Přejít k článku

Přejít na obsah

 35. KAPITOLA

Slavné Kázání na hoře

Slavné Kázání na hoře

Ježíš musí být unavený, protože se celou noc modlil a potom vybral z učedníků 12 apoštolů. Má ale pořád sílu a chuť pomáhat lidem. Je na úbočí jedné hory v Galileji, možná nedaleko Kafarnaum, ve kterém během své služby často pobývá.

Přišla za ním spousta lidí ze vzdálených míst. Někteří jsou z Jeruzaléma a dalších judejských měst a vesnic na jihu. Jiní jsou z pobřežních měst Tyru a Sidonu na severozápadě. Proč sem za Ježíšem přicestovali? „Aby si ho poslechli a aby je uzdravil z jejich nemocí.“ A přesně to Ježíš dělá – všechny je uzdravuje. Jen si to představte! Každému, kdo má nějakou nemoc, Ježíš dokáže pomoct. Pomáhá i těm, které trápí „nečistí duchové“, tedy lidem, kteří jsou pod vlivem Satanových zlých andělů. (Lukáš 6:17–19)

Potom Ježíš najde na úbočí hory rovnější místo a zástup lidí se shromáždí kolem něj. Jeho učedníci, a zvlášť 12 apoštolů, jsou pravděpodobně nejblíž. Všichni se nemůžou dočkat, až si poslechnou vyučování člověka, který dokáže dělat tak úžasné zázraky. Ježíš pronese kázání, ve kterém je pro jeho posluchače hodně užitečných myšlenek. Od té doby tyto myšlenky pomohly bezpočtu dalších lidí. Ježíšovo kázání může pomoct i nám, protože v něm předložil hluboké duchovní pravdy, a to jednoduchým a jasným způsobem. Ježíš při vyučování vychází ze situací a věcí, které lidé běžně znají. Proto můžou jeho myšlenkám rozumět všichni, kdo chtějí vést lepší život, který se líbí Bohu. Co důležitého se z Ježíšova kázání dozvídáme?

KDO JE DOOPRAVDY ŠŤASTNÝ?

Každý chce být šťastný. Ježíš to ví, a proto nejdřív vysvětluje, v čem pravé štěstí spočívá. To musí jeho posluchače okamžitě zaujmout. Něco z toho jim ale nejspíš přijde trochu zvláštní.

Ježíš říká: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují své duchovní potřeby, protože jim patří nebeské království. Šťastní jsou ti, kdo pláčou, protože budou utěšeni. ... Šťastní jsou ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni. ... Šťastní jsou ti, kdo jsou pronásledovaní kvůli tomu, že jednají správně, protože jim patří nebeské království. Šťastní jste, když vás lidé kvůli mně uráží [a] pronásledují... Radujte se a jásejte.“ (Matouš 5:3–12)

Co Ježíš myslí slovem „šťastní“? Nemluví o radosti, kterou člověk má, když se dobře baví. Opravdové štěstí je hlubší. Souvisí s tím, že máme v životě pocit uspokojení a naplnění.

Ježíš říká, že doopravdy šťastní jsou ti, kdo si uvědomují své duchovní potřeby, kdo jsou smutní kvůli svému hříšnému stavu a kdo poznávají Boha a slouží mu. Jsou šťastní dokonce i tehdy, když je za to, že dělají správné věci, někdo nenávidí a pronásleduje. Vědí totiž, že z nich má Bůh radost a odmění je věčným životem.

Hodně lidí si ale myslí, že člověk je šťastný, když je bohatý a užívá si života. Ježíš říká něco jiného. Pomocí kontrastů vede posluchače  k zamyšlení. Říká: „Běda vám, kdo jste bohatí, protože vy už svou útěchu máte. Běda vám, kdo jste teď sytí, protože budete hladovět. Běda vám, kdo se teď smějete, protože budete truchlit a plakat. Běda, když o vás všichni lidé mluví dobře. Vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům.“ (Lukáš 6:24–26)

Proč se Ježíš negativně vyjadřuje o lidech, kteří jsou bohatí, radostně se smějí a druzí je chválí? Protože když si někdo takové věci užívá a jsou v jeho očích cenné, může zanedbávat službu Bohu a tím se připravit o pravé štěstí. Ježíš neříká, že ke štěstí prostě stačí být chudý nebo hladový. Ale právě lidé, kteří jsou nějak znevýhodnění, často reagují na Ježíšovo učení pozitivně a stávají se doopravdy šťastnými.

