Přejít k článku

Přejít na obsah

 ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH

Dědictví předávané po sedm generací

Dědictví předávané po sedm generací

Lidé říkají, že jsem celý táta. Mám po něm postavu, oči i smysl pro humor. Předal mi ale ještě něco dalšího: vzácné dědictví, které naše rodina střeží už po sedm generací. Rád vám k tomu řeknu víc.

S tatínkem si povídáme o našem rodinném dědictví

Dvacátého ledna 1815 se v anglickém Horncastlu narodil můj předek Thomas (1) * Williams. O dva roky později jeho matka zemřela, a tak Thomase a jeho tři sourozence vychovával otec, John Williams. Vyučil Thomase tesařem, ale on chtěl dělat něco jiného.

V Anglii tehdy byla doba náboženské obrody. Kazatel John Wesley odešel z anglikánské církve a založil metodistický spolek. Tato skupina zdůrazňovala, že je zapotřebí osobně studovat Bibli a hlásat evangelium. Jeho učení se šířilo jako lavina a silně ovlivnilo celou Williamsovu rodinu. Thomas se stal wesleyánským kazatelem a ochotně se nabídl, že bude misionářem v jižním Tichomoří. V červenci 1840 se se svojí novomanželkou Mary (2) vylodil na sopečném ostrově Lakeba * na Fidži, kde tehdy žili kanibalové.

MEZI KANIBALY

První léta na Fidži nebyla pro Thomase a Mary vůbec jednoduchá. Museli pracovat dlouhé hodiny v primitivních podmínkách a tropickém žáru. Také zažívali nevyslovitelné hrůzy jako kmenovou válku, škrcení vdov, zabíjení novorozeňat a kanibalismus. Navíc většina lidí nenaslouchala tomu, co se jim z Bible snažili říct. Mary a její prvorozený syn John onemocněli a málem zemřeli. V roce 1843 Thomas napsal: „Trhalo mi to srdce. . . . Byl jsem na pokraji zoufalství.“ Přesto se spoléhali na Boha, o kterém věděli, že se jmenuje Jehova, a díky tomu to zvládali.

Thomas využil toho, že byl tesařem, a postavil si první dům v evropském stylu na Fidži. Dům měl zvýšenou podlahu a další novoty, které mezi místními lidmi vzbudily velkou zvědavost. Ještě než ho dostavěl, se Mary narodil druhý syn, Thomas Whitton (3) Williams, můj přímý předek.

V roce 1843 pomohl Thomas starší přeložit do fidžijštiny Janovo evangelium, což pro něj byl nelehký úkol. * Byl ale nadaný antropolog a měl výjimečnou pozorovací schopnost. Své poznatky pečlivě zapsal do knihy Fiji and the Fijians (1858), která vypráví o životě Fidžijců v 19. století.

Po třinácti letech dřiny měl natolik podlomené zdraví, že se s rodinou odstěhoval do Austrálie.  Tento uznávaný duchovní zemřel v roce 1891 v Ballaratu ve státě Viktorie.

„ZLATO“ NA ZÁPADĚ

V roce 1883 se Thomas Whitton Williams s manželkou Phoebe (4) a dětmi přestěhovali do Perthu v Západní Austrálii. Jejich druhé nejstarší dítě, Arthur Bakewell (5) Williams, který byl mým dalším přímým předkem, byl tehdy devítiletý.

Když mu bylo 22, šel zkusit štěstí do rychle se rozvíjejícího města Kalgoorlie, ve kterém se těžilo zlato. Je to asi 600 kilometrů na východ od Perthu. Tam se mu do ruky dostaly některé publikace od Mezinárodních badatelů Bible, jak se dřív jmenovali svědkové Jehovovi. Začal také odebírat Sionskou Strážnou věž. To, co se dozvídal, ho natolik fascinovalo, že o tom začal říkat druhým a organizovat setkání, kde se studovala Bible. Od těchto skromných začátků se pak odvíjela moderní činnost svědků Jehovových v Západní Austrálii.

O tom, co se Arthur dozvídal, také řekl své rodině. Jeho otec Thomas Whitton ho ve studiu s badateli Bible podporoval, ale zanedlouho zemřel. Arthurova matka Phoebe a sestry Violet a Mary se také staly badatelkami Bible. Violet věnovala kazatelské službě hodně času, byla průkopnice. Arthur o ní řekl, že je „nejlepší, nejhorlivější a nejsnaživější průkopnice v Západní Austrálii“. Možná nebyl úplně objektivní, ale je pravda, že její příklad silně ovlivnil další generaci rodiny Williamsových.

