Přejít k článku

Přejít na obsah

Bible mění život lidí

Bible mění život lidí

 Bible mění život lidí

Proč se populární zpěvačka vzdala své kariéry a rozhodla se věnovat víc času službě Bohu? A co pomohlo zločinci, kterého jeden soudce označil za nenapravitelného, aby se stal užitečným členem společnosti? Odpovědi najdete v následujících vyprávěních.

„Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů.“ — ANTOLINA ORDEN CASTILLOVÁ

ROK NAROZENÍ: 1962

ZEMĚ: ŠPANĚLSKO

DŘÍVE: HEREČKA A ZPĚVAČKA ZARZUELY

MOJE MINULOST: Narodila jsem se v rolnické rodině, která žila ve vesničce Tresjuncos v oblasti známé jako La Mancha. Maminka byla katolička a tatínek protestant. Tatínek mi vštěpoval úctu k Bibli a sám si ji často četl. Maminka mě ale vedla ke katolické víře a každou neděli mě brala s sebou na mši.

Když mi bylo patnáct, odstěhovala jsem se z naší vesnice ke starší sestře do Madridu. Po rodičích se mi stýskalo, ale nakonec jsem si na život ve městě zvykla. V sedmnácti letech se mi naskytla příležitost několik měsíců vystupovat v zarzuelách, což jsou tradiční španělské operety. Moc mě to bavilo, a tak jsem se rozhodla, že se stanu herečkou. Odešla jsem z kurzu pro sekretářky a začala jsem vystupovat s několika soubory, které se na zarzuelu specializovaly. V té době jsem také navázala vztah s bratrem jedné své kamarádky. Všechno mi vycházelo — měla jsem dobrou práci i peníze a byla jsem šťastně zamilovaná.

Začala jsem s různými soubory cestovat po celém Španělsku. Jezdili jsme i do zahraničí, například do Kolumbie, Kostariky, Ekvádoru a Venezuely. Zpívala jsem také s několika skupinami, které se řadily k populárnímu madridskému kulturnímu hnutí známému jako „La movida madrileña“. Jedna z těchto skupin, v níž jsem byla hlavní vokalistkou, dosáhla velkých úspěchů.

Svou práci jsem měla ráda, ale nelíbilo se mi nemravné ovzduší, které s ní bylo spojeno. Navíc jsem začala být posedlá svým vzhledem a budováním vlastní image. Držela jsem proto velmi přísnou dietu a následkem toho se u mě objevila anorexie a bulimie.

Mým hlavním cílem pořád bylo stát se herečkou. Nakonec jsem byla přijata na Školu dramatického umění v Madridu. Tam nás učili, že k tomu, abychom byli dobrými herci, se musíme ponořit do pocitů postav, které ztvárňujeme, a také do pocitů, které prožíváme sami. Když jsem to udělala, zjistila jsem,  že jsem citově prázdná. Stala se ze mě povrchní, sobecká žena.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Věděla jsem, že pokud chci získat dobré vlastnosti, musím na sobě pracovat. Netušila jsem ale, jak na to. Zašla jsem tedy do jednoho evangelického kostela v Madridu, kde jsem kdysi byla s rodiči. Modlila jsem se k Bohu a používala přitom jeho jméno Jehova.

Krátce nato mě navštívily dvě ženy, které patřily ke svědkům Jehovovým. Horlivě jsem s nimi debatovala o Bibli, ale také jsem jim hodně oponovala. Esther, která se mnou pak Bibli pravidelně studovala, byla velmi trpělivá. Ona i její rodina mě zahrnovaly láskou a vřelostí. Začala jsem chodit na shromáždění svědků Jehovových a brzy jsem pochopila, že jsem konečně našla pravdu, kterou jsem hledala.

Hned jak jsem dokončila studium dramatického umění, otevřela se přede mnou řada uměleckých příležitostí. Dostala jsem roli v představení, které mělo být uvedeno v jednom slavném madridském divadle. Uvědomovala jsem si ale, že abych jako herečka uspěla, musela bych se umění věnovat naplno. Nakonec jsem se rozhodla, že si zkusím najít jinou práci, která by mi umožňovala víc se věnovat službě Bohu. Vzala jsem si k srdci Ježíšova slova: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Matouš 6:24) Můj přítel, se kterým jsem žila osm let, mé přesvědčení nepřijal, a tak jsem se rozhodla vztah ukončit. Žádná z těchto změn nebyla snadná.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Pracuji teď na částečný úvazek — organizuji odpočinkové a zábavní aktivity pro seniory. Většinu času tak mohu věnovat tomu, že pomáhám arabsky mluvícím lidem ve svém okolí, aby poznali Bibli. Učit se arabsky je pro mě náročné, ale mám velkou radost, že lidem, kteří jsou tak pohostinní a duchovně zaměření, mohu předávat to dobré, co jsem sama poznala.

