Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč tolik pravidel?

Proč tolik pravidel?

 22. KAPITOLA

Proč tolik pravidel?

Uveď několik pravidel, která platí u vás doma. ․․․․․

Myslíš, že domácí pravidla jsou vždycky spravedlivá?

□ Ano □ Ne

Které pravidlo je pro tebe nejtěžší dodržovat? ․․․․․

 VE VĚTŠINĚ domácností je to tak, že rodiče určují, co děti musí a co nesmí. Tato pravidla se můžou týkat úkolů do školy, domácích povinností, doby, dokdy musíš být večer doma, a taky telefonování, sledování televize nebo používání počítače. Někdy se ale vztahují i na věci mimo domov, jako je tvoje chování ve škole a to, s kým se kamarádíš.

Připadáš si kvůli takovým pravidlům jako ve vězení? Možná se ztotožňuješ s následujícími výroky mladých lidí:

„Musel jsem být doma brzo, a myslel jsem, že se z toho zblázním. Štvalo mě, že ostatní můžou být venku dýl než já.“ Allen

„Je strašné, když ti někdo pořád kontroluje mobil. Mám pocit, že se mnou jednají jako s malým dítětem!“ Elizabeth

„Připadalo mi, že se mě rodiče snaží odříznout od světa — jako kdyby nechtěli, abych měla nějaké kamarády.“ Nicole

I když mladí lidé pravidla, která určili rodiče, často nedodržují, většina z nich souhlasí s tím, že k tomu, aby nenastal totální chaos, je určitý řád zapotřebí. Ale jestliže jsou domácí pravidla opravdu nutná, proč některá z nich mladé lidi tak rozčilují?

„Už nejsem malé dítě!“

Možná tě pravidla rozčilují proto, že máš pocit, že se s tebou jedná jako s malým děckem. Máš chuť vykřiknout: „Už nejsem malé dítě!“ Tvoji rodiče jsou ale pravděpodobně přesvědčeni, že jejich pravidla tě chrání a že ti pomůžou stát se zodpovědným dospělým člověkem.

Přesto máš možná pocit, že pravidla, která u vás doma platí, neodpovídají tvému věku. Může ti připadat, že tě svazují, a cítíš se podobně jako Brielle, která o svých rodičích  řekla: „Už si vůbec nepamatujou, jaké to bylo, když jim bylo jako mně. Nedovolí mi, abych vyjádřila svůj názor, sama se rozhodovala ani abych jednala podle toho, že už jsem dospělá.“ Allison zažívá něco podobného. Říká: „Naši asi nechápou, že je mi osmnáct, a ne deset. Měli by mi víc věřit.“

Podřizovat se domácím pravidlům pro tebe může být ještě těžší, když vidíš, že ostatním sourozencům toho rodiče dovolí víc. Například Matthew vzpomíná na své dospívání a o mladší sestře a sestřenicích říká: „Holkám by tehdy prošla snad i vražda.“

Život bez pravidel?

Není tedy divu, jestliže si přeješ se z autority rodičů vymanit. Ale opravdu by to bylo bez jakýchkoli omezení lepší? Někteří tvoji vrstevníci pravděpodobně můžou být venku, jak dlouho chtějí, nosit, co je napadne, a jít s kamarády, kdykoli a kamkoli se jim zachce. Jejich rodiče jsou možná tak zaměstnaní, že nemají čas starat se o to, co jejich děti dělají. Bible ale ukazuje, že takový způsob výchovy nevede  k dobrým výsledkům. (Přísloví 29:15) To, že ve světě kolem nás schází láska, je hlavně kvůli sobeckým lidem, z nichž mnozí vyrostli právě v takové rodině, kde žádná pravidla neplatila. (2. Timoteovi 3:1–5)

A tak mladým, kteří si můžou dělat, co chtějí, nezáviď. Spíš se snaž v domácích pravidlech vidět důkaz toho, že tě rodiče mají rádi a že jim na tobě záleží. Když ti stanovují rozumné hranice, napodobují tím Jehovu Boha, který svému lidu řekl: „Způsobím, abys měl pochopení, a budu tě poučovat o cestě, po níž bys měl jít. Budu radit s okem upřeným na tebe.“ (Žalm 32:8)

Někdy si ale možná říkáš, že už to se všemi těmi pravidly nevydržíš. Co můžeš v takové situaci dělat?

