Přejít k článku

Přejít na obsah

 22. KAPITOLA

Proč nesmíme lhát

Proč nesmíme lhát

PŘEDSTAV si, že nějaká holčička mamince slíbí, že ze školy půjde rovnou domů. Ale potom zůstane venku a hraje si s kamarády. Mamince pak doma řekne: „Paní učitelka mě nechala po škole.“ Myslíš, že ta holčička jednala správně? —

Víš, co špatného ten kluk udělal?

Nebo se stane, že syn řekne tatínkovi: „Ne, tati, opravdu jsem si doma nehrál s míčem.“ Ale co když si s ním doma hrál? Bylo správné, že tatínkovi neřekl pravdu? —

Velký učitel ukázal, co je správné. Řekl: ‚Ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne, protože co je nad to, je od toho ničemného.‘ (Matouš 5:37) Víš, co tím Ježíš myslel? — Chtěl, abychom mluvili pravdu.

Jeden příběh v Bibli ukazuje, že mluvit pravdu je velmi důležité. Je to příběh o dvou lidech, kteří o sobě říkali, že patří k Ježíšovým učedníkům. Přečteme si, co se tehdy stalo.

 Necelé dva měsíce potom, co Ježíš zemřel, přišlo do Jeruzaléma mnoho lidí. Sešli se tam proto, aby oslavili významný židovský svátek, kterému se říkalo Letnice. Apoštol Petr začal lidem vyprávět, že Jehova vzkřísil Ježíše z mrtvých. Mnozí lidé tehdy slyšeli o Ježíšovi poprvé a chtěli se o něm dozvědět víc. Víš, co udělali? —

Zůstali v Jeruzalémě déle, než původně chtěli. Po několika dnech však někteří z nich utratili všechny peníze a neměli si za co koupit jídlo. Ježíšovi učedníci, kteří žili v Jeruzalémě, chtěli těmto návštěvníkům pomoci. A tak prodali některé své věci, a peníze přinesli apoštolům. Apoštolové pak tyto peníze rozdělili těm, kdo je potřebovali.

Do křesťanského sboru v Jeruzalémě patřili také Ananiáš a jeho manželka Safira. Ti si řekli, že prodají své pole. Nikdo je k tomu nenutil. Rozhodli se sami od sebe. Neudělali to však z lásky k novým učedníkům, ale proto, aby si o nich lidé  mysleli, že jsou lepší, než ve skutečnosti byli. A tak se Ananiáš a Safira spolu domluvili, že něco z peněz, které dostali, si nechají pro sebe, ale apoštolům řeknou, že jim přinesli všechny peníze, které za to pole dostali. Co si myslíš o té jejich domluvě? —

A tak Ananiáš přišel za apoštoly a dal jim peníze. Ale protože Bůh samozřejmě věděl, na čem se Ananiáš a Safira domluvili, pomohl apoštolu Petrovi, aby poznal, že Ananiáš nemluví pravdu.

Říká Ananiáš Petrovi pravdu?

Petr ze zeptal: ‚Ananiáši, proč ses nechal Satanem zlákat, abys udělal něco takového? To pole bylo tvoje, nemusel jsi ho prodat. A když jsi ho prodal a dostal za něj peníze, mohl ses rozhodnout, co s nimi uděláš. Ale proč teď předstíráš, že jsi přinesl všechny peníze, které jsi za pole dostal? Lhal jsi nám a také Bohu.‘

Ananiáš lhal! To byla vážná věc. Říkal, že udělal něco, co ve skutečnosti neudělal. Bible nám říká, co se stalo potom: ‚Když slyšel Petrova slova, Ananiáš padl a zemřel.‘ Potom ho odnesli a pohřbili.

Jak byl Ananiáš potrestán za to, že lhal?

 Asi za tři hodiny přišla Safira. Nevěděla o tom, co se stalo s jejím manželem. Petr se jí zeptal: ‚Prodali jste to pole za tolik peněz, kolik jste nám přinesli?‘

Safira mu řekla: ‚Ano, to jsou všechny peníze, které jsme za to pole dostali.‘ Ale to byla lež, protože něco z těch peněz si Ananiáš a Safira nechali pro sebe. A tak Bůh usmrtil i Safiru. (Skutky 5:1–11)

Víš, co bychom se z tohoto příběhu měli naučit? — Jasně z toho vidíme, že Bůh nemá rád lháře. Chce, abychom vždycky mluvili pravdu. Ale mnozí lidé říkají, že není špatné, když člověk někdy zalže. Co myslíš, opravdu na tom není nic špatného? — Napadlo tě někdy, že všechny nemoci, bolesti a umírání zavinila lež? —

O kom Ježíš řekl, že to byl první lhář? A co tato lež způsobila?

Vzpomeň si, že první, kdo lhal, byl Ďábel. Eva věděla, že nesmí jíst ovoce z jednoho stromu. Ďábel jí však řekl, aby toto ovoce ochutnala. Tvrdil Evě, že nezemře, i když Boha neposlechne. Eva Ďáblovi uvěřila a vzala si ovoce z toho stromu. Přemluvila k tomu i Adama. Tak se z nich stali hříšníci. Všechny jejich děti se tedy narodily jako hříšníci, a proto nakonec musely zemřít. Víš tedy, čím všechny tyto těžkosti začaly? — Na začátku byla lež.

Není divu, že Ježíš řekl: ‚Ďábel je lhář a otec lži.‘ Ďábel byl první lhář. Když tedy někdo lže, jedná stejně jako Ďábel. Měli bychom si na to vzpomenout vždycky, když nás napadne, že by bylo nejlepší zalhat. (Jan 8:44)

 Kdy tě to možná napadne? — Nemáš chuť zalhat, když něco provedeš? Třeba když něco nechtěně rozbiješ a někdo se tě pak zeptá, kdo to udělal? — Co říkáš, bylo by správné svést to na někoho jiného nebo se tvářit, že o tom nic nevíš? —

Kdy tě možná napadne zalhat?

Co když máš nějaký domácí úkol, ale nedoděláš ho do konce? Řekneš, že už je hotový, i když to není pravda? — Vzpomeň si, co se stalo s Ananiášem a Safirou. Neřekli všechno po pravdě, a proto je Bůh usmrtil. Z toho je vidět, že lhát je velmi špatné.

Ať uděláme jakoukoli chybu, vždycky je lepší mluvit pravdu. Když budeme lhát, situace se jenom zhorší. Vždycky bychom měli říkat celou pravdu. V Bibli je napsáno: ‚Mluvte pravdu‘ a „nelžete jeden druhému“. Jehova vždycky mluví pravdu a chce, abychom jednali stejně. (Efezanům 4:25; Kolosanům 3:9)

Vždycky bychom měli mluvit pravdu. Přečteme si o tom ve 2. Mojžíšově 20:16; v Příslovích 6:16–19; 12:19; 14:5; 16:6 a v Hebrejcům 4:13.