Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč musím mít takové zdravotní problémy?

Proč musím mít takové zdravotní problémy?

 8. KAPITOLA

Proč musím mít takové zdravotní problémy?

„Když jsi mladý, máš pocit, že ti patří svět. Ale když z ničeho nic přijde vážná nemoc, rychle vystřízlivíš. Člověk jako by přes noc zestárl.“ Jason

KDYŽ bylo Jasonovi osmnáct, dozvěděl se, že má Crohnovu chorobu, což je vysilující a bolestivé onemocnění střev. Možná se i ty potýkáš s nějakou chronickou nemocí nebo postižením. Běžné úkony, jako například obléknout se, najíst se a jít do školy, tě pak zřejmě stojí spoustu sil.

Když máš nějakou chronickou nemoc, možná si připadáš jako ve vězení, protože nemůžeš dělat všechno, co chceš. Občas asi taky zažíváš osamělost. Nebo tě dokonce napadne, jestli se na tebe Bůh kvůli něčemu nezlobí nebo jestli nechce  nějak vyzkoušet tvoji ryzost. Bible ale říká: „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ (Jakub 1:13) V současné době nemoci zkrátka patří k životu. Všechny nás postihuje „čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11)

Dobrou zprávou ale je, že v novém světě, který slíbil Jehova Bůh, „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24) Radovat se ze života v tomto světě se díky vzkříšení budou moct i ti, kdo zemřeli. (Jan 5:28, 29) Než ale nový svět přijde, jak můžeš svou situaci co nejlíp zvládnout?

Snaž se být pozitivní. Bible říká: „Srdce, které je radostné, působí dobro jako lék.“ (Přísloví 17:22) Někteří si možná myslí, že radost a smích nejdou s vážnou nemocí dohromady. Ale zdravý smysl pro humor a příjemná společnost ti pomůžou přijít na jiné myšlenky a získat větší chuť do života. A tak zkus popřemýšlet nad tím, jak získat víc radosti. Nezapomeň, že tato vlastnost patří k ovoci Božího ducha. (Galaťanům 5:22) A díky tomuto duchu můžeš radost pociťovat, i když máš nějakou nemoc. (Žalm 41:3)

Dávej si rozumné cíle. V Bibli se píše: „Moudrost je u skromných.“ (Přísloví 11:2) Skromnost ti pomůže nebrat  svůj stav na lehkou váhu, ale taky to s péčí o sebe nepřehánět. Možná se budeš cítit líp díky přiměřené fyzické aktivitě, pokud ti v ní tvoje nemoc nebrání. Právě proto mnohá zdravotnická zařízení nabízejí mladým pacientům fyzioterapeutické programy. Často je to tak, že vhodný pohyb a cvičení zlepší nejen zdravotní stav, ale i náladu. Důležité je podívat se na svou situaci objektivně a dát si rozumné cíle.

Nauč se zvládat reakce druhých. Co když někdo na tvoji adresu pronese nějakou necitlivou poznámku? V Bibli je uvedeno: „Nepřikládej . . . srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé.“ (Kazatel 7:21) Někdy je nejlepší to prostě ignorovat. A jindy se ti možná podaří tomu předejít. Když se ti například zdá, že lidé kolem tebe jsou na rozpacích kvůli tomu, že jsi na invalidním vozíku, snaž se říct něco, čím napětí uvolníš.

Nevzdávej se. Když Ježíše čekalo velké utrpení, modlil se k Bohu, spoléhal se na něj a místo na bolest se zaměřoval na radost, která byla před ním. (Hebrejcům 12:2) Z náročných situací se hodně naučil. (Hebrejcům 4:15, 16; 5:7–9) Také od ostatních přijímal pomoc a povzbuzení. (Lukáš 22:43) A víc než na vlastní utrpení se soustředil na potřeby druhých. (Lukáš 23:39–43; Jan 19:26, 27)

Jehovovi ‚na tobě záleží‘!

Ať už se potýkáš s jakoukoli nemocí nebo postižením, neměj pocit, že v Božích očích máš kvůli tomu menší hodnotu. Je to právě naopak — těch, kdo se mu navzdory překážkám snaží dělat radost, si Jehova velmi váží a jsou  pro něj cenní. (Lukáš 12:7) ‚Záleží mu na tobě‘, osobně se o tebe zajímá a je rád, že mu i přes své zdravotní potíže sloužíš. (1. Petra 5:7, Ekumenický překlad)

