Přejít k článku

Přejít na obsah

 ROZHOVOR O BIBLICKÉM NÁMĚTU

Věří svědkové Jehovovi v Ježíše?

Věří svědkové Jehovovi v Ježíše?

Jak by mohl vypadat rozhovor s někým ze svědků Jehovových? Představme si, že pan Hoffmann, který je svědkem, mluví s panem Simonem.

VÍRA V JEŽÍŠE JE NEZBYTNÁ

Pan Hoffmann: Dobrý den, pane Simone. Jsem rád, že vás zase vidím.

Pan Simon: Taky vás rád vidím.

Pan Hoffmann: Přinesl jsem vám nové číslo Strážné věže Probuďte se! Myslím, že se vám články v nich budou líbit.

Pan Simon: Děkuji. Jsem rád, že jste se dneska zastavil. Chci se vás totiž na něco zeptat.

Pan Hoffmann: Ptejte se.

Pan Simon: Nedávno jsem mluvil s kolegou v práci. Říkal jsem mu, jaké jsem od vás dostal čtení a jak to bylo zajímavé, ale on řekl, že bych to neměl číst, protože svědkové Jehovovi nevěří v Ježíše. Je to pravda? Slíbil jsem kolegovi, že až se příště zastavíte, tak se vás zeptám.

Pan Hoffmann: Jsem rád, že se ptáte. Je dobré, že chcete mít informace z první ruky. Konečně jak líp zjistit, čemu někdo věří, než se ho přímo zeptat?

Pan Simon: No právě.

Pan Hoffmann: Pravda je taková, že svědkové Jehovovi v Ježíše rozhodně věří. Dokonce jsou přesvědčeni, že projevovat v něj víru je nezbytné pro záchranu.

Pan Simon: Myslel jsem si to. Ale když mi kolega řekl, že v Ježíše nevěříte, začalo mě to zajímat. Asi jsem se o tom s vámi nikdy dřív nebavil.

Pan Hoffmann: Mohl bych vám tedy ukázat několik biblických veršů, ze kterých je vidět, jak je víra v Ježíše důležitá? Jsou to verše, které svědkové Jehovovi při rozhovorech s lidmi často používají.

Pan Simon: Dobře.

Pan Hoffmann: Mohli bychom začít Ježíšovými vlastními slovy, která jsou zapsaná u Jana 14:6. Je to část rozhovoru, který Ježíš vedl s jedním ze svých apoštolů. Čteme tam: „Ježíš mu řekl: ‚Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.‘“ Co je podle tohoto verše jediný způsob, jak přistupovat k Otci?

Pan Simon: Skrze Ježíše.

Pan Hoffmann: Přesně tak. A svědkové Jehovovi tomu pevně věří. Podle toho, co o Bohu víte, v čím jménu by se k němu měl člověk modlit?

Pan Simon: V Ježíšově jménu.

Pan Hoffmann: Souhlasím. Proto v každé modlitbě říkám, že se modlím v Ježíšově jménu. A dělají to tak všichni svědkové Jehovovi.

Pan Simon: To je dobré vědět.

Pan Hoffmann: Další biblický verš, na který bychom se mohli podívat, je Jan 3:16. Ten je tak významný, že se mu říká evangelium v malém. Je tím myšleno, že kdyby se všechno, co bylo napsáno o Ježíšově pozemském životě a službě, mělo zestručnit do jednoho verše, mohl by to být právě tento. Mohl byste ho prosím přečíst?

 Pan Simon: Dobře. Píše se tu: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“

Pan Hoffmann: Děkuji. Znáte ten verš?

Pan Simon: Ano, hodněkrát jsem ho slyšel.

Pan Hoffmann: Je to jeden z nejznámějších veršů. Podívejme se na něj podrobněji. Všimněte si, co Ježíš řekl: Že díky Boží lásce mohou lidé získat věčný život. Co pro to ale musíme dělat?

Pan Simon: Projevovat víru.

Pan Hoffmann: Ano. Konkrétně víru v jediného zplozeného Syna, Ježíše Krista. A tuto myšlenku – že víra v Ježíše nám otevírá cestu k věčnému životu – najdete i na druhé straně časopisu, který jsem vám přinesl. Píše se tu, co je cílem Strážné věže, a mezi jiným je tu řečeno, že tento časopis „své čtenáře také vede k víře v Ježíše Krista – v to, že díky jeho smrti máme naději na věčný život a že nyní vládne jako král Božího království“.

Pan Simon: No vidíte! Přímo ve vašem vlastním časopise je důkaz, že v Ježíše věříte.

Pan Hoffmann: Přesně tak.

Pan Simon: Proč tedy lidé říkají, že v něj nevěříte?

Pan Hoffmann: Těch důvodů je asi víc. Někdy prostě opakují to, co slyšeli od jiných lidí. Nebo takový názor slýchají v kostele.

Pan Simon: Teď mě napadá: možná někteří lidé tvrdí, že nevěříte v Ježíše, protože si říkáte svědkové Jehovovi, a ne svědkové Ježíšovi.

Pan Hoffmann: Může to tak být.

