Přejít k článku

Přejít na obsah

Boží jméno a „Nový zákon“

Boží jméno a „Nový zákon“

 Boží jméno a „Nový zákon“

POSTAVENÍ Božího jména v Hebrejských písmech, „Starém zákoně“, je neotřesitelné. Ačkoli je Židé nakonec přestali vyslovovat, jejich náboženské přesvědčení jim zabránilo jméno odstranit, když zhotovovali opisy starších rukopisů Bible. A tak Hebrejská písma obsahují Boží jméno častěji než kterékoli jiné jméno.

U Křesťanských řeckých písem, „Nového zákona“, je situace odlišná. Rukopisy knihy Zjevení (poslední knihy Bible) obsahují Boží jméno v jeho zkrácené podobě „Jah“ (ve slově „Halelujah“). Ale jinak žádný starověký rukopis knih od Matouše po Zjevení, který dnes vlastníme, neobsahuje úplné Boží jméno. Znamená to snad, že by tam toto jméno být nemělo? To by bylo překvapující, protože Ježíšovi následovníci důležitost Božího jména uznávali a Ježíš nás učil modlit se, aby Boží jméno bylo posvěceno. Co se tedy stalo?

Abychom tomu rozuměli, pamatujme na to, že rukopisy Křesťanských řeckých písem, které dnes máme, nejsou originály. Původní knihy napsané Matoušem, Lukášem a ostatními pisateli Bible byly hodně používané a rychle se opotřebovaly. Zhotovovaly se tedy opisy, a když se i ty opotřebily, zhotovily se z těchto opisů další opisy. To  bychom také očekávali, neboť opisy se obvykle zhotovovaly proto, aby se používaly, a ne aby se skladovaly.

Dnes existují tisíce opisů Křesťanských řeckých písem, ale většina z nich byla zhotovena během čtvrtého století našeho letopočtu nebo později. To připouští určitou možnost, že s textem Křesťanských řeckých písem před čtvrtým stoletím se stalo něco, co mělo za následek vypuštění Božího jména. Skutečnosti dokládají, že se něco stalo.

Jméno tam bylo

Můžeme si být jisti, že apoštol Matouš ve svém evangeliu Boží jméno použil. Proč? Protože je původně psal v hebrejštině. Jeroným, který přeložil latinskou Vulgatu, ve čtvrtém století zaznamenal: „Matouš, jenž je také Levi a který se z výběrčího cla stal apoštolem, sepsal jako první ze všech evangelium o Kristu v Judeji, v hebrejském jazyce. . . Kdo je potom přeložil do řečtiny, není dostatečně zjištěno. A co víc, ono hebrejské [evangelium] je zachováno až do dneška v knihovně v Césareji.“

Protože Matouš psal v hebrejštině, je nepravděpodobné, že by nepoužíval Boží jméno, a to zejména když citoval z částí „Starého zákona“, které jméno obsahovaly. Ostatní pisatelé druhé části Bible však psali pro širokou veřejnost v mezinárodním jazyce té doby, v řečtině. Necitovali tudíž z původních hebrejských spisů, ale z řeckého překladu Septuaginta. A dokonce i Matoušovo evangelium bylo nakonec přeloženo do řečtiny. Objevovalo se v těchto řeckých spisech Boží jméno?

Ano, některé velmi staré fragmenty překladu Septuaginta, které existovaly v Ježíšových dnech, se dochovaly až do našich dnů, a stojí za povšimnutí, že se v nich objevovalo Boží osobní jméno. The New International Dictionary of New Testament Theology (Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie, svazek 2, strana 512) říká: „Nedávné objevy textů zpochybňují názor, že překladatelé LXX [Septuaginty] překládali tetragrammaton JHVH jako kyrios. Nejstarší LXX MSS (fragmenty), které jsou nám dnes k dispozici, mají tetragrammaton napsaný heb[rejskými] písmeny v ř[eckém] textu. Tento zvyk byl zachováván pozdějšími židovskými překladateli S[tarého] z[ákona] v prvních staletích A.D.“ Ať tedy Ježíš a jeho učedníci četli Písma v hebrejštině nebo řečtině, vždy narazili na Boží jméno.

