Hřích

Definice: Doslovně minutí cíle, podle hebrejských i řeckých biblických textů. Sám Bůh stanoví „cíl“, jehož mají dosáhnout jeho inteligentní tvorové. Minout tento cíl je hřích, což je také nespravedlnost neboli bezzákonnost. (Řím. 3:23; 1. Jana 5:17; 3:4) Hřích je vše, co není v souladu s Boží osobností, jeho normami, cestami a vůlí, jež jsou všechny svaté. Může zahrnovat nesprávné chování, nevykonání toho, co mělo být vykonáno,  bezbožné řeči, nečisté myšlenky nebo žádosti či pohnutky, které jsou sobecké. Bible rozlišuje mezi zděděným hříchem a svévolným hříchem, mezi hříšným skutkem, z něhož člověk činí pokání, a hřešením ze zvyku.

Jak mohl Adam zhřešit, jestliže byl dokonalý?

Pokud jde o Adamovu dokonalost, přečti si 1. Mojžíšovu 1:27, 31 a 5. Mojžíšovu 32:4. Když Jehova Bůh prohlásil své pozemské stvoření včetně muže a ženy za „velmi dobré“, co to znamenalo? Jestliže Ten, jehož činnost je dokonalá, řekl, že to, co udělal, je „velmi dobré“, muselo to odpovídat jeho dokonalým normám.

Bylo k dokonalosti nezbytné, aby Adam a Eva nebyli schopni nesprávného jednání? Výrobce robota očekává, že robot bude dělat přesně to, k čemu jej naprogramoval. Ale dokonalý robot by nebyl dokonalý člověk. Vlastnosti považované za podstatné nejsou tytéž. Adam a Eva byli lidé, ne roboti. Lidem dal Bůh schopnost volit mezi správným a nesprávným, mezi poslušností a neposlušností, dal jim schopnost činit mravní rozhodnutí. Protože tak byli lidé utvořeni, o nedokonalosti by svědčila právě neschopnost činit taková rozhodnutí, a jedno nemoudré rozhodnutí by o nedokonalosti nesvědčilo. — Srovnej 5. Mojžíšovu 30:19, 20; Jozue 24:15.

Jestliže byli Adam a Eva skutečně stvořeni dokonalí, musela být všechna jejich rozhodnutí od té doby správná? To by bylo totéž jako říci, že neměli na vybranou. Ale Bůh je neudělal tak, aby jejich poslušnost byla automatická. Bůh jim dal schopnost volit, takže ho mohli poslouchat z lásky. Kdyby si však nechali v srdci vyrůst sobectví, stali by se neposlušnými. Co pro tebe znamená víc: když pro tebe někdo něco udělá proto, že musí, nebo proto, že chce? — Srovnej 5. Mojžíšovu 11:1; 1. Jana 5:3.

Jak se mohli dokonalí lidé stát sobeckými, takže to vedlo k hříšným skutkům? Ačkoli byli stvořeni dokonalí, jejich tělo nemohlo dokonale sloužit bez patřičné  stravy. Právě tak by způsobilo mravní úpadek, nesvatost, kdyby živili svou mysl nesprávnými myšlenkami. Jakub 1:14, 15 vysvětluje: „Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích.“ V případě Evy se začaly nesprávné žádosti vyvíjet, když se zájmem naslouchala Satanovi, který použil hada jako svého mluvčího. Adam podlehl naléhání své manželky, aby se k ní připojil a také jedl zakázané ovoce. Místo aby zavrhli nesprávné myšlenky, oba v sobě živili sobecké žádosti. To vedlo k hříšným skutkům. — 1. Mojž. 3:1–6.

Byl Adamův hřích součástí „Božího plánu“?

Viz stranu 27 pod nadpisem „Adam a Eva“, také stranu 234 pod nadpisem „Osud“.

Existuje dnes skutečně něco takového jako „hřích“?

Znázornění: Kdyby nemocný rozbil teploměr, dokazovalo by to, že nemá horečku? Kdyby zloděj řekl, že nevěří tomu, co je psáno v zákoníku, stal by se proto nevinným? Podobně neskoncovala s hříchem ani skutečnost, že mnozí lidé nepovažují za nutné žít podle biblických norem. — Viz 1. Jana 1:8.

Někteří lidé si třeba zvolí, že budou dělat, co Boží slovo zakazuje. To však nedokazuje, že Bible nemá pravdu. Galaťanům 6:7, 8 varuje: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí; protože kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla porušenost.“ Epidemie pohlavně přenášených chorob, rozvrácené domovy a podobné věci dosvědčují pravdivost toho, co říká Bible. Bůh udělal člověka; ví, co nám přinese trvalé štěstí; říká nám to v Bibli. Není proto rozumné Bohu naslouchat? (Doklady Boží existence hledej pod nadpisem „Bůh“.)

