Betanie byla malá vesnice ležící tři kilometry od Jeruzaléma. (Jan 11:18) Několik týdnů před Ježíšovou smrtí tam došlo k tragické události. Lazar, jeden z Ježíšových blízkých přátel, náhle vážně onemocněl a zemřel.

Když se k Ježíšovi tato zpráva dostala, řekl svým učedníkům, že Lazar spí a že má v úmyslu ho vzbudit. (Jan 11:11) Ježíšovi učedníci ale nepochopili, co tím myslel, a tak jim Ježíš otevřeně řekl: „Lazar zemřel.“ (Jan 11:14)

Čtyři dny po pohřbu Ježíš přišel do Betanie a chtěl utěšit Martu, sestru zemřelého. „Kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel,“ řekla Marta. (Jan 11:17, 21) „Jsem vzkříšení i život,“ odpověděl Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít.“ (Jan 11:25)

Aby Ježíš dokázal, že nevyslovil jen prázdný slib, přistoupil k hrobce a zvolal: „Lazare, pojď ven!“ (Jan 11:43) A k úžasu přihlížejících mrtvý muž vyšel z hrobky ven.

Ježíš už předtím vzkřísil nejméně dva jiné lidi. Při jedné příležitosti vzbudil z mrtvých mladou dívku, dceru Jaira. I o ní těsně předtím, než ji vzkřísil, řekl, že spí. (Lukáš 8:52)

Všimněte si, že o smrti Lazara i Jairovy dcery mluvil Ježíš jako o spánku. To je výstižné přirovnání, protože člověk, který spí, není při vědomí a „odpočívá“ od bolesti a utrpení. (Kazatel 9:5; viz rámeček  „Smrt je jako hluboký spánek“) Ježíšovi první učedníci jasně chápali, jaký je skutečný stav mrtvých. „Pro Ježíšovy následovníky  byla smrt spánkem a hrob místem odpočinku . . . těch, kdo zemřeli ve víře,“ * uvádí Encyclopedia of Religion and Ethics.

Vědomí, že mrtví v hrobě spí a nijak netrpí, je utěšující. Smrt tak ztrácí svou tajemnost a my z ní nemusíme mít takový strach.

I když si v noci rádi dobře odpočineme, asi nikdo z nás by nechtěl spát věčně. Existuje nějaká naděje, že se zesnulí lidé vrátí k životu, tak jako Lazar a Jairova dcera?

Takovou otázku vznesl starověký patriarcha Job, když měl pocit, že se blíží jeho smrt. Zeptal se: „Zemře-li muž, ožije snad opět?“ (Job 14:14, Český studijní překlad)

Job si na svou otázku sám odpověděl, když všemohoucímu Bohu řekl: „Zavoláš a já ti odpovím, až budeš dychtit po díle svých rukou.“ (Job 14:15, ČSP) Job byl přesvědčený, že Jehova dychtivě čeká na den, kdy svého věrného služebníka vzkřísí. Bylo to jen Jobovo zbožné přání? Vůbec ne.

Vzkříšení, která provedl Ježíš, jsou jasným dokladem toho, že mu Bůh dal moc nad smrtí. Bible navíc říká, že Ježíš nyní má „klíče smrti“. (Zjevení 1:18) V budoucnu je použije a vzkřísí mrtvé, stejně jako to udělal v případě Lazara.

Slib vzkříšení se v Bibli opakuje znovu a znovu. Proroka Daniela jeden anděl ujistil: „Odpočineš, ale na konci dnů povstaneš ke svému údělu.“ (Daniel 12:13, Ekumenický překlad) Když Ježíš mluvil se saducey, židovskými vůdci, kteří slibu vzkříšení nevěřili, řekl jim: „Mýlíte se, protože neznáte ani Písma, ani Boží moc.“ (Matouš 22:23, 29) A apoštol Pavel prohlásil: „Mám naději v Boha . . ., že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15)

Kdy k tomuto vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých dojde? Spravedlivému Danielovi anděl řekl, že vstane „na konci dnů“. Marta také věřila, že její bratr Lazar „vstane při vzkříšení v posledním dnu“. (Jan 11:24)

Tento „poslední den“ je v Bibli spojován s vládou Kristova království. Pavel o Kristu napsal: „Musí totiž kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy. Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt.“ (1. Korinťanům 15:25, 26) To je pádný důvod, proč bychom se měli modlit, aby Boží království přišlo a aby se na zemi děla Boží vůle. *

Jak dobře věděl už Job, Boží vůlí je vzkřísit mrtvé. Až ten den nastane, smrt bude skutečně přivedena vniveč. A o tom, zda je smrt úplný konec, už nebude nikdy nikdo přemýšlet.