Přejít k článku

Přejít na obsah

Proroctví, která se splnila

Proroctví, která se splnila

 Kapitola 9

Proroctví, která se splnila

Lidé nemohou spolehlivě předpovídat budoucnost. Znovu a znovu se o to pokoušejí, ale jejich snahy žalostně selhávají. Kniha, která obsahuje proroctví, jež se skutečně splnila, musí tedy upoutat naši pozornost. Takovou knihou je Bible.

1. (Včetně úvodu.) Co je dokázáno tím, že v Bibli jsou zaznamenána proroctví, která se splnila?

MNOHO biblických proroctví se splnilo do takových podrobností, že podle názoru kritiků musela být napsána teprve dodatečně. Taková tvrzení však jsou nepravdivá. Bůh je všemohoucí, a je proto plně schopen prorokovat. (Izajáš 41:21–26; 42:8, 9; 46:8–10) Biblická proroctví, která se splnila, svědčí o tom, že nebyla napsána dodatečně, ale že byla naopak inspirována Bohem. Budeme se nyní zabývat některými význačnými proroctvími, která se splnila — a tak poskytla další důkaz, že Bible je Boží slovo, a ne pouze slovo člověka.

Vyhnanství v Babylóně

2, 3. Co vedlo k tomu, že král Ezechjáš ukázal vyslancům z Babylóna všechny poklady svého domu a své říše?

2 Ezechjáš byl král, který vládl v Jeruzalémě asi třicet let. V roce 740 př. n. l. byl svědkem toho, jak Asyřané zničili sousední říši na severu, totiž  království Izraele. V roce 732 př. n. l. zažil záchranu způsobenou Boží mocí, když byl zmařen pokus Asyřanů o dobytí Jeruzaléma. Tento zmařený pokus měl pro útočníka tragické následky. (Izajáš 37:33–38)

3 Ezechjáš nyní přijímá delegaci babylónského krále Merodach-Baladana. Na první pohled by se zdálo, že vyslanci přišli Ezechjášovi blahopřát k jeho uzdravení z těžké nemoci. Merodach-Baladan však pravděpodobně vidí v Ezechjášovi případného spojence proti Asýrii, která je světovou velmocí. Ezechjáš se nijak nesnaží takovou představu zmařit; ukazuje totiž návštěvníkům z Babylóna všechno bohatství svého domu a své říše. Možná, že i on si přeje mít nějaké spojence pro případ, že by se Asyřané vrátili. (Izajáš 39:1, 2)

4. Jaké tragické důsledky měla mít podle Izajášova proroctví Ezechjášova chyba?

4 Izajáš, tehdejší význačný prorok, okamžitě rozpoznává Ezechjášovu nerozvážnost. Ví, že Ezechjášovým  nejspolehlivějším obráncem je Jehova, a ne Babylón. Říká Ezechjášovi, že skutek, kterého se tento král dopustil tím, že ukázal Babylóňanům své bohatství, povede k tragédii. „Přicházejí dny,“ říká Izajáš, „a všechno, co je v tvém vlastním domě a co tvoji praotcové nastřádali až do tohoto dne, bude skutečně odneseno do Babylóna.“ Jehova prohlásil: „Nezůstane nic.“ (Izajáš 39:5, 6)

5, 6. a) Kterými slovy potvrdil Izajášovo proroctví Jeremjáš? b) Jak se proroctví Izajáše i Jeremjáše splnila?

5 Tehdy v osmém století př. n. l. se splnění tohoto proroctví mohlo zdát nepravděpodobné. O sto let později však byla situace jiná. V postavení vládnoucí světové velmoci nahradil Asýrii Babylón, zatímco judské království již bylo v náboženském ohledu tak zkažené, že mu Bůh odňal své požehnání. Nyní byl jiný prorok, totiž Jeremjáš, inspirován, aby opakoval Izajášovu výstrahu. Jeremjáš oznámil: „Chci [Babylóňany] přivést proti této zemi a proti jejím obyvatelům . . . A celá tato země se stane zpustošeným místem, předmětem úžasu, a tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let.“ (Jeremjáš 25:9, 11)