Přínosná komunikace

Ať už chceš mít víc volnosti nebo si jenom přeješ líp snášet pravidla, která ti rodiče určili, neobejdeš se bez schopnosti dobře komunikovat. Někdo ale řekne: „Já už jsem s našima mluvit zkoušel, a k ničemu to nevedlo!“ Pokud je to i tvůj případ, polož si otázku: Můžu se v komunikaci nějak zlepšit? Komunikace je velmi důležitá, protože pomáhá k tomu, aby (1) druzí pochopili tebe nebo (2) abys ty pochopil, proč určité věci nesmíš. Jestliže chceš mít stejná práva jako dospělí, musíš se naučit jako dospělý člověk taky komunikovat. Jak to můžeš udělat?

Nauč se ovládat své emoce. K dobré komunikaci je potřeba sebeovládání. V Bibli se píše: „Hlupák, ten vypouští  celého svého ducha, ale kdo je moudrý, udržuje jej v klidu až do konce.“ (Přísloví 29:11) A tak zapomeň na nějaké fňukání, trucování a dětinské vztekání. Když ti rodiče něco nedovolí, máš možná sto chutí prásknout dveřmi nebo naštvaně vypochodovat z místnosti, ale tím si s největší pravděpodobností vysloužíš jen další omezení, a ne víc volnosti.

Snaž se rodiče pochopit. Tracy, mladá křesťanka, která žije jenom s maminkou, říká: „Vždycky se sama sebe ptám, proč mi asi mamka ta pravidla dává.“ K jakému závěru Tracy došla? „Chce mi pomoct, aby ze mě byl lepší člověk.“ (Přísloví 3:1, 2) Když se i ty budeš snažit rodiče pochopit, pomůže ti to komunikovat s nimi tak, že to přinese dobré výsledky.

Představ si například, že tě rodiče nechtějí pustit na nějaké společenství. Místo aby ses s nimi hádal, můžeš se zeptat: „A co kdyby se mnou šel nějaký rozumný a spolehlivý kamarád?“ Možná tě rodiče ani tak nebudou chtít pustit,  ale když pochopíš proč, je pravděpodobnější, že najdeš řešení, se kterým budou souhlasit.

Dokaž rodičům, že ti můžou věřit. Představ si člověka, který dluží peníze bance. Pokud dluh splácí pravidelně, získá si důvěru banky a ta mu v budoucnosti možná půjčí i větší částku. A podobné to je v rodině. Rodičům dlužíš svoji poslušnost. Pokud jim dokážeš, že ti můžou věřit v malých věcech, budou ti v budoucnosti zřejmě důvěřovat i ve větších. Ale když je opakovaně neposlechneš, nemůžeš se divit, že ti důvěry „propůjčí“ míň nebo že ji ztratíš úplně.

Když nějaké pravidlo porušíš

Pravděpodobně se ti nepovede vždycky dodržet všechna pravidla — možná nesplníš nějakou svoji povinnost,  budeš telefonovat déle, než máš povoleno, nebo přijdeš domů později. (Žalm 130:3) Až se pak ocitneš tváří v tvář rodičům, co můžeš udělat proto, aby se situace ještě nezhoršila?

Řekni pravdu. Nevymýšlej si žádné pohádky, protože tím jedině podkopeš důvěru, kterou v tebe rodiče ještě mají. Poctivě řekni všechno. (Přísloví 28:13) Své jednání neomlouvej ani nezlehčuj. A nezapomeň, že „odpověď, když je mírná, odvrací vztek“. (Přísloví 15:1)

Omluv se. Pokud se o tebe rodiče báli, pokud jsi je zklamal nebo jsi jim přidělal práci, je namístě se omluvit. Omluva taky může přispět k tomu, že tě rodiče potrestají mírněji. Tvoje lítost ale musí být upřímná.

 Přijmi následky. (Galaťanům 6:7) I když spontánní reakcí by možná bylo začít o trestu diskutovat, zejména pokud se ti zdá nespravedlivý, uvědom si, že projevem zralosti je přijmout za svoje jednání zodpovědnost. Nejlepší zkrátka bude snažit se důvěru rodičů si znovu získat.

Na kterém z těchto tří bodů musíš pracovat nejvíc? ․․․․․

Nezapomeň, že rodiče mají odpovědnost na tebe v rozumné míře dohlížet. Proto Bible mluví o ‚přikázání tvého otce‘ a ‚zákonu tvé matky‘. (Přísloví 6:20) Přesto se ale nemusíš obávat, že tě domácí pravidla zničí. Naopak, Jehova slibuje, že pokud se budeš rodičům podřizovat, ‚povede se ti dobře‘. (Efezanům 6:1–3)

DALŠÍ INFORMACE NAJDEŠ V 1. DÍLE, VE 3. KAPITOLE

V PŘÍŠTÍ KAPITOLE:

Je jeden z tvých rodičů alkoholik nebo bere drogy? Přečti si, jak můžeš takovou situaci zvládat.

