Přejít k článku

Přejít na obsah

 7. KAPITOLA

Metody kázání – Využívají nejrůznější prostředky

Metody kázání – Využívají nejrůznější prostředky

NÁMĚT KAPITOLY

Boží služebníci využívají různé metody kázání, aby oslovili co největší množství lidí

1., 2. (a) Co Ježíš udělal, když chtěl oslovit množství lidí? (b) Jak věrní křesťané Ježíšův příklad napodobují a proč?

KOLEM Ježíše se na břehu jezera shromažďuje mnoho lidí. Ježíš ale nastoupí do člunu a popojede kousek od břehu. Proč? Ví totiž, že po hladině jezera se jeho hlas dobře ponese, takže ho všichni lépe uslyší. (Přečti Marka 4:1, 2.)

2 Už před zrozením Království věrní křesťané Ježíšův příklad napodobovali – k tomu, aby dobrou zprávu o Království předali co největšímu počtu lidí, využívali moderní metody. Pod vedením svého krále Boží služebníci dodnes reagují na měnící se okolnosti a na vývoj v technologické oblasti a své metody inovují a přizpůsobují. Než přijde konec, chceme dobrou zprávu předat co nejvíce lidem, ať už žijí kdekoli. (Mat. 24:14) Uvažujme teď o několika konkrétních metodách. Každý z nás se také může zamyslet nad tím, jak napodobovat víru těch, kdo dobrou zprávu ohlašovali v minulosti.

Oslovování široké veřejnosti

3. Jak se pravda šířila počátkem 20. století?

3 Noviny. Už od roku 1879 bratr Russell se svými spolupracovníky prostřednictvím Strážné věže předával poselství o Království mnoha lidem. Zdá se ale, že v letech před rokem 1914 Kristus vedl záležitosti tak, aby se dobrá zpráva dostala k ještě širší veřejnosti. Všechno to začalo v roce 1903. Mluvčí skupiny protestantských duchovních v Pennsylvánii dr. E. L. Eaton vyzval Charlese Taze Russella k sérii veřejných diskuzí o biblických naukách. Ve svém dopise Eaton napsal: „Domnívám se, že otevřená diskuze o některých otázkách, na které máme rozdílný názor . . ., by mohla být pro veřejnost velmi zajímavá.“ Russell a jeho spolupracovníci si to mysleli také, a proto zajistili, aby byl přetisk diskuzí uveřejňován na stránkách významného listu The Pittsburgh Gazette. Tyto články začaly být tak populární a Russellova vysvětlení biblických pravd byla tak působivá,  že představitelé novin požádali, aby mohli kázání bratra Russella uveřejňovat každý týden. Pro nepřátele pravdy to musela být hořká pilulka.

V roce 1914 vycházela kázání bratra Russella ve víc než 2 000 novinách.

4., 5. Jakou vlastnost bratr Russell projevil a jak ho ti, kdo mají odpovědné postavení, mohou napodobovat?

4 O kázání bratra Russella brzy projevily zájem i další noviny. V roce 1908 se ve Strážné věži objevila zpráva, že tato kázání vychází „pravidelně v jedenácti novinách“. Bratři, kteří měli s žurnalistikou zkušenosti, však bratru Russellovi navrhli, aby kanceláře Společnosti přestěhoval z Pittsburghu do nějakého známějšího města, protože tak budou moci biblické články vycházet v ještě větším počtu novin. Bratr Russell tyto rady i další skutečnosti zvážil a v roce 1909 nechal kanceláře přestěhovat do Brooklynu v New Yorku. K čemu to vedlo? Už po několika měsících byla kázání uveřejňována asi ve 400 novinách a stále přibývaly další. V roce 1914, kdy bylo ustanoveno Království, vycházela kázání a články bratra Russella ve víc než 2 000 novinách ve čtyřech jazycích.

5 Co důležitého se z tohoto vývoje událostí můžeme naučit? Ti, kdo dnes mají v Boží organizaci určitou autoritu, by měli napodobovat pokoru bratra Russella. V jakém směru? Když dělají nějaké důležité rozhodnutí, měli by zvážit názory ostatních. (Přečti Přísloví 15:22.)

6. Jak na jednu ženu zapůsobily biblické pravdy uveřejňované v novinových článcích?

6 Biblické pravdy uveřejňované v těchto novinových článcích změnily život mnoha lidem. (Hebr. 4:12) K těm, kdo se o pravdě dozvěděli právě tímto způsobem, patřila i Ora Hetzelová, která byla pokřtěna v roce 1917. Vyprávěla: „Po svatbě jsem jela navštívit maminku, která žila v Rochesteru v Minnesotě. Když jsem přijela, zrovna si z novin vystřihovala nějaké články. Byla to kázání bratra Russella. Maminka mi vysvětlila, co se z nich dozvěděla.“ Ora tyto pravdy přijala za své a přibližně 60 let věrně ohlašovala Boží království.

