Přejít k článku

Přejít na obsah

Krev, která opravdu zachraňuje životy

Krev, která opravdu zachraňuje životy

 Krev, která opravdu zachraňuje životy

Určité myšlenky jsou jasné z předchozí úvahy. Ačkoli mnoho lidí pohlíží na krevní transfúze jako na prostředek, který může zachránit život, transfúze jsou přesto velmi riskantní. V důsledku transfúzí každým rokem umírají tisíce lidí; další těžce onemocní a musí čelit dlouhodobým následkům. A tak i z tělesného hlediska je právě nyní moudré dbát na biblický příkaz ‚zdržovat se krve‘. — Skutky 15:28, 29.

Pacienti, jestliže žádají bezkrevní lékařské ošetření, jsou ochráněni před mnoha nebezpečími. Zruční lékaři, kteří reagovali na výzvu, aby tak postupovali u svědků  Jehovových, již vyvinuli standardní postupy, které jsou bezpečné a účinné. Tak už se to prokázalo v početných lékařských zprávách. Lékaři, kteří poskytují kvalitní péči bez krve, se nedopouštějí kompromisu vůči ceněným léčebným zásadám. Prokazují naopak úctu vůči pacientovu právu znát rizika a přínosy, takže pacient může po poučení učinit volbu vzhledem k tomu, co se bude dít s jeho tělem a životem.

Nejsme v této záležitosti naivní, protože si uvědomujeme, že s tímto přístupem nebudou všichni souhlasit. Lidé se liší svým svědomím, etikou a lékařským náhledem. Proto jiní lidé, včetně některých lékařů, to snad shledají za obtížné, přijmout pacientovo rozhodnutí zdržovat se krve. Jeden newyorský chirurg napsal: „Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem stál před 15 lety jako mladý sekundář u lůžka svědka Jehovova, který k smrti vykrvácel z dvanácterníkového vředu. Pacientovo přání bylo respektováno a nebyla mu podána transfúze, ale přesto si ještě vzpomínám na hluboký pocit nespokojenosti, který jsem jako lékař prožíval.“

Nepochybně věřil, že by zde krev zachránila život. Avšak rok po tom, co napsal výše uvedená slova, The British Journal of Surgery (říjen 1986) uvedl, že před nástupem transfúzí mělo gastrointestinální krvácení „úmrtnost pouhých 2,5 procenta“. Od doby, kdy se transfúze staly běžné, ‚většina velkých studií podává zprávu o 10procentní úmrtnosti‘. Proč je úmrtnost čtyřikrát vyšší? Badatelé říkají: „Časná krevní transfúze zřejmě zvrátí hyperkoagulační odpověď na krvácení, a tak podpoří další krvácení.“ Když onen svědek s krvácejícím vředem odmítl krev, jeho volba mohla ve skutečnosti maximalizovat jeho vyhlídky na přežití.

Tentýž chirurg dodal: „Ubíhající čas a léčba mnoha pacientů mají za následek, že měníme svůj vlastní pohled na věci, takže dnes považuji důvěru mezi pacientem a jeho lékařem a povinnost respektovat pacientova přání za mnohem důležitější, než novou lékařskou technologii, která nás obklopuje. . . Je zajímavé, že pocit nespokojenosti nyní ustoupil pocitu úcty a vážnosti vůči pevné víře onoho tehdejšího pacienta.“ Lékař uzavřel: ‚To mi připomíná, abych vždy respektoval pacientova osobní a náboženská přání bez ohledu na své pocity anebo celkové následky.‘

Snad už můžeme chápat něco z toho, co mnoho lékařů začalo oceňovat po ‚uběhnutém čase a léčbě mnoha pacientů‘. I s nejlepší lékařskou péčí v nejskvělejších nemocnicích lidé v určité chvíli umírají. Umírají s krevními transfúzemi i bez nich. Všichni stárneme a konec života se přibližuje. To není fatalistické. Umírání je životní skutečností.

