Přejít k článku

Přejít na obsah

 54. KAPITOLA

Ježíš je „chléb života“

Ježíš je „chléb života“

JAN 6:25–48

  • JEŽÍŠ JE „CHLÉB Z NEBE“

Na východním břehu Galilejského moře Ježíš zázračně obstaral jídlo tisícům lidí a pak odešel, když ho chtěli udělat králem. Tu noc kráčel po rozbouřeném moři a zachránil Petra, který také šel po hladině, ale začal klesat, když jeho víra zeslábla. Ježíš navíc utišil vítr a tím možná zabránil tomu, aby učedníci ztroskotali.

Teď je zpátky na západním břehu moře, v oblasti, kde leží Kafarnaum. Lidé, kteří se díky jeho zázraku najedli, ho našli a říkají mu: „Kdy ses sem dostal?“ Ježíš jim vytýká, že ho hledají proto, aby jim zase dal jídlo. Vybízí je: „Nepracujte pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který je trvalý a dává věčný život.“ A tak se ho ptají: „Co máme dělat, abychom konali skutky, které Bůh schvaluje?“ (Jan 6:25–28)

Možná mají na mysli skutky, které vyžaduje Zákon, ale Ježíš poukazuje na skutek nejvyšší hodnoty. Říká: „To je skutek, který Bůh schvaluje: Věřit v toho, kterého poslal.“ Ale i přes to všechno, co Ježíš udělal, v něj ti lidé nevěří. Chtějí, aby udělal zázrak, díky kterému v něj začnou věřit. „Co uděláš?“ ptají se. „Naši předkové jedli manu v pustině, jak je napsáno: ‚Dal jim k jídlu chléb z nebe.‘“ (Jan 6:29–31; Žalm 78:24)

Ježíš jim ale ukazuje, kdo ve skutečnosti dokáže lidem zázračně dát to, co potřebují. Říká: „Ujišťuji vás, že Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává pravý chléb z nebe. Vždyť Božím chlebem je ten, kdo sestupuje z nebe a dává světu život.“ Lidé nechápou, co tím Ježíš myslí, a prosí ho: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“ (Jan 6:32–34) O jakém „chlebu“ ale Ježíš mluví?

Vysvětluje: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mě, nikdy nebude mít žízeň. Ale jak jsem vám už řekl: Viděli jste mě, a přece nevěříte. ... Sestoupil [jsem] z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal. To je vůle toho, kdo mě poslal: Abych z těch, které mi dal, nikoho neztratil, ale abych je vzkřísil v posledním dni. To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo uznává Syna a věří v něj, měl věčný život.“ (Jan 6:35–40)

Ježíšova slova vyvolají pořádný rozruch a Židé proti němu začínají reptat. Jak může tvrdit, že je „chléb, který sestoupil z nebe“? (Jan 6:41) Pro ně je to pouze syn lidských rodičů z galilejského města Nazaretu. Říkají: „Copak to není Josefův syn Ježíš? Známe přece jeho otce i matku.“ (Jan 6:42)

„Přestaňte reptat,“ reaguje na to Ježíš. „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal, a já ho vzkřísím v posledním dni. V Prorocích se píše: ‚Všichni budou vyučováni Jehovou.‘ Každý, kdo naslouchá Otci a učí se od něj, přichází ke mně. Otce samozřejmě nikdo neviděl, kromě toho, který je od Boha. Ten Otce viděl. Ujišťuji vás, že kdo věří, má věčný život.“ (Jan 6:43–47; Izajáš 54:13)

Když Ježíš před časem mluvil s Nikodémem, dal věčný život do souvislosti s vírou v Syna člověka. Řekl, že Bůh „dal svého jediného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život“. (Jan 3:15, 16) Teď ale mluví k mnohem většímu počtu lidí. Říká jim, že má důležitou úlohu v tom, aby mohli získat věčný  život – ten nemůžou získat ani díky maně, ani díky chlebu, který se v Galileji běžně jí. Ježíš opakuje to, co už řekl: „Já jsem chléb života.“ (Jan 6:48)

Tím ale rozhovor o chlebu z nebe nekončí. Ježíš v něm pokračuje, když vyučuje v synagoze v Kafarnaum, a vyvolá tím velké pobouření.