Proto profesor George Howard z georgijské university v USA učinil tuto poznámku: „Když Septuaginta, kterou novozákonní církev používala a z které citovala, obsahovala hebrejský tvar Božího jména, pisatelé Nového zákona bezpochyby používali tetragrammaton ve svých citacích.“ (Biblical Archaeology Review, březen 1978, strana 14) Z jakých důvodů by to měli dělat jinak?

Boží jméno zůstalo v řeckých překladech „Starého zákona“ o něco déle. V první polovině druhého století n. l. vytvořil židovský proselyta Akvila nový překlad Hebrejských písem do řečtiny a v něm uvedl Boží jméno jako tetragrammaton psaný starověkými hebrejskými písmeny. Ve třetím století napsal Origenes: „A v nejpřesnějších rukopisech je JMÉNO psáno hebrejskými písmeny, leč nikoli dnešními hebrejskými [písmeny], ale těmi nejstaršími.“

Dokonce ve čtvrtém století píše Jeroným ve svém úvodu ke knihám Samuelovým a Královským: „A dokonce až dodnes nacházíme v jistých řeckých  knihách jméno Boží, tetragrammaton [יהוה], vyjádřené starověkými písmeny.“

Odstranění jména

V této době se však už začalo projevovat odpadnutí předpověděné Ježíšem a jméno, ačkoli se objevovalo v rukopisech, bylo používáno stále méně. (Matouš 13:24–30; Skutky 20:29, 30) Nakonec mnozí čtenáři dokonce ani nepoznali, co to je, a Jeroným zaznamenává, že v jeho době „jistí nevzdělanci, kvůli podobnosti písmen, když v řeckých knihách nalezli [tetragrammaton], byli navyklí číst ΠΙΠΙ“.

V pozdějších opisech Septuaginty bylo Boží jméno odstraněno a nahrazeno slovy „Bůh“ (Theos) a „Pán“ (Kyrios). Víme, že k tomu došlo, protože máme rané fragmenty Septuaginty, které Boží jméno obsahují, a pozdější opisy týchž částí Septuaginty, ze kterých už Boží jméno bylo odstraněno.

Totéž se stalo s „Novým zákonem“ neboli Křesťanskými řeckými písmy. Profesor George Howard pokračuje a říká: „Když byl hebrejský tvar Božího jména ze Septuaginty odstraněn a nahrazen řeckými slovy, byl také odstraněn z citátů Septuaginty v Novém zákoně . . . Brzy bylo Boží jméno pro pohanskou církev ztraceno s výjimkou snad toho, když se objevovalo jako náhradní zkratka nebo když se o něm zmínili učenci.“

Zatímco tedy Židé odmítali Boží jméno vyslovovat, odpadlé křesťanské církvi se podařilo odstranit je úplně z řeckých rukopisů obou částí Bible a rovněž i z překladů do jiných jazyků.

Potřeba jména

Jak jsme již dříve viděli, začalo být nakonec jméno opět používáno v mnoha překladech Hebrejských písem. Ale co Řecká písma? Nuže, překladatelé  a badatelé Bible došli k poznání, že bez Božího jména lze mnohým částem Křesťanských řeckých písem jen velmi obtížně porozumět. Opětné zavedení jména je velkou pomocí, protože se tím zvýší jasnost a srozumitelnost této části inspirované Bible.

Uvažujme například o Pavlových slovech Římanům, jak jsou uvedena v Ekumenickém překladu: „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ (Římanům 10:13) Čí jméno máme vzývat, abychom byli zachráněni? Vzhledem k tomu, že se o Ježíšovi často mluví jako o „Pánu“ a jeden text dokonce říká: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen“, neměli bychom snad z toho vyvodit, že Pavel zde hovoří o Ježíšovi? — Skutky 16:31, Ekumenický překlad.

Nikoli. Odkaz pod čarou k Římanům 10:13 Ekumenickém překladu nás upozorňuje na Joela 3:5 (2:32NS) v Hebrejských písmech. Když si ověříte tento odkaz, zjistíte, že Pavel ve svém dopise Římanům citoval Joelova slova; a to, co Joel řekl, v původním hebrejském textu znělo: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne.“ (Překlad nového světa) Ano, Pavel zde měl na mysli, že bychom měli vzývat jméno Jehovovo. Proto tedy musíme věřit v Ježíše, ale naše záchrana je úzce spojena s opravdovou úctou k Božímu jménu.

