Přejít k článku

Přejít na obsah

 5. KAPITOLA

„To je můj Syn“

„To je můj Syn“

KDYŽ jsou děti hodné, dělají svým rodičům radost. Jestliže se něco povede nějaké holčičce, její tatínek může druhým lidem hrdě říci: „To je moje dcera.“ Nebo když nějaký chlapec jedná dobře, tatínek je šťastný a říká: „To je můj syn.“

Ježíš vždycky dělá to, co se líbí jeho Otci. Jeho Otec je na něj hrdý. Jednou vzal Ježíš tři své učedníky na vysokou horu. Vzpomínáš si, co tehdy udělal jeho Otec? — Bůh jim z nebe řekl: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 17:5)

Ježíš je rád, že může dělat to, co se líbí jeho Otci. Víš proč? — Protože má svého Otce moc rád. Když někdo dělá určité věci jenom proto, že musí, je to pro něj těžké. Ale když to dělá ochotně, je to mnohem snazší. Víš, co to znamená, že děláš něco ochotně? — Znamená to, že to chceš dělat.

Ježíš už před tím, než přišel na zem, ochotně dělal všechno, co od něj jeho Otec chtěl. Dělal to proto, že svého Otce, Jehovu Boha, má rád. To, že byl se svým Otcem v nebi, muselo být pro Ježíše opravdu nádherné. Ale Bůh měl pro něj zvláštní úkol. Aby Ježíš tento úkol splnil, musel z nebe odejít. Měl se narodit na zemi jako člověk. Ježíš tento úkol ochotně přijal, protože to byl úkol od Jehovy.

Co anděl Gabriel řekl Marii?

Aby se Ježíš mohl narodit, musel mít maminku. Víš, jak se jmenovala? — Jmenovala se Marie. Jehova k ní poslal z nebe  svého anděla Gabriela. Gabriel jí řekl, že se jí narodí chlapec a že mu má dát jméno Ježíš. Ale kdo měl být jeho otcem? — Anděl řekl, že Otcem toho dítěte bude Jehova Bůh. Proto se Ježíšovi mělo říkat Boží Syn.

Jak na to Marie asi zareagovala? Co myslíš, řekla, že nechce být matkou Ježíše? — Neřekla, protože vždycky chtěla dělat to, co si Bůh přál. Jak se ale mohl Boží Syn, který žil v nebi, narodit jako miminko na zemi? Myslíš, že narození Ježíše bylo stejné jako narození jiných dětí? —

Adama a Evu stvořil Bůh tak, aby spolu žili a měli se rádi. A když se dva lidé mají moc rádi, mamince v bříšku začne růst miminko. Lidé říkají, že je to zázrak.

Bůh však udělal ještě podivuhodnější zázrak. Život svého Syna, který s ním žil v nebi, vložil do Marie. Nikdy předtím ani potom Bůh tento zázrak neudělal. Stalo se tedy, že Ježíš začal růst v bříšku Marie, stejně jako jiná miminka rostou v bříšku své maminky. Potom se Marie vdala za Josefa.

Krátce před tím, než se měl Ježíš narodit, šli Marie a Josef do města Betléma. Ve městě bylo plno lidí. Marie a Josef se neměli  kde ubytovat, a tak museli přespat ve chlévě, kde byla také zvířata. Tam se Marii narodil Ježíš. Jak můžeš vidět na obrázku, děťátko položili do jeslí. Do takových jeslí lidé dávají krmení pro krávy a jiná zvířata.

Proč Ježíše položili do jeslí?

V noci, kdy se narodil Ježíš, se stalo něco velmi zvláštního. Nedaleko Betléma se několika pastýřům objevil anděl. Vysvětlil jim, že Ježíš není obyčejný člověk. Řekl: ‚Poslouchejte! Říkám vám dobrou zprávu, ze které budou mít lidé radost. Dnes se narodil ten, kdo zachrání lidi.‘ (Lukáš 2:10, 11)

O čem byla dobrá zpráva, kterou jeden z těchto andělů pověděl pastýřům?

Anděl pastýřům řekl, že Ježíše najdou v Betlémě, kde leží v jeslích. Pak se náhle objevili další andělé a společně s tím prvním andělem chválili Boha. Zpívali: „Sláva Bohu . . . a na  zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ (Lukáš 2:12–14)

Andělé potom zmizeli a pastýři šli do Betléma, kde našli Ježíše. Řekli Josefovi a Marii všechno, co od anděla slyšeli. Představ si, jak velkou radost měla Marie. Určitě byla šťastná, že se ochotně stala Ježíšovou matkou.

Později Josef a Marie odešli s Ježíšem do města Nazaretu. Tam Ježíš vyrůstal. Když byl dospělý, začal druhé vyučovat. To patřilo k úkolu, který od Jehovy Boha  dostal. Ježíš tento úkol plnil ochotně, protože svého nebeského Otce měl moc rád.

Než se Ježíš stal Velkým učitelem, Jan Křtitel ho pokřtil v řece Jordánu. Tehdy se stalo něco podivuhodného. Když Ježíš vyšel z vody, ozval se z nebe Jehovův hlas: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:17) Máš radost, když rodiče říkají, že tě mají rádi? — Ježíš z toho měl určitě také radost.

Ježíš vždycky jednal správně. Nedělal ze sebe někoho, kým nebyl. Nepředstíral, že je Bohem. Anděl Marii řekl, že se Ježíšovi bude říkat Boží Syn. Také Ježíš sám o sobě říkal, že je Boží Syn. Nikdy lidem netvrdil, že toho zná víc než jeho Otec. Ježíš řekl: „Otec je větší než já.“ (Jan 14:28)

I v době, kdy byl ještě v nebi, Ježíš splnil každý úkol, který od svého Otce dostal. Nikdy se nestalo, že by Ježíš něco slíbil, a potom to neudělal. Měl svého Otce rád, a proto ho vždycky poslechl. A tak, když Ježíš přišel na zem, dělal přesně to, co mu jeho nebeský Otec dal za úkol. Nemarnil čas ničím jiným. Není tedy divu, že Jehova měl ze svého Syna radost.

My přece také chceme, aby z nás měl Jehova radost, viď? — Stejně jako Ježíš tedy musíme Boha poslouchat. To, co máme dělat, nám Bůh nechal zapsat do Bible. Co myslíš, bylo by správné předstírat, že Boha posloucháme, a přitom dělat něco, co je v rozporu s Biblí? — Samozřejmě, že ne. Když máme Jehovu opravdu rádi, chceme mu dělat radost.

Teď si přečteme další biblické texty, ze kterých uvidíme, co o Ježíšovi musíme vědět: Matouš 7:21–23; Jan 4:25, 26 a 1. Timoteovi 2:5, 6.