„Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať se vzdálí.“ (Lukáš 21:20, 21) Tento pokyn dal Ježíš svým učedníkům, když mluvil o zničení, které mělo přijít na Jeruzalém. Jsou nějaké důkazy, že učedníci na Ježíšovo varování reagovali?

Několik desetiletí po Ježíšově smrti přitáhla římská vojska v čele s Cestiem Gallem do Palestiny, aby tam potlačila vzpouru. Tuto událost potvrzuje židovský historik Josephus, který v té době žil. Římské legie obklíčily Jeruzalém a zdálo se, že ho dobudou. Najednou však Gallus zavelel k ústupu. Podle církevního historika Eusebia křesťané z Judeje využili tuto příležitost, aby utekli do Pelly, města v hornatém kraji Dekapole.

O pár let později, v roce 70 n. l., se římská armáda vrátila pod velením generála Tita a znovu obklíčila židovské hlavní město. Tentokrát ho vojáci zpustošili. Stovky tisíc obyvatel Jeruzaléma se ocitly v pasti a zemřely.

V biblických zprávách o prorocích, jako byli Samuel, Elijáš a Eliša, jsou zmínky také o „synech proroků“. Když měl například Eliša ustanovit za krále nad Izraelem Jehua, vyslal za ním „jednoho ze synů proroků“, aby ho pomazal. (2. Královská 9:1–4)

Učenci jsou přesvědčeni, že spíše než na doslovné potomstvo proroků se toto slovní spojení vztahuje na skupinu lidí, kteří spolu žili a pracovali a dostali zvláštní školení. Podle časopisu Journal of Biblical Literature patřili ke členům takových skupin jednotlivci, kteří „se zasvětili službě pro Jahveho [Jehovu] pod vedením proroka, který byl . . . jejich duchovním otcem“. (2. Královská 2:12) V souladu s tím je ve zprávě o Jehuově pomazání Elišův posel označen jako „prorokův sloužící“. (2. Královská 9:4)

Synové proroků pravděpodobně žili prostě. Jedna taková skupina v Elišově době si musela půjčit sekeru, aby si postavila vlastní příbytek. (2. Královská 6:1–5) Někteří členové byli ženatí, což je vidět ze zmínky o ovdovělé manželce jednoho z nich. (2. Královská 4:1) Věrní Izraelité si jistě synů proroků vážili a je zaznamenán případ, kdy jim darovali jídlo. (2. Královská 4:38, 42)