Tento příklad ukazuje, jak odstranění Božího jména z Řeckých písem přispělo v myslích mnoha lidí ke zmatku ohledně Ježíše a Jehovy. Nepochybně to také velkou měrou podpořilo nauku o trojici!

Mělo by se jméno opět používat?

Má překladatel nějaké právo opětovně jméno uvádět, i když existující rukopisy je neobsahují? Ano, na to má právo. Většina řeckých slovníků uznává, že v Bibli se slovo „Pán“ často vztahuje na Jehovu. Například Robinsonův A Greek and English Lexicon of the New Testament (Řecký a anglický slovník Nového zákona, vydaný v roce 1859) v oddílu pod řeckým slovem Kyrios („Pán“) říká, že znamená „Bůh jako Nejvyšší Pán a svrchovaný panovník vesmíru, v Sept[uagintě] obvykle místo heb[rejského] יְהוָֹה Jehova“. A tak na místech, kde pisatelé Křesťanských řeckých písem citují dřívější Hebrejská písma, má překladatel právo podat slovo  Kyrios jako „Jehova“ tam, kde se Boží jméno objevuje v hebrejském originálu.

Mnoho překladatelů to učinilo. Už počínaje 14. stoletím byly zhotoveny četné překlady Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny. Co učinili překladatelé, když narazili na citáty ze „Starého zákona“, kde bylo obsaženo Boží jméno? Často pociťovali nutnost Boží jméno v textu znovu uvést. Mnohé překlady částí nebo celých Křesťanských řeckých písem do hebrejštiny Boží jméno obsahují.

Překlady do současných jazyků, zejména ty, které používají misionáři, tento příklad následovaly. A tak překlady Řeckých písem do mnoha afrických, asijských, amerických a tichomořských jazyků používají volně jméno Jehova, takže čtenář může jasně vidět rozdíl mezi pravým Bohem a falešnými bohy. Jméno se rovněž objevilo i v překladech do evropských jazyků.

Jedním překladem, který oprávněně a směle zavádí znovu Boží jméno, je Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem. Tento překlad, který je dnes k dispozici v 13 současných jazycích včetně češtiny, uvádí vždy Boží jméno tam, kde je v Řeckých písmech citován úsek z Hebrejských písem, který toto jméno obsahuje. Celkově se v tomto překladu Řeckých písem Boží jméno z dobrých důvodů objevuje 237krát.

Odpor vůči jménu

Navzdory snahám mnoha překladatelů zavést opět do Bible Boží jméno, byl vždy vyvíjen náboženský tlak, aby tyto snahy byly zmařeny. Židé, ač jméno ve svých Biblích ponechávali, je odmítali vyslovovat. Odpadlí křesťané druhého a třetího století je odstranili, když zhotovovali opisy řeckých biblických rukopisů, a vynechali je, když zhotovovali překlady Bible. Překladatelé v nové době je odstranili, přestože své překlady zakládali na původním hebrejském textu, kde se objevuje téměř 7 000krát. (V Překladu nového světa Svatých písem, vydání z roku 1991, se objevuje 6 973krát.)

Jak pohlíží Jehova na ty, kteří odstraňují jeho jméno z Bible? Kdybyste byl spisovatelem, co byste pociťoval vůči tomu, kdo by šel tak daleko, že by odstranil vaše jméno z knihy, jejímž jste autorem? Překladatelé, kteří mají vůči jménu námitky, ať tím, že přemítají o problémech s výslovností, nebo kvůli židovské tradici, mohou být přirovnáni k těm, jimž Ježíš řekl: „Cedíte komára, ale polykáte velblouda!“ (Matouš 23:24) Klopýtají sice přes menší problémy, ale vytvářejí problém velký — odstraňují jméno největší osobnosti vesmíru z knihy, kterou sama inspirovala.

Žalmista napsal: „Jak dlouho, Bože, bude protivník hanět? Bude nepřítel zacházet s tvým jménem s neúctou navždy?“ — Žalm 74:10.

[Rámeček na straně 25]

„PÁN“ — náhražka „Jehovy“?

