Přejít k článku

Přejít na obsah

Co je tak špatného na tlachání?

Co je tak špatného na tlachání?

 12. KAPITOLA

Co je tak špatného na tlachání?

„Jednou jsem šla na večírek a hned další den se o mně říkalo, že jsem se tam vyspala s nějakým klukem. Vůbec to nebyla pravda!“ Linda

„Občas se ke mně donese, že s někým chodím — s někým, koho ve skutečnosti ani neznám! Řada lidí, kteří se baví o druhých, se ani nenamáhá zjistit si pravdu.“ Mike

 TLACHÁNÍ může do tvého života vnést víc zápletek, než kolik se jich vejde do celovečerního filmu. O tom by mohla vyprávět 19letá Amber. Říká: „Každou chvíli se o mně povídá něco jiného — že jsem těhotná, že jsem byla několikrát na potratu, že prodávám, kupuju nebo beru drogy. Nemám sebemenší tušení, proč se o mně takové věci říkají.“

Když si někdo usmyslí, že poškodí tvou pověst, může to díky e-mailu a programům pro okamžitou výměnu zpráv udělat, aniž řekne jediné slovo. Stačí jen párkrát ťuknout do klávesnice a pomluvy putují k desítkám zvědavých příjemců. Někdy jsou za účelem někoho ponížit zřízeny celé webové stránky. A ještě častěji pod náporem tlachů praskají ve švech blogy, kam mladí někdy píšou věci, které by nahlas nikdy nevyslovili.

Je ale vždy špatné bavit se o druhých? A existuje něco jako . . .

Užitečné tlachání?

Označ, jestli je následující výrok správný.

Tlachání je vždy špatné. □ Ano □ Ne

Která odpověď je správná? Záleží na tom, co si člověk pod pojmem „tlachání“ představí. Pokud jde pouze o běžné neformální povídání, nemusí na tom být nic špatného. I Bible přece říká: „Zajímejte se o to, co prožívají druzí.“ (Filipanům 2:4, New Century Version) Rozhodně bychom se neměli plést do záležitostí, které se nás netýkají, ale díky neformálním rozhovorům se můžeme dozvědět užitečné informace, jako třeba kdo se žení či  vdává nebo komu se narodilo dítě. (1. Petra 4:15) Koneckonců sotva bychom mohli tvrdit, že se o druhé zajímáme, kdybychom o nich nikdy nemluvili.

I běžný rozhovor se však může snadno změnit ve škodlivé tlachání. Například z nevinné poznámky „Bob a Sue by byli pěkný pár“ by mohla vzniknout verze „Bob a Sue jsou pěkný pár“ — přestože ani jeden z nich o této domnělé známosti neví. Možná si řekneš: „Na tom přece není nic tak hrozného.“ Není, pokud ovšem nejsi Bob nebo Sue!

Obětí takového tlachání se stala 18letá Julie. Říká: „Naštvalo mě to a začala jsem pochybovat o tom, jestli se dá druhým vůbec věřit.“ Něco podobného zažila i 19letá Jane, která vypráví: „Dopadlo to tak, že jsem se klukovi, se kterým jsem údajně chodila, začala vyhýbat. Byla to škoda, protože jsme byli kamarádi, a já jsem si myslela, že bychom měli mít možnost si popovídat, aniž se o nás začne tlachat.“

Sleduj směr rozhovoru a obratně reaguj

Jak můžeš ovládnout svůj jazyk, aby ses nepodílel na škodlivém tlachání? Uvažuj o tom, co musí umět řidič, který jede po rušné dálnici. Najednou se může dostat do situace, kdy musí přejet do jiného pruhu, zpomalit nebo úplně zastavit. Pozorný řidič sleduje provoz a v případě potřeby reaguje.

Podobné je to při rozhovoru. Obvykle lze poznat, kdy už přechází ve škodlivé tlachání. Když se k tomu schyluje, umíš  šikovně „přejet do jiného pruhu“? Pokud to neuděláš, uvědom si, že tlachání může napáchat mnoho škody. Mike vypráví: „Před časem jsem o jedné holce řekl něco, co nebylo zrovna hezké — že pořád běhá za klukama —, a ono se to k ní doneslo. Nikdy nezapomenu na tón jejího hlasu, když si to se mnou přišla vyříkat. Moje bezmyšlenkovitá poznámka ji hodně ranila. Nakonec jsme se usmířili, ale i tak jsem měl špatný pocit z toho, že jsem jí ublížil.“

