Přejít k článku

Přejít na obsah

 20. KAPITOLA

Humanitární činnost přináší chválu Jehovovi

Humanitární činnost přináší chválu Jehovovi

NÁMĚT KAPITOLY

Jak se v dobách těžkostí projevuje křesťanská láska

1., 2. (a) V jaké situaci byli křesťané v Judeji? (b) Jak křesťanům v Judeji projevili jejich spoluvěřící lásku?

KOLEM roku 46 n. l. byl v Judeji krutý hladomor. Obilí bylo velmi málo a platily se za něj ohromné částky, takže si ho Kristovi židovští učedníci nemohli dovolit. Trpěli takovým hladem, že jim hrozila smrt. V té náročné době jim však Jehova pomohl způsobem, jaký do té doby nikdo z Ježíšových učedníků nezažil. Co se tehdy stalo?

2 Když o utrpení židovských křesťanů v Jeruzalémě a Judeji slyšeli křesťané židovského i nežidovského původu, kteří žili v syrské Antiochii, uspořádali sbírku na jejich podporu. Potom určili dva odpovědné bratry, Barnabáše a Saula, a pověřili je tím, aby hmotnou pomoc předali sborovým starším v Jeruzalémě. (Přečti Skutky 11:27–30; 12:25.) Dokážeš si představit, jak silně na bratry v Judeji tento projev lásky zapůsobil?

3. (a) Jak Boží novodobí služebníci napodobují jednání křesťanů v Antiochii? Uveď příklad. (Viz také rámeček „ První velká humanitární akce v naší novodobé historii“.) (b) O jakých otázkách budeme uvažovat v této kapitole?

3 Tato událost je prvním zaznamenaným případem, kdy křesťané z jedné části světa poslali pomoc spoluvěřícím v jiné části světa. V dnešní době příklad bratrů z Antiochie napodobujeme. Když se dozvíme, že naše spolukřesťany v určité oblasti postihla přírodní katastrofa nebo jiné útrapy, ochotně jim pomůžeme. * Abychom pochopili, jak naše humanitární činnost souvisí s dalšími stránkami naší služby, uvažujme o třech otázkách: Proč poskytování humanitární pomoci považujeme za posvátnou službu? Jaké cíle touto činností sledujeme? A jaký užitek z ní vyplývá?

Proč je humanitární činnost posvátnou službou

4. Co Pavel vysvětlil Korinťanům?

4 Ve svém druhém dopise Korinťanům Pavel vysvětlil, že křesťanům byla svěřena dvojí služba. Přestože byl Pavlův dopis určen pomazaným, jeho slova se vztahují i na Kristovy „jiné ovce“. (Jan 10:16) Za první část své služby můžeme považovat „službu smíření“, tedy kazatelskou a vyučovací  činnost. (2. Kor. 5:18–20; 1. Tim. 2:3–6) Druhou část tvoří služba, kterou vykonáváme ve prospěch svých spoluvěřících. Pavel o ní mluvil jako o „službě určené pro svaté“. (2. Kor. 8:4) V obou těchto vyjádřeních je výraz „služba“ překladem tvaru řeckého slova diakonia. Jaký význam to má pro nás?

5. Jak Pavel ukázal, že pomoc spolukřesťanům je součástí posvátné služby?

5 Tím, že pro obě činnosti Pavel použil stejné řecké slovo, přiřadil pomoc spolukřesťanům k dalším formám služby, které se vykonávaly v křesťanském sboru. Ve svém předchozím dopise uvedl: „Jsou rozmanité služby, a přece je týž Pán; a jsou rozmanitá působení . . . Ale všechna tato působení provádí jeden a týž duch.“ (1. Kor. 12:4–6, 11) Různé služby ve sboru Pavel spojil s posvátnou službou. * (Řím. 12:1, 6–8) Není tedy divu, že on sám považoval za vhodné věnovat čas tomu, aby „sloužil svatým“. (Řím. 15:25, 26)

6. (a) Proč je pomoc spolukřesťanům součástí našeho uctívání? (b) Jak dnes po celém světě probíhá naše humanitární činnost? (Viz přehled „ Když dojde ke katastrofě“.)