6 Asi čtyři roky po tom, co Jeremjáš vyslovil toto proroctví, připojili Babylóňané Judu ke své říši. O tři roky později odvedli některé židovské zajatce do Babylóna a přenesli tam i část bohatství z jeruzalémského chrámu. Za osm let se Juda vzbouřil a babylónský král Nebukadnecar opět vstoupil do země. Tentokrát bylo město i se svým chrámem zničeno. Všechno jeho bohatství bylo odneseno do dalekého Babylóna a byli tam odvedeni i samotní Židé, přesně  podle předpovědí, které vyslovili Izajáš a Jeremjáš. (2. Paralipomenon 36:6, 7, 12, 13, 17–21)

7. Jak archeologie potvrzuje, že se splnilo jak Izajášovo, tak Jeremjášovo proroctví o Jeruzalému?

7 Publikace The Archaeological Encyclopedia of the Holy Land (Archeologická encyklopedie Svaté země) uvádí, že když invaze Babylóňanů skončila, „zničení města [Jeruzaléma] bylo úplné“.1 Archeolog W. F. Albright o tom říká: „Vykopávky a povrchový průzkum v Judeji dokázaly, že judská města byla během dvou invazí Chaldejců nejen úplně zničena, ale po celé generace ani nebyla znovu osídlena — a v mnoha případech již nebyla osídlena vůbec nikdy.“2 Archeologie tedy potvrzuje, že se proroctví otřesným způsobem splnilo.

Osud Tyru

8, 9. Co prorokoval Ezekiel o Tyru?

8 Dalším starověkým pisatelem, který zaznamenal proroctví inspirovaná Bohem, byl Ezekiel. Prorokoval od konce sedmého století př. n. l. až do století šestého — tedy v letech před zničením Jeruzaléma a pak v prvních desetiletích po tom, co byli Židé odvedeni do vyhnanství v Babylóně. I někteří dnešní kritikové souhlasí s tím, že kniha byla napsána přibližně v té době.

9 Ezekiel zapsal překvapivé proroctví o zničení Tyru, města, které bylo severním sousedem Izraele a jehož přátelský postoj k Božímu lidu se změnil v nepřátelský. (1. Královská 5:1–9; Žalm 83:2–8) Napsal: „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, jsem proti tobě, Tyre, a chci proti tobě přivést mnoho národů, právě jako moře přivádí své vlny. A jistě  zničí zdi Tyru a strhnou jeho věže, a chci z něho oškrábat jeho prach a udělat z něho zářivý holý povrch skalního útesu . . . A tvé kameny a tvé dílo ze dřeva a tvůj prach složí přímo doprostřed vody.‘ “ (Ezekiel 26:3, 4, 12)

10–12. Kdy a jak se nakonec Ezekielovo proroctví splnilo?

10 Stalo se to skutečně? Několik let po tom, co Ezekiel vyslovil toto proroctví, babylónský král Nebukadnecar začal Tyrus obléhat. (Ezekiel 29:17, 18) Obléhání však nebylo snadné. Tyrus ležel částečně na pevnině (tato část se jmenovala Starý Tyrus). Ale část města byla na ostrově vzdáleném asi osm set metrů od pobřeží. Nebukadnecar obléhal ostrov třináct let, než se mu ostrovní město konečně vzdalo.

11 V roce 332 př. n. l. se však Ezekielovo proroctví nakonec splnilo do všech podrobností. Tehdy vpadl do Asie Alexandr Veliký, makedonský dobyvatel. Tyrus se — díky svému nedobytnému postavení na ostrově — před Alexandrem uhájil. Alexandr si nepřál, aby mu v týle zůstal případný nepřítel, ale nechtěl obléháním Tyru strávit řadu let, jako to kdysi udělal Nebukadnecar.

