Přejít k článku

Přejít na obsah

 39. KAPITOLA

Jehova nezapomněl na svého Syna

Jehova nezapomněl na svého Syna

JEŽÍŠ byl smutný a plakal, když jeho přítel Lazar zemřel. Myslíš, že i Jehova byl smutný, když viděl, jak Ježíš trpí a umírá? — V Bibli čteme, že různé události mohou Bohu ‚ubližovat‘, a dokonce mu ‚působit bolest‘. (Žalm 78:40, 41; Jan 11:35)

Umíš si představit, jakou bolest musel Jehova prožívat, když pozoroval, jak umírá jeho milovaný Syn? — Ježíš věděl, že na něj Bůh nezapomene. Proto těsně před tím, než zemřel, řekl: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha [svůj život].“ (Lukáš 23:46)

Ježíš věděl, že bude vzkříšen a že nezůstane „v hádu“ neboli v hrobě. Po jeho vzkříšení apoštol Petr citoval biblické proroctví, které se na Ježíše vztahovalo: „Nebyl opuštěn v hádu ani jeho tělo nevidělo porušení.“ (Skutky 2:31;  Žalm 16:10) Ježíšovo tělo „nevidělo porušení“, to znamená, že se nezačalo rozkládat ani nebylo cítit, protože nezůstalo v hrobě.

Již dříve Ježíš svým učedníkům vysvětlil, že brzy po své smrti bude vzkříšen. Řekl, že musí „být zabit a třetí den být vzbuzen“. (Lukáš 9:22) Když byl tedy Ježíš vzkříšen, učedníky to nemělo překvapit. Ale co myslíš, opravdu je to nepřekvapilo? — Povíme si, co se tehdy stalo.

Byl pátek, tři hodiny odpoledne a Velký učitel právě zemřel na mučednickém kůlu. Když se o Ježíšově smrti dozvěděl Josef, bohatý člen Sanhedrinu, šel za římským místodržitelem Pilátem. Josef byl Ježíšovým učedníkem, i když se k tomu veřejně nepřiznal. Požádal tedy Piláta, aby mu dovolil Ježíše pohřbít. Potom Ježíšovo tělo nechal odnést do zahrady, kde byla hrobka.

Když bylo tělo uloženo do hrobky, vchod byl uzavřen velkým kamenem. Od Ježíšovy smrti uplynuly tři dny, byla neděle ráno. Slunce ještě nevyšlo, a tak byla tma. Hrobku hlídali vojáci, které tam poslali přední kněží. Víš, proč tam ti vojáci stáli? —

Kněží slyšeli, jak Ježíš říkal, že bude vzkříšen. Proto před hrobku postavili stráže. Měli totiž strach, že učedníci mrtvé tělo ukradnou a pak řeknou, že Ježíš byl vzkříšen. Náhle se země začala třást. Tmou problesklo světlo a objevil se Jehovův anděl. Vojáci se strachem nemohli ani pohnout. Anděl přišel k hrobce a odvalil kámen. Hrobka byla prázdná!

Proč je hrobka prázdná? Co se stalo?

Stalo se přesně to, co později řekl apoštol Petr: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil.“ (Skutky 2:32) Při vzkříšení dal Bůh Ježíšovi duchovní tělo. Toto tělo se podobalo tomu, jaké měl Ježíš před svým příchodem na zem a jaké mají andělé. (1. Petra 3:18)  Toho, kdo má duchovní tělo, lidé nemohou vidět. Když Ježíš chtěl, aby ho lidé viděli, musel se jim objevit v lidském těle. Co myslíš, jak to Ježíš udělal? — Podíváme se, co bylo dál.

Když vyšlo slunce, vojáci už byli pryč. K hrobce přicházela Marie Magdaléna a další Ježíšovy učednice. Cestou si říkaly: ‚Kdo nám odvalí ten těžký kámen?‘ (Marek 16:3) Když ale došly k hrobce, viděly, že kámen už je odvalen a hrobka je prázdná! Ježíšovo tělo zmizelo. Marie Magdaléna rychle běžela hledat někoho z Ježíšových apoštolů.

