Přejít k článku

Přejít na obsah

 TŘINÁCTÁ KAPITOLA

Dívejme se na život stejně jako Bůh

Dívejme se na život stejně jako Bůh
  • Jaký názor má Bůh na život?

  • Jak Bůh pohlíží na potrat?

  • Jak můžeme dávat najevo, že si života vážíme?

1. Kdo vytvořil všechno živé?

„JEHOVA je vpravdě Bůh,“ řekl prorok Jeremjáš. „Je živý Bůh.“ (Jeremjáš 10:10) Jehova je navíc Stvořitelem všeho živého. Nebeští tvorové mu říkali: „Stvořil [jsi] všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjevení 4:11) Král David v písni chvály Bohu zpíval: „U tebe je zdroj života.“ (Žalm 36:9) Život je tedy darem od Boha.

2. Které věci potřebné k životu nám Jehova obstarává?

2 Jehova nám také dává všechno, co k životu potřebujeme. (Skutky 17:28) Obstarává nám potravu k jídlu, vodu k pití, vzduch, který dýcháme, a půdu, na níž žijeme. (Skutky 14:15–17) Jehova to všechno udělal tak, aby nás život těšil. Má-li nám však život přinášet plné uspokojení, musíme poznat Boží zákony a řídit se jimi. (Izajáš 48:17, 18)

PROJEVUJME K ŽIVOTU ÚCTU

3. Jak se Bůh díval na vraždu Abela?

3 Bůh chce, abychom si života vážili, a to jak svého vlastního, tak i života druhých. Na počátku lidských dějin se například Kain, syn Adama a Evy, velmi rozhněval na svého mladšího bratra Abela. Jehova Kaina varoval, že jeho hněv může vést k vážnému hříchu. Kain ale na toto  varování nedbal. „Napadl svého bratra Abela a zabil ho.“ (1. Mojžíšova 4:3–8) Za tuto bratrovraždu Jehova Kaina potrestal. (1. Mojžíšova 4:9–11)

4. Jak v mojžíšském Zákoně Bůh zdůraznil správný náhled na život?

4 O tisíce let později dal Jehova Izraelitům zákony, které jim měly pomáhat, aby mu sloužili přijatelným způsobem. Tyto zákony jim Bůh dal prostřednictvím proroka Mojžíše, a proto se jim někdy říká mojžíšský Zákon. Jedna část tohoto Zákona zněla: „Nezavraždíš.“ (5. Mojžíšova 5:17) Z toho mohli Izraelité poznat, že Bůh si lidského života váží a že i lidé si musí vážit života druhých.

5. Jaký názor bychom měli mít na potrat?

5 A jak je to s životem nenarozeného dítěte? Mojžíšský Zákon říkal, že usmrcení dítěte v lůně jeho matky je špatné. Ano, dokonce i takový život je pro Jehovu cenný. (2. Mojžíšova 21:22, 23; Žalm 127:3) To znamená, že podstoupit potrat je nesprávné.

6. Proč bychom neměli nenávidět ostatní lidi?

6 Mít úctu k životu znamená mít také správný postoj ke svým bližním. Bible říká: „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je zabiják, a víte, že žádný zabiják v sobě trvale nemá věčný život.“ (1. Jana 3:15) Chceme-li získat věčný život, musíme ze svého srdce vykořenit jakoukoli nenávist k ostatním lidem, protože nenávist je nejčastější příčinou násilí. (1. Jana 3:11, 12) Je nesmírně důležité, abychom se naučili jeden druhého milovat.

7. Z jakých praktik je vidět neúcta k životu?

7 Jak můžeme dávat najevo, že si vážíme svého vlastního života? Lidé běžně nechtějí umřít, ale někteří z nich svůj život ohrožují jen kvůli potěšení. Mnoho lidí například kouří, žvýká nebo šňupe tabák, čichá toluen nebo bere drogy. Takovými látkami si lidé poškozují organismus a mnohdy kvůli tomu i umírají. Člověk, který má ve  zvyku zmíněné látky užívat, nepovažuje život za posvátný. Tyto praktiky jsou v Božích očích nečisté. (Římanům 6:19; 12:1; 2. Korinťanům 7:1) Máme-li Bohu sloužit přijatelně, musíme s takovým jednáním skoncovat. To sice může být velmi těžké, ale Jehova je schopen nám poskytnout potřebnou pomoc. A velmi si váží úsilí, které vynakládáme, abychom mu dali najevo, že život považujeme za drahocenný dar od něj.