Nedovol proto, aby ti obavy nebo nejistota zabránily dělat to, co chceš a o čem víš, že to je správné. Vždycky se spoléhej na Jehovu, že tě podpoří. Ví, co potřebuješ a jak se cítíš. Dokonce ti může dát „moc, která je nad to, co je normální,“ aby ti pomohl vytrvat. (2. Korinťanům 4:7) Časem se možná budeš dívat na svoji situaci stejně optimisticky jako Timothy, který má od sedmnácti let chronický únavový syndrom. Říká: „Podle 1. Korinťanům 10:13 Jehova nedovolí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme snést.  A tak si říkám, že když je můj Stvořitel přesvědčený, že se s těmito problémy dokážu vypořádat, kdo jsem já, abych mu to vyvracel?“

Když je nemocný někdo ve tvém okolí

Co když ty sice žádné zdravotní potíže nemáš, ale znáš někoho, kdo je nemocný nebo nějak postižený? Jak můžeš takovému člověku pomoct? Nejdůležitější je umět se vžít do jeho situace a být ‚něžně soucitný‘. (1. Petra 3:8) Snaž se pochopit, co takový člověk prožívá. Zkus se na jeho problémy dívat jeho očima. Nina, která se narodila s rozštěpem páteře, říká: „Protože jsem malá a jsem na vozíku, někteří se mnou mluví jako s dítětem. To mě dokáže zdeptat. Mám ale ráda, když si ke mně někdo sedne, takže se mu při rozhovoru můžu dívat do očí.“

Když si od někoho, kdo má zdravotní problémy, odmyslíš jeho nemoc, uvidíš, že jste si vlastně v mnohém podobní. Navíc mu svými slovy můžeš předat „nějaký duchovní dar“. Když se ti to povede, budeš z toho mít radost i ty, protože mezi vámi bude „vzájemná výměna povzbuzení“. (Římanům 1:11, 12)

DALŠÍ INFORMACE NAJDEŠ V 1. DÍLE, VE 13. KAPITOLE

BIBLICKÝ TEXT

„V tom čase . . . žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:23, 24)

TIP

Čím víc toho o něčem víš, tím menší z toho máš strach. Proto si o své nemoci zjisti co nejvíc informací. Když ti něco není jasné, polož svému doktorovi konkrétní otázky.

VÍŠ, ŽE . . . ?

Tvoje nemoc nebo postižení není trestem od Boha. Je to důsledek nedokonalosti, kterou jsme všichni zdědili po Adamovi. (Římanům 5:12)

MŮJ PLÁN

Když si chci i přes svoji nemoc nebo postižení udržet optimismus, tak ․․․․․

Realistický cíl, který si můžu dát, je ․․․․․

Když někdo na mou adresu pronese nelaskavou poznámku, tak ․․․․․

Mámy a/nebo táty se chci zeptat ․․․․․

K ZAMYŠLENÍ

Jak můžeš informace v této kapitole využít, když chceš pomoct někomu, kdo má chronickou nemoc nebo nějaké postižení?

Pokud máš chronickou nemoc ty, o jakých pozitivních věcech můžeš přemýšlet, abys svou situaci zvládal(a) co nejlíp?

Díky čemu víš, že nemoc není trestem od Boha?

 [Rámeček a obrázek na straně 75]

DUSTIN (22)

„Pamatuju si, jak jsem brečel u maminky v náručí, když mi řekli, že skončím na vozíku. To mi bylo teprve osm.

Mám svalovou dystrofii. Nedokážu se sám obléknout, umýt ani najíst. Nedokážu ani zvednout ruce. Přesto nemůžu říct, že bych se v životě nudil a že bych se neměl z čeho radovat. Jsem vděčný za hodně věcí. Pravidelně se účastním služby a ve sboru jsem byl jmenován služebním pomocníkem. Ani mi nepřijde, že bych nějak strádal. Když člověk slouží Jehovovi, vždycky může dělat spoustu věcí a vždycky se má na co těšit. Já se rozhodně těším na Boží nový svět, kdy budu ‚šplhat jako jelen‘.“ (Izajáš 35:6)

[Rámeček a obrázek na straně 75]

TOMOKO (21)

„Když mi byly čtyři roky, doktor mi řekl, že si celý život budu muset píchat inzulin.

Diabetik si musí udržovat stálou hladinu cukru v krvi, a to není jednoduché. Často je to tak, že se nemůžu najíst, když mám hlad, a když ho nemám, tak zase jíst musím. Už jsem dostala asi 25 000 injekcí, takže mám na rukou a na stehnech ztvrdlou kůži. Ale rodiče mi pomáhají, abych se s tím vším dokázala co nejlíp vyrovnat. Vždycky mají dobrou náladu a jsou optimističtí. Vychovali mě tak, abych si vážila duchovních věcí. Jehova mi tolik pomáhá! Chtěla jsem mu dát najevo svou vděčnost, a tak jakmile mi to můj zdravotní stav umožnil, začala jsem s celodobou službou.“

 [Rámeček a obrázek na straně 76]

JAMES (18)

„Lidé nevědí, jak se mají chovat k někomu, kdo vybočuje z normálu. A to jsem přesně já.

