Přejít k článku

Přejít na obsah

Co když žiju jen s jedním rodičem?

Co když žiju jen s jedním rodičem?

 25. KAPITOLA

Co když žiju jen s jedním rodičem?

„Děti, které žijou s oběma rodiči, můžou mít vlastní pokoj a nové oblečení. Ale já svůj pokoj nemám a skoro nikdy nemůžu mít oblečení, které se mi líbí. Mamka říká, že na to nemá. Když je v práci, mám doma tolik povinností, že si připadám jako nějaká služka — jako kdyby mi někdo ukradl kus dětství.“ Shalonda, 13

 IDEÁLNÍ samozřejmě je, když jsou v rodině oba rodiče. Většinou je to tak, že máma a táta můžou společnými silami děti líp vést, chránit a starat se o ně. Bible říká: „Lepší je žít ve dvou.“ Proč? „Protože tak se práce vyplácí.“ (Kazatel 4:9, Bogner)

Nicméně úplná rodina by se dnes dala označit za „ohrožený druh“. Například v České republice žije jen s jedním rodičem 25 až 30 procent dětí.

Přesto se někteří mladí lidé z neúplné rodiny za svoji situaci stydí. Jiní zase mají pocit, že nezvládají tlaky a problémy, které s sebou takový život přináší. Pokud žiješ jen s jedním rodičem i ty, s jakými náročnými situacemi se setkáváš? Napiš sem, co je pro tebe nejtěžší.

․․․․․

Od rodiče, který s vámi nežije, se ti asi nedostává tolik lásky a péče, kolik by sis přál. Znamená to, že nebudeš mít šťastný život? To určitě ne. Hodně záleží na tom, jak se na svoji situaci budeš dívat. V Příslovích 15:15 se píše: „Všechny dny ztrápeného jsou špatné; ale komu je dobře u srdce, má ustavičně hostinu.“ Z toho vyplývá, že to, jak se člověk cítí, závisí spíš na jeho postoji než na okolnostech. Co můžeš dělat, aby ti i v této náročné situaci bylo „dobře u srdce“?

Jak překonávat negativní pocity

Především se nenech deprimovat negativními poznámkami druhých. Například někteří učitelé se k dětem z neúplných rodin chovají velmi necitlivě. Dokonce se někdy domnívají, že jakýkoli problém s chováním, který tyto děti mají, je důsledkem špatného rodinného zázemí. Pokud je to i tvůj případ, zamysli se: Opravdu to ti lidé říkají proto, že mě a moji rodinu znají? Nebo jen papouškují to, co o neúplných rodinách slyšeli od druhých?

 Stojí za zmínku, že výraz „chlapec bez otce“ se v Bibli objevuje na mnoha místech. Ale ani jednou není použit hanlivým způsobem. Právě naopak, téměř ze všech těchto zpráv je vidět, že o děti, které mají jen jednoho rodiče, se Jehova zvlášť zajímá. *

Jiní lidé si zase v dobrém úmyslu dávají velký pozor na to, co při rozhovoru s tebou řeknou. Možná se vyhýbají takovým slovům jako „otec“, „manželství“, „rozvod“ nebo „smrt“, protože se bojí, že by tě tím mohli urazit nebo přivést do rozpaků. Vadí ti to? Pokud ano, taktně jim dej najevo, že jejich obavy jsou neopodstatněné. Čtrnáctiletý Tony nikdy nepoznal svého otce. Říká, že se někteří lidé zarazí, když by před ním měli použít určitá slova. On ale v rozhovoru s nimi normálně pokračuje a právě ta slova použije. Říká: „Chci, aby věděli, že se za svoji situaci nestydím.“

Netrap se tím, „co by bylo, kdyby“

Je úplně normální, že pokud se vaši rozvedli nebo ti jeden z rodičů zemřel, bývá ti někdy smutno. Přesto se ale budeš muset s touto situací nakonec smířit. Bible k tomu dává tuto radu: „Neříkej: ‚Proč se stalo, že se dřívější dny prokázaly být lepší než tyto?‘“ (Kazatel 7:10) Třináctiletá Sarah, jejíž rodiče se rozvedli, když jí bylo deset, to vystihla takto: „Nemá cenu to pořád pitvat a trápit se tím, ‚co by bylo, kdyby‘. Taky není dobré si myslet, že máš problémy jenom proto, že jsi z neúplné rodiny, a že děti, které žijí s oběma rodiči, mají pohodový  život.“ A to je dobrá rada. Koneckonců problémy jsou i v „ideálních“ rodinách.

Zkus si vaši rodinu představit jako tým veslařů na loďce. V ideálním případě je posádka kompletní. V neúplné rodině však jeden člen posádky chybí, a ostatní se proto musí víc namáhat. Znamená to ale, že taková rodina nemůže být úspěšná? V žádném případě. Pokud členové posádky spolupracují, loďka může plout dál a dostat se až do cíle.

Čím můžeš přispět ty?