7. Proč zodpovědní bratři přehodnotili přístup k využívání novin?

7 V roce 1916 zodpovědní bratři svůj přístup k využívání novin přehodnotili. Vedly je k tomu dva důvody. Za prvé zuřila první světová válka, a tak bylo náročné shánět tiskový materiál. Je to patrné například ze zprávy, kterou roku 1916 podalo tiskové oddělení britské odbočky a ve které bylo uvedeno: „V současné době uveřejňuje kázání jen něco přes 30 novin. Je pravděpodobné, že toto číslo se zanedlouho ještě výrazně sníží, protože cena papíru stále roste.“ Druhým důvodem bylo to, že 31. října 1916 zemřel bratr Russell. Strážná věž z 15. prosince 1916 proto oznámila: „Teď, když bratr Russell skonal, uveřejňování tištěných  kázání [v novinách] bude ukončeno.“ Přestože se od tohoto odvětví kazatelské služby upustilo, další metody měly dál velký úspěch. Patřilo k nim například promítání „Fotodramatu stvoření“.

8. Jak vznikalo „Fotodrama stvoření“?

8 Film a diapozitivy. Na přípravě „Fotodramatu stvoření“, které bylo uveřejněno v roce 1914, pracoval bratr Russell se svými společníky přibližně tři roky. (Přísl. 21:5) Jednalo se o převratnou kombinaci filmu, zvukových nahrávek a barevných skleněných diapozitivů. Na hraných biblických scénách se podílely stovky lidí, a dokonce i zvířata. V jedné zprávě z roku 1913 bylo uvedeno: „S cílem převést na plátno dramatický příběh o Noemovi bylo využito množství zvířat z jedné velké zoologické zahrady.“ Součástí „Fotodramatu“  byly i stovky skleněných diapozitivů, které namalovali profesionální umělci z Londýna, New Yorku, Paříže a Philadelphie.

9. Proč byli bratři ochotní investovat do výroby „Fotodramatu“ tolik času a peněz?

9 Proč byli bratři ochotní investovat do výroby „Fotodramatu“ tolik času a peněz? V rezoluci přijaté na sérii sjezdů v roce 1913 bylo uvedeno: „Vzhledem k tomu, do jaké míry se americkým novinám daří pomocí komiksů a ilustrací zařazovaných do zpravodajských i společenských rubrik utvářet veřejné mínění, a vzhledem k oblibě a univerzálnosti filmu je zřejmé, jakou hodnotu tyto nástroje mají. Věříme proto, že bude na místě, když jako pokrokoví kazatelé a učitelé biblických tříd plně podpoříme využívání filmu a diapozitivů coby účinné a vhodné metody pro evangelisty a učitele.“

Nahoře: Kabina, ze které se promítalo „Fotodrama“; dole: Skleněné diapozitivy z „Fotodramatu“

10. Kde všude se „Fotodrama“ promítalo?

10 V roce 1914 bylo „Fotodrama“ promítáno každý den v 80 městech. Ve Spojených státech a Kanadě představení zhlédlo téměř osm milionů lidí. Ve stejném roce se „Fotodrama“ promítalo i v Austrálii, Británii, Dánsku, Finsku, Německu, Norsku, na Novém Zélandu, ve Švédsku a Švýcarsku. Byla vytvořena také zjednodušená verze, která neobsahovala filmové sekvence a která se promítala v menších městech. Výroba této verze, nazývané „Drama Eureka“, byla levnější a přeprava snazší. Do roku 1916 byly „Fotodrama“ nebo „Drama Eureka“ přeloženy do arménštiny, dánsko-norštiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, polštiny, řečtiny, španělštiny a švédštiny.

V sálech, kde se „Fotodrama“ během roku 1914 promítalo, bývalo plno.

11., 12. Jak „Fotodrama“ ovlivnilo jednoho mladého muže a v čem nám dal dobrý příklad?

11 Francouzská verze „Fotodramatu“ hluboce ovlivnila například 18letého Charlese Rohnera. Vzpomíná: „Promítalo se ve městě Colmar v Alsasku, kde jsem bydlel. Už od začátku na mě velmi působilo, jak srozumitelně jsou biblické pravdy vysvětlovány.“

12 Charles byl pokřtěn a v roce 1922 začal s celodobou službou. Krátce nato ho bratři požádali, aby se podílel na promítání „Fotodramatu“ ve Francii. Charles vypráví: „Dostal jsem několik úkolů – hrát na housle a starat se o účetnictví a o literaturu. Před začátkem každého představení jsem také měl návštěvníky požádat, aby se ztišili. O přestávce jsme nabízeli literaturu. Každý bratr nebo sestra dostali na starost jednu část sálu. Měli plnou náruč publikací a oslovili každého člověka ve své části. Další publikace byly na stolech u vchodu do sálu.“ V roce 1925 byl Charles pozván, aby sloužil v brooklynském betelu. Tam dostal za úkol řídit orchestr nově vytvořené rozhlasové stanice  WBBR. Když přemýšlíme o příkladu bratra Rohnera, můžeme se sami sebe zeptat: Jsem ochotný přijmout jakýkoli úkol, který v souvislosti s oznamováním dobré zprávy dostanu? (Přečti Izajáše 6:8.)