 12 Jak tento vojenský problém vyřešil? Postavil mezi pevninou a ostrovem hráz neboli násep, po němž mohli jeho vojáci přejít a zaútočit na ostrovní město. Povšimněme si však, čeho ke stavbě tohoto náspu použil. The Encyclopedia Americana o tom říká: „Z trosek pevninské části města, kterou předtím zničil, vybudoval v roce 332 ohromný násep, jímž spojil ostrov s pevninou.“ Po poměrně krátkém obléhání bylo ostrovní město zničeno. A Ezekielovo proroctví se přitom splnilo do všech podrobností. Dokonce i ‚kameny a dílo ze dřeva a prach‘ Starého Tyru byly ‚složeny přímo doprostřed vody‘.

13. Jak jeden cestovatel v 19. století popsal místo, kde kdysi ležel starověký Tyrus?

13 V devatenáctém století jeden cestovatel popsal, co v jeho době zbylo ze starověkého Tyru: „Po původním Tyru, který znal Šalomoun a izraelští proroci, nezbyla ani stopa, kromě hrobek vytesaných v horských úbočích a kromě základových zdí . . . Dokonce ani na ostrově, z něhož Alexandr Veliký vytvořil při obléhání města poloostrov tím, že k němu z pevniny nasypal hráz, neexistují z doby před křižáckými válkami žádné pozůstatky, jejichž totožnost by bylo možné určit. Novodobé město, které je celé poměrně nové, zaujímá severní polovinu někdejšího ostrova, zatímco téměř celé zbývající území je pokryto sutinami, v nichž nelze nic rozeznat.“3

Přišla řada na Babylón

14, 15. Jaká proroctví o Babylónu zaznamenali Izajáš a Jeremjáš?

14 Prorok Izajáš, který v osmém století př. n. l. varoval  Židy, že se dostanou do babylónského područí, předpověděl také něco, co vyvolalo naprostý úžas: úplné zničení samotného Babylóna. Předpověděl to v barvitých podrobnostech: „Burcuji tu proti nim Médy . . . A Babylón, okrasa království, krása pýchy Kaldejců, bude, jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru. Nikdy nebude obýván ani nebude přebývat po generaci za generací.“ (Izajáš 13:17–20)

15 Pád Babylóna předpověděl také prorok Jeremjáš, a to mnoho let předem. A zmínil se i o zajímavé podrobnosti: „Na jeho vodách je zpustošení, a budou vysušeny . . . Babylónští silní muži přestali bojovat. Zůstali sedět na silných místech. Jejich síla vyschla.“ (Jeremjáš 50:38; 51:30)

16. Kdy a kým byl Babylón dobyt?

16 V roce 539 př. n. l. skončilo období, kdy Babylón panoval jako nejvýznamnější světová velmoc; proti tomuto městu tehdy vytáhl mocný perský panovník Cyrus společně s médským vojskem.  Cyrus však stál před nelehkým úkolem. Babylón byl obklopen vysokými hradbami a zdál se nedobytný. A městem protékala velká řeka Eufrat, což velmi přispívalo k jeho obranyschopnosti.

17, 18. a) Jak se stalo, že ‚na vodách [Babylóna] bylo zpustošení‘? b) Proč „babylónští silní muži přestali bojovat“?

17 Řecký historik Herodotos popisuje, jak Cyrus tento problém vyřešil: „Seřadil celé vojsko u [Eufratu], a to jednak tam, kde řeka vtéká do města, a další část zase na druhé straně tam, kde z města vytéká, a vydal rozkaz, aby tudy vstoupili do města, jakmile uvidí, že budou moci řečištěm projít . . . Řeku svedl příkopem do jezera [umělého jezera vybudovaného jedním z předcházejících babylónských panovníků], které bylo bažinaté, a tím způsobil, že bylo možno staré řečiště přebrodit, když voda poklesla. Jakmile věc došla tak daleko, tu Peršané, kteří na to čekali u řečiště Eufratu, vešli jím do Babylónu, když už jim řeka sahala jen asi do půli stehen.“4

