Přejít k článku

Přejít na obsah

Co dobrého přinesly letní oblastní sjezdy v Rusku

Co dobrého přinesly letní oblastní sjezdy v Rusku

 Co dobrého přinesly letní oblastní sjezdy v Rusku

OBYVATELÉ ruských měst, kteří milují přírodu, každé léto opouštějí své byty a proudí na venkov, kde tráví čas na dače, typicky ruské chatě. Mohou tak uniknout hektickému městskému životu. V několika posledních letech směřovalo v letních měsících na venkov také mnoho svědků Jehovových — ale z jiného důvodu.

Přestože v některých ruských městech je kazatelská činnost svědků Jehovových omezována, tito křesťané se dále scházejí, aby veřejně uctívali Boha. Využívají při tom své ústavní právo na náboženskou svobodu. Ale v některých případech odpor a tlak ze strany nesprávně informovaných úřadů nebo místních duchovních ruské pravoslavné církve vedl k tomu, že pro každoroční letní oblastní sjezdy bylo obtížné získat pronájem vhodných prostor. Svědkové proto organizovali „lesní“ nebo „polní“ sjezdy, tedy sjezdy ve volné přírodě. V letech 2007–2009 se takových duchovních „pikniků“ konalo asi 40 na 25 místech po celém Rusku.

Jeden svědek, který se sjezdů v Rusku účastní už mnoho let, vzpomíná: „Když jsme si dříve pronajímali stadiony a budovy ve velkých městech, mnoho upřímných lidí a místních úředních osob mohlo pozorovat  čistotu a pořádek a mohli si z toho sami udělat představu o naší organizaci. Teď jsme nuceni scházet se v lese, kde se na nás mohou dívat jen zvířata. Je škoda, že tato krásná shromáždění, kterých se účastní lidé různých ras, náboženství i společenských vrstev, nemůže sledovat veřejnost.“

Ačkoli každé takové shromáždění je radostnou událostí, jeden svědek připouští: „Je povzbuzující vidět tu obětavost a oddanost spolukřesťanů, kteří se přizpůsobí novým okolnostem. Ale upřímně řečeno, když nám úřady ztěžují pořádat naše sjezdy, může to být fyzicky i citově náročné. Také tím omezují naši svobodu důstojně uctívat Všemohoucího Boha.“ Jak se svědkové Jehovovi v Rusku vyrovnali s touto náročnou situací?

Lesní sjezdy po celém Rusku

Nájemní smlouvy bývají vypovězeny na poslední chvíli a organizátoři sjezdu pak mají jen několik dnů na to, aby pro tisíce delegátů našli náhradní řešení. Například v roce 2008 svědkové ve městě Čeboksary v Čuvašské republice museli uspořádat svůj oblastní sjezd ve velkém kempu obklopeném břízami, s výhledem na Volhu. Stáli před obrovským úkolem. Mělo přijet 1 930 delegátů, z nichž asi 1 700 muselo být ubytováno v kempu. Byly zapotřebí sprchy a umyvadla s tekoucí teplou i studenou vodou, záchody a elektřina. A pro všechny delegáty bylo nutné připravovat jídlo.

Bratři se s touto situací vyrovnali. Našli se truhláři, elektrikáři a instalatéři a na pomocné práce se nabídlo 350 svědků. Čtrnáct z nich bydlelo deset dnů přímo na místě. Řezali prkna, natahali slámu a postavili stany, sprchy a záchody. Jiná skupina bratrů jezdila mnohokrát do města nakupovat zásoby. Protože neměli chladné místo k uchovávání potravin, bylo rozhodnuto, že každý delegát bude dostávat třikrát denně jídlo, které bylo uvařeno přímo na místě. Správa kempu spolupracovala s bratry tím, že najala lidi, kteří jídlo připravovali. Pět set delegátů si nakonec přineslo vlastní stany, 150 si zaplatilo ubytování blízko kempu, 15 se s radostí uvelebilo na seně v jedné stáji a ostatní spali ve stanech, které postavili bratři.

Když delegáti přijeli, uviděli moře barevných plastových židlí rozestavěných do řad. Vpředu byla dvě jednoduchá pódia vyzdobená květinami — na jednom měl být program v ruštině a na druhém v čuvaštině. Každý měl z duchovního programu velkou radost a všichni byli vděční za tvrdou práci dobrovolníků. Jeden muž, který připravoval jídlo, prohlásil: „Kdybych to neviděl na vlastní oči, nikdy bych nevěřil, že může existovat taková výkonná a disciplinovaná organizace!“ Někteří delegáti přirovnali tyto sjezdy ke Svátku chýší, který v biblických dobách slavil izraelský národ.