13., 14. Jak se k šíření dobré zprávy využíval rozhlas? (Viz také rámečky „ Pořady na WBBR“ a „ Nezapomenutelný sjezd“.)

13 Rozhlas. Ve 20. letech se „Fotodrama“ promítalo stále méně. Významným nástrojem pro šíření dobré zprávy o Království se ale stal rozhlas. Dne 16. dubna 1922 pronesl bratr Rutherford v budově Metropolitní opery ve Philadelphii přednášku na námět „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“, které prostřednictvím rozhlasu naslouchalo přibližně 50 000 lidí. V roce 1923 se potom poprvé vysílal program sjezdu. Zodpovědní bratři rozhodli, že kromě využívání komerčních stanic by bylo dobré vybudovat vlastní stanici. Ta byla zaregistrována pod názvem WBBR a své vysílání zahájila 24. února 1924 na Staten Islandu v New Yorku.

Přednášku „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“ si v roce 1922 prostřednictvím rozhlasu vyslechlo asi 50 000 lidí.

14 Ve Strážné věži z 1. prosince 1924 bylo v souvislosti s účelem WBBR uvedeno: „Jsme přesvědčeni, že rozhlas je nejhospodárnějším a nejúčinnějším způsobem šíření pravdy, jaký jsme dosud používali.“ V článku bylo také napsáno: „Pokud Pán uzná za vhodné, abychom pro šíření dobré zprávy vybudovali i další rozhlasové stanice, určitě na to svým vlastním správným způsobem opatří prostředky.“ (Žalm 127:1) Roku 1926 Jehovovi služebníci provozovali už šest rozhlasových stanic. Dvě z nich byly ve Spojených státech – WBBR v New Yorku a WORD blízko Chicaga. Čtyři zbývající se nacházely v kanadských provinciích Alberta, Britská Kolumbie, Ontario a Saskatchewan.

15., 16. (a) Jak na naše vysílání reagovali duchovní v Kanadě? (b) Jak se rozhlasové přednášky a služba dům od domu vzájemně doplňovaly?

15 To, v jaké míře se prostřednictvím rozhlasu šíří biblická pravda, nemohlo uniknout pozornosti duchovních křesťanstva. Albert Hoffman, jenž chodil do sboru, který provozoval rozhlasovou stanici v Saskatchewanu, vyprávěl: „Čím dál víc lidí vědělo, kdo jsou to badatelé Bible [nyní svědkové Jehovovi]. Bylo to úžasné svědectví. Vysílalo se až do roku 1928, kdy duchovní vyvinuli nátlak na úředníky, a všechny stanice, které badatelé Bible v Kanadě provozovali, přišly o licenci.“

16 Přestože byly naše rozhlasové stanice v Kanadě uzavřeny, biblické přednášky se dál vysílaly na komerčních stanicích. (Mat. 10:23) Bratři chtěli, aby tyto pořady mohlo poslouchat co nejvíc lidí, a proto seznam těchto stanic uváděli ve Strážné věži a ve Zlatém věku (nyní Probuďte se!). Zvěstovatelé, kteří chodili dům od domu, mohli díky tomu lidi  povzbuzovat, aby si přednášky naladili na některé z místních stanic. K čemu to vedlo? V Bulletinu z ledna 1931 bylo napsáno: „Rozhlasové vysílání je pro bratry a sestry, kteří slouží dům od domu, velkou pomocí. Do naší kanceláře přichází mnoho zpráv o lidech, kteří slyšeli přednášky bratra Rutherforda a díky tomu si pak rádi vzali nabídnuté knihy.“ Bulletin označil rozhlasové vysílání a službu dům od domu jako „dvě významná odvětví veřejné služby, kterým se Pánova organizace věnuje“.

17., 18. Jakou úlohu mělo rozhlasové vysílání i potom, co se změnily okolnosti?