Ježíš teď mluví o svých učednících a říká: „Jste sůl země.“ (Matouš 5:13) Samozřejmě nejsou solí v doslovném smyslu. Sůl je ale konzervační prostředek. U Jehovova chrámu leží hromada soli blízko oltáře a kněží ji používají k solení obětí. Symbolizuje nepřítomnost zkaženosti a rozkladu. (3. Mojžíšova 2:13; Ezekiel 43:23, 24) Ježíšovi učedníci jsou „sůl země“ v tom smyslu, že svým vlivem chrání lidi před tím, aby se duchovně a morálně nezkazili. Jejich poselství může zachránit život všem, kdo na něj zareagují.

Ježíš také učedníkům říká: „Jste světlo světa.“ Lampa se nedává pod koš, ale na stojan, odkud může svítit všude kolem. A tak Ježíš učedníky vybízí: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce, který je v nebesích.“ (Matouš 5:14–16)

VYSOKÉ POŽADAVKY NA JEŽÍŠOVY NÁSLEDOVNÍKY

Židovští náboženští vůdci jsou přesvědčení, že Ježíš porušuje Boží zákon, a nedávno se radili, že ho zabijí. Proto Ježíš otevřeně říká: „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.“ (Matouš 5:17)

 Je vidět, že Ježíš má k Božímu zákonu velikou úctu, a vede k tomu i ostatní. Dokonce říká: „Proto každý, kdo porušuje jedno z těch nejmenších přikázání a učí to jiné lidi, bude nazván nejmenším vzhledem k nebeskému království.“ Tím myslí, že takový člověk se do Království vůbec nedostane. Pak pokračuje: „Ale každý, kdo je dodržuje a učí, bude vzhledem k nebeskému království nazván velkým.“ (Matouš 5:19)

Ježíš odsuzuje i samotné postoje, které vedou k tomu, že někdo poruší Boží zákony. Říká, že v Zákoně stojí „Nezavraždíš“, ale dodává, že „se bude před soudem zodpovídat každý, kdo se nepřestane zlobit na svého bratra“. (Matouš 5:21, 22) Když se někdo dlouhodobě zlobí na jiného člověka, není to malá věc. Může to vést až k vraždě. Proto Ježíš vysvětluje, co všechno by měl člověk udělat, aby měl s druhými dobré vztahy. Říká: „Pokud tedy přinášíš dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech dar před oltářem a odejdi. Nejdřív se se svým bratrem usmiř a teprve pak se vrať a obětuj svůj dar.“ (Matouš 5:23, 24)

Další přikázání v Zákoně se týká cizoložství. Ježíš se k tomu vyjadřuje: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Ale já vám říkám, že každý, kdo se dívá na nějakou ženu tak, že po ní začne toužit, už s ní ve svém srdci zcizoložil.“ (Matouš 5:27, 28) Ježíš nemluví o nemravné myšlence, která někdy člověku probleskne hlavou. Spíš vyzdvihuje, jak je závažné, když se někdo na ženu „dívá“ delší dobu. To často probudí vášnivou touhu. A když se potom naskytne příležitost, může to vést k cizoložství. Jak tomu jde zabránit? Možná budou zapotřebí razantní kroky. Ježíš říká: „Pokud tě tedy tvé pravé oko svádí k hříchu, vytrhni ho a odhoď pryč. ... A pokud tě tvá pravá ruka svádí k hříchu, usekni ji a odhoď pryč.“ (Matouš 5:29, 30)

Někteří lidé dobrovolně obětovali vážně nemocnou končetinu, aby si zachránili život. Podle Ježíše je pochopitelně ještě důležitější „odhodit“ cokoli, třeba i něco podobně cenného, jako je oko nebo ruka, aby člověk zabránil nesprávným myšlenkám a jednání. „Je pro tebe totiž lepší, abys přišel o jednu část těla,“ vysvětluje Ježíš, „než aby celé tvé tělo skončilo v gehenně.“ Gehenna bylo místo za jeruzalémskými hradbami, kde se spalovaly odpadky, a Ježíš ji použil jako symbol trvalého zničení.

Ježíš posluchačům také radí, jak se chovat k lidem, kteří jim ubližují a urážejí je. Říká: „Neodporujte zlému člověku. Když tě někdo uhodí přes pravou tvář, nastav mu i druhou.“ (Matouš 5:39) Ježíš tím nemyslí, že člověk nemůže  bránit sebe nebo svoji rodinu, když je někdo napadne. Mluví o facce a ta nemá druhého vážně zranit nebo zabít, ale má ho urazit. Ježíš říká, že když se někdo snaží vyprovokovat rvačku nebo hádku, ať už fackou, nebo urážlivými slovy, není správné mu to oplácet.

