Přejít k článku

Přejít na obsah

 DODATEK

Jak řešit spory v obchodních záležitostech

Jak řešit spory v obchodních záležitostech

1. Korinťanům 6:1–8 se apoštol Pavel vyjádřil k soudním sporům mezi spoluvěřícími. Byl zklamaný tím, že někteří křesťané v Korintu ‚se odvážili jít k soudu před nespravedlivé lidi‘. (Verš 1) Pavel uvedl pádné důvody, proč by křesťané neměli řešit své problémy u světských soudů, ale uvnitř sboru. Uvažujme nyní o tom, proč Pavel tuto inspirovanou radu dal, a potom se zmíníme o několika situacích, kterých se tento Pavlův pokyn nutně nemusí týkat.

Když máme nějaký obchodní spor se spoluvěřícím, především se snažíme řešit záležitost Jehovovým způsobem, ne tak, jak se to líbí nám. (Přísloví 14:12) Ježíš ukázal, že nejlepší je vyřešit spor rychle, aby se z něj nestal vážný problém. (Matouš 5:23–26) Je ale smutné, že někteří křesťané se místo toho stali svárlivými, a celou záležitost dokonce předali světskému soudu. Pavel napsal: „To . . . znamená pro vás . . . úplnou porážku, že máte mezi sebou soudní spory.“ Proč to byla pro křesťany úplná porážka? Hlavní důvod je ten, že taková soudní jednání mohou pošpinit dobré jméno sboru a vrhnout špatné světlo na Boha, kterého uctíváme. Bereme si proto k srdci Pavlova slova: „Proč si spíše nedáte ukřivdit?“ (Verš 7)

Pavel také napsal, že Bůh zavedl ve sboru výborné opatření, díky kterému se mnohé spory dají vyřešit. Tímto opatřením jsou křesťanští starší, kteří na základě poznání biblických pravd získali moudrost. Pavel uvedl, že jsou ‚schopni mezi bratry soudit záležitosti tohoto života‘. (Verše 3–5) Ježíš ukázal, že spory týkající se závažných provinění, jako je pomluva nebo podvod, by se měly řešit způsobem, který zahrnuje tři kroky: (1) záležitost by mezi sebou měli soukromě urovnat ti, kterých se týká; (2) pokud první krok k ničemu nevede, měli by přizvat jednoho nebo  dva svědky; (3) pokud se ani tímto krokem nic nevyřeší, měli by záležitost předložit sboru, tedy starším. (Matouš 18:15–17)

Křesťanští starší samozřejmě nemusí být právníky nebo podnikateli a jejich úlohou ani není dávat právní nebo obchodní rady. Nestanovují žádná pravidla, podle kterých by bratři měli své obchodní spory řešit. Místo toho se snaží pomoci těm, kterých se to týká, aby uplatnili biblické zásady a dohodli se na pokojném řešení. Ve složitějších případech se starší mohou poradit s krajským dozorcem nebo s pobočkou svědků Jehovových. Jsou však situace, na které se Pavlova rada nevztahuje. Jaké to například jsou?

V některých případech může být soudní jednání pouhou formalitou nebo právní nezbytností pro dosažení nesobeckých cílů pokojnou cestou. Soudní jednání je například nezbytné při dědickém řízení nebo je jediným prostředkem, jak dosáhnout rozvodu, určit, komu bude dítě svěřeno do péče, stanovit výši alimentů, získat peníze od pojišťovny a dostat se na seznam věřitelů v případě bankrotu. Mohou také nastat případy, kdy se bratr rozhodne podat žalobu, aby se pomocí soudního jednání ochránil. *

Pokud křesťana k takovému soudnímu sporu nevede svárlivost, nejedná v rozporu s Pavlovou inspirovanou radou. * Tím nejdůležitějším by pro něj přesto mělo být posvěcení Jehovova jména a zachování pokoje a jednoty ve sboru. Kristovi následovníci se především vyznačují láskou, a „láska . . . nevyhledává své vlastní zájmy“. (1. Korinťanům 13:4, 5; Jan 13:34, 35)

^ 2. odst. Může se stát, že se křesťan dopustí proti spoluvěřícímu vážného zločinu — například znásilnění, napadení, vraždy nebo velké krádeže. V takových výjimečných případech není nekřesťanské informovat o tom policii, i když to může vést k soudnímu procesu.

^ 3. odst. Další informace najdete ve Strážné věži z 15. března 1997, strany 17–22 a ve Strážné věži z 15. října 1991, strany 25–28.