6 Pavel Korinťanům také vysvětlil, proč je pomoc spolukřesťanům součástí jejich služby a uctívání. Jeho argumentaci můžeme shrnout takto: Křesťané, kteří pomáhají spoluvěřícím, to dělají proto, že se podřizují „dobré zprávě o Kristu“. (2. Kor. 9:13) Jejich touha jednat v souladu s Kristovým učením je tedy podněcuje k tomu, aby svým bratrům a sestrám pomáhali. Pavel zároveň uvedl, že takové laskavé skutky jsou ve skutečnosti vyjádřením „vše převyšující Boží nezasloužené laskavosti“. (2. Kor. 9:14; 1. Petra 4:10) V souvislosti se službou ve prospěch bratrů v nouzi, k níž patří i humanitární pomoc, Strážná věž z 1. prosince 1975 uvedla: „Nikdy bychom neměli pochybovat o tom, že Jehova Bůh a jeho Syn Ježíš Kristus připisují tomuto druhu služby velký význam.“ Ano, pomoc spolukřesťanům je důležitou součástí posvátné služby. (Řím. 12:1, 7; 2. Kor. 8:7; Hebr. 13:16)

Naše humanitární činnost má jasné cíle

7., 8. Co je prvním cílem naší humanitární činnosti?

7 Jaké cíle svou humanitární činností sledujeme? Také touto otázkou se Pavel ve svém druhém dopise Korinťanům zabýval. (Přečti 2. Korinťanům 9:11–15.) Pavel v těchto verších poukázal na tři hlavní cíle, kterých díky „vykonávání této veřejné služby“ – tedy díky pomoci spoluvěřícím – dosahujeme. Postupně si je teď rozebereme.

8 Za prvé, humanitární činností přinášíme chválu Jehovovi. Všimněme si, jak často Pavel v uvedených pěti verších obrací pozornost právě na Jehovu. Dvakrát mluví o „vyjádření díků Bohu“. (11. a 12. verš) Píše o tom, že křesťané, kteří pomoc dostávají, „oslavují Boha“, a zmiňuje se také o „vše převyšující Boží nezasloužené laskavosti“.  (13. a 14. verš) A v závěru svého pojednání vybízí k tomu, aby byly vzdávány „díky Bohu“. (15. verš; 1. Petra 4:11)

9. K čemu může naše humanitární činnost přispět? Uveď příklad.

9 Podobně jako Pavel, i Boží služebníci v dnešní době považují pomoc spolukřesťanům za způsob, jak mohou přinášet slávu Jehovovi a zdobit jeho učení. (1. Kor. 10:31; Tit. 2:10) Právě naše humanitární činnost často významně přispěje k tomu, že lidé změní svůj negativní postoj k Jehovovi a jeho svědkům. Uveďme si konkrétní příklad. Jistá žena žijící v oblasti, která byla zasažena hurikánem, měla na dveřích cedulku s nápisem „Svědkové Jehovovi, nezvoňte!“. Jednoho dne však přijela skupina dobrovolníků a začala opravovat poškozený dům, který stál naproti přes ulici. Několik dní žena sledovala přátelskou atmosféru, která mezi pracovníky panovala. Nakonec jí to nedalo a šla se tam podívat. Když zjistila, že dobrovolníci jsou svědkové Jehovovi, velmi to na ni zapůsobilo, a řekla: „Vidím, že jsem se ve vás zmýlila.“ Nakonec cedulku ze svých dveří sundala.

10., 11. (a) Ze kterých příkladů je vidět, že se nám daří naplňovat druhý cíl humanitární činnosti? (b) Která publikace humanitárním pracovníkům pomáhá? (Viz rámeček „ Užitečný nástroj pro humanitární pracovníky“.)

10 Za druhé, poskytujeme spoluvěřícím to, co potřebují. (2. Kor. 9:12a) Velmi si přejeme zajistit svým bratrům a sestrám to, co naléhavě potřebují, a zmírnit jejich utrpení. Proč? Protože členové křesťanského sboru tvoří „jedno tělo“ a „jestliže jeden úd trpí, všechny ostatní údy trpí s ním“. (1. Kor. 12:20, 26) Bratrská náklonnost a soucit vedou řadu křesťanů k tomu, že ve chvíli, kdy dojde k nějaké katastrofě, rychle se sbalí, vezmou nářadí a vydají se do zasažené oblasti, aby svým spoluvěřícím pomohli. (Jak. 2:15, 16) Například když v roce 2011 zasáhla Japonsko vlna tsunami, odbočka ve Spojených státech poslala dopis americkým regionálním stavebním výborům a zeptala se, zda by bylo k dispozici „několik způsobilých bratrů“, kteří by v Japonsku pomohli s obnovou sálů Království. Jaká byla reakce? Během několika týdnů se přihlásilo téměř 600 dobrovolníků, kteří souhlasili, že do Japonska odcestují na vlastní náklady. „Ta odezva nás ohromila,“ uvedli bratři z americké odbočky. Když jeden ze zahraničních dobrovolníků dostal od japonského bratra otázku, proč přijel, řekl: „Bratři v Japonsku jsou částí ‚našeho těla‘. Jejich bolest a trápení s nimi prožíváme.“ Obětaví humanitární pracovníci někdy v zájmu spoluvěřících dokonce riskují život. * (1. Jana 3:16)

