Přejít k článku

Přejít na obsah

Bible mění život lidí

Bible mění život lidí

 Bible mění život lidí

DÍKY čemu dokázala barmanka, která mluvila hrubě, opíjela se a experimentovala s drogami, změnit svůj způsob života? Proč začal bývalý politik, který měl odpor k náboženství, sloužit Bohu? Jaké překážky musel překonat instruktor boje zblízka pracující u ruské policie, aby se stal svědkem Jehovovým? Přečtěte si, co o tom řekli oni sami.

‚Máme teď s mámou dobrý vztah.‘ — NATALIE HAMOVÁ

ROK NAROZENÍ: 1965

ZEMĚ: AUSTRÁLIE

DŘÍVE: EXPERIMENTOVALA S DROGAMI

MOJE MINULOST: Narodila jsem se v rybářském městečku Robe v jižní Austrálii. Jak to na takových místech bývá, střediskem společenského života byla hospoda. Rodiče tam trávili hodně času, takže jsem se svými sourozenci vyrůstala v zakouřeném prostředí, kde se pilo a mluvilo sprostě.

Ve dvanácti letech jsem už kouřila, měla bohatou slovní zásobu vulgárních výrazů a často se hádala s mámou. Když mi bylo patnáct, rodiče se rozešli a o rok a půl později jsem odešla z domu. Opíjela jsem se, občas zkusila nějakou drogu a žila nemravně. Bývala jsem vzteklá a prožívala vnitřní zmatek. Ale protože jsem pět let dělala bojová umění a prošla kurzem sebeobrany, myslela jsem si, že se o sebe dokážu postarat. Když však přišla klidnější období, kdy jsem o svém životě víc přemýšlela, doléhal na mě smutek a já jsem se modlila k Bohu, aby mi pomohl. „Ale nechtěj po mně, abych chodila do kostela,“ říkala jsem mu.

Po nějaké době mi kamarád, který byl věřící, ale nepatřil k žádnému náboženství, daroval Bibli. Podobně jako jiní naši přátelé i on kouřil lehké drogy. Přesto upřímně věřil v Boha a přesvědčil mě, že bych se měla dát pokřtít. Vzal mě k místnímu jezeru a pokřtil mě. Od té doby jsem si myslela, že mám s Bohem zvláštní vztah. Nikdy jsem si ale neudělala čas na to, abych četla Bibli.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: V roce 1988 u mě zaklepali dva svědkové Jehovovi. Jeden z nich se mě zeptal: „Víte, jaké je Boží jméno?“ Pak mi ze své Bible přečetl Žalm 83:18, kde se píše: „Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad  celou zemí.“ Překvapilo mě to. Když odešli, nasedla jsem do auta a jela asi 50 kilometrů do knihkupectví s křesťanskou literaturou, kde jsem si Boží jméno ověřila v jiných překladech Bible a v jednom slovníku. Přesvědčila jsem se, že Bůh má jméno Jehova, a říkala jsem si, co všechno ještě asi nevím.

Od mámy jsem slýchala, že svědkové Jehovovi jsou divní. Věděla jsem toho o nich málo a připadalo mi, že jsou upjatí a neumí se bavit. Rozhodla jsem se, že až příště přijdou, budu dělat, že nejsem doma. Když se ale objevili u mých dveří, rozmyslela jsem si to. Pozvala jsem je dál a ihned jsme začali studovat Bibli.

Po každém studiu jsem všechno, co jsem se dozvěděla, líčila svému příteli Craigovi. Nakonec ho to přestalo bavit. Knihu, kterou jsem ke studiu používala, mi vytrhl z ruky a začal ji číst. Po třech týdnech došel k závěru, že našel pravdu o Bohu. Oba jsme přestali brát drogy a opíjet se a já jsem skončila s prací barmanky. Chtěli jsme, aby náš život odpovídal Božím měřítkům, a tak jsme se vzali.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: V době, kdy jsme se s Craigem začali stýkat se svědky Jehovovými, jsme se chtěli rozejít, ale díky studiu Bible jsme to neudělali. Dnes je z Craiga úžasný manžel a máme dvě krásné děti. Také jsme vděční, že jsme mezi spolukřesťany našli přátele.

