Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak se můžu vyrovnat se smrtí rodiče?

Jak se můžu vyrovnat se smrtí rodiče?

 16. KAPITOLA

Jak se můžu vyrovnat se smrtí rodiče?

Tato kapitola pojednává o tom, jak se vyrovnat se smrtí rodiče. Uvedené zásady však můžeš uplatnit i tehdy, když ti zemře jiný člen rodiny nebo blízký přítel.

„Po smrti maminky jsem byla úplně bezradná, můj život jako by ztratil smysl. Byla to ona, kdo naši rodinu stmeloval.“ Karyn

MÁLOKTERÁ událost v životě tě zasáhne hlouběji než smrt rodiče. Možná se pak musíš potýkat s pocity, jaké jsi do té doby neznal. Brian, kterému bylo třináct, když jeho tatínek zemřel na infarkt, říká: „Tu noc, kdy se to stalo, jsme nedokázali nic jiného než objímat jeden druhého a brečet.“ Natalie, které zemřel tatínek na rakovinu, když jí bylo deset,  vzpomíná: „Nevěděla jsem, co bych měla cítit, a tak jsem necítila nic. Neměla jsem vůbec žádné emoce.“

Smrt blízkého člověka působí na každého jinak. I Bible říká, že každý má „svou vlastní ránu a svou vlastní bolest“. (2. Paralipomenon 6:29) A tak se teď zkus zamyslet nad tím, jak smrt rodiče zapůsobila na tebe. Napiš si, (1) jaké pocity jsi měl, když ses o jeho smrti dozvěděl, a (2) jaké pocity máš teď. *

1 ․․․․․

2 ․․․․․

Z tvých odpovědí je možná vidět, že tvoje pocity postupně odeznívají. A to je normální. Vůbec to neznamená, že jsi na svého rodiče zapomněl. Z toho, co jsi napsal, ale může vyplynout, že se tvoje pocity nezměnily nebo jsou ještě  intenzivnější. Zármutek možná přichází v určitých vlnách a někdy prudce a nečekaně „narazí na břeh“. I to je normální, dokonce i v případě, že od smrti rodiče už uplynulo mnoho let. Ať už se tvůj zármutek projevuje jakkoli, otázkou je, jak se s ním můžeš vyrovnat.

Nezadržuj slzy. Pláč pomáhá zármutek zmírnit. Možná máš ale podobné pocity jako Alicia, která o svoji maminku přišla v devatenácti letech. Vzpomíná: „Měla jsem dojem, že když budu brečet, druzí si o mně budou myslet, že mám malou víru.“ Přemýšlej však o Ježíši Kristu: Byl dokonalý a pevně věřil v Boha, ale přesto „dal průchod slzám“, když viděl, jak lidé truchlí nad smrtí jeho blízkého přítele Lazara. (Jan 11:35) A tak se pláči nebraň. V žádném případě to neznamená, že tvoje víra je slabá. Alicia říká: „Nakonec jsem brečela. A to hodně. Každý den.“ *

 Vypořádej se s pocitem viny. „Vždycky jsem šla nahoru a dala mamce pusu na dobrou noc,“ vypráví Karyn, které bylo třináct, když jí maminka zemřela. „Jednou jsem to ale neudělala. Příští den ráno maminka umřela. I když to možná nemá logiku, obviňuju se za to, že jsem se na ni ten večer nešla podívat, a za to, co se druhý den ráno stalo. Taťka totiž odjel na služební cestu a chtěl, abychom se sestrou na mamku dohlédly. My jsme ale dlouho spaly. Když jsem přišla do ložnice, maminka už nedýchala. Bylo mi strašně, protože v době, kdy taťka odcházel, bylo všechno v pořádku.“

Podobně jako Karyn, i ty se možná obviňuješ kvůli tomu, že jsi něco neudělal. Pořád dokola si to vyčítáš a říkáš si něco jako: „Kdybych jenom tátu donutil k tomu, aby šel k doktorovi!“ „Kdybych se tak šla na mamku podívat dřív!“ Pokud se takovými myšlenkami trápíš, uvědom si tohle: Litovat, že jsi něco neudělal, je normální. Jisté je, že kdybys věděl, co se stane, tak bys to určitě udělal. Ale ty jsi to nevěděl. Jakékoli obviňování proto není namístě. Za smrt rodiče odpovědnost neneseš! *

Mluv o svých pocitech. Příslovích 12:25 se říká:  „Laskavé slovo . . . radost navrátí.“ (Bible21) Když budeš pocity dusit v sobě, bude pro tebe těžší zármutek překonávat. Když o nich ale budeš mluvit s někým, komu důvěřuješ, může ti předat „laskavé slovo“. To tě povzbudí právě ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuješ.

Mluv s Bohem. Pravděpodobně se budeš cítit líp, když v modlitbě ‚vyleješ své srdce‘ Jehovovi. (Žalm 62:8) Ale modlitba není jenom nějaká uklidňující terapie. Prosíš v ní o pomoc „[Boha] veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení“. (2. Korinťanům 1:3, 4) Bůh nás utěšuje například prostřednictvím svého Slova, Bible. (Římanům 15:4) Co kdyby sis vypsal verše, které tě povzbuzují, a měl je stále po ruce? *

Zármutek tě nepřejde ze dne na den. Bible tě ale může utěšit tím, že v novém světě ‚již nebude smrt ani truchlení ani křik ani bolest‘. (Zjevení 21:3, 4) Když budeš o takových slibech přemýšlet, pomůže ti to, aby ses dokázal se smrtí rodiče vyrovnat.

[Poznámky pod čarou]

^ 6. odst. Pokud je pro tebe ještě těžké na tyto otázky odpovědět, můžeš to udělat někdy později.