11 Ocenění pro naši humanitární činnost vyjadřují i lidé, kteří svědky Jehovovými nejsou. Například když roku 2013 zasáhla přírodní katastrofa stát Arkansas, podaly jedny noviny zprávu o tom, jak rychle svědkové zareagovali. Bylo  tam napsáno: „Svědkové Jehovovi díky svému organizovanému přístupu dovedli humanitární pomoc po přírodní katastrofě téměř k dokonalosti.“ V souladu se slovy apoštola Pavla se snažíme svým bratrům a sestrám štědře poskytnout všechno, co potřebují.

12.–14. (a) Proč je třetí cíl naší humanitární činnosti tak zásadní? (b) Ze kterých vyjádření je vidět, jak je důležité začít se znovu věnovat duchovním činnostem?

12 Za třetí, těm, kdo byli katastrofou zasaženi, pomáháme, aby se mohli znovu věnovat duchovním činnostem. Proč je to tak zásadní? Apoštol Pavel napsal, že ti, kdo dostanou pomoc, budou ze srdce děkovat Bohu. (2. Kor. 9:12b) Tím nejlepším způsobem, jak mohou křesťané postižení přírodní katastrofou vyjádřit vděčnost Jehovovi, je to, že se co nejrychleji vrátí k duchovním činnostem. (Fil. 1:10) V roce 1945 Strážná věž uvedla: „Pavel schválil . . . vybírání příspěvků, protože díky nim mohli . . . křesťané, kteří to potřebovali, získat určitou hmotnou pomoc. Ta jim umožnila se s větší volností a odhodláním věnovat vydávání svědectví.“ Dnes máme stejný cíl. Když totiž naši bratři znovu začnou chodit do služby, povzbudí tím nejen své sklíčené sousedy, ale také sami sebe. (Přečti 2. Korinťanům 1:3, 4.)

13 Uveďme si vyjádření tří zvěstovatelů, kteří dostali nezbytnou pomoc, začali díky ní znovu kázat a tak získali potřebnou sílu. Jeden bratr prohlásil: „Když jsme jako rodina mohli vyrazit do služby, bylo to skvělé. Díky tomu, že jsme se snažili utěšovat druhé, jsme na chvíli zapomněli na vlastní starosti.“ Jistá sestra řekla: „To, že jsem se zabrala do duchovních činností, mi pomohlo nevnímat všechnu tu zkázu okolo. Dodalo mi to určitý pocit jistoty.“ Jiná sestra poznamenala: „Spoustu věcí jsme sice nemohli ovlivnit, ale právě služba pomohla naší rodině soustředit se na to, co je pozitivní. Když jsme s druhými mluvili o naději na nový svět, upevňovali jsme tím svoje přesvědčení, že Jehova učiní všechny věci nové.“

14 Další duchovní činností, ke které se naši bratři a sestry potřebují co nejrychleji vrátit, je návštěva shromáždění. Uvažujme o tom, co zažila Kijoko, které tehdy bylo necelých 60 let. Při tsunami přišla o všechno kromě oblečení a sandálů, které měla na sobě, a vůbec nevěděla, z čeho bude žít. Potom jí jeden starší řekl, že shromáždění se tentokrát bude konat u něj v autě. Kijoko vypráví: „V autě byl ten starší se svojí manželkou, ještě jedna sestra a já. Shromáždění mělo jednoduchý průběh, ale vzpomínky na tsunami jako zázrakem zmizely. Cítila jsem vnitřní klid. Díky tomuto shromáždění jsem ještě lépe pochopila, jakou sílu  má společenství se spolukřesťany.“ Jiná sestra, jež také zažila přírodní katastrofu, řekla: „Shromáždění pro mě byla jako záchranné lano.“ (Řím. 1:11, 12; 12:12)

Naše humanitární činnost přináší trvalý užitek

15., 16. (a) Jaký užitek měli křesťané v Korintu i jinde z toho, že pomáhali svým spoluvěřícím? (b) K čemu to vede, když se podílíme na humanitární činnosti?

