Přejít k článku

Přejít na obsah

Bible mění život lidí

Bible mění život lidí

JAK došlo k tomu, že mladá žena, která se nezajímala o Boha a měla před sebou slibnou kariéru, našla skutečný smysl života? Co se mladý katolík dozvěděl o smrti a jak to změnilo jeho život? A co se jeden mladý muž zklamaný životem dozvěděl o Bohu, že ho to vedlo k tomu, aby se stal křesťanským služebníkem? Přečtěte si jejich vyprávění.

„Mnoho let jsem si říkala, proč jsme zde.“ ROSALIND JOHNOVÁ

  • ROK NAROZENÍ: 1963

  • ZEMĚ: ANGLIE

  • DŘÍVE: MĚLA VYSOKÉ POSTAVENÍ

MOJE MINULOST:

Narodila jsem se ve čtvrti Croydon na jihu Londýna jako šesté z devíti dětí. Rodiče pocházeli z ostrova Svatý Vincenc v Karibiku. Maminka patřila do metodistické církve. Já jsem se o Boha vůbec nezajímala, ale byla jsem nesmírně zvídavá. Během školních prázdnin jsem často chodila k blízkému jezeru a četla spoustu knih, které jsem si půjčila v knihovně.

Několik let po tom, co jsem skončila školu, jsem si uvědomila, že chci pomáhat potřebným. Začala jsem se věnovat bezdomovcům a lidem, kteří byli tělesně nebo mentálně postižení. Pak jsem na univerzitě studovala lékařské vědy. Po skončení jsem vystřídala několik nečekaně prestižních pracovních míst a žila v luxusu. Byla jsem konzultantka managementu a socioložka na volné noze, takže jediné, co jsem ke své práci potřebovala, byl notebook a připojení k internetu. Mohla jsem na několik týdnů odletět do zahraničí, bydlet ve svém oblíbeném hotelu, užívat si nádherné prostředí a navštěvovat lázně a fitcentra, abych se udržovala v kondici. Myslela jsem si, že žiju naplno. Nikdy jsem ale neztratila zájem o lidi, kterým se nedařilo dobře.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:

Mnoho let jsem si říkala, proč jsme zde a co je smyslem života. Nikdy jsem se ale nesnažila hledat odpovědi v Bibli. V roce 1999 mě navštívila moje mladší sestra Margaret, která se stala svědkem Jehovovým. Přijela s jednou spoluvěřící a ta se mi hodně věnovala. Souhlasila jsem, že spolu budeme studovat Bibli, ale kvůli práci a svému životnímu stylu jsem měla jen málo volného času, a tak byl můj pokrok velmi pomalý.

V létě 2002 jsem se přestěhovala na jihozápad Anglie. Tam jsem se přihlásila na postgraduální studium sociologie s cílem získat doktorát. Se svým malým synem jsem tehdy začala pravidelněji chodit do místního sálu Království. Studium na univerzitě se mi sice velmi líbilo, ale studium Bible mi pomáhalo lépe rozumět životním problémům  a jejich řešení. Uvědomila jsem si pravdivost slov u Matouše 6:24, kde se říká, že člověk nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude sloužit Bohu, nebo bohatství. Věděla jsem, že se budu muset rozhodnout, čemu dám v životě přednost.

Rok předtím jsem často chodila na studium Bible, které probíhalo ve skupinkách u někoho ze svědků doma a při kterém se používala kniha Existuje Stvořitel, který se o vás stará? * Postupně jsem získala přesvědčení, že pouze náš Stvořitel Jehova zná řešení problémů lidstva. Z toho, co nás pak učili na univerzitě, však vyplývalo, že víra ve Stvořitele nemá se smyslem života nic společného. To mě pobuřovalo. Za dva měsíce jsem se studiem na univerzitě skončila a rozhodla se víc věnovat duchovním věcem.

Biblický text v Příslovích 3:5, 6 mě podnítil, abych změnila svůj způsob života. Píše se tam: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ To, že jsem poznala našeho láskyplného Boha, bylo pro mě větší odměnou než jakékoli hmotné bohatství a postavení, které mi mohl zajistit doktorát. Čím víc jsem se dozvídala o Jehovově záměru se zemí a o tom, že se za nás Ježíš obětoval, tím víc jsem toužila zasvětit svůj život Stvořiteli. Byla jsem pokřtěna v dubnu 2003. Potom jsem začala omezovat různé aktivity, které nesouvisely s uctíváním Boha.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:

Přátelství s Jehovou má pro mě nesmírnou cenu. To, že ho znám, mi dává vnitřní klid a radost. Pocit štěstí mi přináší také společenství s pravými Božími ctiteli.

Moje touha po poznání je bohatě uspokojována tím, co se dozvídám z Bible a na křesťanských shromážděních. Ráda o své víře mluvím s druhými a to se teď stalo náplní mého života. Konečně mohu lidem pomoci, aby měli lepší život nyní a nádhernou naději na život v novém světě. Od června 2008 sloužím jako průkopnice a jsem šťastnější a spokojenější než kdykoli dříve. Našla jsem skutečný smysl života a jsem za to Jehovovi opravdu vděčná.

