Přejít k článku

Přejít na obsah

Je tato kniha v souladu s vědou?

Je tato kniha v souladu s vědou?

 Je tato kniha v souladu s vědou?

Náboženství vždy nepovažovalo vědu za přítele. Někteří teologové v uplynulých stoletích odmítali vědecké objevy, když měli pocit, že ohrožují jejich výklad Bible. Je však věda skutečně nepřítelkyní Bible?

KDYBY pisatelé Bible zastávali nejrozšířenější vědecké názory své doby, výrazně by z této knihy vystupovaly vědecké nepřesnosti. Pisatelé Bible však nepropagovali takové mylné, nevědecké představy. Naopak napsali řadu výroků, které jsou nejen vědecky přesné, ale jsou také v přímém rozporu s názory uznávanými v tehdejší době.

Jaký tvar má země?

Tato otázka zaměstnávala lidi tisíce let. Ve starověku panoval všeobecný názor, že země je plochá. Babylóňané například věřili, že vesmír je schránka nebo místnost a země je jeho podlaha. Védští kněží v Indii si představovali, že země je plochá a že jenom jedna její strana je obydlená. Jeden primitivní kmen v Asii zobrazoval zemi jako obrovský čajový podnos.

Již v šestém století př. n. l. řecký filozof Pythagoras vyslovil teorii, že měsíc a slunce jsou kulaté, a proto i země musí být koule. Aristoteles (čtvrté století př. n. l.) později tuto teorii potvrdil a vysvětlil, že kulovitý tvar země je dokázán zatměními měsíce. Stín země na měsíci je totiž zakřivený.

Představa o tom, že země je plochá (a jenom na vrchní straně obydlená), však úplně nezanikla. Někteří lidé nemohli přijmout logický důsledek skutečnosti, že země je kulatá: existenci protinožců. Právě této myšlence se vysmíval Lactantius, křesťanský apologeta ze čtvrtého století n. l. Usuzoval: „Je snad někdo tak bláznivý, aby věřil, že existují lidé, jejichž chodidla jsou výš než jejich hlava? . . . , že obilí a stromy rostou směrem dolů a že déšť, sníh a kroupy padají nahoru?“1

Existence protinožců znamenala pro některé teology dilema. Někteří zastávali názory, že kdyby protinožci existovali, neměli by žádnou možnost spojení se známými lidmi buď kvůli moři, které je příliš rozlehlé, aby se dalo přeplout, nebo kvůli neproniknutelnému vyprahlému rovníkovému pásmu. Odkud by tedy protinožci mohli pocházet? Někteří rozpačití teologové dávali přednost domněnce, že žádní protinožci nemohou existovat, nebo dokonce — jak to dokazoval Lactantius —, že země rozhodně nemůže být kulatá.

Nicméně představa, že země je kulatá, převládla a nakonec byla všeobecně přijata. Avšak teprve ve 20. století, na začátku kosmického věku, se lidem podařilo dostat se tak daleko do kosmického prostoru, aby si  mohli přímým pozorováním ověřit, že země je koule. *

A jaký postoj k této sporné otázce zastává Bible? V osmém století př. n. l, kdy převládal názor, že země je plochá — o mnoho století dříve, než řečtí filozofové vyslovili teorii, že země je pravděpodobně kulatá, a tisíce let předtím, než lidé uviděli zemi ve tvaru koule z kosmického prostoru —, hebrejský prorok Izajáš pozoruhodně jednoduše napsal: „Je Jeden, který bydlí nad kruhem země.“ (Izajáš 40:22) Hebrejské slovo chugh, které je zde přeloženo jako „kruh“, se také dá přeložit jako „koule“.2 Jiné překlady Bible uvádějí „zeměkoule“ (Douay Version) a „kulatá země“. (Moffatt) *

Biblický pisatel Izajáš nevyjadřoval všeobecně rozšířené mýty. Naopak zapsal výrok, který nemohl být ohrožen pokrokem ve vědeckých objevech.

Co zemi podpírá?

Ve starověku lidi znepokojovaly ještě další otázky o vesmíru: Na čem spočívá země? Co podpírá slunce, měsíc a hvězdy? Lidé tehdy neznali všeobecný gravitační zákon, který zformuloval a v roce 1687 zveřejnil Isaac Newton. Myšlenka, že nebeská tělesa jsou vlastně v prázdném prostoru zavěšena na ničem, jim byla neznámá. Ve svých výkladech tedy mnohdy předpokládali, že zemi a jiná nebeská tělesa drží ve výšce nějaké hmatatelné předměty nebo látky.

Například jedna starověká teorie snad pocházela od lidí, kteří žili na nějakém ostrově, protože říkala, že země je obklopena vodou a že v těchto vodách pluje. Hindové si představovali, že země má několik základů postavených na sobě, že spočívá na čtyřech slonech a ti že stojí na obrovské želvě, že želva zase stojí na nezměrném hadovi a tento stočený had že pluje na vesmírných vodách. Empedoklés, řecký filozof z pátého století př. n. l., věřil, že země spočívá na vzdušném víru, který vzniká pohybem nebeských těles.