Ostatní ženy zůstaly stát u hrobky a říkaly si: ‚Kam to tělo zmizelo?‘ Náhle se objevili dva muži v blyštivém oblečení. Byli to andělé. Řekli: ‚Proč hledáte Ježíše tady? Byl vzkříšen. Rychle jděte a povězte to jeho učedníkům.‘ Představ si, jak ty ženy pospíchaly! Cestou ale potkaly nějakého muže. Víš, kdo to byl? —

Byl to Ježíš! Objevil se jim v lidském těle. Také on těmto ženám řekl: ‚Jděte a povězte to mým učedníkům.‘ Ženy měly velikou radost. Vyhledaly učedníky a řekly jim: ‚Ježíš žije! Viděly jsme ho!‘ Mezitím Marie našla Petra a Jana a řekla jim, že hrobka je prázdná. Jak je vidět na obrázku, apoštolové se chtěli přesvědčit na vlastní oči. Našli látku, do které bylo Ježíšovo tělo zabaleno, ale nechápali, co to znamená. Měli by velkou radost, kdyby Ježíš byl opět naživu, ale bylo pro ně těžké tomu uvěřit.

O čem asi Petr a Jan přemýšlejí?

Ještě v tu neděli se Ježíš objevil dvěma svým učedníkům, kteří šli do vesnice zvané Emauzy. Přidal se k nim a začal si s nimi povídat. Učedníci nejprve nepoznali, že to je Ježíš, protože měl jiné tělo, než jaké měl před svou smrtí. Poznali ho teprve tehdy, když se modlil před společným jídlem. Měli velkou radost  a okamžitě se vydali několik kilometrů zpátky do Jeruzaléma. Krátce potom se Ježíš objevil Petrovi. I tento apoštol tedy na vlastní oči viděl, že Ježíš je naživu.

Večer se učedníci sešli v jedné místnosti. Přestože dveře byly zamčené, najednou se přímo mezi učedníky objevil Ježíš! Teď už si byli jisti, že Velký učitel opět žije. Představ si, jak byli šťastní! (Matouš 28:1–15; Lukáš 24:1–49; Jan 19:38–20:21)

Ještě dalších 40 dní se Ježíš zjevoval svým učedníkům, aby pochopili, že žije. Objevoval se jim v různých podobách. Potom opustil zemi a vrátil se do nebe ke svému Otci. (Skutky 1:9–11)  Učedníci začali všem lidem oznamovat, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. Stále kázali a nenechali se odradit ani tím, že je kněží pronásledovali a některé z nich nechali zabít. Učedníci věděli, že i když zemřou, Bůh na ně nezapomene, stejně jako nezapomněl na svého Syna.

O čem přemýšlejí mnozí lidé v období, kdy byl Ježíš vzkříšen? A o čem přemýšlíš ty?

Ježíšovi první následovníci jednali úplně jinak, než jak jednají mnozí lidé v dnešní době. V období, kdy byl Ježíš vzkříšen, se dnes běžně slaví Velikonoce. Lidé přemýšlejí jenom o tom, jak budou péct beránka a barvit vejce. Ale v Bibli není napsáno, že máme dodržovat takové zvyky. Bible nás vede k tomu, abychom se věnovali službě Bohu.

Můžeme jednat podobně jako Ježíšovi učedníci. Také my můžeme lidem říkat, že Bůh vzkřísil svého Syna. I kdyby nám lidé vyhrožovali, nemusíme se bát. Dokonce i kdybychom zemřeli, Jehova na nás nezapomene a vzkřísí nás, stejně jako vzkřísil Ježíše.

Věříš tomu, že Bůh na své služebníky nezapomíná a že je může dokonce vzkřísit? — Určitě jsme rádi, že na nás Jehova pamatuje, a proto chceme vždycky jednat tak, aby z nás měl radost. Co myslíš, jak to můžeme dělat? — O tom si budeme povídat příště.

Zpráva o Ježíšově vzkříšení upevní naši naději a posílí naši víru. Přečteme si společně Skutky 2:22–36; 4:18–20 a 1. Korinťanům 15:3–8, 20–23.