18 Tak město padlo — podle předpovědi, kterou kdysi vyslovili Izajáš a Jeremjáš. Povšimněme si však, do jakých podrobností se proroctví splnilo. Doslovně ‚na vodách [Babylóna] bylo zpustošení a byly vysušeny‘. Právě snížení hladiny Eufratu umožnilo Cyrovi, aby se dostal do města. Skutečně však ‚přestali babylónští silní muži bojovat‘, jak na to předem upozornil Jeremjáš? Bible — stejně jako řečtí historikové Herodotos a Xenofón — uvádí, že ve chvíli, kdy Peršané zaútočili, Babylóňané právě hodovali.5 Nabonidova kronika, úřední klínopisný záznam, říká, že Cyrovo vojsko vstoupilo do Babylóna  „bez boje“, což pravděpodobně znamená, že při tom nebyla svedena žádná větší regulérní bitva.6 Babylónští silní muži tedy zřejmě pro ochranu Babylóna mnoho neudělali.

19. Splnilo se proroctví, že Babylón již „nikdy nebude obýván“? Jak k tomu došlo?

19 A co předpověď, že Babylón již „nikdy nebude obýván“? V roce 539 př. n. l. se tato předpověď ještě nesplnila. Ale i toto proroctví se neomylně splnilo. Po pádu Babylóna došlo v městě několikrát k povstání, a pak v roce 478 př. n. l. byl Babylón zničen Xerxem. Koncem čtvrtého století chtěl Alexandr Veliký město obnovit, ale práce ještě příliš nepokročila, a Alexandr zemřel. Od té doby město upadalo. Ještě v prvním století našeho letopočtu v něm žili lidé, ale dnes ze starověkého Babylóna nezbylo nic víc než hromady trosek v Iráku. I kdyby snad byly tyto trosky do jisté míry restaurovány, byl by Babylón jen turistickou atrakcí — nikdy by z něj již nebylo město kypící životem. Místo, kde se kdysi rozprostíral, je pusté, a to je svědectvím, že se inspirované proroctví o Babylónu s konečnou platností splnilo.

Postup světových velmocí

20, 21. V jakém prorockém vidění pozoroval Daniel postup světových velmocí, a jak se toto proroctví splnilo?

20 V šestém století př. n. l., když byli Židé v zajetí v Babylóně, byl jiný prorok, totiž Daniel, inspirován k tomu, aby zaznamenal některá pozoruhodná vidění předpovídající budoucí průběh světových událostí. V jednom z nich Daniel popisuje několik symbolických zvířat, která se postupně objevují  na světové scéně a navzájem se z ní vytlačují. Anděl vysvětluje, že tato zvířata nastiňují postup světových velmocí od tehdejší doby dále. O dvou posledních zvířatech říká: „Beran, kterého jsi viděl, jak vlastní dva rohy, představuje krále Médie a Persie. A chlupatý kozel představuje řeckého krále; a velký roh, který měl mezi očima, ten představuje prvního krále. A když ten se zlomil, takže nakonec místo něho vyvstaly čtyři, jsou čtyři království, jež vyvstanou z jeho národa, ale ne s jeho silou.“ (Daniel 8:20–22)

21 Tento prorocký pohled do budoucnosti se splnil naprosto přesně. Babylónská říše byla poražena Médo-Persií, která byla o dvě stě let později vystřídána řeckou světovou velmocí. V čele řecké  říše stál Alexandr Veliký, „velký roh“. Když však Alexandr zemřel, o moc mezi sebou bojovali jeho čtyři generálové, a nakonec se rozsáhlá říše rozpadla ve čtyři menší říše, „čtyři království“.

22. Která další světová velmoc byla předpověděna v podobném proroctví o postupu světových velmocí?

22 sedmé kapitole Daniela je zaznamenáno vidění, jež je tomuto v některých směrech podobné a je také pohledem do daleké budoucnosti. Babylónská světová velmoc zde byla znázorněna jako lev, Persie jako medvěd a Řecko jako levhart, který měl na zádech čtyři křídla a měl čtyři hlavy. Potom Daniel vidí jiné divoké zvíře, „strašlivé a děsivé a neobyčejně silné . . . a mělo deset rohů“. (Daniel 7:2–7) Toto čtvrté divoké zvíře předstiňovalo mocnou Římskou říši, která se začala vyvíjet asi tři sta let po tom, co Daniel toto proroctví zaznamenal.