^ 10. odst. Nedomnívej se, že smutek musíš dávat najevo slzami. Lidé ho projevují různě. Pokud se ti ale chce brečet, nebraň se tomu, protože možná právě teď je „čas plakat“. (Kazatel 3:4)

^ 12. odst. Pokud se takových myšlenek nedokážeš zbavit, promluv si o svých pocitech s druhým rodičem nebo jiným dospělým. Časem na to získáš vyrovnanější pohled.

^ 14. odst. Někomu poskytují útěchu následující verše: Žalm 34:18; 102:17; 147:3; Izajáš 25:8; Jan 5:28, 29.

BIBLICKÝ TEXT

Bůh jim setře „každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:4)

TIP

Zapisuj si myšlenky, které tě v souvislosti s tvým rodičem napadnou. Možná zjistíš, že ti to velmi pomáhá překonávat zármutek nad jeho ztrátou.

VÍŠ, ŽE . . . ?

Pláč není projevem slabosti. Slzy prolévali dokonce takoví silní muži, jako byl Abraham, Josef a David. (1. Mojžíšova 23:2; 50:1; 2. Samuelova 1:11, 12; 18:33)

MŮJ PLÁN

Když mě zaplaví smutek, tak ․․․․․

Mámy nebo táty se chci zeptat ․․․․․

K ZAMYŠLENÍ

● Proč je dobré vracet se k příjemným vzpomínkám na rodiče, který zemřel?

● Když si svoje myšlenky budeš zapisovat, jak ti to může pomoct zármutek překonávat?

[Praporek na straně 112]

Všechny pocity jsem dusil v sobě. Určitě by bylo lepší, kdybych o nich mluvil. Asi bych se s tím vyrovnal líp.“ David

 [Rámeček a obrázek na straně 113]

CHANTELLE

Taťka byl nemocný asi pět let a jeho stav se pořád zhoršoval. Bylo mi šestnáct, když si vzal život. Mamka se snažila, abychom já i starší brácha věděli o všem, co se děje. Dokonce jsme jí mohli pomoct s rozhodováním ohledně pohřbu. Díky tomu to pro nás bylo lehčí. Myslím, že děti nejsou rády, když se jim nic neříká — zvlášť když jde o tak závažné věci. Časem jsem o tátově smrti dokázala otevřeně mluvit. Když jsem cítila, že se potřebuju vybrečet, prostě jsem šla někam, kde jsem mohla být sama, nebo ke kamarádce. Těm, kterým se stalo něco podobného, bych chtěla říct: Pokud o tom potřebujete mluvit, jděte za někým z rodiny nebo za přáteli. Cokoli můžete udělat pro to, abyste dali průchod svým pocitům, udělejte to.

[Rámeček a obrázek na straně 113 a 114]

LEAH

„Když mi bylo devatenáct, maminka měla těžkou mrtvici. O tři roky později zemřela. Po její smrti jsem měla pocit, že musím být silná. Kdybych se sesypala, taťkovi bych tím moc nepomohla. Ať už jsem byla nemocná nebo se jenom necítila dobře, maminka mi byla  vždycky nablízku. Pamatuju si na dotyk její ruky, když zjišťovala, jestli nemám teplotu. Často si uvědomuju, jak moc mi chybí. Svoje pocity se snažím skrývat, ale tím si jedině ubližuju. A tak si někdy prohlížím fotky jenom proto, abych se vybrečela. Taky mi pomáhá popovídat si s přáteli. Bible slibuje, že lidé, kteří zemřeli, budou vzkříšeni v pozemském ráji. (Jan 5:28, 29) Když se zaměřuju na naději, že svoji maminku znovu uvidím, a na to, co já sama musím dělat pro to, abych v ráji byla, smutek mě tolik netíží.“

[Rámeček a obrázek na straně 114]

BETHANY

„Chtěla bych si vzpomenout na to, jak tatínkovi říkám: ‚Mám tě ráda.‘ Určitě jsem mu to někdy řekla, ale nepamatuju si to, protože mi bylo jenom pět, když zemřel. Tatínka ranila mrtvice ve spánku a rychle ho odvezli do nemocnice. Když jsem se ráno probudila, dozvěděla jsem se, že zemřel. Bylo mi nepříjemné poslouchat, jak si o něm druzí povídají, ale to se časem změnilo. Když o něm někdo vyprávěl, ráda jsem naslouchala, protože díky tomu jsem ho mohla víc poznat. Těm, kterým zemřel tatínek nebo maminka, chci poradit: Važte si každé chvilky, kterou jste spolu strávili. Svoje vzpomínky si zapisujte, abyste je nezapomněli. Pak dělejte všechno pro to, abyste posilovali svoji víru a tak mohli být u toho, až váš rodič bude v Božím novém světě vzkříšen.“

 [Rámeček na straně 116]

Zvláštní tabulka

Uspořádej si myšlenky

Napiš si hezké vzpomínky, které na svého rodiče máš. ․․․․․

Napiš si, co bys mu rád(a) řekl(a), kdyby byl ještě naživu. ․․․․․

Představ si, že máš mladšího sourozence, který se kvůli smrti rodiče obviňuje. Napiš si, co bys mu mohl(a) říct, aby ho to utěšilo. (Pomůže ti to správně se postavit k vlastním pocitům viny.) ․․․․․

Napiš si dvě nebo tři věci, které chceš vědět o svém zemřelém rodiči, a druhého rodiče se na jednu z nich zeptej. ․․․․․

Přečti si Skutky 24:15. Jak ti naděje, o které se v tomto verši píše, pomáhá se se smrtí rodiče vyrovnat? ․․․․․

[Obrázek na straně 115]

Zármutek může být jako vlny, které někdy prudce a nečekaně narazí na břeh