Doklady ukazují, že lidé, kteří si neváží Božího zákona o krvi, často zakusí okamžité nebo pozdní poškození; někteří dokonce od krve zemřou. Ti, kteří přežijí, nezískají konečný život. Krevní transfúze totiž nezachraňují životy natrvalo.

Většině, která z náboženských nebo zdravotních důvodů odmítá krev, ale přijímá  alternativní lékařské ošetření, se daří dobře. Tak může prodloužit svůj život o roky, ale ne navždy.

Skutečnost, že všichni lidé jsou nedokonalí a postupně umírají, nás přivádí k ústřední pravdě o tom, co Bible říká o krvi. Jestliže rozumíme této pravdě a oceňujeme ji, uvidíme, jak krev může skutečně zachránit život — náš život — a natrvalo.

JEDINÁ KREV, KTERÁ ZACHRAŇUJE ŽIVOT

Jak jsme si již dříve povšimli, Bůh řekl celému lidstvu, že nesmí jíst krev. Proč? Protože krev představuje život. (1. Mojžíšova 9:3–6) Vysvětlil to dále ve svém Zákoníku, který předal Izraeli. V okamžiku, kdy Zákoník vstoupil v platnost, byla na oltáři použita krev obětních zvířat. (2. Mojžíšova 24:3–8) Zákony v onom souboru zdůrazňovaly skutečnost, že všichni lidé jsou nedokonalí; jsou hříšní, jak to říká Bible. Bůh sdělil Izraelitům, že prostřednictvím zvířecích obětí, které mu předloží, mohou dát najevo svou potřebu, aby jejich hříchy byly zahlazeny. (3. Mojžíšova 4:4–7, 13–18, 22–30) Uznáváme, že právě to od nich Bůh vyžadoval tehdy, avšak nevyžaduje to od svých ctitelů dnes. Má to však životně důležitý dosah i pro nás.

Bůh sám vysvětlil zásadu, která je podkladem těchto obětí: „Duše [neboli život] těla je totiž v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste dosáhli smíření pro své  duše, protože je to krev, jež dosahuje smíření skrze duši v sobě. Proto jsem řekl izraelským synům: ‚Žádná duše z vás nebude jíst krev.‘ “ — 3. Mojžíšova 17:11, 12.

Při starověkém svátku nazývaném Den smíření vnesl izraelský velekněz krev obětovaných zvířat do nejsvětější části chrámu, střediska Božího uctívání. Takové jednání bylo symbolickou žádostí k Bohu o zahlazení hříchů lidu. (3. Mojžíšova 16:3–6, 11–16) Tyto oběti ovšem neodstranily všechny hříchy, takže musely být opakovány každým rokem. Přesto se takové používání krve stalo významným vzorem.

Důležitou závaznou biblickou naukou je, že Bůh nakonec poskytne jednu dokonalou oběť, která může plně smířit hříchy všech věřících. To se nazývá výkupné. Soustřeďuje se na oběť předpověděného Mesiáše neboli Krista.

Bible porovnává úlohu Mesiáše s tím, co se odehrávalo v Den smíření: „Když však Kristus jako velekněz dobrých věcí, které nastaly, přišel skrze větší a dokonalejší [chrám], ne udělaný rukama, . . . vešel nikoli s krví kozlů a mladých býků, nýbrž se svou krví jednou provždy do svatého místa [nebe] a obdržel pro nás věčné osvobození. Ano, téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.“ — Hebrejcům 9:11, 12, 22.

Z toho je tedy patrné, proč si musíme osvojit Boží pohled na krev. V souladu se svým právem Stvořitel rozhodl o její výlučné užitečnosti. Staří Izraelité sice mohli mít zdravotní užitek z toho, že nepřijímali zvířecí nebo lidskou krev, ale to nebylo to nejvýznamnější. (Izajáš 48:17) Museli se snažit, aby neudržovali své životy pomocí krve ne především proto, že by to bylo nezdravé, ale proto, že to bylo vzhledem k Bohu nesvaté. Měli se zdržovat krve ne proto, že je nakažená, ale proto, že je drahocenná a opatřuje odpuštění.