15 Pavel Korinťanům také vysvětlil, jaký užitek jim a dalším křesťanům přinese, když budou pomáhat svým spoluvěřícím. O židovských křesťanech v Jeruzalémě, kteří dostali pomoc, prohlásil: „S úpěnlivou prosbou za vás touží po vás kvůli vše převyšující Boží nezasloužené laskavosti k vám.“ (2. Kor. 9:14) K čemu tedy štědrost Korinťanů vedla? Židovské křesťany podnítila, aby se za své korintské bratry, včetně těch nežidovského původu, s láskou modlili.

16 Strážná věž z 1. prosince 1945 tato Pavlova slova uplatnila na pomoc spoluvěřícím v dnešní době. Bylo v ní uvedeno: „Představte si, jak sjednocující vliv to má, když jedna část Božího zasvěceného lidu přispěje k naplnění potřeb jiné části Božího lidu.“ Právě to dnes zažívají bratři a sestry, kteří se účastní humanitárních akcí. Jistý starší, který pomáhal při odstraňování škod po povodních, řekl: „Při této práci jsem cítil, že mám ke svým bratrům blíž než kdykoli předtím.“ Jedna sestra, která dostala potřebnou pomoc, vděčně prohlásila: „Naše společenství bratrů a sester je tím, co už dnes nejvíc připomíná život v ráji.“ (Přečti Přísloví 17:17.)

17. (a) Jak s humanitární činností souvisí slova z Izajáše 41:13? (b) Uveď příklady, které ukazují, jak humanitární činnost přináší chválu Jehovovi a upevňuje naši jednotu. (Viz také rámeček „ Dobrovolníci pomáhají po celém světě“.)

 17 Když do oblasti zasažené přírodní katastrofou přijedou humanitární pracovníci, místní bratři zažívají úžasné splnění Božího slibu: „Tvou pravici svírám já, Jehova, tvůj Bůh, Ten, který ti říká: ‚Neboj se. Já sám ti pomohu.‘“ (Iz. 41:13) Jedna sestra, která přežila živelní pohromu, řekla: „Když jsem viděla tu zkázu, připadala jsem si bezmocná. Jehova se o mě ale postaral. Nedokážu ani popsat, jak moc mi bratři pomohli.“ Potom co jistou oblast zasáhlo zemětřesení, dva starší napsali, jak zvěstovatelé v jejich sborech vnímali poskytnutou pomoc: „Zemětřesení způsobilo velké utrpení, ale Jehova nám prostřednictvím našich bratrů pomohl. O tom, jak probíhá humanitární činnost, už jsme četli, ale teď jsme ji sledovali na vlastní oči.“

Můžeš pomáhat i ty?

18. Co můžeš udělat, pokud se chceš stát humanitárním pracovníkem? (Viz také rámeček „ Ovlivnilo to celý jeho život“.)

18 Chceš zažít radost, která je s humanitární činností spojena? Pokud ano, pamatuj na to, že humanitární pracovníci jsou často vybíráni z těch, kdo pomáhají na stavbách sálů Království. Řekni proto starším ve svém sboru, že by sis chtěl podat přihlášku, aby ses na stavbách mohl podílet. Jeden starší, který má s humanitární činností bohaté zkušenosti, připojuje důležité upozornění: „Do zasažené oblasti se vydejte až potom, co jste obdrželi oficiální pozvání od výboru pro humanitární pomoc.“ Díky tomu může tato činnost probíhat organizovaně.

19. Jak je z naší humanitární činnosti vidět, že skutečně jsme Kristovi učedníci?

19 Humanitární činnost je jedním z krásných způsobů, jak posloucháme Kristův příkaz, abychom „milovali jeden druhého“. Tím, že takovou lásku projevujeme, dáváme najevo, že skutečně jsme Kristovi učedníci. (Jan 13:34, 35) Všichni si velmi vážíme toho, že je dnes tolik ochotných pracovníků, kteří pomáhají poddaným Božího království a přinášejí tak chválu Jehovovi.

^ 3. odst. Tato kapitola pojednává o humanitární pomoci, kterou poskytujeme spoluvěřícím. V mnoha případech však z této pomoci mají užitek i lidé, kteří svědky Jehovovými nejsou. (Gal. 6:10)

^ 5. odst. Množné číslo výrazu diakonos (služebník) Pavel použil, když psal o služebních pomocnících. (1. Tim. 3:12)

^ 10. odst. Viz článek „Pomáháme naší rodině věřících v Bosně“, který vyšel ve Strážné věži z 1. listopadu 1994, strany 23–27.