Mám vzácnou formu poruchy růstu. Lidé hodně dají na vzhled, a tak se vždycky snažím dokázat, že nejsem jen malé dítě s hlubokým hlasem. Netrápím se tím, jaký nejsem, ale snažím se zaměřovat na to, jaký jsem. Ze života se raduju. Studuju Bibli a modlím se k Jehovovi, aby mě podporoval. Vždycky je pro mě povzbuzením moje rodina. Těším se na dobu, kdy Bůh odstraní všechny neduhy. Prozatím beru nemoc jako součást života, a nechci připustit, aby se všechno točilo jenom kolem ní.“

[Rámeček a obrázek na straně 76]

DANITRIA (16)

„Bolelo mě už i to, když jsem brala do ruky sklenici vody, a tak jsem pochopila, že něco není v pořádku.

Mám fibromyalgii, což je nepříjemné onemocnění, při kterém má člověk pořád bolesti. Jsem mladá a nechci být pozadu za svými vrstevníky, ale všechno je pro mě těžší než dřív. I usnout mi trvá celou věčnost. Ale naučila jsem se, že s pomocí od Jehovy se dá zvládnout všechno. Dokonce jsem mohla sloužit jako pomocná průkopnice. Bylo to sice těžké, ale podařilo se mi to. Dělám, co je v mých silách. Musím poslouchat svoje tělo a respektovat určité hranice. Když na to někdy zapomenu, mamka mě už ‚ohlídá‘.“

 [Rámeček a obrázek na straně 77]

ELYSIA (20)

„Patřila jsem k nejlepším studentům. Teď mi dělá potíže přečíst i jednoduchou větu. Bývám z toho zoufalá.

Pro někoho s chronickým únavovým syndromem jsou i jednoduché činnosti náročné. Často ani nedokážu vstát z postele. Nepřipouštím ale, aby nemoc ovládala můj život. Každý den si čtu Bibli, i když někdy můžu přečíst jen několik veršů nebo mi ji musí číst někdo z rodiny. Jsem jim moc vděčná. Táta se dokonce vzdal určité výsady na sjezdu, protože mi chtěl pomoct, abych se ho mohla zúčastnit. Nikdy si kvůli tomu nestěžoval. Řekl, že největší výsada je pro něj starat se o svou rodinu.“

[Rámeček a obrázek na straně 77]

KACUTOŠI (20)

„Někdy začnu zničehonic v panice křičet a divoce sebou třást, házím věcmi kolem sebe a rozbíjím je.

Už od pěti let mám epilepsii a záchvaty dostávám až sedmkrát do měsíce. Denně musím brát léky, kvůli kterým bývám často unavený. Snažím se ale přemýšlet o druhých, ne jen o sobě. V našem sboru jsou dva průkopníci v mém věku a ti mě podporují. Když jsem ukončil školu, začal jsem chodit víc do služby. Epilepsie je každodenní boj. Když se necítím dobře, pomůže mi odpočinek a příští den už je mi zase líp.“

 [Rámeček a obrázek na straně 78]

MATTHEW (19)

„Je těžké, aby tě vrstevníci brali, když nezapadáš do jejich představ o tom, co je ‚normální‘.

Rád bych sportoval, ale nemůžu. Mám mozkovou obrnu a problémy mi dělá i samotná chůze. Nezabývám se ale tím, co dělat nemůžu, a věnuju se činnostem, které zvládnu, například čtení. V sále Království můžu být sám sebou, aniž bych měl strach, co si o mně budou myslet druzí. Taky je pro mě povzbuzením, že Jehova mě má rád kvůli tomu, jaký jsem uvnitř. Nedívám se na sebe jako na postiženého. Beru to tak, že mám prostě zvláštní okolnosti, které musím překonávat.“

[Rámeček a obrázek na straně 78]

MIKI (25)

„Kdysi jsem dělala různé sporty, ale pak, ještě během dospívání, jsem najednou jakoby zestárla.

Narodila jsem se s vadou síňové přepážky, což znamená, že mám v srdci díru. Tato vada se začala projevovat v dospívání. Před šesti lety jsem kvůli tomu byla na operaci, ale ještě teď se rychle unavím a často mě bolí hlava. Dávám si proto realistické krátkodobé cíle. Daří se mi například sloužit jako průkopnice tak, že většinu času vydávám svědectví pomocí dopisů nebo po telefonu. Díky svojí nemoci jsem taky získala vlastnosti, které jsem předtím neměla, jako je trpělivost a skromnost.“

[Obrázek na straně 74]

Když máš chronickou nemoc, možná si připadáš jako ve vězení — Bible ale dává naději na „propuštění“