17 V průběhu 30. let se proti tomu, aby Jehovovi služebníci vysílali na komerčních rozhlasových stanicích, začala zvedat vlna odporu. Svědkové na změněné okolnosti zareagovali a v závěru roku 1937 vysílání ukončili. * Ještě víc se pak soustředili na službu dům od domu. Rozhlas však měl i nadále důležitou úlohu při šíření dobré zprávy v některých odlehlých nebo politicky izolovaných částech světa. Například v letech 1951 až 1991 pravidelně vysílala biblické přednášky jedna stanice v Západním Berlíně, takže poselství o Království mohli poslouchat i lidé žijící v některých částech tehdejšího východního Německa. Od roku 1961 zaznívaly biblické pravdy v 15minutovém pořadu, který každý týden víc než 30 let vysílala státní rozhlasová stanice v Surinamu v Jižní Americe. V letech 1969 až 1977 Jehovova organizace vyrobila víc než 350 rozhlasových pořadů v rámci série „Celé Písmo je prospěšné“. Pořady vysílalo celkem 291 rozhlasových stanic ve 48 státech USA. A v roce 1996 uváděla jedna stanice v Apii, hlavním městě státu Samoa v jižním Tichomoří, každý týden pořad nazvaný „Odpovědi na vaše biblické otázky“.

18 Koncem 20. století už rozhlas neměl v šíření dobré zprávy významnou roli. Objevilo se ale jiné médium, jehož prostřednictvím je možné oslovit víc lidí než kdykoli předtím.

19., 20. Proč Jehovova organizace vytvořila stránky jw.org a v jakém rozsahu se využívají? (Viz také rámeček „ JW.ORG“.)

19 Internet. V roce 2013 bylo k internetu připojeno přes 2,7 miliardy lidí, což je téměř 40 procent světové populace. Podle určitých odhadů se přibližně dvě miliardy lidí k internetu připojují pomocí mobilních zařízení, jako jsou chytré telefony a tablety. Toto číslo vzrůstá po celém světě, ale k nejrychlejšímu rozvoji mobilního internetového připojení v současnosti dochází v Africe, kde má tarif pro mobilní internet víc než 90 milionů lidí. V důsledku rozšíření internetu se výrazně mění způsob, jak mnozí lidé přijímají informace.

 20 V roce 1997 začala internet využívat i Jehovova organizace. Roku 2013 byly webové stránky jw.org dostupné přibližně ve 300 jazycích a biblické informace bylo možné stáhnout ve víc než 520 jazycích. Každý den je zaznamenáno víc než 750 000 návštěv těchto stránek. Kromě toho si uživatelé každý měsíc stáhnou přes tři miliony knih, čtyři miliony časopisů a 22 milionů audiosouborů.

21. Z čeho je vidět, že naše stránky jsou účinným způsobem šíření dobré zprávy?

21 Tyto webové stránky se staly velmi účinným způsobem, jak se šíří dobrá zpráva o Božím království, a to i v zemích, kde je naše kazatelská činnost zakázaná. Například počátkem roku 2013 narazil na stránky jw.org muž jménem Sina. Potom se obrátil na světové ústředí ve Spojených státech a požádal, zda by mohl získat další informace o Bibli. Čím byla tato žádost neobvyklá? Sina pochází z muslimské rodiny a bydlí v odlehlé vesnici v zemi, kde je činnost svědků Jehovových výrazně omezena. Bratři v ústředí zařídili, aby mohl Sina studovat Bibli dvakrát týdně s jedním svědkem ze Spojených států. Studium probíhalo pomocí videohovorů přes internet.

Věnujeme se jednotlivcům

22., 23. (a) Slouží metody oslovování široké veřejnosti jako náhrada služby dům od domu? (b) Jak našemu úsilí král žehná?

22 Kázání uveřejňovaná v novinách, promítání „Fotodramatu“, rozhlasové pořady, webové stránky ani žádná jiná metoda oslovování široké veřejnosti nikdy neměly nahradit službu dům od domu. Proč ne? Protože Jehovovi  služebníci se řídí vzorem, který dal Ježíš. Ten nekázal jen velkým skupinám lidí – zaměřoval se na jednotlivce. (Luk. 19:1–5) Ke stejnému přístupu vedl také své učedníky. Zároveň jim řekl, jaké poselství mají ohlašovat. (Přečti Lukáše 10:1, 8–11.) Jak jsme si ukázali v 6. kapitole, zodpovědní bratři všechny Boží služebníky vždy povzbuzovali k tomu, aby o pravdě mluvili s lidmi osobně. (Sk. 5:42; 20:20)

23 Dnes, sto let po zrození Království, horlivě mluví s druhými o Božím záměru téměř 8 milionů zvěstovatelů. Je zřejmé, že metodám, pomocí kterých ohlašujeme Království, náš král žehná. A jak si ukážeme v následující kapitole, poskytuje nám také nástroje, které potřebujeme k tomu, abychom dobrou zprávu mohli oznamovat každému národu, kmenu a jazyku. (Zjev. 14:6)

^ 17. odst. V roce 1957 zodpovědní bratři rozhodli o uzavření WBBR v New Yorku, naší poslední rozhlasové stanice.