Ta prázdnota, kterou jsem pociťovala, když jsem studovala herectví, je pryč. Teď cítím, že můj život má skutečný smysl a že mi Jehova pomohl, abych se stala lepším a šťastnějším člověkem.

‚Dokázal jsem, že se soudce mýlil.‘ — PAUL KEVIN RUBERY

ROK NAROZENÍ: 1954

ZEMĚ: ANGLIE

DŘÍVE: AGRESIVNÍ ZLOČINEC

MOJE MINULOST: Narodil jsem se ve velkém průmyslovém městě Dudley v hrabství West Midlands. Tatínek mi už od dětství pomáhal, abych si oblíbil četbu a abych obdivoval krásy přírody. Připisoval je ale evoluci a učil mě, že Bůh neexistuje. Rodiče mě přesto posílali do místní metodistické nedělní školy.

Když mi bylo osm, viděl jsem, jak nějací kluci z okolí  zapálili člun v jednom plavebním kanálu. Po příjezdu policie jsem měl strach o tom mluvit, protože mi ti kluci předtím vyhrožovali. Neprávem jsem byl obviněn já a to mě naštvalo. Pomstil jsem se tím, že jsem poškodil několik škol, kostelů a továren. Škody šly do tisíců liber. V deseti letech jsem začal vykrádat domy a obchody. Začal mě fascinovat oheň a několikrát jsem se dopustil žhářství. Učitelé o mně říkali, že jsem nezvladatelný.

Ve dvanácti letech jsem našel knihu o okultismu a vyrobil jsem si vlastní spiritistickou tabulku. Rodiče nevěřili v Boha, a tak si mysleli, že můj zájem o spiritismus je jenom neškodná zábava a že aspoň nebudu dělat lumpárny. Než jsem ale dokončil školu, mnohokrát jsem se ocitl před soudem pro mladistvé. Přidal jsem se k násilnické partě skinheadů. Chodil jsem ozbrojený břitvou a řetězem z kola. Našel jsem si práci, ale brzy jsem o ni přišel, protože jsem byl odsouzen a na krátkou dobu uvězněn. Po propuštění jsem znovu začal ničit cizí majetek, a tak mě zase zatkli a na dva roky poslali do vězení. Soudce mě označil za nenapravitelného delikventa a prohlásil, že jsem hrozbou pro společnost.

Když jsem byl propuštěn, potkal jsem svou bývalou přítelkyni Anitu. Vzali jsme se a já jsem nějakou dobu nekradl a choval se poměrně slušně. Po několika letech jsem se ale zase dostal na šikmou plochu. Vloupával jsem se do podniků a vykrádal tam trezory. Začal jsem brát drogy, opíjet se a nosit pistoli. Znovu jsem byl zatčen a poslán do vězení.

Anitu můj způsob života psychicky ničil. Lékař jí předepsal prášky na uklidnění, ale řekl, že by jí spíš pomohl rozvod. Měl jsem štěstí, že jeho radu neposlechla.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Krátce po svatbě Anita nějaký čas studovala Bibli se svědky Jehovovými. Když jsem pak byl naposled ve vězení, svědkové ji navštívili znovu. Je zajímavé, že právě ten den jsem se modlil k Bohu a prosil ho: „Jestli opravdu existuješ, dokaž mi to.“

Když mě po několika měsících z vězení propustili, zašel jsem za místním farářem a poprosil ho, aby se mnou a s Anitou studoval Bibli. On ale řekl, že nás bude poučovat jenom o církevních naukách a o modlitbě.

Nakonec jsem Bibli začal číst sám. Překvapilo mě, že odsuzuje spiritismus. (5. Mojžíšova 18:10–12) Později jsem našel Strážnou věž, kterou svědkové dali Anitě ten den, kdy jsem se k Bohu modlil o pomoc. To, co jsem si přečetl, mě podnítilo, abych svědky kontaktoval.

Naše rodiny, přátelé a moji kumpáni nebyli nadšení, že studujeme Bibli se svědky Jehovovými. Někteří tvrdili, že mi svědkové vymývají mozek. A upřímně řečeno, můj mozek očistu potřeboval. Měl jsem řadu charakterových nedostatků, otupené svědomí a mnoho zlozvyků. Například jsem denně vykouřil až 60 cigaret. Svědkové, kteří nám pomáhali poznat Bibli, i ti, se kterými jsme se vídali v místním sboru, byli velmi trpěliví a laskaví. Nakonec jsem se svých špatných návyků dokázal zbavit. (2. Korinťanům 7:1)

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: S Anitou jsme svoji už 35 let. Dcera a dvě vnoučata slouží Jehovovi spolu s námi. V posledních několika letech jsme s Anitou strávili mnoho času tím, že jsme s druhými studovali Bibli.

To, že můžeme sloužit Jehovovi Bohu, dává našemu životu skutečný smysl. V roce 1970 jeden soudce během procesu prohlásil, že jsem nenapravitelný. Díky Boží pomoci a biblickému poučování jsem však dokázal, že se mýlil.