Jak konkrétně můžeš přispět k tomu, abyste svoji obtížnou situaci společnými silami zvládli? Zkus se  zamyslet nad následujícími podněty:

Nauč se šetřit. Ve většině neúplných rodin jsou velkým problémem peníze. Jak můžeš v tomto ohledu pomáhat? Tony, o kterém byla zmínka už dřív, říká: „Spolužáci po rodičích chtějí, aby jim kupovali značkové boty a oblečení. Bez toho do školy prostě odmítají chodit. Já sice nejnovější značkové oblečení nemám, ale chodím vždycky oblečený hezky a čistě. Taky se o svoje oblečení dobře starám. Mamka dělá, co může, a já jí to nechci ještě ztěžovat.“ S trochou úsilí určitě dokážeš napodobit příklad apoštola Pavla, který řekl: „Naučil [jsem se] být spokojen s tím, co právě mám.“ (Filipanům 4:11, 12, Nový zákon, překlad České liturgické komise)

Další možností, jak šetřit rodinné finance, je zbytečně neplýtvat. (Jan 6:12) Rodney říká: „Dávám doma pozor, abych nic nerozbil, a nevyhazuju to, co se ještě dá použít, protože opravovat věci nebo kupovat nové přijde na spoustu peněz. Snažím se šetřit tak, že vypínám nepoužívané přístroje a zhasínám tam, kde nikdo není. Máme pak menší účty za elektřinu.“

Buď iniciativní. Hodně rodičů, kteří jsou na výchovu sami, se zdráhá určovat dětem nějaká pravidla nebo je žádat o pomoc. Proč to tak je? Někteří mají pocit, že jim musí vynahradit nepřítomnost druhého rodiče, a proto se jim snaží usnadnit život. Možná si říkají: „Chci, aby si děti něco užily.“

 Láká tě to využít takových pocitů viny ve svůj prospěch? Pokud to uděláš, mámě nebo tátovi tím jejich už tak náročnou situaci ještě ztížíš. Co kdybys naopak projevil iniciativu a pomoc sám nabídl? Uvažuj o tom, co dělá Tony. Říká: „Maminka pracuje v nemocnici a potřebuje mít vyžehlené pracovní oblečení, tak jí ho žehlím.“ Není to spíš holčičí práce? „Někdo si to myslí,“ odpovídá Tony, „ale mamce to pomáhá, a tak to dělám.“

Dej najevo vděčnost. Kromě praktické pomoci můžeš rodiče potěšit i tím, že jim projevíš svoji vděčnost. Jedna  matka, která žije s dětmi sama, napsala: „Často se mi stane, že když jsem opravdu na dně a mám za sebou příšerný den v práci, přijdu domů a dcera mě překvapí tím, že už má prostřeno a připravuje večeři.“ Dodává: „A syn ke mně přiběhne a obejme mě.“ Jak to na ni působí? „Všechny chmury jsou najednou ty tam.“

Napiš si sem, na uplatnění kterého z těchto podnětů musíš nejvíc pracovat. ․․․․․

Když žiješ jenom s jedním rodičem, máš víc možností naučit se jednat soucitně, nesobecky a zodpovědně. Kromě toho Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) A tak když budeš ‚dávat‘ tím, že budeš svému rodiči pomáhat, může ti to přinést opravdové štěstí.

Je pochopitelné, že si čas od času přeješ, aby s vámi byl i druhý rodič. Ale svoji situaci se můžeš naučit dobře zvládat. Na to přišla i Nia, která vzpomíná: „Když tatínek umřel, někdo mi řekl, že život budu mít takový, jaký si ho udělám. A to jsem si zapamatovala. Pomohlo mi to uvědomit si, že mi moje situace nemusí vzít radost ze života.“ Můžeš se na to dívat podobně. Nezapomeň, že tvé štěstí nezáleží na tom, jaké máš okolnosti, ale na tom, jak se k nim postavíš.

DALŠÍ INFORMACE NAJDEŠ V 1. DÍLE, VE 4. KAPITOLE

[Poznámka pod čarou]

BIBLICKÝ TEXT

„Nemyslete jen na sebe . . ., spíš přemýšlejte, jak prospět jiným.“ (Filipanům 2:4, Slovo na cestu)

TIP

Pokud máš pocit, že máš víc povinností, než zvládneš, zkus svému rodiči taktně navrhnout, aby . . .

udělal seznam toho, co má každý člen rodiny na starost.

pokud je to nutné, přerozdělil povinnosti mezi ty, kdo je zvládnou líp.

VÍŠ, ŽE . . . ?

Když budeš plnit povinnosti, které doma máš, pomůže ti to dospět dřív než mladí v úplných rodinách, kteří jich tolik nemají.

MŮJ PLÁN

Překonat negativní pocity mi pomůže, když ․․․․․

Pokud si druzí dávají příliš velký pozor na to, co přede mnou řeknou, tak ․․․․․

Mámy nebo táty se chci zeptat ․․․․․

K ZAMYŠLENÍ

Proč mají někteří lidé předsudky vůči dětem z neúplných rodin?

Proč se tě rodič možná zdráhá poprosit o pomoc s domácími pracemi?

Jak můžeš rodiči dát najevo vděčnost?

[Praporek na straně 211]

„Od té doby, co jsou naši rozvedení, si s mamkou dokážeme líp popovídat. Hodně jsme se sblížily.“ Melanie

[Obrázek na straně 210 a 211]

Neúplná rodina je jako tým veslařů, v kterém chybí jeden člen. Ostatní se sice musí víc namáhat, ale když budou spolupracovat, můžou být úspěšní