Odstranění Božího význačného osobního jména z Bible a jeho náhrada tituly „Pán“ nebo „Bůh“ způsobuje, že text je v mnoha ohledech mdlý a nedostatečný. Může vést například ke kombinacím slov, které nemají smysl. Jeruzalémská Bible ve své předmluvě říká: „Říci ‚Pán je Bůh‘ je jistě tautologie [nepotřebné neboli nesmyslné opakování], zatímco ‚Jahve je Bůh‘ opakováním není.“

Takové nahrazování také může vést ke směšným slovním obratům. Žalm 8:9 v Authorized Version například zní: „Ó PANE, náš Pane, jak skvělé je tvé jméno po celé zemi!“ Jaké je to potom zlepšení, když se v takovém textu znovu objeví jméno Jehova! A tak Young’s Literal Translation of the Holy Bible (Youngův doslovný překlad Svaté Bible) zde zní: „Jehovo, náš Pane, jak vznešené je tvé jméno po celé zemi!“

Odstranění jména může také vést k omylu. Žalm 110:1 říká: „Řekl PÁN mému Pánu, posaď se po mé pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele za podnož k nohám.“ (Authorized Version) Kdo zde mluví a ke komu? Oč lepší je překlad: „Jehovův výrok k mému Pánu je: ‚Posaď se po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘“ — Překlad Nového světa.

Navíc, náhrada jména „Jehova“ slovem „Pán“ odstraňuje z Bible něco, co má stěžejní důležitost: Boží osobní jméno. The Illustrated Bible Dictionary (svazek 1, strana 572) prohlašuje: „V přesném slova smyslu, jediné ‚jméno‘ Boha je Jahve.“

The Imperial Bible-Dictionary (svazek 1, strana 856) popisuje rozdíl mezi „Bůh“ (Elohim) a „Jehova“ a říká: „[Jehova] je všude vlastní jméno označující samotného Boha a pouze jeho; zatímco Elohim má spíše povahu obecného podstatného jména označujícího obvykle — avšak ne nutně ani zpravidla — skutečně Nejvyššího.“

J. A. Motyer, ředitel Trinity College v Anglii, dodává: „Při čtení Bible hodně ztrácíme, když zapomínáme vidět za náhradním slovem [Pán nebo Bůh] osobní, dobře známé jméno samotného Boha. Tím, že Bůh řekl svému lidu své jméno, měl v úmyslu odhalit mu svoji nejvnitřnější povahu.“ — Eerdmans’ Handbook to the Bible, strana 157.

Ne, nikdo nemůže podat význačné vlastní jméno pouhým titulem. Titul nikdy nemůže sdělit plný, bohatý význam původního Božího jména.

[Rámeček a obrázky na straně 26]

Tento fragment Septuaginty (vpravo), datovaný do prvního století n. l., který obsahuje Zecharjáše 8:19–21 a 8:23–9:4, je v Izraelském muzeu v Jeruzalémě. Obsahuje Boží jméno čtyřikrát, tři výskyty jsou zde vyznačeny. V Alexandrijském kodexu (vlevo), opisu Septuaginty pořízeném o 400 let později, bylo ve stejných verších Boží jméno nahrazeno výrazy KY KC, zkrácenými tvary řeckého slova Kyrios („Pán“)

[Rámeček na straně 27]

John W. Davis, který byl v 19. století misionářem v Číně, vysvětlil, proč se domnívá, že by Boží jméno v Bibli mělo být: „Jestliže Svatý Duch říká Jehova na všech daných místech v hebrejštině, proč překladatel neříká Jehova anglicky nebo čínsky? Jaké má právo říci: Na tomto místě použiji Jehova, ale na onom jej nahradím?. . . Jestliže by někdo říkal, že jsou případy, v nichž používání slova Jehova by bylo nesprávné, ať ukáže proč; bude na něm spočívat onus probandi [tíha důkazu]. Zjistí, že je to těžký úkol, protože bude muset zodpovědět tuto jednoduchou otázku: Jestliže je v libovolném případě nesprávné používat v překladu jméno Jehova, tak proč je inspirovaný pisatel používal v originálu?“ — The Chinese Recorder and Missionary Journal, svazek VII, Šanghaj, 1876.

[Obrázek na straně 23]

Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem vhodně používá Boží jméno 237krát

[Obrázky na straně 24]

Boží jméno na kostele na Minorce, Španělsko;

na soše poblíž Paříže, Francie;

a na Chiesa di San Lorenzo, Parma, Itálie