BIBLICKÝ TEXT

„Cti svého otce a svou matku . . ., aby se ti dobře vedlo.“ (Efezanům 6:2, 3)

TIP

Pokud chceš mít víc volnosti, musíš nejdřív dodržovat ta pravidla, která ti rodiče dávají. Když budou vědět, že je na tebe spolehnutí, je pravděpodobnější, že ti vyjdou vstříc.

VÍŠ, ŽE . . . ?

Průzkumy ukazují, že když rodiče s láskou trvají na dodržování pravidel, je větší pravděpodobnost, že jejich děti budou lepšími studenty, budou líp vycházet s druhými a budou šťastnější.

MŮJ PLÁN

Když poruším nějaké pravidlo, tak řeknu ․․․․․

Aby mi rodiče víc věřili, tak ․․․․․

Mámy a/nebo táty se chci zeptat ․․․․․

K ZAMYŠLENÍ

Proč se někdy může zdát, že jsou rodiče přehnaně úzkostliví?

Proč se někdy stává, že svoji reakci na nějaký zákaz nezvládneš?

Jak se můžeš v komunikaci s rodiči zlepšit?

[Praporek na straně 183]

„Mladý člověk si myslí, že ví všechno nejlíp. A tak ho snadno rozčílí, když mu rodiče něco zakážou. Ale pravidla nám dávají proto, že to s námi myslí dobře.“ Megan

[Rámeček na straně 186]

Opravdu to je nadržování?

Taky si někdy říkáš, proč rodiče nejednají se všemi dětmi stejně? Pokud ano, uvažuj o následující myšlence: Když pro všechny platí stejná pravidla, nemusí to vždycky být spravedlivé, a spravedlivé jednání nemusí zase vždycky znamenat, že pro všechny platí stejná pravidla. Otázkou spíš je: Zanedbávají rodiče tvoje potřeby? Můžeš se na ně například obrátit, když potřebuješ poradit, utěšit nebo s něčím pomoct? Pokud ano, opravdu můžeš říct, že se s tebou zachází nespravedlivě? Ty a tvoji sourozenci jste každý jiný a máte rozdílné potřeby, a tak rodiče nemůžou vždy jednat se všemi stejně. To si uvědomila i Beth, které je dnes osmnáct. Říká: „S bráchou jsme každý jiný a potřebujeme jiný přístup. Dneska se divím, že jsem to dřív nechápala.“

 [Rámeček a obrázek na straně 189]

Zvláštní tabulka

Promluv si s rodiči

V předchozích dvou kapitolách jsme si řekli, jak se můžeš postavit ke kritice a k domácím pravidlům. Co když máš pocit, že jsou vaši v jedné z těchto oblastí — nebo v obou — příliš přísní? Co ti pomůže na toto téma začít rozhovor?

Nedělej to v době, kdy máš vztek a kdy rodiče mají moc práce.

Mluv upřímně, ale nenech se ovládnout emocemi. Jednej s rodiči uctivě.

Pokud máš pocit, že tvoji rodiče jsou příliš kritičtí, můžeš říct: „Opravdu se snažím dělat všechno dobře, ale je to pro mě těžké, když pořád slyším jenom kritiku. Můžeme si o tom promluvit?“

Napiš, jak bys takový rozhovor začal(a) ty.

․․․․․

TIP: Prolomit ledy ti může pomoct 21. kapitola. Zeptej se rodičů, jestli byste si ji mohli probrat společně.

Pokud máš pocit, že by ti rodiče měli dát víc volnosti, můžeš říct: „Rád(a) bych nějak dokázal(a), že umím jednat zodpovědně. Na čem bych podle vás měl(a) pracovat?“

Napiš, jak bys takový rozhovor začal(a) ty.

․․․․․

TIP: Přečti si 3. kapitolu v 1. díle. Pak si sepiš otázky, na které se chceš rodičů zeptat.

[Obrázek na straně 184 a 185]

Poslouchat pravidla je podobné jako splácet dluh u banky — čím větší spolehnutí na tebe bude, tím větší důvěra (neboli částka) ti příště bude propůjčena