Když se máma dozvěděla, že se scházím se svědky, nejdřív se zlobila. Její obavy ale vyplývaly z toho, že o nich měla mylné informace. Teď spolu máme dobrý vztah. Už mě netrápí pocit prázdnoty, ale našla jsem smysl života a cítím, že mé duchovní potřeby jsou uspokojovány. (Matouš 5:3)

‚Mnoho věcí mě v Bibli překvapilo.‘ — ISAKALA PAENIU

ROK NAROZENÍ: 1939

ZEMĚ: TUVALU

DŘÍVE: POLITIK

MOJE MINULOST: Narodil jsem se na Nukulaelae, nádherném tichomořském ostrově, který je dnes součástí státu Tuvalu. Život na ostrovech ovládali pastoři, kteří získali teologické vzdělání na Samoi. Povinností ostrovanů bylo denně se starat pastorům a jejich rodinám o jídlo a bydlení a v podstatě jim poskytovat to nejlepší, co měli. Museli duchovním dávat jídlo i v případě, že ho neměli dost pro vlastní rodinu.

Na našem ostrově vedl pastor vesnickou školu a vyučoval náboženství, matematiku a zeměpis. Byl jsem svědkem toho, že zbil žáky až do krve. Nikdo si však netroufl proti tomu protestovat, dokonce ani rodiče. Lidé měli k pastorovi takovou úctu, jako by to byl sám Bůh.

Když mi bylo deset let, odjel jsem z domova na jiný ostrov, abych tam mohl chodit do jediné státní školy v okolí. Po ukončení  studia jsem si našel místo ve státní správě. Naše ostrovy byly tehdy součástí britské kolonie nazývané Gilbertovy a Lagunové ostrovy. Pracoval jsem v různých odděleních a nakonec jsem se stal šéfredaktorem týdenního bulletinu vydávaného místní vládou. Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy jsem otiskl dopis jednoho čtenáře, který kritizoval to, že se na přípravu návštěvy následníka britského trůnu utratilo příliš mnoho peněz. Pisatel dopisu použil nepravé jméno a můj nadřízený chtěl vědět, o koho jde. Odmítl jsem mu to sdělit a náš konflikt se stal veřejně známým.

Brzy po tomto střetu jsem ze státní správy odešel a vstoupil do politiky. Uspěl jsem ve volbách na Nukulaelae a byl jsem jmenován ministrem obchodu a přírodních zdrojů. Když později Kiribati (dříve Gilbertovy ostrovy) a Tuvalu (dříve Lagunové ostrovy) získaly nezávislost na Británii, guvernér mi nabídl významnou funkci v tuvalské vládě. Já jsem však nechtěl být spojován s koloniálním režimem. Proto jsem nabídku nepřijal a ve všeobecných volbách jsem se ucházel o vysoký politický úřad jako nezávislý kandidát. Ale prohrál jsem. Vrátil jsem se tedy s manželkou na rodný ostrov a byl jsem rozhodnutý žít na vesnici jako obyčejný člověk.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: V neděli se na ostrovech zachovával Sabat a všichni lidé ten den považovali za posvátný — kromě mne. Využíval jsem neděli k tomu, abych se plavil na plachetnici a rybařil. Nechtěl jsem, aby mě druzí pokládali za nábožensky založeného člověka. Otec mi řekl, že on i další lidé jsou mým jednáním velmi zklamaní, ale já jsem nechtěl, aby církev jakkoli ovládala můj život.

Při jedné z mých návštěv ostrova Funafuti, na kterém leží hlavní město Tuvalu, mě můj mladší bratr pozval, abych s ním šel na shromáždění svědků Jehovových. Později mi jeden jejich misionář dal na čtení štos časopisů Strážná věž Probuďte se! Věnoval mi také knihu, která odhalovala, že nauky řady takzvaně křesťanských církví mají pohanský původ. Přečetl jsem ji několikrát. Mnoho věcí, které jsem se z Bible dozvěděl, mě překvapilo, například to, že křesťané nemají povinnost dodržovat každý týden Sabat. * Mluvil jsem o těch myšlenkách s manželkou, a ona okamžitě přestala chodit do kostela.

Já jsem se však stále držel svého rozhodnutí, že s náboženstvím nebudu mít nic společného. Uplynuly téměř dva roky, ale já jsem na to, co jsem se dozvěděl, nemohl zapomenout. Nakonec jsem onomu misionáři z Funafuti napsal, že jsem připravený udělat ve svém životě změny. Naskočil na první loď, která k nám plula, a přijel za mnou, aby mi pomohl lépe poznat Bibli. Otec zuřil, když zjistil, že se chci stát svědkem Jehovovým. Řekl jsem mu ale, že to, co jsem se od svědků o Bibli dozvěděl, mě přesvědčilo a že už jsem rozhodnutý.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: V roce 1986 jsem se dal pokřtít a manželka tento krok udělala o rok později. I naše dvě dcery prozkoumaly, co Bible učí, a rozhodly se stát svědky Jehovovými.

