Přejít k článku

Přejít na obsah

 Napodobujte jejich víru

„Kam jdeš ty, půjdu já“

„Kam jdeš ty, půjdu já“

RUT kráčí vedle Noemi po cestě vinoucí se vysoko položenými Moabskými pláněmi, jež jsou vystaveny větru. Tyto dvě osamělé ženy jdou rozlehlou krajinou, kde široko daleko není nikoho vidět. Rut pozoruje, jak se stíny prodlužují, podívá se na svou tchyni a říká si, že je čas hledat místo k přenocování. Má Noemi moc ráda a udělá, co může, aby se o ni postarala.

Obě ženy jsou velmi sklíčené. Noemi je již řadu let vdova a nyní se vyrovnává s další ztrátou — se smrtí svých dvou synů Kiljona a Machlona. Také Rut truchlí. Machlon byl totiž její manžel. S Noemi teď míří do stejného města, do Betléma v Izraeli. Pro každou z nich to ale znamená něco jiného: Noemi se vrací domů, kdežto Rut jde do neznáma. Opustila své nejbližší příbuzné, svou vlast a způsob života včetně uctívání moabských bohů. (Rut 1:3–6)

Co přimělo tuto mladou Moabku k tak zásadní změně? Najde sílu začít nový život a postarat se o Noemi? Odpovědi na tyto otázky nám ukážou, ve kterých ohledech můžeme napodobit její víru. Nejdřív se podívejme, jak došlo k tomu, že se tyto dvě ženy vydaly na dlouhou cestu do Betléma.

Rodinu postihuje tragédie

Rut vyrůstala v Moabu, malé zemi, která leží na východ od Mrtvého moře. Tuto oblast tvoří náhorní plošina, kterou protínají rokle a je řídce porostlá stromy. Moabská pole bývala velmi úrodná, a to i v době, kdy v Izraeli byl hladomor. Právě ten byl vlastně důvodem, že se Rut setkala s Machlonem a jeho rodinou. (Rut 1:1)

Hlad přiměl Noemina manžela Elimeleka, aby s ní a dvěma syny odešel z Izraele, a začali žít v Moabu jako cizinci. Pro každého člena této rodiny to jistě byla zkouška víry, protože od Izraelitů se vyžadovalo, aby pravidelně uctívali Jehovu na posvátném místě, které určil. (5. Mojžíšova 16:16, 17) Noemi si víru dokázala zachovat. Když ale její manžel zemřel, byla zdrcena zármutkem. (Rut 1:2, 3)

Jistě ji hluboce zasáhlo i to, že si nějakou dobu potom její synové vzali Moabky. (Rut 1:4) Věděla, že praotec jejího národa Abraham vynaložil velké úsilí, aby pro svého syna Izáka našel manželku mezi ctiteli Jehovy. (1. Mojžíšova 24:3, 4) Mojžíšův zákon později Izraelitům ukládal, aby svým synům a dcerám nedovolili uzavřít manželství s cizinci, protože ti by Boží lid přivedli k modlářství. (5. Mojžíšova 7:3, 4) *

Machlon a Kiljon se však s Moabkami  oženili. Noemi si možná kvůli tomu dělala starosti nebo byla zklamaná, ale nejspíš se i přesto upřímně snažila jednat se svými snachami laskavě a dávat jim najevo lásku. Snad doufala, že i tyto mladé ženy jednou budou uctívat Jehovu, stejně jako ona. Každopádně jak Rut, tak Orpa měly Noemi rády. To, že měly dobrý vztah, jim pak pomohlo, když je zasáhla tragédie. Obě mladé ženy ovdověly dříve, než měly děti. (Rut 1:5)

Pomohlo Rut její náboženství, aby se s manželovou smrtí vyrovnala? Zřejmě ne. Moabci uctívali mnoho bohů a hlavním z nich byl Kemoš. (4. Mojžíšova 21:29) Zdá se, že součástí jejich náboženství byly hrozné věci běžné v té době, jako například obětování dětí. To, co se Rut od Machlona nebo Noemi dozvěděla o láskyplném a milosrdném Bohu Izraele, Jehovovi, na ni muselo silně zapůsobit, protože to bylo v ostrém kontrastu s tím, v čem vyrůstala. Jehova chtěl, aby ho lidé uctívali z lásky, a ne ze strachu. (5. Mojžíšova 6:5) Po ztrátě manžela se Rut možná přimkla k Noemi  ještě více a ochotně naslouchala tomu, co jí o všemohoucím Bohu Jehovovi vyprávěla — o tom, co úžasného udělal a jak láskyplně a milosrdně jednal se svými ctiteli.