V jiných městech měli svědkové Jehovovi často pouze jeden den na to, aby pro oblastní sjezd našli a připravili náhradní místo. To se stalo v městě Nižnij Novgorod, kde dobrovolníci pracovali celých 24 hodin  na jednom soukromém pozemku. Museli pokácet stromy, vysekat keře, pokosit trávu a celé místo zbavit klíšťat a mravenců. Než v pátek ráno přijeli delegáti, dobrovolníci nanosili 2 000 plastových židlí, nainstalovali deset přenosných záchodů, umyvadla s tekoucí vodou, generátor a ozvučení a také postavili pódium. Jeden bratr o tom napsal: „Nejúžasnější bylo to, že bratři, kteří pracovali celý den i noc, si vůbec nepřipadali jako hrdinové. V průběhu sjezdu dál pokorně sloužili druhým. Doslova vynaložili všechny své síly, jen aby se bratři a sestry cítili příjemně a aby měli radost z duchovního poučování.“

Jiný bratr píše: „Opravdu tam byla atmosféra týmové práce. I když bratři tehdy organizovali lesní sjezd poprvé a měli na to málo času, mysleli na všechno, aby se při programu mohli delegáti co nejlépe soustředit. Po sjezdu jsme nebyli vůbec unavení. Měli jsme pocit, jako by Jehova dal každému z nás křídla.“

Boží duch působí

V souvislosti se sjezdy museli místní bratři řešit různé problémy. To je více spojilo a také se mnoha způsoby projevil Boží duch. Ve Smolensku bylo v předvečer sjezdu zrušeno mnoho rezervací na ubytování. Jeden starší o tom píše: „Když v jednu hodinu ráno přijelo několik autobusů s delegáty, nebylo kde je ubytovat. Rozplakal jsem se, protože jsem pro ně nemohl nic udělat. Modlil jsem se k Jehovovi a prosil jsem ho, aby ten problém vyřešil. Představte si moji radost, když už za hodinu jsme měli pro každého náhradní ubytování! Bylo to prostě úžasné. Na vlastní oči jsme viděli, že spravedlivého člověka Jehova nikdy neponechá na holičkách.“ Při jiném lesním sjezdu bratři poprosili o pomoc s ubytováním místní vesnici. Svědkové Jehovovi mají v té oblasti dobrou pověst, a proto vesničané ochotně ubytovali u sebe doma na dobu sjezdu 2 000 delegátů.

„Už jen ta skutečnost, že se mohl sjezd konat, byla přesvědčivým dokladem, že je nutné se za všech okolností spoléhat na Jehovu,“ říká jeden svědek. To se ukázalo zejména v případě, kdy se objevili nezvaní hosté, aby sjezd narušili. Ve městě Novošachtinsk přišli na sjezd pravoslavní duchovní a demonstranti, zpívali do mikrofonu náboženské písně a provolávali různá hesla ve snaze přehlušit sjezdového řečníka. Zasáhla však policie a program mohl pokračovat. Když jedna protestující členka pravoslavné církve omdlela horkem, bratři ji vzali do sjezdového oddělení první pomoci a poskytli jí lékařské ošetření. Byla tím velice překvapená.

Žasli nad tím, co viděli

Vzhledem k hrozbě terorismu jsou v Rusku zvýšená bezpečnostní opatření, a proto  velká shromáždění často poutají pozornost policie a také zvědavých místních lidí. Zástupci policejní jednotky pro boj s extremismem například pozorovali lesní sjezd ve městě Volžskij. Jeden policista během programu ztratil mobil a bratři mu ho pomohli najít. Byl v oddělení ztrát a nálezů. Krátce na to mu telefonoval jeho nadřízený. Chtěl vědět, jestli na sjezdu někdo nepodněcoval k násilí nebo k extremismu. Policista odpověděl: „Všechno je v pohodě. Je tady 5 000 lidí a nikdo neporušuje zákon. Jakýpak extremismus? Člověk má o čem přemýšlet. Ztratil jsem mobil a oni ho našli a vrátili mi ho.“

Na jiného policistu udělalo velký dojem, že všude bylo čisto, a byl překvapen, že ačkoli tam bylo tolik dětí, nenašel nikde ani papírek od bonbonů. Za majitelem kempu, kde se konal jiný sjezd, přišli policisté, kterým bylo nahlášeno velké náboženské shromáždění. Majitel šel s policejním nadporučíkem do třetího patra budovy, z balkonu mu ukázal kemp a řekl: „Podívejte se na ně! Můžete to vidět na vlastní oči. To je pořádek, co?“ Žasl nad tím, že svědkové nepijí ani nekouří, a po jejich odchodu to vypadalo, jako by tam nikdo nebyl. Odnesli si dokonce i odpadky. Zvolal: „Bylo to jako v ráji.“

Jednota mezi Božím lidem

Po jednom lesním sjezdu se starosta sousední vesnice vyjádřil: „Vidím, že jste skromní lidé, ale navíc jste opravdu mocní. My jsme zalezlí každý ve své ulitě, ale vy umíte lidi sjednotit.“ Občané této velké země — od Kaliningradu až po Kamčatku — mají i nadále příjemný dojem z jednoty, kterou projevuje Boží lid při svých velkých duchovních shromážděních. Bez ohledu na to, jak rychle a neočekávaně jsou svědkové nuceni měnit své plány, jedna věc se nemění — mají stále stejnou úctu ke světské autoritě a k bližním.

Za všech okolností se svědkové Jehovovi v Rusku i dále radostně scházejí, aby se duchovně poučovali. Modlí se „za krále a za všechny, kdo jsou ve vysokém postavení; [aby] mohli dále vést klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností a vážností“. (1. Timoteovi 2:2)

[Praporek na straně 27]

Jeden z dobrovolníků pomáhá s přípravou lesního sjezdu.

[Praporek na straně 29]

Svědkové Jehovovi v Rusku dále ‚vedou klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností‘.

[Obrázky na straně 28]

Dobrovolníci před sjezdem uklízejí pozemek a připravují jídlo pro tisíce delegátů

[Obrázky na straně 29]

Všichni se radovali z duchovního programu a vážili si tvrdé práce dobrovolníků