Mezi nejvlivnější názory patřily názory Aristotela. Přestože vyjádřil teorii, že země je kulatá, popíral, že by mohla být zavěšena v prázdném prostoru. Ve svém pojednání O nebi vyvracel představu, že země spočívá na vodě, a řekl: „Podstatou vody není o nic víc než podstatou země, aby se udržela ve vzduchu; musí mít něco, na čem by spočívala.“3 Na čem tedy země „spočívá“? Aristoteles učil, že slunce, měsíc a hvězdy jsou upevněny na povrchu pevných, průzračných koulí. Podle něj koule spočívala v kouli a uprostřed nich byla nehybná země. Jak se koule jedna ve druhé otáčely, předměty, jež na nich byly upevněny — slunce, měsíc a planety — se pohybovaly po obloze.

Aristotelův výklad se zdál logický. Jak jinak by se mohla nebeská tělesa udržet ve výšce, kdyby nebyla na něčem upevněna? Názory váženého Aristotela byly asi 200 let považovány za pravdu. Podle vyjádření The New Encyclopædia Britannica v 16. a 17. století jeho učení v očích církve „dosáhlo úrovně náboženského dogmatu“.4

Jakmile byl vynalezen dalekohled, astronomové začali Aristotelovu teorii zpochybňovat. Správná odpověď jim však stále unikala, až teprve sir Isaac Newton vysvětlil, že planety jsou zavěšeny v prázdném prostoru a že jsou na svých oběžných drahách drženy neviditelnou silou — přitažlivostí. Toto vysvětlení vypadalo neuvěřitelně a některým Newtonovým kolegům připadalo  těžké uvěřit, že by vesmír mohl být prázdný, převážně bez hmoty. *5

Co k této otázce říká Bible? Téměř před 3 500 lety Bible neobyčejně jasně napsala, že země je zavěšena „na ničem“. (Job 26:7) V hebrejském originále slovo pro „nic“ (beli-mahʹ), které je zde použito, znamená doslova „bez ničeho“.6 V překladu Contemporary English Version je použit výraz „v prázdném prostoru“.

Většina lidí v té době si zemi rozhodně nepředstavovala jako planetu zavěšenou „v prázdném prostoru“. Biblický pisatel však daleko předstihl svou dobu, když zaznamenal tento vědecky přesný výrok.

Je soulad mezi Biblí a lékařskou vědou?

Novodobá lékařská věda nás hodně naučila o šíření chorob a o tom, jak jim předcházet. V 19. století vedly pokroky lékařské vědy k tomu, že byla do léčebného postupu zapojena dezinfekce — omezení infekce úzkostlivou čistotou. Výsledky byly překvapivé. Nákazy a předčasná úmrtí byly výrazně omezeny.

Starověcí lékaři však plně nechápali, jak se šíří choroby, ani si neuvědomovali, jak je pro předcházení nemocí důležitá hygiena. Není divu, že podle dnešních měřítek by mnohé z jejich léčebných postupů byly barbarské.

Jeden z nejstarších dostupných lékařských textů je Ebersův papyrus pocházející přibližně z roku 1550 př. n. l., ve kterém jsou shromážděny znalosti egyptských lékařů. V tomto svitku je uvedeno asi 700 prostředků k léčení různých potíží „od kousnutí krokodýlem až po bolest nehtu na prstu u nohy“.7 Dílo The International Standard Bible Encyclopaedia uvádí: „Lékařské poznatky těchto lékařů byly čistě empirické a naprosto nevědecké a spočívaly většinou na magii.“8 Většina léků byla zcela neúčinná a některé byly velmi nebezpečné. Jeden z předpisů k ošetření rány doporučoval nanést na ránu směs vyrobenou z lidských výkalů a dalších přísad.9

Tento seznam egyptských léčebných prostředků byl napsán asi v téže době jako první knihy Bible, které obsahovaly mojžíšský Zákon. Mojžíš se narodil v roce 1593 př. n. l. a vyrostl v Egyptě. (2. Mojžíšova 2:1–10) Patřil k faraónově domácnosti, a tak byl „poučován ve veškeré moudrosti Egypťanů“. (Skutky 7:22) Dobře se znal s egyptskými „lékaři“. (1. Mojžíšova 50:1–3) Ovlivnily snad jejich neúčinné nebo nebezpečné léčebné postupy jeho spisy?

Ne. V mojžíšském Zákoně byly naopak zahrnuty hygienické předpisy, které značně předstihly tehdejší dobu. Například ustanovení zákona o vojenských tábořištích předpisovalo, že výkaly musí být zahrabávány vně tábora. (5. Mojžíšova 23:13) To bylo velice pokrokové preventivní opatření. Napomáhalo tomu, aby voda nebyla kontaminována, a působilo jako ochrana před  shigelózou a jinými druhy průjmových onemocnění přenášených mouchami. Tato onemocnění dosud každoročně připraví o život miliony lidí v zemích, kde jsou žalostné hygienické podmínky.