Tato rada je v souladu s Božím zákonem, aby člověk miloval svého bližního. Proto Ježíš lidem radí: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ Pak uvádí důležitý důvod, proč to mají dělat: „Tak ukážete, že jste synové svého Otce, který je v nebesích. Ten totiž působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi dobrými i zlými.“ (Matouš 5:44, 45)

Ježíš tuto část svého kázání shrnuje slovy: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5:48) Očividně tím nemyslí, že by lidé mohli být naprosto dokonalí. Když ale napodobujeme Boha, můžeme mít tak velkou lásku, že do ní zahrneme i své nepřátele. Ježíš vlastně říká: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (Lukáš 6:36)

MODLITBA A DŮVĚRA V BOHA

Potom Ježíš ve svém kázání posluchače vybízí: „Dávejte si pozor, abyste nedělali dobré skutky jen proto, aby to druzí viděli.“ Ježíš odsuzuje, když někdo před druhými hraje, jak je zbožný. A dodává: „Když tedy dáváš dary chudým, nevytrubuj to, jak to dělají pokrytci.“ (Matouš 6:1, 2) Je lepší dávat dary chudým soukromě.

Dál Ježíš říká: „Když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se totiž rádi modlí tak, že si stoupnou v synagoze nebo na roh hlavních ulic, aby byli lidem na očích.“ Podle Ježíše by to mělo být jinak: „Když se modlíš, jdi do svého pokoje, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je lidským očím skrytý.“ (Matouš 6:5, 6) Ježíš není proti všem veřejným modlitbám, protože i on sám takové modlitby pronesl. Odsuzuje ale modlitby pronášené takovým způsobem, aby udělaly dojem na posluchače a vyvolaly obdiv.

Ježíš radí: „Když se modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž jako lidé z jiných národů.“ (Matouš 6:7) Nechce říct, že modlit se opakovaně o jednu věc je špatné. Ukazuje ale, že není správné „znovu a znovu“ používat naučené fráze a modlit se mechanicky. Potom pronese vzorovou modlitbu, která obsahuje sedm proseb. První tři se týkají Jehovova práva vládnout a jeho záměrů – aby bylo posvěceno jeho jméno, aby přišlo jeho království a aby se děla jeho vůle. Teprve potom bychom se měli modlit o osobní věci – o jídlo na ten den, o odpuštění  hříchů, o to, abychom se nedostali do pokušení, které nedokážeme zvládnout, a o to, aby nás Bůh osvobodil od toho zlého.

Jak důležitý by pro nás měl být majetek? Ježíš posluchače vybízí: „Přestaňte si shromažďovat poklady na zemi, kde je ničí moli a rez a kde se vloupávají zloději a kradou.“ To je opravdu rozumné. Hmotné poklady jsou pomíjivé, a když je vlastníme, nijak si tím v Božích očích nepolepšíme. Proto Ježíš říká: „Shromažďujte si poklady v nebi.“ To můžeme dělat tak, že v životě dáváme službu Bohu na první místo. Boží schválení a věčný život, který díky tomu můžeme získat, nám nikdo vzít nemůže. Ježíš to uzavírá slovy: „Kde ... máš svůj poklad, tam budeš mít i své srdce.“ (Matouš 6:19–21)

Tuto myšlenku potom zdůrazňuje jedním přirovnáním: „Oko je lampou těla. Pokud je tedy tvé oko zaostřené, celé tvé tělo bude jasné. Ale pokud je tvé oko závistivé, celé tvé tělo bude temné.“ (Matouš 6:22, 23) Když naše obrazné oko funguje správně, slouží nám podobně jako rozsvícená lampa. K tomu je ale potřeba, aby bylo zaostřené na jednu věc. Jinak by se mohlo stát, že začneme mít v různých ohledech špatný úsudek. Kdybychom se soustředili na majetek, a ne na službu Bohu, celé naše „tělo bude temné“, to znamená, že možná začneme dělat nesprávné věci.

Ježíš k tomu uvádí působivý příklad: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo bude jednomu oddaný a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i bohatství.“ (Matouš 6:24)

Někteří z těch, kdo Ježíše poslouchají, si možná říkají, jak je to s věcmi, které potřebují  k životu. Ježíš je ujišťuje, že když dají službu Bohu na první místo, nemusí si o ně dělat starosti. Říká: „Dobře si všímejte ptáků: Nesejí, nesklízejí ani neshromažďují do sýpek, a přesto je váš nebeský Otec živí.“ (Matouš 6:26)

A co lilie, které rostou kolem na horských loukách? Ježíš říká, že „ani Šalomoun v celé své slávě se neoblékal jako jedna z nich“. Co z toho vyplývá? „Pokud tedy Bůh takto obléká květiny na louce, které tu dnes jsou a zítra je hodí do pece, nebude tím spíš oblékat vás?“ (Matouš 6:29, 30) Ježíš moudře vybízí: „Nikdy si tedy nedělejte starosti a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblečeme?‘ ... Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Dávejte tedy na první místo Království a to, co Bůh považuje za správné, a on vám dá to všechno ostatní.“ (Matouš 6:31–33)