23. V čem se čtvrté divoké zvíře z Danielova proroctví ‚lišilo od všech ostatních království‘?

23 Anděl vyslovil o Římu toto proroctví: „To čtvrté zvíře, to je čtvrté království, které povstane na zemi, jež se bude lišit od všech ostatních království; a pohltí celou zemi a pošlape ji a rozdrtí ji.“ (Daniel 7:23) H. G. Wells ve své knize Stručné dějiny světa říká: „Tato nová římská moc, která vzrostla a panovala nad západním světem v II. a I. století př. Kr., byla po různých stránkách docela  něco jiného, než některá z těch velikých říší, jež až doposud převládaly ve vzdělaném světě.“7 Začala jako republika a pokračovala jako monarchie. Na rozdíl od předcházejících říší nebyla vytvořena žádným jednotlivým dobyvatelem, ale postupně se rozmáhala v průběhu staletí. Existovala mnohem déle a ovládala mnohem rozsáhlejší území než kterákoli předcházející říše.

24, 25. a) Jak se objevilo deset rohů toho divokého zvířete? b) Jaký boj mezi rohy divokého zvířete Daniel předem viděl?

24 Co však znamená deset rohů tohoto obrovského zvířete? Anděl řekl: „A pokud jde o deset rohů, z toho království povstane deset králů; a po nich povstane ještě jiný a sám se bude od těch prvních lišit a pokoří tři krále.“ (Daniel 7:24) Jak se to stalo?

25 Římská říše sice začala v pátém století n. l. upadat, ale nebyla ihned nahrazena jinou světovou velmocí. Spíše se rozpadla do většího počtu království označených jako „deset králů“. Britská říše nakonec porazila tři říše, které s ní soupeřily, totiž Španělsko, Francii a Nizozemsko, a stala se významnou světovou velmocí. Nově vzniklý ‚roh‘ tedy pokořil „tři krále“.

Danielova proroctví — Byla zapsána dodatečně?

26. Kdy měla být podle tvrzení kritiků napsána kniha Daniel, a proč se to tvrdí?

26 Bible ukazuje, že Danielova kniha byla napsána v šestém století př. n. l. Její proroctví se však splnila tak přesně, že podle tvrzení kritiků musela být kniha napsána kolem roku 165 př. n. l., kdy již byla celá řada jejích proroctví splněna.8 V mnoha  encyklopedických dílech je toto pozdní datum pro napsání Danielovy knihy uváděno jako potvrzený fakt, ačkoli jediným skutečným důvodem tohoto tvrzení je, že se Danielova proroctví splnila.

27, 28. Které skutečnosti dokazují, že Danielova kniha nebyla napsána v roce 165 př. n. l.?

27 Proti takové teorii však svědčí skutečnosti, které musíme vzít v úvahu. Za prvé, na tuto knihu poukazují židovské spisy, které vznikly během druhého století př. n. l., jako například První kniha Makabejská. Danielova kniha byla také zahrnuta v řeckém překladu Septuaginta, který začal být překládán ve třetím století př. n. l.9 Za třetí, zlomky opisů Danielovy knihy patří ke spisům nejčastěji zastoupeným ve svitcích od Mrtvého moře — a odhaduje se, že tyto zlomky pocházejí z doby kolem roku 100 př. n. l.10 Tedy krátce po době, kdy údajně byla Danielova kniha napsána, byla již tato kniha všeobecně známa a lidé si jí vážili: to přesvědčivě dokazuje, že byla vytvořena mnohem dříve, než uvádějí kritikové.

