Přejít k článku

Přejít na obsah

 ŠESTÁ KAPITOLA

Kde jsou mrtví?

Kde jsou mrtví?
  • Co se s námi stane při smrti?

  • Proč umíráme?

  • Proč může být útěchou, když známe pravdu o smrti?

1–3. Jaké otázky lidé kladou v souvislosti se smrtí a jaké odpovědi nabízejí různá náboženství?

O TĚCHTO otázkách lidé přemýšlejí už po celá tisíciletí. Jsou to důležité otázky. Bez ohledu na to, kdo jsme nebo kde žijeme, se odpovědi týkají každého z nás.

2 V předchozí kapitole se pojednává o tom, jak výkupní oběť Ježíše Krista otevřela cestu k věčnému životu. Také jsme se dozvěděli, že Bible předpovídá dobu, kdy „smrt již nebude“. (Zjevení 21:4) Zatím ale všichni umíráme. „Živí si . . . uvědomují, že zemřou,“ řekl moudrý král Šalomoun. (Kazatel 9:5) Snažíme se proto zůstat naživu co nejdéle. Přesto nás zajímá, co se s námi stane, když zemřeme.

3 Když nám zemře milovaný člověk, truchlíme nad jeho ztrátou. A zároveň se nám mohou do mysli vkrádat otázky: Co se s ním stalo? Trpí nějak? Dívá se na nás? Můžeme mu nějak pomoci? A uvidíme se s ním ještě někdy? Světová náboženství nabízejí na tyto otázky nejrůznější odpovědi. Některá z nich učí, že pokud jste byli dobří, půjdete do nebe, ale pokud jste byli špatní, skončíte v ohnivém pekle, kde budete trpět. Jiná náboženství učí, že při smrti lidé přecházejí do duchovní říše a tam se připojují ke svým předkům. Ještě jiná náboženství říkají, že  mrtví jdou do podsvětí, kde jsou souzeni, a pak se převtělí — tedy že se znovu narodí jako jiné bytosti.

4. Jakou základní společnou myšlenku ohledně smrti vyučují mnohá náboženství?

4 Všem těmto náboženským naukám je společná jedna základní myšlenka — totiž že nějaká část člověka přežívá smrt fyzického těla. Téměř všechna náboženství, jež kdy existovala a existují, učí, že v nějaké formě žijeme navždy a že i po smrti stále máme schopnost vidět, slyšet a přemýšlet. Ale jak to? Vždyť naše smysly i naše myšlenky jsou svázány s činností mozku. A při smrti přece mozek přestává pracovat. Naše vzpomínky, pocity a smysly po odumření mozku dále nepřetrvávají. Nejsou totiž na jeho činnosti nějakým tajuplným způsobem nezávislé.

CO SE DOOPRAVDY DĚJE PŘI SMRTI?

5, 6. Co Bible říká o stavu mrtvých?

5 To, co se při smrti děje, není ovšem žádným tajemstvím pro Jehovu, Stvořitele mozku. On zná pravdu a ve svém Slově, Bibli, vysvětluje, v jakém stavu mrtví jsou. Bible jasně učí toto: Když člověk zemře, přestane prostě existovat. Smrt je opakem života. Mrtví nic nevidí, neslyší ani nemohou přemýšlet. Žádná část člověka nepřežívá smrt těla. Člověk nemá nesmrtelnou duši ani nesmrtelného ducha. *

Kam zmizel ten plamen?

6 Poté, co Šalomoun řekl, že živí si uvědomují, že zemřou, dodal: „Pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ Tuto základní pravdu pak zdůraznil sdělením, že mrtví nemohou ani milovat, ani nenávidět a že v hrobě „není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost“. (Kazatel 9:5, 6, 10) Podobně Žalm 146:4 říká,  že když člověk zemře, „opravdu zanikají jeho myšlenky“. Jsme smrtelní, a smrt svého těla nemůžeme nijak přežít. Náš život je jako plamen svíčky. Když plamen zhasne, nikam nepřechází. Jednoduše už není.

CO ŘEKL O SMRTI JEŽÍŠ?

7. Čemu se podle Ježíšových slov podobá smrt a proč?

7 K tomu, v jakém stavu jsou mrtví, se vyjádřil i Ježíš Kristus. Mluvil o Lazarovi, kterého dobře znal a který zemřel. Ježíš svým učedníkům řekl: „Náš přítel Lazar si šel odpočinout.“ Učedníci si mysleli, že Lazar si šel zdřímnout, aby se zotavil po nemoci. Mýlili se však. Ježíš jim vysvětlil: „Lazar zemřel.“ (Jan 11:11–14) Všimněme si, že Ježíš zde přirovnal smrt k odpočinku a ke spánku. Lazar nebyl ani v nebi, ani v ohnivém pekle. Nesetkal se ani s anděly, ani se svými předky. Lazar se rovněž nenarodil znovu jako někdo jiný. Odpočíval ve smrti, podobně jako když člověk upadne do hlubokého spánku, při němž nemá žádné sny. I jiné biblické texty přirovnávají smrt ke spánku. Když byl například ukamenován učedník Štěpán, Bible říká, že „usnul“. (Skutky 7:60) Podobně apoštol Pavel psal o některých lidech ve své době, že „usnuli“ ve smrti. (1. Korinťanům 15:6)

