Přejít k článku

Přejít na obsah

Problém s náboženskou různorodostí

Problém s náboženskou různorodostí

Jakožto učitel se setkáváte s problémem, se kterým se pedagogové v předchozích stoletích setkávali jen zřídka — je to náboženská různorodost.

VE STŘEDOVĚKU měli občané jedné země obvykle stejné náboženství. Ještě koncem 19. století bylo v Evropě známo jen několik velkých náboženství: katolicismus a protestantismus na západě, pravoslaví a islám na východě a judaismus. Dnes je nepochybně mnohem obvyklejší, že v Evropě i na celém světě je náboženská různorodost. Nová náboženství se objevovala buď tak, že je přijali někteří z původních obyvatel, nebo tak, že je zavedli přistěhovalci a uprchlíci.

V takových zemích, jako je například Austrálie, Británie, Francie, Německo a Spojené státy, tedy dnes nacházíme mnoho muslimů, buddhistů a hinduistů. Zároveň ve 239 zemích aktivně slouží svědkové Jehovovi, kteří jsou křesťané. Celkem ve čtrnácti zemích přesahuje počet aktivních členů 150 000. (Viz rámeček  Svědkové Jehovovi — celosvětové náboženství.)

Různorodost místních náboženských zvyklostí možná pedagogům působí problémy. Například mohou vyvstat některé důležité otázky ohledně všeobecně rozšířených oslav: Mělo by být každému studentovi — bez ohledu na jeho náboženství — přikazováno, aby se všech těchto oslav účastnil? Většina lidí nevidí na těchto oslavách nic špatného. Nemělo by se ale také respektovat stanovisko rodin, které patří k některé menšině? A ještě je nutné brát v úvahu další hledisko: Nebylo by poněkud nesmyslné, kdyby v zemích, kde zákony oddělují církev od státu a kde vyučování náboženství nemá být součástí školních osnov, měly být takové oslavy ve škole povinné?

 Narozeniny

K nedorozuměním možná dochází i v souvislosti s oslavami, které zdánlivě nemají téměř nic společného s náboženstvím. To se vztahuje na narozeniny, které se slaví v mnoha školách. Svědkové Jehovovi sice respektují právo jiných lidí slavit narozeniny, ale jak nepochybně dobře víte, oni se těchto oslav účastnit nechtějí. Možná ovšem nevíte, z jakých důvodů se oni i jejich děti rozhodli, že se na těchto oslavách nebudou podílet.

Encyklopedie Le livre des religions (Kniha o náboženstvích), která je velmi rozšířená ve Francii, nazývá tento zvyk rituálem a řadí ho mezi „světské obřady“. Dnes jsou narozeniny sice považovány za neškodný světský zvyk, ale ve skutečnosti mají původ v pohanství.

The Encyclopedia Americana (vydání z roku 1991) uvádí: „Ve starověku se v egyptském, řeckém, římském a perském světě oslavovaly narozeniny bohů, králů a urozených osob.“ Hlavní důvod těchto oslav odhalují v knize The Lore of Birthdays (Lidová tradice narozenin) její autoři Ralph a Adelin Lintonovi, kteří v ní píší: „Mezopotámie a Egypt, kolébky civilizace, byly také prvními zeměmi, ve kterých si lidé připomínali a oslavovali své narozeniny. Udržování zpráv o datech narození bylo ve starověku důležité hlavně proto, že datum narození bylo základem pro sestavení horoskopu.“ Tato přímá souvislost s astrologií velmi znepokojuje lidi, kteří se astrologii vyhýbají kvůli tomu, co o ní říká Bible. (Izajáš 47:13–15)

A tak tedy není divu, že v díle The World Book Encyclopedia čteme: „Raní křesťané Jeho [Kristovo]  narození neoslavovali, protože považovali slavení jakýchkoli narozenin za pohanský zvyk.“ (Svazek 3, strana 416.)