Noemi se velmi zajímala o to, co se děje v Izraeli. Jednoho dne zaslechla, možná od nějakého cestujícího obchodníka, že hlad v Izraeli skončil. Jehova začal znovu žehnat svému lidu. Betlém byl opět tím, co znamenal jeho název, „domem chleba“. A tak se Noemi rozhodla vrátit domů. (Rut 1:6)

Co udělají Rut a Orpa? (Rut 1:7) Smutné události je s Noemi velmi sblížily. Zdá se, že obzvlášť na Rut silně zapůsobila Noemina laskavost a neochvějná víra v Jehovu. Tyto tři vdovy se společně vydávají do judské země.

Ze zprávy o Rut vidíme, že tragédie postihují dobré a čestné lidi stejně jako špatné. (Kazatel 9:2, 11) Také je z ní patrné, že když člověk zažije zničující ztrátu, je moudré čerpat útěchu a povzbuzení od druhých, obzvláště od těch, kdo hledají útočiště u Jehovy — Boha, kterého Noemi uctívala. (Přísloví 17:17)

Rut projevuje věrnou lásku

Tyto tři vdovy už mají za sebou značný kus cesty a Noemi si začíná dělat obavy. Přemýšlí o těch dvou mladých ženách, které jdou s ní, a o lásce, kterou projevily jí a jejím synům. Nedokáže snést myšlenku, že by k jejich trápení ještě nějak přispěla. Jestliže její snachy opustí svou vlast a půjdou s ní, co pro ně bude moct v Betlémě udělat?

Nakonec jim Noemi říká: „Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Kéž vám Jehova projevuje milující laskavost, právě jako jste ji projevovaly mužům, kteří jsou nyní mrtví, i mně.“ Vyjadřuje také naději, že Jehova jim dá manžela a budou moct začít nový život. Zpráva pokračuje: „Pak je políbila a ony začaly pozvedat své hlasy a plakat.“ Není těžké pochopit, proč Rut a Orpa k této laskavé a nesobecké ženě tak přilnuly. Odmítají ji opustit a prohlašují: „My se vrátíme s tebou k tvému lidu.“ (Rut 1:8–10)

Noemi se však nenechá tak snadno přesvědčit. Realisticky jim poukazuje na to, že v Izraeli pro ně nemůže nic udělat, protože  nemá manžela, který by se o ni postaral, ani syny, za které by je mohla provdat, a ani vyhlídku, že se na tom v budoucnu něco změní. Říká, že kvůli tomu všemu cítí velkou hořkost. (Rut 1:11–13)

Orpa uznává, že Noemi má pravdu. V Moabu je celá její rodina — má tam matku a domov, kam se může vrátit. Skutečně se zdá, že mnohem praktičtější bude zůstat ve své zemi. S těžkým srdcem tedy dává Noemi polibek na rozloučenou a vydává se na zpáteční cestu. (Rut 1:14)

A co Rut? Argumenty, které Noemi předložila, se jí týkají stejně jako Orpy. Nicméně o ní čteme: „Pokud jde o Rut, ta se jí přidržela.“ Noemi možná pokračuje v cestě, a když si všimne, že Rut jde za ní, snaží se jí domluvit: „Pohleď, tvá ovdovělá švagrová se navrátila k svému lidu a svým bohům. Vrať se se svou ovdovělou švagrovou.“ (Rut 1:15) Tato slova odhalují čtenáři jednu důležitou podrobnost. Orpa se vrátila nejen ke svému lidu, ale také ke „svým bohům“. Spokojila se s tím, že bude dále uctívat Kemoše a ostatní falešné bohy. Zachová se Rut stejně?

Stojí před Noemi na té opuštěné cestě a její srdce přetéká láskou k ní i k Bohu, kterému její tchyně slouží. Říká: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila, abych se obrátila zpět a nedoprovázela tě; vždyť kam jdeš ty, půjdu já, a kde strávíš noc ty, tam strávím noc já. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde zemřeš ty, tam zemřu já a tam také budu pohřbena. Kéž mi Jehova tak učiní a k tomu přidá, jestliže by mne a tebe mělo odloučit něco jiného než smrt.“ (Rut 1:16, 17)