8. Proč bychom měli svědomitě dbát na bezpečnost?

8 Pokud si života vážíme, budeme mít na mysli, že je potřeba svědomitě dbát na bezpečnost. Nebudeme lehkomyslní a nebudeme riskovat jen pro potěšení nebo kvůli vzrušení. Budeme se vyhýbat nebezpečným a násilným sportům i lehkomyslnému způsobu řízení automobilu. (Žalm 11:5) Boží zákon daný starověkému Izraeli uváděl: „V případě, že budeš stavět nový dům [s plochou střechou], uděláš také na svou střechu zábradlí [neboli zídku], abys na svůj dům neuvedl vinu krve, protože by z něho mohl spadnout někdo, kdo by upadl.“ (5. Mojžíšova 22:8) V souladu se zásadou obsaženou v tomto zákoně tedy udržujme v dobrém stavu například schody ve svém domě, aby na nich někdo nezakopl, nespadl a vážně se nezranil. Pokud máte auto, dbejte o jeho dobrý technický stav. Dávejte pozor, aby váš dům ani auto nepředstavovaly nebezpečí pro vás ani pro ostatní lidi.

9. Jestliže máme k životu úctu, jak budeme zacházet se zvířaty?

9 A co život zvířat? I ten je pro Stvořitele posvátný. Je pravda, že Bůh lidem dovolil, aby zvířata zabíjeli kvůli potravě, oblečení a kvůli tomu, aby se chránili před nebezpečím. (1. Mojžíšova 3:21; 9:3; 2. Mojžíšova 21:28) Nicméně ten, kdo se zvířaty zachází krutě nebo je zabíjí jen ze záliby, jedná nesprávně a dává tím najevo hrubou neúctu ke svatosti života. (Přísloví 12:10)

 PROJEVUJME ÚCTU KE KRVI

10. Jak Bůh ukázal, že existuje úzká spojitost mezi životem a krví?

10 Poté, co Kain zabil svého bratra Abela, mu Jehova řekl: „Krev tvého bratra křičí ke mně ze zemské půdy.“ (1. Mojžíšova 4:10) Když Bůh mluvil o Abelově krvi, měl na mysli jeho život. Kain Abelovi život vzal a nyní měl být potrestán. Bylo to, jako by Abelova krev, neboli život, křičela k Jehovovi a dožadovala se zjednání práva. Spojitost mezi životem a krví opět vystoupila do popředí po potopě v Noemových dnech. Před potopou lidé jedli pouze ovoce, zeleninu, obilniny a různé ořechy. Po potopě však Jehova Noemovi a jeho synům řekl: „Každý pohybující se živočich, který je naživu, ať vám slouží k jídlu. Jako v případě zeleného rostlinstva vám to opravdu všechno dávám.“ Bůh ale také stanovil následující omezení: „Pouze maso s jeho duší [neboli životem] — jeho krví — nebudete jíst.“ (1. Mojžíšova 1:29; 9:3, 4) Z toho je tedy jasně vidět, že život nějakého tvora Jehova velmi úzce spojuje s jeho krví.

11. Jaký zákaz ohledně krve Bůh vydal již v Noemově době?

11 Úctu ke krvi dáváme najevo tím, že ji nejíme. V Zákoně, který Jehova dal Izraelitům, jim nařídil: „Pokud jde o kteréhokoli muže . . ., jenž na lovu chytí divoké zvíře nebo nějaké ptactvo, které se smí jíst, ten v tom případě vylije jeho krev a pokryje ji prachem. . . . Řekl jsem . . . izraelským synům: ‚Nebudete jíst krev těla žádného druhu.‘“ (3. Mojžíšova 17:13, 14) Zákaz jíst zvířecí krev, který Bůh dal poprvé Noemovi asi o 800 let dříve, byl stále v platnosti. Jehova svůj názor vyjádřil jasně: jeho služebníci mohli jíst zvířecí maso, ale ne krev. Tu měli vylít na zem — jakoby tím život zabitého tvora vrátit Bohu.

12. Jaký příkaz ohledně krve, který platí dodnes, byl prostřednictvím svatého ducha dán křesťanům v prvním století?

12 Podobný příkaz se vztahuje i na křesťany. Apoštolové  i další muži, kteří poskytovali vedení mezi Ježíšovými následovníky v prvním století, se sešli, aby rozhodli, které příkazy musí poslouchat všichni křesťané ve sboru. Tito muži dospěli k následujícímu závěru: „Svatý duch a my sami jsme . . . uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného [nevykrváceného masa] a smilstva.“ (Skutky 15:28, 29; 21:25) Musíme se tedy ‚zdržovat krve‘. V Božích očích je to stejně důležité jako vyhýbat se modlářství a sexuální nemravnosti.

Kdyby vám lékař řekl, že se máte zdržovat alkoholu, nechali byste si ho zavést přímo do žil?

13. Znázorněte, proč se příkaz zdržovat se krve týká i krevních transfuzí.

13 Vztahuje se příkaz zdržovat se krve i na transfuze? Ano. Znázorněme si to. Dejme tomu, že lékař vám řekl, abyste se zdržovali alkoholických nápojů. Znamenal by takový příkaz prostě jen to, že byste neměli alkohol pít, zatímco kdybyste si ho píchli do žíly, bylo by všechno v pořádku? Samozřejmě že ne. Podobně příkaz zdržovat se krve znamená vůbec krev nepřijímat do svého těla. Tento příkaz tedy znamená, že nikomu nedovolíme, aby nám krev transfundoval do žil.

