MĚL Ježíš opravdu smysluplný život? Víme, že vyrostl ve skromných poměrech a během svého života toho moc nevlastnil. Ve skutečnosti ani neměl „kam složit hlavu“. (Lukáš 9:57, 58) Navíc ho jeho nepřátelé nenáviděli, uráželi a nakonec i zabili.

Možná si říkáte: Takový život mi smysluplný zrovna nepřipadá. Ježíšův život však měl i jiné stránky, které bychom měli prozkoumat. Podívejme se na čtyři z nich.

„Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal.“ (Jan 4:34)

Ježíš se snažil slovy i skutky činit vůli svého nebeského Otce Jehovy. * Přinášelo mu to velkou radost. Jak vyplývá z uvedeného biblického verše, přirovnal to k pokrmu. Podívejme se, za jakých okolností to řekl.

Ježíš tato slova řekl zhruba v poledne. (Jan 4:6) Od rána cestoval hornatým krajem Samaří a určitě byl hladový. Jeho učedníci ho vybízeli: „Rabbi, najez se.“ (Jan 4:31) Svou odpovědí Ježíš ukázal, že činění Boží vůle ho zcela naplňuje a dodává mu energii. Není to snad výrok člověka, který má skutečný smysl života?

„Miluji Otce.“ (Jan 14:31)

Ježíš měl se svým nebeským Otcem velmi blízký vztah. Hluboká láska k Bohu ho podněcovala, aby o něm, jeho jménu, vlastnostech a záměrech mluvil s ostatními. Svými slovy, skutky a postoji zrcadlil Otce tak dokonale, že když si čteme o Ježíšovi, máme před očima živý obraz Boha. Když tedy Filip Ježíšovi řekl: „Ukaž nám Otce“, Ježíš odpověděl: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:8, 9)

Ježíš miloval svého Otce do té míry, že ho poslouchal, i když ho to stálo život. (Filipanům 2:7, 8; 1. Jana 5:3) Tato hluboká láska k Bohu dávala jeho životu smysl.

„Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se někdo vzdal své duše ve prospěch svých přátel.“ (Jan 15:13)

Vyhlídky nedokonalého lidstva jsou po pravdě řečeno pochmurné. V Bibli čteme: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Důsledku hříchu, tedy smrti, vlastními silami uniknout nemůžeme. (Římanům 6:23)

Jehova však naštěstí našel východisko z této situace. Připustil, aby jeho dokonalý a bezhříšný Syn Ježíš trpěl a zemřel a poskytl tak výkupné, které je potřeba k osvobození lidstva z otroctví hříchu a smrti. Ježíš se z lásky ke svému Otci a všem lidem tomuto opatření podvolil a obětoval svůj dokonalý život v náš prospěch. (Římanům 5:6–8) I tato nesobecká láska dávala jeho životu smysl. *

„To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:17)

Jehova tato slova řekl z nebe, když byl Ježíš pokřtěn. Veřejně tak dal najevo, že svého Syna Ježíše miluje a má z něj radost. Není divu, že Ježíš mohl s přesvědčením říct: „Otec [mě] miluje.“ (Jan 10:17) Díky tomu, že Ježíš cítil Otcovu lásku a přízeň, dokázal s odvahou čelit odporu a urážkám. I tehdy, když mu šlo o život, si zachoval klid a citovou vyrovnanost. (Jan 10:18) To, že ho jeho Otec miluje a má z něj radost, Ježíšovu životu bezpochyby dávalo ještě hlubší smysl.

Ježíš tedy zcela jistě měl smysluplný život. Z jeho příkladu můžeme zjistit, co udělat pro to, abychom takový život vedli i my. Následující článek rozebírá několik jasných rad, které Ježíš dal svým následovníkům.