Přejít k článku

Přejít na obsah

 34. KAPITOLA

Co se s lidmi stane po smrti?

Co se s lidmi stane po smrti?

MOŽNÁ víš, že v dnešní době každý člověk nakonec zestárne, onemocní a zemře. Někdy se stane, že zemře i nějaké dítě. Myslíš, že bychom se měli bát smrti nebo někoho, kdo zemřel? — Víš, co se s lidmi stane po smrti? —

Dnes se nestává, že by člověk, který zemřel, zase ožil. Ale když byl na zemi Ježíš, Velký učitel, k takové události došlo. Z příběhu o jednom muži se můžeme dozvědět, co se s člověkem stane po smrti. Ten muž byl Ježíšovým přítelem a žil v Betanii, což byla vesnice nedaleko Jeruzaléma. Jmenoval se Lazar a měl dvě sestry, Martu a Marii. Bible nám říká, co se tehdy stalo.

Jednoho dne Lazar těžce onemocněl. Ježíš byl tehdy daleko od Betanie. Marta a Marie proto Ježíšovi vzkázaly, že jejich bratr Lazar je nemocný. Věděly totiž, že by ho Ježíš mohl uzdravit. Ježíš sice nebyl lékař, ale měl od Boha zvláštní moc, takže dokázal vyléčit každou nemoc. (Matouš 15:30, 31)

Ale dříve než Ježíš přišel, Lazarovi se přitížilo a zemřel. Když se to Ježíš dozvěděl, řekl svým učedníkům, že Lazar spí, ale že on půjde a probudí ho. Učedníci nepochopili, co tím myslel. Proto jim Ježíš otevřeně řekl: „Lazar zemřel.“ Co  myslíš, čemu se tedy smrt podobá? — Podobá se hlubokému spánku. Je to tak hluboký spánek, že se tomu člověku nezdají žádné sny.

Ježíš se tedy vydal na cestu do Betanie. Mezitím přišlo za Martou a Marií mnoho jejich přátel, kteří je chtěli utěšit. Když se Marta doslechla, že Ježíš už je blízko, běžela mu naproti. Brzy se s Ježíšem setkala také Marie. Byla nešťastná, plakala a padla mu k nohám. Plakali také přátelé, kteří šli za ní.

Velký učitel se zeptal, kam Lazara položili. Lidé tedy Ježíše přivedli k jeskyni, ve které byl Lazar pohřben. Když Ježíš viděl, jak všichni lidé kolem pláčou, rozplakal se i on. Chápal, jak je pro člověka bolestné, když mu zemře někdo milovaný.

Vchod do jeskyně byl zatarasen velkým kamenem. Proto Ježíš přikázal: „Odstraňte kámen.“ Marta se divila, proč to chce Ježíš udělat, a tak mu řekla: „Pane, teď už je jistě cítit, vždyť je to čtyři dny.“

Ježíš jí odpověděl: ‚Cožpak jsem ti neřekl, že uvidíš Boží slávu, jestliže uvěříš?‘ Ježíš tím chtěl říci, že Marta uvidí něco, čím bude Bůh oslaven. Co chtěl Ježíš udělat? Když odvalili kámen, Ježíš se začal nahlas modlit k Jehovovi. Pak silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“ Co myslíš, bylo možné, aby Lazar ožil? —

Můžeš vzbudit někoho, kdo spí? — Ano, většinou stačí, když na něj hlasitě promluvíš. A myslíš, že můžeš vzbudit někoho, kdo zemřel? — Ne. Mrtvý člověk tě neuslyší, i když na něj budeš  křičet sebevíc. Vzbudit někoho, kdo zemřel, nedokážeš ani ty, ani já, ani žádný jiný člověk na zemi.

Co Ježíš udělal pro Lazara?

Ježíš ale nebyl obyčejný člověk. Dostal od Boha zvláštní moc. Když na Lazara zavolal, stalo se něco podivuhodného. Muž, který byl čtyři dny mrtvý, vyšel z jeskyně! Lazar ožil! Mohl zase dýchat, chodit a mluvit. Ježíš Lazara vzkřísil z mrtvých. (Jan 11:1–44)

Přemýšlej o tom, co se s Lazarem dělo, když zemřel. Myslíš, že měl nějakou duši, která při smrti opustila jeho tělo a dál žila někde jinde? Odlétla jeho duše do nebe? Byl snad ty čtyři dny v nebi, u Boha a jeho svatých andělů? —

Ne, tak to nebylo. Ježíš řekl, že Lazar spí. Představ si člověka, který tvrdě usnul. Myslíš, že vnímá, co se kolem něj děje? —  A když se vzbudí, neví ani, jak dlouho spal. Zjistí to, až když se podívá na hodinky.

Podobné je to i s tím, kdo zemřel. Nic si neuvědomuje. Nic necítí. Nemůže nic dělat. Tak to bylo i s Lazarem. Smrt je jako hluboký spánek, na který člověku nezůstane žádná vzpomínka. Bible říká: ‚Mrtví, ti si neuvědomují vůbec nic.‘ (Kazatel 9:5, 10)

Co se dělo s Lazarem, když zemřel?

A co myslíš, kdyby byl Lazar čtyři dny v nebi, nevyprávěl by snad o tom? — Myslíš, že by Ježíš chtěl, aby se z tak nádherného místa Lazar vrátil zpátky na zem? — Určitě ne.

Mnoho lidí však říká, že máme duši, která zůstává naživu, i když člověk zemře. Říkají, že Lazarova duše žila dál. O tom ale Bible nemluví. Tam se dočteme, že Bůh vytvořil prvního muže Adama, a ten „se stal živou duší“. Adam byl duše. V Bibli se také píše, že Adam zhřešil, a proto zemřel. Stal se ‚mrtvou duší‘ a vrátil se do prachu, ze kterého byl vytvořen. Všichni Adamovi potomci zdědili hřích, a proto umírají. (1. Mojžíšova 2:7; 3:17–19; 4. Mojžíšova 6:6; Římanům 5:12)

 Je tedy jasné, že člověk nemá duši, která by se mohla oddělit od těla. Každý z nás je duše. Lidé zdědili po Adamovi hřích, a Bible říká: ‚Duše, která hřeší, zemře.‘ (Ezekiel 18:4)

Proč se nemusíme bát mrtvých?

Někteří lidé se bojí mrtvých. Nechtějí chodit kolem hřbitova, protože mají strach, že by jim duše zemřelých mohly ublížit. Ale co myslíš, může nám mrtvý člověk nějak uškodit? — Ne, nemůže.

Jiní lidé zase věří, že ten, kdo zemře, se může živým lidem zjevovat jako duch. Zemřelému člověku dokonce připravují jídlo. Dělají to proto, že nevěří tomu, co Bůh říká o mrtvých. My ale věříme tomu, co Bůh říká, a proto se nebudeme mrtvých bát. Navíc Bohu vděčíme za svůj život, a tak chceme dělat to, co se mu líbí.

Možná tě ale napadlo, co se stane s dětmi, které zemřely, zda je Bůh vzkřísí. Myslíš, že to opravdu chce udělat? — O tom se dočteme v příští kapitole.

Přečteme si několik dalších biblických veršů, které mluví o tom, co se děje s mrtvými, a o tom, že člověk je duše: Žalm 115:17; 146:3, 4 a Jeremjáš 2:34.