přijmou, ale to v jejich srdci nezapustí kořeny. „Když kvůli tomu slovu přijdou těžkosti nebo pronásledování“, odvracejí se od něj. Jinak řečeno, když se dostanou do „období zkoušek“, například se proti nim postaví rodina nebo jiní lidé, přestanou Ježíše následovat. (Matouš 13:21; Lukáš 8:13)

Jak je to se semenem, které dopadne mezi trní? Ježíš učedníkům vysvětluje, že je řeč o lidech, kteří slyší slovo, ale potom je přemůžou „starosti spojené s tímto systémem a podvodná moc bohatství“. (Matouš 13:22) Slovo o Království se sice dostalo do jejich srdce, ale zadusí ho jiné věci a slovo nepřináší žádnou úrodu.

Nakonec Ježíš vysvětluje, co znamená dobrá půda. Jde o lidi, kteří slyší slovo, pochopí jeho smysl a přijmou ho do srdce. Jaký je výsledek? Ti lidé „přináší úrodu“. Kvůli svým okolnostem, jako třeba věku nebo zdraví, nemůžou všichni dělat stejně. Jeden přináší 100násobnou úrodu, jiný 60násobnou a ještě jiný 30násobnou.  Z krásného života ve službě Bohu se zjevně těší jenom „ti s upřímným a dobrým srdcem, kteří slyší slovo, uchovají si ho a vytrvale přináší úrodu“. (Lukáš 8:15)

Pro učedníky, kteří za Ježíšem přišli, protože chtěli vědět, co podobenství znamenají, musí být Ježíšovo vysvětlení mimořádně působivé. Předtím sice znali jejich obsah, ale nechápali je. Ježíš chce, aby podobenstvím rozuměli a díky tomu mohli předávat pravdu druhým. „Copak někdo vezme lampu a dá ji pod koš nebo pod lůžko?“ ptá se Ježíš. „Nedá ji snad na stojan?“ Proto radí: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“ (Marek 4:21–23)

DOZVÍDAJÍ SE JEŠTĚ VÍC

Když Ježíš učedníkům vysvětlí podobenství o rozsévači, chtějí se dozvědět víc. Prosí ho: „Vysvětli nám to podobenství o plevelu na poli.“ (Matouš 13:36)

Z jejich prosby je vidět, že mají úplně jiný postoj než ostatní lidé, kteří Ježíše poslouchali na břehu Galilejského moře. Ti si ho sice vyslechli, ale nemají touhu pochopit význam podobenství a jejich praktické uplatnění. Stačí jim prostě jenom rámcově vědět, o čem podobenství jsou. Ježíš poukazuje na kontrast mezi těmito lidmi a zvídavými učedníky, kteří si k němu přišli pro další informace. Říká:

„Věnujte pozornost tomu, co slyšíte. Jakou mírou odměřujete, takovou bude odměřeno vám, a ještě vám bude přidáno.“ (Marek 4:24) Učedníci věnují pozornost tomu, co od Ježíše slyší. Odměřují mu upřímný zájem a pozornost a Ježíš jim na oplátku říká víc informací a pomáhá jim pochopit další souvislosti. Na jejich prosbu, aby jim vysvětlil podobenství o pšenici a plevelu, odpovídá:

„Ten, kdo zasel dobré semeno, je Syn člověka a pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho zlého a nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je závěr systému a ženci jsou andělé.“ (Matouš 13:37–39)

Potom co Ježíš vysvětlí jednotlivé rysy podobenství, popisuje, jak to celé dopadne. Říká, že v závěru systému ženci neboli andělé oddělí falešné křesťany podobné plevelu od skutečných „synů Království“. „Ti, kdo mají Boží schválení“ budou shromážděni a nakonec budou jasně zářit v „království svého Otce“. A co „synové toho zlého“? Čeká je zničení, takže se není čemu divit, že „budou naříkat a skřípat zuby“. (Matouš 13:41–43)

Učedníci pak mají možnost slyšet od Ježíše další tři podobenství. Nejdřív říká: „Nebeské království je jako poklad ukrytý v poli, který nějaký člověk našel a znovu ukryl. Ze samé radosti  jde a prodá všechno, co má, a koupí to pole.“ (Matouš 13:44)

Ježíš pokračuje: „Nebeské království je také jako cestující kupec, který hledá vzácné perly. Když najde jednu drahocennou perlu, odejde a okamžitě prodá všechno, co má, a koupí ji.“ (Matouš 13:45, 46)

Oběma podobenstvími Ježíš zdůrazňuje ochotu přinést oběti pro něco hodně cenného. Kupec „okamžitě prodá všechno, co má“, aby mohl koupit drahocennou perlu. Něco takového si Ježíšovi učedníci dokážou snadno představit. A člověk, který najde poklad ukrytý na poli, „prodá všechno“, aby ho mohl získat. V obou případech dotyčný prodá celý svůj majetek, aby získal něco velmi hodnotného. To se podobá obětem, které člověk přinese, aby uspokojil svoje duchovní potřeby. (Matouš 5:3) Někteří z těch, kdo teď Ježíšova podobenství poslouchají, už byli ochotní hodně obětovat, aby uspokojili svoje duchovní potřeby a stali se Ježíšovými věrnými následovníky. (Matouš 4:19, 20; 19:27)

Nakonec Ježíš přirovnává nebeské království k vlečné síti, která sbírá všechny možné ryby. (Matouš 13:47) Ty se potom třídí. Dobré se dají do nádob a nevhodné se vyhodí. Ježíš říká, že stejné to bude v závěru systému. Andělé oddělí špatné lidi od dobrých.

I Ježíš se věnoval určitému druhu duchovního rybaření, když řekl svým prvním učedníkům, že z nich udělá „rybáře lidí“. (Marek 1:17) Nicméně podle jeho slov se podobenství o vlečné síti splní až v budoucnosti, „v závěru tohoto systému“. (Matouš 13:49) Takže apoštolové a další učedníci, kteří to slyší, z toho můžou vyvodit, že ještě dojde k velmi zajímavým věcem.

Ježíšovi učedníci nejdřív slyšeli podobenství, která řekl u Galilejského moře, a teď se od něj dozvídají ještě víc. Ježíš je ochotný jim v soukromí všechno vysvětlit. (Marek 4:34) „Je jako hospodář, který vynáší ze své pokladnice věci nové i staré.“ (Matouš 13:52) Ježíš ta podobenství nepronesl proto, aby ukázal, jak skvěle umí vyučovat. Chce svým učedníkům předat pravdy, které jsou vzácné jako poklad nevyčíslitelné hodnoty. Je to opravdu jedinečný učitel.