Jsem rád, že patřím k náboženské skupině, jejíž členové se podobně jako první křesťané nedělí na duchovenstvo a laiky. (Matouš 23:8–12) Také se pokorně řídí Kristovým příkladem a kážou druhým o vládě Božího Království. (Matouš 4:17) Jsem Jehovovi Bohu nesmírně vděčný za to, že mi umožnil dozvědět se o něm a o jeho lidu pravdu.

 ‚Svědkové mi neříkali, čemu mám věřit.‘ — ALEXANDER SOSKOV

ROK NAROZENÍ: 1971

ZEMĚ: RUSKO

DŘÍVE: INSTRUKTOR BOJE ZBLÍZKA

MOJE MINULOST: Narodil jsem se v Moskvě, která byla tehdy hlavním městem Sovětského svazu. Naše rodina žila v obrovském panelovém domě a mnoho sousedů pracovalo ve stejné továrně. Pamatuji si, jak si stěžovali, že jsem velmi živé dítě, a předpovídali, že mě buď potká předčasná smrt, anebo skončím ve vězení. Je pravda, že už v deseti letech jsem měl problémy s policií.

Když mi bylo 18 let, šel jsem na vojnu a sloužil u pohraniční stráže. Po dvou letech jsem se vrátil domů a začal pracovat v jedné továrně. Práce mě ale nebavila, a tak jsem nastoupil k moskevské policii, kde jsem sloužil u pořádkových jednotek a dělal instruktora boje zblízka. Pomáhal jsem zatýkat zločince a zasahoval jsem po celé zemi na místech, kde byly nějaké nepokoje. Prožíval jsem velké vnitřní napětí — byl jsem jako pružina, která může kdykoli vystřelit. Po návratu domů jsem někdy musel spát odděleně od manželky, protože jsem se bál, že bych jí ve spánku mohl ublížit.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Když jsem začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, uvědomil jsem si, že bych měl přestat kouřit a omezit pití alkoholu. Brzy jsem také zjistil, že můj způsob života, který byl plný násilí, není v souladu s biblickými měřítky. Byl jsem však přesvědčený, že zaměstnání změnit nemohu, protože nic jiného, čím bych uživil rodinu, dělat neumím. Kromě toho jsem si myslel, že nikdy nebudu schopný kázat.

Nakonec jsem získal jistotu, že Bible je pravdivá kniha, a čerpal jsem povzbuzení ze slov u Ezekiela 18:21, 22, kde je napsáno: „Pokud jde . . . o někoho ničemného, v případě, že by se obrátil zpět od všech hříchů, kterých se dopustil, . . . jeho přestupky, kterých se dopustil — ty se proti němu nebudou připomínat.“

Byl jsem rád, že mi svědkové neříkali, čemu mám věřit, ale pomáhali mi o myšlenkách z Bible přemýšlet. Jednou jsem si od nich vzal asi 40 časopisů a za tři týdny je přečetl. To, co jsem se dozvěděl, mě přesvědčilo, že jsem našel pravé náboženství.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Než jsem začal studovat Bibli, s manželkou jsme vážně uvažovali o rozvodu. Nyní máme hezký vztah. Je to i díky tomu, že manželka začala studovat Bibli současně se mnou a rozhodli jsme se společně sloužit Jehovovi. Také se mi podařilo najít práci, která není v rozporu s biblickými měřítky.

Když jsem začínal kázat dům od domu, pociťoval jsem velké napětí — stejně jako před policejním zásahem. Dnes dokážu zůstat klidný i tehdy, když se mě někdo snaží vyprovokovat. Časem jsem se naučil mít s lidmi trpělivost. Mrzí mě, že jsem svůj život z velké části promarnil, ale teď má opravdovou hodnotu. Jsem rád, že mohu svou energii vynakládat na službu Jehovovi Bohu a na pomoc druhým lidem.

[Poznámka pod čarou]

^ 24. odst. Více informací najdete v článku „Měli byste dodržovat Sabat?“, který vyšel ve Strážné věži z 1. února 2010 na stranách 11–15.