Slova tedy rozhodně můžou ublížit. I Bible připouští, že „existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem“. (Přísloví 12:18) Proto si musíš předem dobře rozmyslet, co řekneš. Je pravda, že ukončit rozhovor, ze kterého by se člověk mohl dozvědět mnoho zajímavých informací, vyžaduje sebeovládání. Ale je to tak, jak říká 17letá Carolyn: „Musíš dávat pozor na to, co říkáš. Když tu informaci nemáš ze spolehlivého zdroje, mohlo by se stát, že budeš šířit lži.“ Když  tedy rozhovor začne sklouzávat ke škodlivému tlachání, řiď se radou apoštola Pavla: „[Učiň] svým cílem žít tiše a starat se o své vlastní záležitosti.“ (1. Tesaloničanům 4:11)

Jak ale můžeš dát najevo zájem o druhé a přitom se neplést do cizích záležitostí? Než o někom začneš mluvit, polož si otázky: Vím určitě, že to, co chci říct, je pravda? Proč to chci vyprávět? Jak tlachání ovlivní moji pověst? Poslední otázka je důležitá. Když tě totiž budou druzí znát jako někoho, kdo roznáší drby, bude to něco vypovídat spíš o tobě než o člověku, o kterém tlacháš.

Když se tlachá o tobě

Co můžeš dělat, když se tlachá o tobě? „Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil,“ varuje Kazatel 7:9. Radši se na to snaž dívat s nadhledem. Bible říká: „Nepřikládej . . . srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé . . . Tvé vlastní srdce totiž dobře ví, že jsi, ano ty, mnohokrát svolával zlo na jiné.“ (Kazatel 7:21, 22)

 Zlomyslné tlachání se samozřejmě nedá nijak omluvit, ale když na něj budeš reagovat přehnaně, může tě to v očích druhých postavit do ještě horšího světla. Mnohem lepší je zaujmout postoj, který pomáhá i Renee. Ta vysvětluje: „Když o mně někdo řekne něco špatného, většinou se mě to dotkne. Ale snažím se na to dívat s nadhledem, protože za týden se zase bude mluvit o někom nebo o něčem jiném.“ *

Když tedy rozhovor začne sklouzávat ke škodlivému tlachání, nauč se obratně reagovat a přejít na jiné téma. A když se nemluví hezky o tobě, nereaguj přehnaně. Nech za sebe mluvit své chování. (1. Petra 2:12) Pokud to tak budeš dělat, přispěješ tím k dobrým vztahům mezi lidmi a budeš mít Boží schválení.

[Poznámka pod čarou]

^ 21. odst. Někdy může být dobré si s tím, kdo o tobě řekl něco nehezkého, taktně promluvit. Většinou to ale není nutné, protože „láska přikrývá množství hříchů“. (1. Petra 4:8)

BIBLICKÝ TEXT

„Kdo střeží svá ústa, zachovává svou duši. Kdo rozevírá rty — obdrží zkázu.“ (Přísloví 13:3)

TIP

Pokud se nechceš připojit ke škodlivému tlachání, můžeš říct třeba tohle: „Radši se o tom nechci bavit, protože ten člověk tady není a nemůže se bránit.“

VÍŠ, ŽE . . . ?

I když škodlivému tlachání jen nasloucháš, můžeš nést část viny. Když si totiž člověka, který o někom tlachá, vyslechneš, přispíváš k tomu, že se informace rychle šíří.

MŮJ PLÁN

Až budu příště v pokušení šířit nějaký drb, tak ․․․․․

Když se dozvím, že někdo řekl něco nehezkého o mně, tak ․․․․․

Mámy a/nebo táty se chci zeptat ․․․․․

K ZAMYŠLENÍ

● Kdy je vhodné mluvit o druhých?

● Stal(a) ses někdy obětí škodlivého tlachání? Pokud ano, co ses z toho naučil(a)?

● Když budeš tlachat o druhých, jak to může poškodit tvoji pověst?

[Praporek na straně 107]

„Dost mě poučilo, když se ten člověk dozvěděl, co jsem o něm řekla, a pak si to se mnou přišel vyříkat. Nedalo se z toho nijak vyvlíknout. Rozhodně jsem díky tomu pochopila, že je lepší říkat věci na rovinu než mluvit za něčími zády.“ Paula

[Obrázek na straně 108]

Škodlivé tlachání je jako nebezpečná zbraň, která může zničit něčí pověst