Svědkové Jehovovi se rádi společně baví

Svědkové Jehovovi berou tyto informace v úvahu, a proto se nechtějí oslav narozenin účastnit. Narození dítěte rozhodně je radostná, nádherná událost. Všichni rodiče mají přirozeně radost z toho, jak jejich dítě vždy za rok vyroste a jaké pokroky udělá. Také svědkové Jehovovi rádi projevují lásku své rodině a přátelům tím, že si dávají dárky a společně se baví. Avšak vzhledem k původu oslav narozenin to raději dělají v jiné době během roku. (Lukáš 15:22–25; Skutky 20:35)

Vánoce

Vánoce se slaví na celém světě, i v mnoha nekřesťanských zemích. Tento svátek převzala většina církví křesťanstva, a proto může vypadat poněkud překvapivě, že ho svědkové Jehovovi nechtějí slavit. Proč ho neslaví?

 Jak jasně uvádí řada encyklopedií, Ježíšovy narozeniny byly stanoveny na 25. prosinec proto, aby připadly na den římského pohanského svátku. Povšimněte si následujících výroků z různých encyklopedií:

„Datum Kristova narození není známo. Evangelia nenapovídají ani den, ani měsíc.“ (New Catholic Encyclopedia, svazek III, strana 656.)

„Vzorem pro většinu veselých vánočních zvyků jsou římské saturnálie.“ Encyclopædia of Religion and Ethics

„Většina vánočních zvyků, které nyní v Evropě převládají nebo jsou zaznamenány z dřívějších dob, nejsou pravé křesťanské zvyky, ale pohanské zvyky, jež byly církví přejaty nebo trpěny . . . Vzorem pro většinu veselých vánočních zvyků jsou římské saturnálie.“ (Encyclopædia of Religion and Ethics, Edinburgh, 1910; vydal James Hastings, svazek III, strany 608–609.)

„Vánoce se slaví 25. prosince ve všech křesťanských církvích od čtvrtého století. Tento den byl tehdy dnem pohanského svátku zimního slunovratu, nazývaného ‚Zrození (latinsky natale) slunce‘, protože jak se dny začaly opět prodlužovat, zdálo se, že se slunce znovu zrodilo. Tento nesmírně oblíbený zvyk přijala církev v Římě . . . tím, že mu dala nový význam.“ (Encyclopædia Universalis, 1968, francouzsky, svazek 19, strana 1375.)

„Vývoj oslav Vánoc byl silně ovlivněn pohanskými oslavami Sol Invictus (Mithry). A na druhé straně byl 25. prosinec, který byl dnem zimního slunovratu, ztotožněn se světlem, které náhle proniklo do světa prostřednictvím Krista, a tak symbolika Sol Invictus byla přenesena na Krista.“ (Brockhaus Enzyklopädie, svazek 20, strana 125.)

Jak někteří lidé reagovali, když se dozvěděli fakta o Vánocích? The Encyclopædia Britannica píše: „V roce 1644 vydali angličtí puritáni zákon, který byl schválen britským parlamentem a který zakazoval všechny slavnosti či náboženské obřady proto, že [Vánoce] jsou pohanským  svátkem, a nařídili, aby se v té době držel půst. Karel II. slavení svátků obnovil, ale Skotové se drželi názoru puritánů.“ První křesťané Vánoce neslavili, a neslaví je ani dnešní svědkové Jehovovi; ti se také neúčastní žádných činností, které jsou s Vánocemi spojeny.

Avšak o dávání dárků nebo o tom, že rodina zve při jiných příležitostech přátele na slavnostní jídlo, se Bible vyjadřuje příznivě. Povzbuzuje rodiče, aby své děti vychovávali k upřímné štědrosti, a ne k tomu, aby dávaly dárky jen tehdy, když se to ze společenských důvodů očekává. (Matouš 6:2, 3) Děti svědků Jehovových jsou vedeny k tomu, aby měly pro druhé pochopení a aby je respektovaly, a do toho také patří, aby uznávaly právo jiných lidí slavit Vánoce. Děti svědků naopak oceňují, když je respektováno jejich rozhodnutí nepodílet se na oslavách Vánoc.

Jiné oslavy

Stejný názor mají svědkové Jehovovi i na jiné náboženské nebo částečně náboženské svátky, které se během školního roku slaví v různých zemích. Jsou to například červnové slavnosti v Brazílii, svátek Tří králů ve Francii, masopust v Německu, Secubun v Japonsku a předvečer Všech svatých (Halloween) ve Spojených státech. Svědkové nebo jejich děti vám určitě rádi odpovědí na jakékoli otázky, které vám snad v souvislosti s těmito nebo jinými konkrétními oslavami vyvstanou.