28 Daniel také obsahuje historické podrobnosti, které by pisatel ve druhém století vůbec nemohl znát. Vynikajícím příkladem je zmínka o Belšacarovi, babylónském panovníkovi, který byl zabit, když Babylón v roce 539 př. n. l. padl. Významné nebiblické prameny, z nichž se dozvídáme o pádu Babylóna, poskytují Herodotos (páté století), Xenofón (páté a čtvrté století) a Béróssós (třetí století). O Belšacarovi nevěděl žádný z nich.11 Je skutečně nepravděpodobné, že by některý pisatel ve druhém století měl informace, k nimž neměli přístup tito  dřívější pisatelé. Zpráva o Belšacarovi zaznamenaná v páté kapitole Daniela je přesvědčivým dokladem toho, že Daniel napsal svou knihu dříve, než napsali své knihy tito ostatní pisatelé. *

29. Proč není možné, že by Danielova kniha byla napsána až po splnění proroctví, která v ní jsou obsažena?

29 Konečně, v Danielovi je mnoho proroctví, která se splnila dlouho po roce 165 př. n. l. Jedním z nich bylo proroctví o Římské říši, které zde již bylo uvedeno. Jiným je pozoruhodné proroctví, jež předpovídá příchod Ježíše, Mesiáše.

Příchod Pomazaného

30, 31. a) Které Danielovo proroctví předpovědělo dobu, kdy se měl objevit Mesiáš? b) Jak můžeme na základě Danielova proroctví vypočítat rok, kdy se měl objevit Mesiáš?

30 Toto proroctví je zaznamenáno v 9. kapitole Daniela a zní: „Sedmdesát týdnů [let, neboli čtyři sta devadesát let] je určeno tvému národu i tvému svatému městu.“ * (Daniel 9:24, The Amplified Bible) Co  se mělo dít během těchto 490 let? Čteme o tom: „Od doby, kdy vyšel příkaz, aby byl obnoven a vybudován Jeruzalém, až do [příchodu] pomazaného, knížete, má být sedmdesát týdnů [let] a dvaašedesát týdnů [let].“ (Daniel 9:25AB) To je tedy proroctví o době, kdy má přijít „pomazaný“, Mesiáš. Jak se toto proroctví splnilo?

31 Příkaz obnovit a vybudovat Jeruzalém „vyšel“ „ve dvacátém roce [perského] krále Artaxerxa“, tedy v roce 455 př. n. l. (Nehemjáš 2:1–9) Když uplynulo 49 let (7 týdnů let), bylo již mnoho z nádhery Jeruzaléma obnoveno. A když potom počítáme od roku 455 př. n. l. celkem 483 let (7 a 62 týdnů let), dostaneme se k roku 29 n. l. To byl ve skutečnosti ‚patnáctý rok vlády césara Tiberia‘, rok, kdy Jan Křtitel pokřtil Ježíše. (Lukáš 3:1) Tehdy byl Ježíš veřejně označen jako Boží Syn a začal svou službu, při níž kázal dobrou zprávu židovskému národu. (Matouš 3:13–17; 4:23) Stal se „pomazaným“ neboli „Mesiášem“.

32. Jak dlouho měla podle Danielova proroctví trvat Ježíšova pozemská služba, a co se mělo stát na jejím konci?

32 Proroctví dodává: „A po dvaašedesáti týdnech [let] bude pomazaný odříznut.“ Také uvádí: „A s těmi mnohými uzavře silnou a pevnou smlouvu na jeden týden [sedm let]; a uprostřed týdne způsobí, že přestane oběť a obětní dar.“ (Daniel 9:26, 27AB) V souladu s tím šel Ježíš výlučně k ‚těm mnohým‘, totiž k tělesným Židům. Jednou také kázal Samaritánům, kteří věřili něčemu z Písem, ale již předtím si vytvořili sektu oddělenou od hlavního proudu judaismu. Potom, „uprostřed týdne“, po třech a půl  letech kázání, Ježíš položil svůj život jako oběť, a tak byl „odříznut“. To znamenalo konec mojžíšského Zákona s jeho oběťmi a obětními dary. (Galaťanům 3:13, 24, 25) Ježíš tedy svou smrtí způsobil, že ‚přestala oběť a obětní dar‘.

33. Jak dlouho jednal Jehova výlučně se Židy, a ze které události bylo patrné, že toto období skončilo?

33 Ale ještě během dalších tří a půl let křesťanský sbor, který se tehdy zrodil, vydával svědectví výlučně Židům, a později během těchto let Samaritánům, kteří jim byli příbuzní. Ovšem v roce 36 n. l., na konci 70 týdnů let, byl apoštol Petr veden k tomu, aby kázal jednomu pohanovi, totiž Kornéliovi. (Skutky 10:1–48) ‚Smlouva s mnohými‘ již nyní nebyla omezena jen na Židy. Záchrana byla kázána i neobřezaným pohanům.