„Smrt kamaráda pro mě byla hrozný šok.“ ROMAN IRNESBERGER

  • ROK NAROZENÍ: 1973

  • ZEMĚ: RAKOUSKO

  • DŘÍVE: HAZARDNÍ HRÁČ

MOJE MINULOST:

Vyrůstal jsem v malém městečku Braunau v Rakousku. V té oblasti žili bohatí lidé a skoro tam nebyla zločinnost. Byli jsme katolická rodina a podle toho jsem byl i vychován.

Můj život hluboce ovlivnila jedna událost v dětství. Vzpomínám si, že v roce 1984, když  mi bylo asi 11 let, jsem hrál fotbal s mým dobrým kamarádem. To samé odpoledne zahynul při dopravní nehodě. Jeho smrt pro mě byla hrozný šok. Ještě mnoho let potom jsem si říkal, co se s námi asi stane, když zemřeme.

Po škole jsem pracoval jako elektrikář. Přestože se ze mě stal notorický hazardní hráč a hrál jsem o velké částky, neměl jsem žádné finanční problémy. Hodně jsem se také věnoval sportu a zamiloval si heavy metal a punk rock. Chodil jsem z klubu do klubu a z party na party. Vedl jsem nemorální život a žil jen pro zábavu, ale zároveň jsem cítil nesmírnou prázdnotu.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:

V roce 1995 zaklepal na moje dveře jeden starší svědek Jehovův a nabídl mi knihu, která na základě Bible odpovídala na otázku, co se stane při smrti. Stále jsem přemýšlel o tom, co se stalo s mým kamarádem, a tak jsem si tu knihu vzal. Nakonec jsem si přečetl nejenom kapitolu o smrti, ale celou knihu.

To, co jsem si přečetl, mi dalo odpovědi na otázky, které jsem si o smrti kladl. Dozvěděl jsem se však mnohem víc. Protože jsem byl vychován jako katolík, moje víra se soustředila pouze a jenom na Ježíše. Pečlivé studium Bible mi ale pomohlo vytvořit si přátelský vztah s Ježíšovým Otcem, Bohem Jehovou. Fascinovalo mě, že Jehova není nijak tajnůstkářský a rezervovaný, ale naopak nás povzbuzuje, abychom ho poznali. (Matouš 7:7–11) Dozvěděl jsem se, že má city a také že vždy drží slovo. Začal jsem se proto hluboce zajímat o biblická proroctví a zkoumat, jak se splnila. To, co jsem zjistil, mou víru v Boha posílilo.

Brzy jsem si uvědomil, že kromě svědků Jehovových neznám nikoho jiného, kdo by se opravdu snažil ostatním pomoci porozumět Bibli. Poznamenával jsem si verše zmíněné v jejich publikacích a vyhledával si je ve své katolické Bibli. Čím víc jsem studoval, tím větší jistotu jsem měl, že jsem našel pravdu.

Z Bible jsem poznal, že Jehova ode mě očekává, že budu žít podle jeho měřítek. Z veršů v Efezanům 4:22–24 jsem pochopil, že musím „odložit starou osobnost“, která odpovídala mému „dřívějšímu způsobu chování“, a „obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle“. Nechal jsem proto svého nemorálního způsobu života. Věděl jsem také, že bych měl skončit s hazardním hraním, protože je to návyk, který přispívá k hmotařství a chamtivosti. (1. Korinťanům 6:9, 10) Bylo mi jasné, že abych tyto změny zvládl, budu se muset přestat stýkat se svými starými kamarády a naopak vyhledávat společnost těch, kdo mají stejné zásady jako já.

Udělat všechny ty změny nebylo jednoduché. Začal jsem ale chodit na shromáždění svědků do sálu Království a přátelit se s lidmi z místního sboru. Také jsem pokračoval v hlubokém studiu Bible. Vedlo to k tomu, že jsem změnil svůj hudební vkus i zevnějšek a dal si nové životní cíle. Ještě v roce 1995 jsem byl pokřtěn jako svědek Jehovův.

 JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:

Na peníze a majetek už mám vyrovnanější pohled. Dřív jsem se snadno rozčílil, ale teď jsem klidnější. Také jsem přestal mít strach z budoucnosti.

Těší mě, že můžu být součástí mezinárodního společenství Jehovových služebníků. Jsou mezi nimi i ti, kdo se potýkají s velkými problémy, ale dál Bohu věrně slouží. Jsem šťastný, že veškerý svůj čas a energii už nevynakládám na uspokojování svých vlastních tužeb, ale na uctívání Jehovy a pomoc druhým.

„Můj život má konečně smysl.“ IAN KING

  • ROK NAROZENÍ: 1963

  • ZEMĚ: ANGLIE

  • DŘÍVE: ZKLAMANÝ ŽIVOTEM

MOJE MINULOST:

Narodil jsem se v Anglii, ale když mi bylo asi sedm, naše rodina se přestěhovala do Austrálie. Usadili jsme se na Zlatém pobřeží, což je turistická destinace ve státě Queensland. I když jsme nebyli bohatí, měli jsme vždy vše, co jsme potřebovali.

