Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak se žilo v biblických dobách — Peníze

Jak se žilo v biblických dobách — Peníze

 Jak se žilo v biblických dobách — Peníze

„Posadil se na dohled od pokladnic a začal pozorovat, jak zástup vhazuje peníze do pokladnic; a mnoho bohatých vhazovalo mnoho mincí. Tu přišla chudá vdova a vhodila dvě malé mince, které mají velmi malou hodnotu.“ (MAREK 12:41, 42)

BIBLE se o penězích zmiňuje často. Například v evangeliích jsou zprávy o tom, jak Ježíš použil různé druhy mincí, aby vysvětlil určité důležité zásady. Jedno poučení vyvodil ze situace zmíněné v úvodu, kdy jedna vdova vhodila do pokladnice „dvě malé mince“. Jindy poukázal na minci zvanou denár, aby vysvětlil, jak by jeho následovníci měli pohlížet na vládní autority. * (Matouš 22:17–21)

Proč byly peníze vynalezeny? Jak se v biblických dobách vyráběly? Jak se používaly? A co se z Bible dozvídáme o tom, jaký názor bychom na ně měli mít?

Od směnného obchodu k drahým kovům

Než byly vynalezeny peníze, lidé používali směnný obchod. Vyměňovali si zboží a služby stejné hodnoty. Tento systém však nebyl vždy praktický. Aby mohl fungovat, musela mít každá ze stran zájem o zboží, které druhá strana nabízela. A navíc zboží, které obchodníci museli dopravovat nebo o které se museli starat, bývalo objemné — například pytle s obilím nebo zvířata.

Obchodníci později zjistili, že potřebují praktičtější směnný prostředek. Řešením bylo použít drahé kovy, například zlato, stříbro a měď. Na obrázku vidíte obchodníka, jak za drahé kovy v podobě šperků a slitků nakupuje nějaké zboží nebo služby. Než bylo zboží směněno, byly tyto kovy pečlivě zváženy na citlivých vahách. Požadované množství stříbra odvážil například Abraham, když kupoval místo, kde chtěl pohřbít svou milovanou manželku Sáru. (1. Mojžíšova 23:14–16)

 V době, kdy Jehova dal izraelskému národu psaný Zákon, chamtiví obchodníci používali nepřesné váhy nebo závaží, aby zákazníky podváděli. Jehovovi Bohu je nepoctivost odporná, a proto izraelským obchodníkům řekl: „Měli byste prokázat, že máte přesné váhy, přesná závaží.“ (3. Mojžíšova 19:36; Přísloví 11:1) Ti, kdo dnes prodávají nějaké zboží, by si měli pamatovat, že Jehovův názor na chamtivost a nepoctivost se nezměnil. (Malachiáš 3:6; 1. Korinťanům 6:9, 10)

Jak se zpočátku vyráběly mince

První mince byly pravděpodobně raženy v Lýdii (dnešním Turecku) někdy před rokem 700 př. n. l. Brzy už zpracovatelé kovů vyráběli mince ve velkém a používat je začali i lidé v zemích, o nichž se píše v Bibli.

Jak se mince vyráběly? Dělník vyjmul roztavený kov z pece (1) a nalil ho do forem, čímž vyrobil kotoučky označované jako střížky (2). Potom je vložil mezi kovové raznice, na nichž byl vyryt symbol nebo jiné vyobrazení (3). Úderem kladiva pak toto vyobrazení do střížku vyrazil (4). Při rychlé práci se někdy stalo, že se otisk raznice ocitl mimo střed mince. Dělníci mince třídili a vážili je, aby měly všechny stejnou hodnotu, a pokud to bylo nutné, přebytečný kov odřízli (5).

Směnárníci, výběrčí daní a bankéři

V prvním století n. l. se do Palestiny dostávaly mince z různých zemí. Cizí mince s sebou přinášeli například lidé, kteří cestovali do jeruzalémského chrámu. Ale ti, kdo chrám spravovali, přijímali pro chrámovou daň jen mince určitého typu. V chrámu proto provozovali živnost směnárníci, kteří si za své služby často účtovali přemrštěné poplatky. Ježíš tyto chamtivce odsoudil. Proč? Protože Jehovův dům přeměnili v „dům kupčení“ a „lupičskou jeskyni“. (Jan 2:13–16; Matouš 21:12, 13)

Obyvatelé Palestiny museli platit daně také světským autoritám. Byla to například „daň z hlavy“, na kterou se Ježíše ptali jeho odpůrci.  (Matouš 22:17) K dalším daním patřilo mýto a daně za dovoz a vývoz zboží. Výběrčí daní v Palestině, kteří pracovali ve státních službách, byli nepoctiví. Měli proto špatnou pověst a lidé jimi pohrdali. (Marek 2:16) Výběrčí daní hromadili majetek tím, že od poplatníků vybírali vyšší daně, než měli, a přebytek si nechávali pro sebe. Ale někteří z nich, například Zacheus, správně zareagovali na Ježíšovo poselství a s nepoctivými praktikami přestali. (Lukáš 19:1–10) Také ti, kdo chtějí Krista následovat v dnešní době, musí být poctiví ve všem, tedy i v obchodních záležitostech. (Hebrejcům 13:18)

Další skupinou lidí, kteří zacházeli s penězi, byli bankéři. Nejen že směňovali peníze, ale také poskytovali půjčky a těm, kdo si u nich peníze uložili, vypláceli úroky. O bankéřích se zmínil Ježíš v podobenství o otrocích, kteří dostali různé obnosy peněz a měli s nimi obchodovat. (Matouš 25:26, 27)

Správný názor na peníze

Dnes si lidé ve většině zemí musí vydělávat peníze, aby si mohli koupit to, co potřebují. Stále platí výrok krále Šalomouna, který před staletími pod Boží inspirací napsal: „Peníze jsou pro ochranu.“ Šalomoun však také řekl, že ještě větší cenu než peníze má moudrost, protože „zachová naživu ty, kdo ji vlastní“. (Kazatel 7:12) Takovou moudrost najdeme v Bibli.

Ježíš své učedníky vedl k tomu, aby na peníze měli vyrovnaný názor. Řekl: „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15) Podobně i od nás bude moudré, když budeme s penězi hospodařit odpovědně a poctivě a nebudeme je milovat. (1. Timoteovi 6:9, 10)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 26]

 Fakta o mincích

● Jednou z nejmenších mincí, jaké se v prvním století používaly v Palestině, bylo měděné lepton. Dělník si vydělal dvě lepta za pouhých 15 minut. Dvě mince, které vdova vhodila do chrámové pokladnice, byly zřejmě právě lepta. (Marek 12:42)

Stříbrná drachma byla řecká mince. Aby si člověk tuto částku vydělal, musel pracovat téměř celý den. (Lukáš 15:8, 9) Dvě drachmy byl obnos, který všichni židovští muži každoročně platili jako chrámovou daň. (Matouš 17:24)

Stříbrný denár byla římská mince, na níž bylo vyobrazení césara. Dobře se tedy hodila k zaplacení ‚tributu‘, který byl v době římské okupace vybírán od každého dospělého židovského muže. (Římanům 13:7) Zaměstnavatel platil dělníkovi jeden denár za dvanáctihodinový pracovní den. (Matouš 20:2–14)

● Za Ježíšova života na zemi se v Palestině používal také stříbrný šekel, který se vyráběl ve městě Tyru. „Třicet kousků stříbra“, které přední kněží zaplatili Jidášovi Iškariotskému za to, že zradil Ježíše, mohly být právě tyrské šekely. (Matouš 26:14–16)

Mince ve skutečné velikosti