34. Co se v souladu s Danielovým proroctvím stalo s tělesným Izraelem, protože Izraelité zavrhli Mesiáše?

34 Židovský národ zavrhl Ježíše a připravil plán, jak ho dát popravit, a proto Jehova tento národ nechránil, když v roce 70 n. l. přišli Římané a zničili Jeruzalém. Tak se splnila další Danielova slova: „A lid toho druhého knížete, který přijde, zničí město a svatyni. Konec toho přijde záplavou, a až do konce bude válka.“ (Daniel 9:26b, AB) Tento druhý ‚kníže‘ byl Titus, římský vojevůdce, který zničil Jeruzalém v roce 70 n. l.

Proroctví, která byla inspirována

35. Která další proroctví o Ježíšovi se splnila?

35 Tak se Danielovo proroctví o 70 týdnech splnilo pozoruhodně přesně. V prvním století se skutečně splnilo mnoho proroctví, která byla zaznamenána  v Hebrejských písmech, a mnoho se jich týkalo Ježíše. Místo, kde se měl Ježíš narodit, Ježíšova horlivost pro Boží dům, jeho kazatelská činnost, to, že byl zrazen za třicet stříbrných, to, jak zemřel, losování o jeho oděv — všechny tyto podrobnosti byly prorokovány v Hebrejských písmech. Splnění těchto proroctví dokázalo nade všechny pochybnosti, že Ježíš je Mesiáš, a opět se tím prokázalo, že tato proroctví byla inspirována. (Micheáš 5:2; Lukáš 2:1–7; Zecharjáš 11:12; 12:10; Matouš 26:15; 27:35; Žalm 22:18; 34:20; Jan 19:33–37)

36, 37. Co poznáváme z toho, že se biblická proroctví splnila, a jakou důvěru v nás toto poznání vyvolává?

36 Všechna biblická proroctví, která se měla splnit, se opravdu vyplnila. Události proběhly přesně tak, jak to bylo v Bibli předpověděno. To je přesvědčivý důkaz, že Bible je Boží slovo. Aby se tyto prorocké výroky mohly splnit tak přesně, musely pocházet z vyššího zdroje, než jakým je lidská moudrost.

37 Bible však obsahuje ještě jiné předpovědi, a ty se v tehdejší době nesplnily. Proč? Protože se měly splnit v naší době, a dokonce v naší budoucnosti. Spolehlivost oněch starověkých proroctví v nás vyvolává důvěru, že se i tato ostatní proroctví zcela jistě splní. V následující kapitole uvidíme, že se to skutečně děje.

[Poznámky pod čarou]

^ 28. odst. Viz též 4. kapitolu „Jak věrohodný je ‚Starý zákon‘?“, 16. a 17. odstavec.

^ 30. odst. Slova uvedená v tomto překladu v závorkách připojil překladatel k objasnění významu.

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 133]

Všechna proroctví, která se měla splnit, se vyplnila. Události proběhly přesně tak, jak to bylo v Bibli předpověděno

[Obrázek na straně 118]

Archeologové zjistili, že Jeruzalém byl Nebukadnecarem úplně zničen

[Obrázek na straně 121]

Fotografie novodobého Tyru. Tyrus, jak jej znali izraelští proroci, zmizel téměř beze stopy

[Obrázek na straně 123]

Turisté, kteří navštíví území, kde byl kdysi starověký Babylón, jsou svědky toho, že se proroctví o tomto městě splnila

[Obrázky na straně 126]

Danielova proroctví o postupu světových velmocí se splnila tak přesně, že se dnešní kritikové domnívají, že byla napsána teprve dodatečně

BABYLÓN

PERSIE

ŘECKO

ŘÍM

BRITÁNIE

[Obrázek na straně 130]

Daniel přesně předpověděl, kdy se v Izraeli objeví Mesiáš