Apoštol Pavel vysvětlil ohledně výkupného: „Jeho prostřednictvím [Kristovým] máme vysvobození výkupným skrze jeho krev, ano odpuštění svých přečinů, podle bohatství jeho nezasloužené laskavosti.“ (Efezanům 1:7) Původní řecké slovo, které se zde vyskytuje, je správně přeloženo jako „krev“, ale řada biblických překladů je zde chybně nahrazuje slovem „smrt“. Čtenáři si tak nevšimnou, jak je zde položen důraz na pohled našeho Stvořitele na krev a na obětní hodnotu, kterou on s ní spojil.

Námět celé Bible se točí kolem myšlenky, že Kristus zemřel jako dokonalá výkupní oběť, avšak nezůstal mrtvý. V souladu se vzorem, který Bůh stanovil pro Den smíření, byl Ježíš vzbuzen do nebe, aby se „za nás objevil před osobou Boha“. Předložil tam hodnotu své obětní krve. (Hebrejcům 9:24) Bible zdůrazňuje, že se musíme vyhýbat jakémukoli jednání, které by znamenalo, že ‚pošlapáváme Božího Syna a považujeme hodnotu jeho krve za obyčejnou‘. Jen tak si můžeme uchovat dobrý vztah a pokoj s Bohem. — Hebrejcům 10:29; Kolosanům 1:20.

TĚŠME SE ZE ŽIVOTA ZACHRÁNĚNÉHO KRVÍ

Když porozumíme, co Bůh říká ohledně krve, získáme velkou úctu k její životodárné hodnotě. Písma popisují Krista jako toho, ‚který nás miluje a který nás uvolnil z našich hříchů svou krví‘. (Zjevení 1:5; Jan 3:16) Ano, prostřednictvím Ježíšovy krve můžeme obdržet plné a trvalé odpuštění svých hříchů. Apoštol Pavel  napsal: „Protože jsme byli nyní prohlášeni za spravedlivé jeho krví, budeme skrze něj zachráněni od zloby.“ Tímto způsobem může být trvalý život zachráněn krví. — Římanům 5:9; Hebrejcům 9:14.

Před dávnou dobou dal Jehova Bůh ujištění, že Kristovým prostřednictvím ‚si budou žehnat všechny rodiny země‘. (1. Mojžíšova 22:18) Toto požehnání zahrnuje obnovu Země, která se má stát rájem. Věřící lidstvo pak již nebude postiženo nemocí, stárnutím nebo dokonce smrtí; všichni se budou těšit z požehnání, jež zdaleka převyšují dočasnou pomoc, kterou nám dnes může nabídnout zdravotnický personál. Dostali jsme tento podivuhodný slib: „A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ — Zjevení 21:4.

Jak je potom moudré, abychom si vzali k srdci všechny Boží požadavky! To ovšem vyžaduje poslušnost Božího příkazu ohledně krve a znamená to nezneužít ji ani v lékařství. Tak nebudeme žít pouze pro určitý okamžik. Spíše tak dáme najevo svou hlubokou úctu k životu, včetně budoucí vyhlídky na věčný život v lidské dokonalosti.

[Rámeček na straně 25]

Členové Božího lidu odmítli udržet si život krví ne proto, že by takové jednání bylo nezdravé, ale proto, že je nesvaté; ne proto, že krev je nakažená, ale proto, že je drahocenná.

[Obrázek na straně 24]

„Jeho [Ježíšovým] prostřednictvím máme vysvobození výkupným skrze jeho krev, ano odpuštění svých přečinů.“ — Efezanům 1:7.

[Obrázek na straně 26]

Záchrana života Ježíšovou krví otevírá cestu k nekonečnému zdravému životu v pozemském ráji