Slova, která Rut pronesla, jsou natolik působivá, že je znají lidé i o tři tisíce let později. Naprosto vystihují jednu vzácnou vlastnost, totiž věrnou lásku. Rut měla tak silnou a věrnou lásku, že byla rozhodnutá přidržet se Noemi, ať půjde kamkoli. Rozdělit je mohla pouze smrt. Rut řekla, že Noemin lid bude jejím lidem, protože byla připravená opustit vše, co v Moabu znala, včetně moabských bohů. Na rozdíl od Orpy jednoznačně prohlásila, že Noemin Bůh Jehova se stane i jejím Bohem. *

Dále tedy pokračují v cestě do Betléma jen ve dvou. Podle jednoho odhadu jim to mohlo zabrat až týden. Po celou tu dobu si jistě byly ve svém zármutku vzájemně oporou.

I v dnešním světě je spousta trápení. Bible označuje naši dobu jako „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“, a tak není divu,  že lidé zažívají mnoho zármutku. (2. Timoteovi 3:1) Věrná láska, jakou projevila Rut, je dnes proto mnohem důležitější než kdykoli dříve. Je to láska, kdy člověk za všech okolností lpí na milované osobě. V tomto temném světě je obrovskou pomocí. Potřebujeme ji v manželství, v rodinných i přátelských vztazích a také v křesťanském sboru. Když tento druh lásky rozvíjíme, napodobujeme zářný příklad Rut.

Rut a Noemi v Betlémě

Jedna věc pochopitelně je vyjádřit lásku slovy, ale něco úplně jiného je dokázat ji skutky. Rut má nyní možnost projevit věrnou lásku nejen Noemi, ale také Bohu, kterého se rozhodla uctívat, totiž Jehovovi.

Obě tyto ženy konečně přicházejí do Betléma, městečka ležícího asi deset kilometrů na jih od Jeruzaléma. Zdá se, že Noemi a její rodina mívaly kdysi v tomto městě význačné postavení, protože všichni o jejím návratu mluví. Ženy, které ji vidí, se ptají: „Je to Noemi?“ To, co zažila v Moabu, na ní zjevně zanechalo stopy — na výrazu obličeje a držení těla se podepsal zármutek a roky strádání. (Rut 1:19)

Příbuzným a sousedkám, se kterými se znala dříve, Noemi vypráví, jak hořký osud ji potkal. Dokonce říká, že její jméno, které znamená „má příjemnost“, by mělo být změněno na Mara, což znamená „hořká“. Ubohá Noemi! Podobně jako kdysi Job je i ona přesvědčená, že tyto těžkosti na ni seslal Jehova Bůh. (Rut 1:20, 21; Job 2:10; 13:24–26)

Když se Rut se svou tchyní usadí v Betlémě, začne přemýšlet o tom, jak se o sebe i o ni co nejlépe postarat. Dozvídá se, že Zákon, který Jehova dal Izraelitům, obsahuje láskyplné opatření pro chudé. V době žní smějí jít na pole, sbírat za ženci to, co tam nechávají, a také si vzít to, co nebylo posečeno na  okraji pole. * (3. Mojžíšova 19:9, 10; 5. Mojžíšova 24:19–21)

Je doba sklizně ječmene, což odpovídá přibližně našemu dubnu. Rut míří na pole, aby našla někoho, kdo by jí dovolil na svém pozemku využít práva paběrkovat. Náhodou se dostává k polím muže, který se jmenuje Boaz. Je to zámožný majitel půdy a příbuzný Noemina mrtvého manžela Elimeleka. Podle zákona sice Rut má na paběrkování právo, ale ona to nepokládá za samozřejmost a žádá mladého muže dosazeného nad ženci o dovolení. On souhlasí a Rut se pouští do práce. (Rut 1:22–2:3, 7)

Představte si, jak Rut kráčí za ženci, kteří sečou ječmen srpy s pazourkovým ostřím. Rut se ohýbá, aby sebrala, co jim upadlo nebo co nesklidili, svazuje stébla do snopů a odnáší je na místo, kde z nich potom může vymlátit zrní. Je to pomalá, únavná práce, a jak den postupuje, je čím dál těžší. Rut však neúnavně pokračuje dál a zastaví se jen, aby si setřela pot z čela a aby „v domě“ — přístřešku, kde dělníci mohou pobýt ve stínu — snědla jednoduché jídlo.