Časem se Arthur oženil a přestěhoval se do Donnybrooku, ovocnářského města na jihozápadě Západní Austrálie. Lidé mu tam posměšně říkali „starý bláznivý 1914“, protože nadšeně mluvil o biblickém proroctví, které na tento rok poukazuje. * Legrace je ale přešla, když vypukla první světová válka. Arthur pravidelně mluvil o Bibli se zákazníky ve svém obchodě a ve výloze měl vystavenou biblickou literaturu. Dal tam také ceduli, že vyplatí 100 liber komukoli, kdo dokáže pravdivost nauky o Trojici – nebiblického učení, které Arthur odmítal. Peníze nikdy vyplatit nemusel.

V domě Williamsových se scházeli křesťané z okolí Donnybrooku, kteří tam studovali Bibli a pořádali přednášky pro veřejnost. Později Arthur postavil ve městě dům, kam se tato setkání přesunula. Byl to jeden z prvních sálů Království v Západní Austrálii. Ještě po sedmdesátce si Arthur často vzal oblek a kravatu, osedlal svého starého koně Dolla a vydal se kázat do okolí Donnybrooku.

 Svým příkladem hluboce zapůsobil na své děti. Byl sice tichý a choval se důstojně, ale ve službě pro Boha se nešetřil. Jeho dcera Florence (6) byla misionářkou v Indii a synové Arthur Lindsay (7) a Thomas sloužili po vzoru svého otce jako sboroví starší.

SLADKÁ LADY WILLIAMS

Arthur Lindsay Williams, můj pradědeček, byl známý svou laskavou a přátelskou povahou. Vždycky si na lidi udělal čas a jednal s nimi s úctou. Byl také mistr v sekernictví. Za dvanáct let vyhrál osmnáct oblastních soutěží ve štípání dříví.

Rozhodně ho ale nenadchlo, když jeho dvouletý syn Ronald (8) (můj dědeček) vzal sekeru na malou jabloň vedle jejich domu. Ronaldova maminka pak strom pečlivě ovázala a on nakonec rodil výjimečně sladká jablka. Nová odrůda dostala název Lady Williams a byla předchůdkyní odrůdy Cripps Pink, která je jednou z nejoblíbenějších na světě.

Můj dědeček Ronald později začal používat tesařské nářadí i k tomu, aby něco postavil. S babičkou léta jezdili jako dobrovolní pracovníci na stavby svědků Jehovových v Austrálii a na Šalomounových ostrovech. Teď je mu skoro 80, pořád je sborovým starším a pomáhá stavět a rekonstruovat sály Království v Západní Austrálii.

VÁŽÍM SI SVÉHO DĚDICTVÍ

Naše rodinné dědictví střežili i moji rodiče, Geoffrey (9) a Janice (10) Williamsovi. Ze všech sil se snažili mě (12) a moji sestru Katharine (11) vychovat tak, abychom si vážili křesťanských zásad. Ve 13 letech jsem tyto hodnoty přijal za své. Na jednom sjezdu bratr John E. Barr z vedoucího sboru svědků Jehovových vybídl mladé lidi: „Nepromarněte tu nejvzácnější příležitost, jakou máte – možnost znát a milovat Jehovu.“ Ten večer jsem se rozhodl, že službě pro Jehovu zasvětím svůj život. O dva roky později jsem začal s průkopnickou službou.

Dnes s manželkou Chloe věnujeme co možná nejvíc času tomu, abychom s druhými mluvili o Bibli v odlehlém hornickém městečku Tom Price na severozápadě Západní Austrálie. Na živobytí si vyděláváme prací na částečný úvazek. Rodiče a moje sestra Katharine s manželem Andrewem jsou průkopníci v Port Hedlandu, asi 420 kilometrů na sever. Tatínek i já sloužíme ve sboru jako starší.

Kdysi se můj předek Thomas Williams rozhodl, že bude sloužit Bohu Jehovovi. Měl silnou víru a nadšeně o něm říkal druhým. Toto bohaté duchovní dědictví se přes sedm generací dostalo až ke mně. A jsem za něj opravdu vděčný.

^ 5. odst. Čísla odpovídají osobám na obrázcích.

^ 6. odst. Tento ostrov, který se dřív jmenoval Lakemba, se nachází ve východní části fidžijského souostroví Lau.

^ 10. odst. Většinu Nového zákona přeložil do fidžijštiny misionář John Hunt a jeho dílo vyšlo v roce 1847. Tento překlad je zajímavý tím, že se v něm na třech místech objevuje Boží jméno v podobě Jiova – v Markovi 12:36, Lukášovi 20:42 a Skutcích 2:34.

^ 16. odst. Viz námět „Rok 1914 – významný rok v biblickém proroctví“ v dodatku knihy Co Bible doopravdy říká? Vydali ji svědkové Jehovovi a je k dispozici na stránkách jw.org.