Pan Simon: Proč vlastně mluvíte tolik o Jehovovi?

„DAL JSEM JIM TVÉ JMÉNO NA VĚDOMÍ“

Pan Hoffmann: Věříme, že je důležité používat Boží osobní jméno Jehova, stejně jako to dělal jeho Syn Ježíš. Podívejme se, co Ježíš řekl, když se modlil ke svému Otci. Je to zaznamenáno u Jana 17:26. Mohl bych vás zase poprosit o přečtení?

Pan Simon: Ano. „A dal jsem jim tvé jméno na vědomí a dám je na vědomí, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, a já ve spojení s nimi.“

Pan Hoffmann: Děkuji. Všimněte si, že Ježíš řekl, že dal svým učedníkům Boží jméno na vědomí. Proč to asi udělal?

Pan Simon: Hm, nevím.

Projevovat víru v Ježíše je pro naši záchranu nezbytné

Pan Hoffmann: Mohl by nám to osvětlit jiný verš. Mám na mysli Skutky 2:21. Tam čteme: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ Určitě budete souhlasit s tím, že pokud je vzývání Jehovova jména podmínkou záchrany, Ježíš o této podmínce nepochybně věděl.

Pan Simon: To ano.

Pan Hoffmann: Takže jedním důvodem, proč bylo pro Ježíše důležité, aby jeho následovníci znali a používali Boží jméno, byla jejich záchrana. A to je jeden z hlavních důvodů, proč i my tolik mluvíme o Jehovovi. Myslíme si, že je důležité dávat Boží jméno druhým na vědomí, a snažíme se jim pomáhat, aby toto jméno také vzývali.

Pan Simon: Ale přece i když lidé Boží jméno neznají nebo ho přímo nepoužívají, stejně vědí, o kom je řeč, když se mluví o Bohu.

Pan Hoffmann: Možná ano. Nicméně díky tomu, že nám Bůh své osobní jméno řekl, je pro nás jednodušší vytvořit si k němu bližší vztah.

Pan Simon: Jak to myslíte?

Pan Hoffmann: Zkusím to vysvětlit. Mojžíšovo jméno bychom například vůbec nepotřebovali znát. Mohl by pro nás být jen tím mužem, který rozdělil Rudé moře, nebo tím, kdo dostal Deset  přikázání. Podobně je to s Noemem. Potřebujeme znát jeho jméno? Mohli bychom o něm mluvit jako o muži, který postavil archu a zachránil v ní svou rodinu a zvířata. A dokonce i Ježíše Krista bychom mohli znát jen jako toho, kdo přišel z nebe a zemřel za naše hříchy. Je to tak?

Pan Simon: Asi ano.

Pan Hoffmann: Ale Bůh zařídil, abychom jména těchto mužů znali. Tak je pro nás jednodušší představit si je jako skutečné lidi. I když jsme se s Mojžíšem, Noemem ani Ježíšem nikdy nesetkali, díky tomu, že známe jejich jména, jsou pro nás skutečnější.

Pan Simon: Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, ale zní to logicky.

Pan Hoffmann: A to je druhý důvod, proč svědkové Jehovovi používají Boží jméno tak často. Chceme lidem pomoct, aby si vytvořili víru v Jehovu jako ve skutečnou osobu, ke které mohou mít blízký vztah. Přitom ale klademe velký důraz na to, jakou úlohu v naší záchraně má Ježíš. Snad bychom si mohli přečíst ještě jeden biblický text, který tuhle myšlenku zdůrazňuje.

Pan Simon: Určitě.

Pan Hoffmann: Před chvílí jsme si četli Jana 14:6, kde o sobě Ježíš prohlásil, že je „cesta a pravda a život“. Vraťme se teď o několik veršů zpátky a všimněme si jeho slov u Jana 14:1. Přečetl byste prosím, co Ježíš řekl v druhé části tohoto verše?

Pan Simon: Dobře. Píše se tu: „Projevujte víru v Boha, projevujte víru také ve mne.“

Pan Hoffmann: Děkuji. Řekl byste tedy, že ten, kdo chce mít pravou víru, se musí rozhodnout mezi dvěma možnostmi? Že musí věřit buď v Ježíše, anebo v Jehovu?

Pan Simon: Ne, Ježíš řekl, že musíme věřit v oba.

Pan Hoffmann: Přesně tak. A jistě se mnou budete souhlasit, že nestačí jenom říkat, že máme víru v Boha a v Ježíše. Mělo by to být také vidět na našem životě.

Pan Simon: To rozhodně.

Pan Hoffmann: Ale jak někdo ukáže, že má opravdovou víru v Boha i v Ježíše? O tom bychom si třeba mohli popovídat příště. *

Pan Simon: Budu rád.

Zajímá vás nějaká konkrétní biblická otázka? Chtěli byste se dozvědět víc o náboženských názorech svědků Jehovových nebo o tom, jak své náboženství praktikují? Pokud ano, neváhejte se na to někoho z nich zeptat. Rádi si s vámi o tom popovídají.

^ 60. odst. Další informace najdete ve 12. kapitole knihy Co Bible doopravdy říká?, kterou vydali svědkové Jehovovi.