Josef Kaifáš byl veleknězem během Ježíšovy pozemské služby. (Lk 3:2) Byl zetěm velekněze Annáše (Jan 18:13; viz heslo ANNÁŠ) a do úřadu jej dosadil Valerius Gratus, předchůdce Pontského Piláta, asi v roce 18 n. l., ačkoli někteří učenci říkají, že to bylo až v roce 26 n. l. Tento úřad zastával asi až do roku 36 n. l., déle než kterýkoli z jeho bezprostředních předchůdců. Za to vděčil své obratné diplomacii a spolupráci s římskou vládou. On a Pilát prý byli dobrými přáteli. Kaifáš byl saduceus. (Sk 5:17)

 Jako vůdce spiknutí proti Ježíšovi Kaifáš prorokoval, i když ne ze svého vlastního popudu, že Ježíš zakrátko zemře za národ, a tomuto cíli Kaifáš věnoval veškerou svou podporu. (Jan 11:49–53; 18:12–14) Když byl Ježíš souzen před Sanhedrinem, Kaifáš roztrhl své oděvy a řekl: „Rouhal se!“ (Mt 26:65) Když stál Ježíš před Pilátem, Kaifáš tam bezpochyby také křičel: „Přibij ho na kůl! Přibij ho na kůl!“ (Jan 19:6, 11); jistě také požadoval, aby byl propuštěn Barabáš, a ne Ježíš (Mt 27:20, 21; Mr 15:11); jistě křičel: „Nemáme krále, pouze césara“ (Jan 19:15) a také bezpochyby protestoval proti nápisu nad Ježíšovou hlavou, který zněl „Král Židů“ (Jan 19:21).

 Ježíšovou smrtí úloha Kaifáše jako hlavního pronásledovatele začínajícího křesťanství nekončí. Před tohoto náboženského vůdce byli později přivlečeni apoštolové. Dostali přísný zákaz kázat, bylo jim vyhrožováno,  a byli dokonce zmrskáni, ale bezvýsledně. „Každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu“, bez ohledu na Kaifáše. (Sk 4:5–7; 5:17, 18, 21, 27, 28, 40, 42) Brzy byla k Ježíšově krvi na Kaifášově suknici přidána krev spravedlivého Štěpána. Kaifáš také dal Saulovi z Tarsu doporučující dopisy, aby vražedné tažení mohlo dosáhnout až do Damašku. (Sk 7:1, 54–60; 9:1, 2) Avšak zanedlouho potom římský úředník Vitellius sesadil Kaifáše z úřadu.