Jehova vytvořil lidi proto, aby na zemi žili navždy

8. Jak víme, že Bůh nechtěl, aby lidé umírali?

8 Bylo Božím záměrem, aby lidé umírali? Ani v nejmenším! Jehova vytvořil člověka proto, aby na zemi žil věčně. Jak jsme se v této knize dočetli již dříve, Bůh postavil první lidský pár do nádherného ráje. Dal Adamovi  a Evě dokonalé zdraví. Jehova si pro ně přál jen to nejlepší. Cožpak by si nějaký milující rodič přál, aby jeho děti trpěly bolestmi vyplývajícími z vysokého věku a aby zemřely? Určitě ne. Jehova své děti miloval a chtěl, aby se na zemi těšily z nekonečného štěstí. O lidech Bible říká: „Neurčitý čas [Jehova] vložil do jejich srdce.“ (Kazatel 3:11) Bůh nás vytvořil s touhou žít navždy. A také se postaral o to, aby tato naše touha byla naplněna.

 PROČ LIDÉ UMÍRAJÍ

9. Jaké omezení Jehova Adamovi uložil a proč nebylo obtížné tento příkaz dodržovat?

9 Proč tedy lidé umírají? Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, musíme nejdřív uvažovat o tom, co se stalo, když na zemi žil pouze jeden muž a jedna žena. Bible vysvětluje: „Jehova Bůh dal . . . vyrůst ze zemské půdy každému stromu žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu.“ (1. Mojžíšova 2:9) Stanovil však jedno omezení. Adamovi řekl: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Dodržovat tento příkaz nebylo vůbec těžké. V zahradě rostla spousta jiných stromů, ze kterých Adam s Evou jíst mohli. Ale nyní dostali zvláštní příležitost projevit svou vděčnost Tomu, kdo jim dal všechno, včetně dokonalého života. Svou poslušností by také ukázali, že respektují autoritu svého nebeského Otce a že se chtějí řídit jeho láskyplnými pokyny.

10, 11. (a) Jak se stalo, že první lidský pár neposlechl Boha? (b) Proč byla neposlušnost Adama a Evy vážnou věcí?

10 Žel, první lidský pár se rozhodl Jehovu neposlechnout. Satan se prostřednictvím hada Evy zeptal: „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Eva odpověděla: „Z ovoce stromů zahrady smíme jíst. Ale o jedení z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nebudete z něho jíst, ani se ho nedotknete, abyste nezemřeli.‘“ (1. Mojžíšova 3:1–3)

11 „Určitě nezemřete,“ řekl Satan. „Bůh . . . ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:4, 5) Satan chtěl, aby Eva uvěřila, že jí prospěje, když bude zakázané ovoce jíst. Podle jeho slov  si mohla sama rozhodovat, co je správné a co nesprávné, a dělat si, co chce. Satan také napadl Jehovu, protože tvrdil, že Bůh lidem lhal, když jim řekl, jaké následky bude jedení ovoce mít. Eva Satanovi uvěřila. A tak si začala něco z ovoce brát a jedla je. Potom ho dala i svému manželovi a ten je jedl také. Nejednali v nevědomosti. Dobře věděli, že dělají přesně to, o čem jim Bůh řekl, že to dělat nemají. Když jedli zakázané ovoce, svévolně neposlechli jednoduchý a rozumný příkaz. Dali tím najevo, že svým nebeským Otcem a jeho autoritou opovrhují. Taková neúcta k jejich milujícímu Stvořiteli byla neomluvitelná.

12. Co nám pomůže porozumět tomu, jak se Jehova cítil, když se Adam a Eva postavili proti němu?

 12 Znázorněme si to. Jak byste se cítili, kdybyste vychovávali syna nebo dceru a dobře se o ně starali, ale oni by vás pak neposlouchali, a to takovým způsobem, z něhož by přímo čišela neúcta a naprostý nedostatek lásky k vám? To by vás jistě velmi bolelo. Představte si tedy, jak zklamaný musel být Jehova, když se Adam i Eva postavili proti němu.

Adam z prachu vzešel a do prachu se vrátil

13. Co se podle Jehovových slov mělo stát s Adamem při smrti a co to znamená?

13 Jehova neměl žádný důvod udržovat neposlušného Adama a Evu naživu donekonečna. Zemřeli, právě jak jim to Bůh řekl. Adam a Eva přestali existovat. Nepřešli do žádné duchovní říše. Můžeme to tvrdit proto, že potom, co Bůh Adama volal k odpovědnosti za jeho neposlušnost, mu řekl: „[Vrátíš se] do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Jehova Bůh Adama vytvořil z prachu země. (1. Mojžíšova 2:7) Předtím Adam neexistoval. Proto když Jehova Adamovi řekl, že se vrátí do prachu, měl tím na mysli, že Adam se vrátí do stavu neexistence. Adam měl být bez života, podobně jako prach, z něhož byl vytvořen.