Na pole přichází Boaz, muž s vynikající vírou. Dělníky, z nichž někteří byli nádeníci nebo cizinci, zdraví slovy „Jehova buď s vámi“ a oni mu v podobném duchu odpovídají. Rut pravděpodobně nedoufá ani neočekává, že by si jí někdo všiml, ale Boaz ji zahlédne a ptá se na ni mladého předáka. Pak jí tento starší muž a Jehovův věrný ctitel projevuje otcovský zájem. (Rut 2:4–7)

Oslovuje ji „dcero“ a doporučuje jí, aby chodila paběrkovat na jeho pole a zdržovala se v blízkosti mladých žen z jeho domácnosti, takže ji žádný z dělníků nebude moct obtěžovat. Také dohlíží na to, aby v poledne měla co jíst. Především se ale snaží ji chválit a povzbuzovat. (Rut 2:8, 9, 14)

Když se Rut Boaza ptá, čím si ona, cizinka, vysloužila takovou přízeň, odpovídá jí, že tím, co udělala pro svou tchyni Noemi. Noemi pravděpodobně svou milovanou Rut chválila betlémským ženám a Boaz se o tom dozvěděl. Ví také, že Rut začala uctívat Jehovu, protože jí říká: „Kéž Jehova odmění způsob tvého jednání a kéž se ti dostane dokonalé mzdy od Jehovy, Boha Izraele, pod jehož křídla jsi přišla hledat útočiště.“ (Rut 2:12)

Tato slova jistě Rut velmi těší. Opravdu touží mít útočiště pod křídly Jehovy Boha, jako ptáčátko choulící se u starostlivého rodiče. Děkuje Boazovi za povzbuzení a pokračuje v práci, dokud nenastane večer. (Rut 2:13, 17)

Rut projevila živou víru a je zářným příkladem pro nás, kdo se dnes potýkáme s náročnou ekonomickou situací. Nemyslela si, že druzí jsou jí povinni pomáhat, a byla vděčná za všechno, co jí poskytli. To, že musela dlouhé hodiny vykonávat těžkou a podřadnou práci, aby se postarala o milovanou Noemi, nepokládala za hanbu. Vděčně přijala a uplatnila moudrou radu, že pro ni bude ochranou pracovat v dobré společnosti. A co je nejdůležitější, nikdy neztratila ze zřetele, kde najde pravé útočiště — u svého láskyplného Otce, Jehovy Boha.

Když budeme projevovat věrnou lásku jako Rut a napodobovat její pokoru, pracovitost a vděčnost, pak bude i naše víra zářným příkladem pro druhé. Jak se ale Jehova o Rut a Noemi dále postará? To bude rozebírat příští článek této rubriky.

[Poznámky pod čarou]

^ 22. odst. Je zajímavé, že Rut nepoužila jen neosobní titul Bůh, jak to asi dělali mnozí cizinci, ale osobní jméno Jehova. Dílo The Interpreter’s Bible to komentuje takto: „Pisatel tím zdůrazňuje, že tato cizinka je ctitelkou pravého Boha.“

^ 29. odst. Rut určitě nic takového z Moabu neznala. Tento zákon byl výjimečný, protože ve starověku se na Blízkém východě jednalo s vdovami velmi špatně. Jedna encyklopedie říká: „Po smrti manžela musela vdova obvykle spoléhat na podporu svých synů; pokud žádné neměla, možná jí nezbývalo než se prodat do otroctví, uchýlit k prostituci nebo prostě zemřít.“

[Rámeček na straně 26]

Miniaturní umělecké dílo

Kniha Rut byla označena za malý klenot, miniaturní umělecké dílo. Napsal ji prorok Samuel, stejně jako knihu Soudci, která jí předchází a která ukazuje, v jaké době se příběh Rut odehrál. (Rut 1:1) Kniha Rut sice obsahuje daleko méně informací než kniha Soudci, ale čtenáři Bible určitě budou souhlasit, že se krásně hodí do biblického kánonu. Po čtení o válkách, nájezdech a odvetných útocích, o kterých pojednává kniha Soudci, se dostanou k části Bible, kde si připomenou, že Jehova si neustále všímá mírumilovných lidí, kteří se potýkají s každodenními problémy. Ze čtivého příběhu jedné rodiny se hodně dozvídáme o lásce, ztrátě někoho blízkého, víře a věrnosti, což může být pro každého z nás užitečné.

[Obrázek na straně 24]

Rut se v době zármutku po ztrátě manžela zachovala moudře a přimkla se k Noemi

[Obrázek na straně 24 a 25]

„Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem“

[Obrázek na straně 27]

Rut byla ochotná vykonávat tvrdou a podřadnou práci, aby uživila sebe i Noemi