Přestože jsem měl celkem pohodové dětství, nikdy jsem nebyl opravdu šťastný. Naopak jsem byl životem zklamaný. Můj otec hodně pil. Nikdy jsem ho neměl příliš v lásce, a to hlavně kvůli jeho pití a kvůli tomu, jak jednal s maminkou. Až později, když jsem se dozvěděl, co zažil jako voják v Malajsku, jsem začal chápat, proč se chová tak, jak se chová.

V době, kdy jsem chodil na střední školu, jsem se začal opíjet. Když mi bylo 16, ze školy jsem odešel a dal se k námořnictvu. Zkoušel jsem různé drogy a stal se závislým na tabáku. Čím dál závislejší jsem byl také na alkoholu. Nejdřív jsem se opíjel pouze o víkendech, ale později už každý den.

Když mi bylo kolem dvaceti, začal jsem přemýšlet o tom, zda existuje Bůh. Říkal jsem si: Pokud opravdu existuje, proč dovoluje, aby lidé trpěli a umírali? Dokonce jsem psal básně, ve kterých jsem Boha obviňoval z veškerého zla, co je ve světě.

Ve 23 letech jsem od námořnictva odešel. Vystřídal jsem různá zaměstnání, a dokonce jsem na rok odcestoval do zámoří. Nic z toho mi ale nepřineslo úlevu od pocitů beznaděje. Neměl jsem žádné cíle, nechtěl jsem ničeho dosáhnout. Nic mě nebavilo. V tom, že bych mohl mít vlastní dům, stálou práci nebo vyhlídku na nějakou kariéru, jsem neviděl žádný smysl. Jediné, co mi přinášelo „úlevu“, byl alkohol a hudba.

Přesně si vzpomínám na moment, kdy jsem pocítil silnou touhu najít smysl života. Byl jsem navštívit nechvalně známý koncentrační tábor v Osvětimi. O zvěrstvech, která se tam páchala, jsem sice četl, ale když jsem  tam přímo stál a viděl, jak rozlehlý tábor je, hluboce mě to zasáhlo. Nedokázal jsem pochopit, jak mohl být někdo tak krutý k jiným lidem. Chodil jsem po táboře a se slzami v očích jsem se ptal: Proč?

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:

Když jsem se v roce 1993 vrátil ze zámoří, začal jsem hledat odpovědi na své otázky v Bibli. Krátce nato zaklepaly na moje dveře dvě svědkyně Jehovovy a pozvaly mě na sjezd, který se konal na nedalekém stadionu. Rozhodl jsem se, že tam půjdu.

Jen o pár měsíců dřív jsem byl na tom samém stadionu na jednom utkání, ale s tím, co jsem tam viděl teď, se to vůbec nedalo srovnat. Svědkové byli zdvořilí a hezky oblečení a i jejich děti se chovaly slušně. O přestávce na oběd jsem pak viděl něco úžasného. Stovky přítomných si snědly oběd na hrací ploše, a když se vrátily na svá místa, nezůstal po nich ani papírek. Ze všech navíc vyzařovala radost a pokoj a přesně to jsem chtěl zažívat i já. Nepamatuju si nic z toho, co se ten den říkalo z pódia, ale to, jak se svědkové chovali, na mě udělalo nesmazatelný dojem.

Ten večer jsem přemýšlel o svém bratranci, který si četl Bibli a zkoumal různá náboženství. Před lety mi pověděl, že Ježíš učil, že člověk pozná pravé náboženství podle jeho „ovoce“. (Matouš 7:15–20) Říkal jsem si, že musím zjistit, proč jsou svědkové tak jiní. Poprvé ve svém životě jsem pocítil trochu optimismu a naděje.

Následující týden za mnou znovu přišly ty dvě svědkyně, které mě předtím pozvaly na sjezd. Zeptaly se mě, jestli bych chtěl studovat Bibli, a já souhlasil. Také jsem začal navštěvovat jejich křesťanská shromáždění.

Studium Bible úplně změnilo můj pohled na Boha. Dozvěděl jsem se, že nepůsobí zlo ani utrpení a že jeho samotného bolí, když lidé dělají špatné věci. (1. Mojžíšova 6:6; Žalm 78:40, 41) Byl jsem odhodlaný chovat se tak, abych Jehovovi nikdy bolest nezpůsobil. Chtěl jsem mu naopak dělat radost. (Přísloví 27:11) Přestal jsem se opíjet, kouřit a žít nemravně. V březnu 1994 jsem byl pokřtěn jako svědek Jehovův.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:

Jsem teď opravdu šťastný a spokojený. Své problémy už neřeším alkoholem, ale místo toho jsem se naučil obracet se s nimi na Jehovu. (Žalm 55:22)

Deset let jsem ženatý se skvělou křesťankou Karen a mám úžasnou nevlastní dceru Nellu. Všichni tři věnujeme hodně času kazatelské službě a pomáháme druhým poznat pravdu o Bohu. Můj život má konečně smysl.

^ 11. odst. Vydali svědkové Jehovovi.