14. Proč umíráme?

14 Adam a Eva mohli žít dodnes. Ale oni zemřeli, protože se rozhodli Boha neposlouchat a tak zhřešili. My umíráme proto, že Adamův hříšný stav a také smrt se přenesly na všechny jeho potomky. (Římanům 5:12) Tento hřích se podobá hrozné dědičné nemoci, ze které pro nikoho není úniku. Následkem hříchu je smrt a ta je prokletím. Smrt není přítel, ale nepřítel. (1. Korinťanům 15:26) Můžeme být Jehovovi opravdu vděční, že opatřil výkupné, aby nás od tohoto hrozného nepřítele osvobodil.

 ZNÁT PRAVDU O SMRTI JE PRO NÁS UŽITEČNÉ

15. Proč je utěšující znát pravdu o smrti?

15 To, co Bible učí o stavu mrtvých, je utěšující. Jak jsme viděli, mrtví netrpí bolestí ani se ničím netrápí. Není tedy důvod se jich bát, protože nám nemohou ublížit. Nepotřebují naši pomoc a rovněž oni nemohou pomoci nám. Nemůžeme s nimi mluvit a oni nemohou mluvit s námi. Mnoho náboženských vůdců však lživě tvrdí, že jsou schopni mrtvým pomoci, a lidé, kteří tomu věří, pak těmto duchovním dávají peníze. Ale když v tomto směru známe pravdu, chrání nás to, abychom nebyli podvedeni lidmi, kteří takové lži vyučují.

16. Kdo ovlivňuje nauky mnoha náboženství a jakým způsobem?

16 Shodují se nauky vašeho náboženství s tím, co je o mrtvých napsáno v Bibli? U většiny náboženství to tak není. Proč? Protože jejich nauky jsou ovlivněny Satanem. Ten falešné náboženství používá k tomu, aby lidi přiměl věřit, že po smrti budou žít dál v duchovní říši. To je jedna ze lží, kterými se Satan snaží lidi odvrátit od Jehovy Boha. Jak to dělá?

17. Proč nauka o věčných mukách zneuctívá Boha?

17 Jak jsme si řekli již dříve, některá náboženství učí, že pokud někdo jedná špatně, po smrti půjde do ohnivého místa trápení, kde bude navždy mučen. Touto naukou je Bůh zneuctíván. Jehova je Bůh lásky a nikdy by lidi nenechal trpět takovým způsobem. (1. Jana 4:8) Co byste si mysleli o člověku, který by své neposlušné dítě trestal tím, že by mu držel ruku v ohni? Měli byste k takovému člověku úctu? A chtěli byste se s ním vůbec blíže seznámit? Určitě ne. Jistě byste ho považovali za velmi krutého. A Satan chce, abychom věřili, že Jehova mučí lidi v ohni navěky — že je tam mučí miliardy let!

18. Na jaké náboženské lži je založeno uctívání mrtvých?

 18 Satan používá některá náboženství také k tomu, aby lidi přesvědčil, že po smrti se z nich stanou duchové, kterým živí musí prokazovat čest a úctu. Podle této nauky se duchové mrtvých mohou stát pro lidi mocnými přáteli nebo hrůzu nahánějícími nepřáteli. Mnoho lidí této lži věří. Bojí se mrtvých, a proto jim prokazují čest a uctívají je. Bible naopak učí, že mrtví spí a že uctívat bychom měli jedině Boha Jehovu, našeho Stvořitele a Životodárce. (Zjevení 4:11)

19. Kterým dalším biblickým naukám můžeme porozumět díky tomu, že známe pravdu o smrti?

19 Známe-li o mrtvých pravdu, chrání nás to, abychom nebyli zavedeni na scestí náboženskými podvody. Také nám to pomáhá porozumět jiným biblickým naukám. Pokud například víme, že lidé po smrti nepřecházejí do žádné duchovní říše, pomáhá nám to pochopit skutečný smysl slibu, že lidé budou žít věčně na rajské zemi.

20. Jakou otázkou se budeme zabývat v následující kapitole?

20 Před dávnými časy vznesl spravedlivý Job tuto otázku: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít?“ (Job 14:14) Může být mrtvý člověk, který spí ve smrti, opět přiveden k životu? To, co Bible o tomto námětu říká, je velmi utěšující. Budeme o tom uvažovat v následující kapitole.

^ 5. odst. Pojednání o slovech „duše“ a „duch“ najdete v dodatku „‚Duše‘ a ‚duch‘ — Co tyto pojmy doopravdy znamenají?“.