14, 15. Jestliže lékaři křesťanovi tvrdí, že musí dostat transfuzi krve, jak bude reagovat a proč?

14 Ale co když je křesťan vážně zraněn nebo potřebuje nějaký rozsáhlejší chirurgický zákrok? Řekněme, že lékaři tvrdí, že takový křesťan musí dostat transfuzi krve, protože jinak zemře. On si samozřejmě nepřeje umřít. Chce zůstat naživu, protože život považuje za drahocenný dar od Boha, a tak přijme jiné druhy léčby, při nichž ke zneužívání krve nedochází. Pokud je taková léčba dostupná, vyhledá ji, a místo krve přijme různé alternativní lékařské postupy.

15 Měl by snad křesťan porušit Boží zákon jen proto, aby v tomto systému věcí žil o něco déle? Ježíš řekl: „Kdokoli  chce . . . zachránit svou duši [neboli život], ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně, nalezne ji.“ (Matouš 16:25) Nechceme umřít. Pokud bychom se však snažili zachránit si současný život za cenu porušení Božího zákona, ohrozili bychom tím svou vyhlídku na získání věčného života. Je tedy moudré důvěřovat tomu, že Boží zákon je správný, a plně se spoléhat na to, že pokud z nějakého důvodu zemřeme, náš Životodárce na nás bude pamatovat při vzkříšení a drahocenný dar života nám vrátí. (Jan 5:28, 29; Hebrejcům 11:6)

16. Jakého rozhodnutí ohledně krve se Boží služebníci pevně drží?

16 Věrní Boží služebníci jsou dnes pevně rozhodnuti dodržovat příkaz, který Bůh v souvislosti s krví stanovil. Nejedí krev v žádné formě. A do těla ji nepřijímají ani ze zdravotních důvodů. * Jsou si jisti, že Stvořitel krve ví, co je pro ně nejlepší. Myslíte si to také?

JEDINÉ SPRÁVNÉ POUŽITÍ KRVE

17. Jedině jakým způsobem, který byl Jehovovi Bohu přijatelný, se ve starověkém Izraeli směla používat krev?

17 V mojžíšském Zákoně bylo zdůrazněno, že krev se smí použít jen jedním způsobem. Jehova od starověkých Izraelitů vyžadoval určitý způsob uctívání, k němuž patřilo i dodržování následujícího příkazu: „Duše [neboli  život] těla je totiž v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše, protože je to krev, jež vykonává smíření.“ (3. Mojžíšova 17:11) Když Izraelité zhřešili, mohli získat odpuštění tím, že obětovali zvíře a trochu jeho krve dali na oltář ve svatostánku a později v Božím chrámu. Krev se tedy směla používat jedině k obětním účelům.

18. Jaký užitek a jaké požehnání můžeme získat díky prolité krvi Ježíše?

18 Praví křesťané nejsou pod mojžíšským Zákonem, a proto Bohu nepředkládají zvířecí oběti ani nedávají krev zvířat na oltář. (Hebrejcům 10:1) Nicméně vykropení krve na oltář v době starověkého Izraele poukazovalo na budoucí drahocennou oběť Božího Syna Ježíše Krista. V páté kapitole této knihy jsme se již dozvěděli, že Ježíš za nás dal svůj život a dovolil, aby jeho krev byla prolita jako oběť.  Potom vystoupil do nebe a jednou provždy předložil hodnotu své prolité krve Bohu. (Hebrejcům 9:11, 12) Tím byl položen základ pro odpuštění našich hříchů a otevřela se nám cesta k věčnému životu. (Matouš 20:28; Jan 3:16) To, že Jehova použil krev takovým způsobem, má pro nás skutečně nesmírný význam. (1. Petra 1:18, 19) Jedině díky víře v hodnotu Ježíšovy prolité krve totiž můžeme získat záchranu.

Jak můžeme dávat najevo úctu k životu a ke krvi?

19. Co musíme dělat, abychom byli ‚čistí od krve všech lidí‘?

19 Za láskyplný dar v podobě života můžeme být Jehovovi Bohu velmi vděční. A nemělo by nás to snad podněcovat k tomu, abychom o možnosti získat věčný život na základě víry v Ježíšovu oběť vyprávěli druhým? Budeme-li to dělat s nadšením a horlivostí, napodobíme tak Boha, který se o život lidí velmi zajímá. (Ezekiel 3:17–21) Pokud tuto svou odpovědnost pilně plníme, budeme moci podobně jako apoštol Pavel říci: „Jsem čistý od krve všech lidí, neboť jsem se nezdržel, abych vám nesdělil celou Boží radu.“ (Skutky 20:26, 27) Mluvit s lidmi o Bohu a o jeho záměrech je jedním ze znamenitých způsobů, jak můžeme dávat najevo, že si života a krve nanejvýš ceníme.

^ 16. odst. Další informace o alternativách k transfuzi krve najdete v brožuře Jak může krev zachránit náš život? v kapitole „Kvalitní alternativy k transfúzím“. Brožuru vydali svědkové Jehovovi.