„Pane, nauč nás, jak se modlit.“ (Lukáš 11:1) S touto žádostí se na Ježíše obrátil jeden z jeho učedníků. Součástí Ježíšovy odpovědi byla dvě podobenství, která nám ukazují, jak se modlit, aby nás Bůh vyslyšel. Pokud jste si někdy kladli otázku, zda Bůh vaše modlitby vyslýchá, jistě vás bude Ježíšova odpověď zajímat. (Přečtěte si Lukáše 11:5–13.)

První podobenství se zaměřuje na toho, kdo se modlí. (Lukáš 11:5–8) Popisuje muže, ke kterému pozdě v noci přijde host a on pro něj nemá žádné jídlo. Pro hostitele je tato záležitost naléhavá. Ačkoli je pozdě, jde za svým přítelem, aby si od něj půjčil nějaký chléb. Přítel se zpočátku zdráhá vstát, protože členové jeho rodiny už tvrdě spí. Ale muž je rozhodnutý vytrvale a bez zábran prosit svého přítele tak dlouho, dokud nevstane a nějaké potraviny mu nedá. *

Co se z tohoto podobenství dozvídáme o modlitbě? Ježíš ukazuje, že musíme být vytrvalí. Je třeba neustále prosit, hledat a klepat. (Lukáš 11:9, 10) Proč? Naznačoval snad Ježíš, že když se modlíme, v podstatě bušíme na dveře Boha, který se zdráhá nás vyslyšet? Ne. Poukázal na to, že na rozdíl od zdráhajícího se přítele Bůh touží vyhovět našim vhodným prosbám, které předkládáme ve víře. Svou vytrvalostí tuto víru projevujeme. Opakovanými prosbami dáváme najevo, že to, o co prosíme, skutečně potřebujeme a jsme pevně přesvědčeni, že Bůh nám to může dát, pokud to bude jeho vůle. (Marek 11:24; 1. Jana 5:14)

Druhé podobenství se zaměřuje na toho, kdo modlitbu slyší, Jehovu Boha. (Žalm 65:2) Ježíš se ptá: „Kdo je . . . mezi vámi takový otec, který, jestliže syn prosí o rybu, mu snad podá hada místo ryby? Nebo jestliže také poprosí o vejce, podá mu štíra?“ Odpověď je nasnadě. Žádný starostlivý otec by svému dítěti nedal něco, co mu ublíží. Ježíš z toho vyvozuje tento závěr: Jestliže nedokonalí lidští otcové dávají „dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha“ — ten nejlepší možný dar — svým pozemským dětem, které ho o to prosí. * (Lukáš 11:11–13; Matouš 7:11)

Co toto podobenství říká o Jehovovi? Ježíš nás vybízí, abychom se na něj dívali jako na láskyplného Otce, který si velmi přeje reagovat na potřeby svých dětí. Jehovovi ctitelé tedy se svými prosbami mohou k Bohu přistupovat bez zábran. A když vědí, že jim chce dát to, co je pro ně nejlepší, pomůže jim to ochotně přijmout odpověď na své modlitby, i když je jiná, než očekávali. *