 Neodpovídá mnohé z toho, čemu se říká hřích, prostě lidské přirozenosti?

Je sex hříšný? Zhřešili Adam a Eva tím, že měli pohlavní styky? To Bible neříká. Z 1. Mojžíšovy 1:28 se dovídáme, že sám Bůh řekl Adamovi a Evě: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ To přece nešlo bez pohlavních styků mezi nimi. A Žalm 127:3 říká, že „synové jsou dědictví od Jehovy“, „odměna“. Povšimněme si, že Eva jedla zakázané ovoce a byla při tom sama; až později dala nějaké Adamovi. (1. Mojž. 3:6) Strom, na němž rostlo zakázané ovoce, byl zjevně doslovný strom. Bible neodsuzuje normální pohlavní styky mezi manželem a manželkou, ale zakazuje zvyklosti jako smilstvo, cizoložství, homosexualitu a styk se zvířaty. Špatné ovoce takových zvyklostí ukazuje, že jejich zákaz svědčí o láskyplném zájmu ze strany Toho, kdo ví, jak jsme uděláni.

1. Mojž. 1:27: „Bůh pak stvořil člověka [Adama] ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu.“ (Normální pro Adama tedy bylo zrcadlit Boží svaté vlastnosti; s oceněním reagovat na Boží vedení. Nedosáhnout toho znamenalo minout cíl, zhřešit. Viz Římanům 3:23, také 1. Petra 1:14–16.)

Ef. 2:1–3: „Navíc jste to vy [křesťané], které Bůh oživil, ač jste byli mrtví ve svých přečinech a hříších, v nichž jste kdysi chodili podle systému věcí tohoto světa, podle panovníka autority vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Ano, mezi nimi jsme se všichni kdysi chovali v souladu se žádostmi svého těla a činili jsme to, co chtělo tělo a myšlenky, a byli jsme přirozeně dětmi zloby stejně jako ostatní.“ (Jako potomci hříšníka Adama jsme se narodili v hříchu. Od narození je naše srdce nakloněno ke špatnosti. Jestliže tyto nesprávné sklony nebrzdíme, můžeme si časem na takový způsob života zvyknout. Může se zdát dokonce „normální“, protože jiní kolem nás dělají podobné věci. Ale Bible ukazuje, co je správné a co nesprávné z Božího hlediska vzhledem k tomu, jak Bůh člověka udělal a jaké má předsevzetí s lidstvem.  Jestliže nasloucháme našemu Stvořiteli a s láskou ho posloucháme, získá náš život bohatý smysl, jaký jsme nikdy předtím nepoznali, a budeme mít před sebou věčnou budoucnost. Náš Stvořitel nás vřele zve, abychom okusili a viděli, jak je to dobré. — Žalm 34:8.)

Jak působí hřích na vztah člověka k Bohu?

1. Jana 3:4, 8: „Každý, kdo hřeší, rovněž koná bezzákonnost, a tak hřích je bezzákonnost. Kdo hřeší, pochází z Ďábla.“ (Jak důrazně je to řečeno! Ti, kteří si vědomě zvolí dráhu hříchu, stále hřeší, jsou v Božích očích jako zločinci. Dráha, kterou si zvolili, je ta, jíž se dal Satan jako první.)

Řím. 5:8, 10: „Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky. . . Byli [jsme] smířeni s Bohem smrtí jeho Syna, když jsme byli nepřáteli.“ (Všimni si, že o hříšnících se mluví jako o Božích nepřátelích. Jak moudré tedy je využít opatření, jež Bůh učinil pro smíření se sebou.)

1. Tim. 1:13: „Bylo [mi] projeveno milosrdenství,“ říká apoštol Pavel, „protože jsem byl v nevědomosti a jednal jsem z nedostatku víry.“ (Ale když mu Pán ukázal správnou cestu, bez váhání se po ní vydal.)

2. Kor. 6:1, 2: „Spolupracujeme s ním a také vás snažně prosíme, abyste nepřijímali Boží nezaslouženou laskavost, a přitom opomíjeli její účel. Říká totiž: ‚Slyšel jsem tě v přijatelném čase a v den záchrany jsem ti pomohl.‘ Pohleďte, nyní je zvlášť přijatelný čas. Pohleďte, nyní je den záchrany.“ (Nyní je čas, kdy se nabízí příležitost k záchraně. Bůh nebude věčně prokazovat takovou nezaslouženou laskavost hříšným lidem. Je tedy třeba dát pozor, abychom neopomenuli její účel.)

Jak je možné vysvobození z našeho hříšného stavu?

Viz nadpis „Výkupné“.