Mojžíšský Zákon obsahoval ještě další hygienické předpisy, které Izraelity chránily před šířením infekčních chorob. Kdo měl nějakou nakažlivou nemoc nebo z ní byl podezřelý, byl dán do karantény. (3. Mojžíšova 13:1–5) Oděvy nebo nádoby, které přišly do styku se zvířetem, jež uhynulo (snad následkem choroby), měly být buď před dalším použitím umyty, nebo zničeny. (3. Mojžíšova 11:27, 28, 32, 33) Kdokoli se dotkl mrtvoly nějakého člověka, byl považován za nečistého a musel podstoupit očišťování — musel si vyprat oděvy a musel se vykoupat. Během sedmidenního období nečistoty se měl vyhýbat tělesnému styku s jinými lidmi. (4. Mojžíšova 19:1–13)

V tomto souboru zdravotních předpisů se projevuje moudrost, jakou lékaři okolních národů v tehdejší době neměli. Tisíce let předtím, než lékařská věda poznala, jakými cestami se šíří choroby, Bible předpisovala rozumná preventivní opatření na ochranu před nákazou. Nepřekvapuje tedy Mojžíšova zmínka o tom, že se Izraelité v jeho době obvykle dožívali věku 70 nebo 80 let. * (Žalm 90:10)

Možná uznáte, že dříve uvedené biblické výroky jsou vědecky přesné. V Bibli jsou však jiné výroky, které není možné vědecky dokázat. Je proto Bible nutně v rozporu s vědou?

Jak přijmout neprokazatelné informace

Neprokazatelný výrok ještě nemusí být nepravdivý. Vědecké důkazy jsou omezené schopností člověka objevit dostatek dokladů a tyto údaje správně vysvětlit. Některé pravdivé výroky jsou však neprokazatelné proto, že se o nich nezachovaly žádné doklady, že doklady jsou nejasné či neobjasněné nebo že vědecké schopnosti či odborné znalosti nestačí k tomu, aby se dospělo k jednoznačnému závěru. Je možné, že to platí i o určitých biblických výrocích, pro které není dostatek nezávislých fyzikálních dokladů?

Například biblické zmínky o neviditelné říši obývané duchovními osobami není možné vědecky dokázat — ani vyvrátit. Totéž se dá říci o zázračných událostech popsaných v Bibli. K dispozici není dostatek geologických dokladů pro celosvětovou potopu v Noemově době, aby to některé lidi uspokojilo. (1. Mojžíšova, 7. kapitola) Musíme tedy dospět k závěru, že tato potopa nebyla? Historické události mohou být zastřeny časem a měnící se situací. Cožpak není možné, že mnoho dokladů o potopě bylo zahlazeno tisíciletí probíhající geologickou činností?

Připusťme, že Bible obsahuje řadu výroků, které není možné dokázat ani vyvrátit dostupnými fyzikálními doklady. Mělo by nás to snad překvapovat? Bible není vědecká učebnice. Je to však kniha pravdy. Již jsme zvážili pádné doklady, že její pisatelé byli ryzí a poctiví muži. A kdykoli se zmiňují o něčem, co souvisí s vědou, vyjadřují se přesnými slovy, zcela oproštěnými od starověkých „vědeckých“ teorií, které se projevily jako pouhé mýty. Věda tedy není nepřítelkyní Bible. Máme mnoho důvodů k tomu, abychom s otevřenou myslí posoudili, co Bible říká.

[Poznámky pod čarou]

^ 9. odst. Přesně řečeno, země je zploštělý sféroid; je nepatrně zploštělá na pólech.

^ 10. odst. Kromě toho jedině kulatý předmět vypadá z jakéhokoli zorného úhlu jako kruh. Plochý kotouč by téměř pokaždé vypadal jako ovál, a ne jako kruh.

^ 17. odst. V Newtonově době převládal názor, že vesmír je naplněn kapalinou, kosmickou „polévkou“, a že příčinou otáčivého pohybu planet jsou víry v této kapalině.

^ 27. odst. V mnoha evropských zemích a ve Spojených státech byla v roce 1900 pravděpodobná délka života necelých 50 let. Od té doby se průměrná délka lidského života značně prodloužila nejen díky pokroku, jaký lékařská věda udělala v potlačování chorob, ale také díky lepším hygienickým a životním podmínkám.

[Praporek na straně 21]

Neprokazatelný výrok ještě nemusí být nepravdivý

[Obrázek na straně 18]

Již tisíce let předtím, než se lidé dostali do kosmického prostoru a odtud uviděli, že země má tvar koule, Bible psala o ‚kruhu země‘

[Obrázky na straně 20]

Isaac Newton vysvětlil, že planety jsou na svých oběžných drahách udržovány gravitací