JAK ZÍSKAT ŽIVOT

Apoštolové a další upřímní lidé chtějí žít tak, aby z toho měl Bůh radost. To ale v jejich podmínkách není snadné. Jedním z důvodů je, že mnozí farizeové jsou kritičtí a nelítostně druhé soudí. Ježíš svoje posluchače nabádá: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni. Jakým způsobem totiž soudíte druhé, tak budete sami souzeni.“ (Matouš 7:1, 2)

Nechat se vést přehnaně kritickými farizei je nebezpečné. Ježíš k tomu uvádí přirovnání: „Copak může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?“ Jak by se tedy měli Ježíšovi posluchači dívat na druhé? Určitě ne kriticky, to by byla vážná chyba. Ježíš se ptá: „Jak můžeš říct svému bratrovi: ‚Bratře, nech mě, abych ti vyndal smítko z oka‘, zatímco nevidíš, že ty sám máš v oku trám? Pokrytče! Nejdřív si vytáhni trám z vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vyndat smítko z oka svému bratrovi.“ (Lukáš 6:39–42)

To neznamená, že učedníci nemají druhé nikdy a nijak posuzovat. Ježíš říká: „Nedávejte psům, co je svaté. A neházejte perly prasatům.“ (Matouš 7:6) Pravdy z Božího Slova jsou vzácné jako perly. A pokud si jich někteří lidé vůbec neváží, učedníci je mají nechat být a hledat ty, kdo za ně budou vděční.

Pak se Ježíš vrací k námětu modlitby a vyzdvihuje, jak je důležité modlit se vytrvale. Říká: „Proste, a dostanete.“ Bůh naše modlitby rád vyslyší. Ježíš to zdůrazňuje slovy: „Když někoho z vás syn prosí o chleba, copak mu dáte kámen? ... Pokud tedy vy, přestože jste hříšníci, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíš dá váš nebeský Otec dobré věci těm, kdo ho prosí.“ (Matouš 7:7–11)

Ježíš potom pronáší výrok, ze kterého se stane známé pravidlo chování: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte ve všem vy s nimi.“ Neměli bychom si snad všichni vzít tuto radu k srdci a snažit se ji uplatňovat? To ale nemusí být snadné. Je to vidět z toho, co Ježíš říká dál: „Vejděte těsnou branou, protože prostorná  brána a široká cesta vedou do zničení a mnoho lidí tudy vchází, zatímco těsná brána a úzká cesta vedou do života a málokdo ji nalézá.“ (Matouš 7:12–14)

Někteří lidé se budou snažit učedníky odvést z cesty, která vede do života. Proto je Ježíš varuje: „Buďte ve střehu před falešnými proroky, kteří k vám přichází v ovčím rouchu, ale uvnitř jsou to draví vlci.“ (Matouš 7:15) Ježíš říká, že dobré a špatné stromy se dají rozeznat podle ovoce. Podobně je možné poznat falešné proroky podle toho, co učí a jak se chovají. Ježíš vysvětluje, že člověk není jeho učedníkem jenom pro to, co říká, ale i pro to, co dělá. Někteří lidé mluví o Ježíšovi jako o svém Pánovi, ale co když nedělají to, co si Bůh přeje? Ježíš říká: „Já jim odpovím: ‚Nikdy jsem s vámi neměl nic společného! Jděte ode mě pryč, vy ničemové!‘“ (Matouš 7:23)

Na závěr svého kázání Ježíš říká: „Každý, kdo slyší tato má slova a jedná podle nich, je jako rozvážný muž, který si postavil dům na skále. Pak se spustil liják a přišly záplavy a přihnal se silný vítr a bičoval dům. Ten však nespadl, protože měl základy na skále.“ (Matouš 7:24, 25) Jak to, že dům vydržel? Protože ten muž „kopal do hloubky a položil základy na skále“. (Lukáš 6:48) Takže jde o víc než jenom o to, Ježíšova slova slyšet. Je potřeba vynaložit úsilí, abychom podle nich jednali.

Ale co člověk, který „slyší tato ... slova“, a „nejedná podle nich“? Je „jako hlupák, který si postavil dům na písku“. (Matouš 7:26) Když přijde liják, záplavy a vítr, dům nevydrží a zřítí se.

Všichni kolem Ježíše žasnou nad tím, jak vyučuje. Mluví totiž jako někdo s autoritou, ne jako náboženští vůdci. Mnozí z jeho posluchačů se nejspíš stávají jeho učedníky.